Sedlnice - Sněženkové království

Znáte přírodní památku Sedlnické sněženky? Ne? Tak se společně vypravíme na výlet za sněženkami. Bude jich mnoho, tisíce určitě. Podle legendy dostal sníh barvu od sněženky, a proto jako jediná smí kvést i na sněhu. Sníh už zmizel (naštěstí), ale sněženek bylo opravdu hodně. Latinský název sněženky znamená sněžný květ. I v mnoha ostatních jazycích má tahle jarní květina v názvu sníh, a v češtině dokonce dvakrát: její plné jméno totiž zní sněženka podsněžník.

Legenda o sněhu a bílých květech:

První sníh, který na zem kdysi napadl, prý neměl žádnou barvu. Dotčen tou nespravedlností odmítl proto roztát, a tak stvořitel – pobízen křikem hladových ptáků a zvířat – rozhodl, že si sníh smí vyžádat barvu u některé z rostlin. Ty se však odmítly dělit a rozhořčený sníh s pomocí větru – jemuž rovněž scházela barva – bičoval zemi jednou bouří za druhou. Když se živly na chvíli ztišily, jedna z květin se nad sněhem slitovala a nabídla mu barvu ze svých květů – čistě bílou. Sníh ji přijal a na znamení vděčnosti ona jediná smí rozkvést, když sníh vládne nad zemí. Od té doby nám tahle rostlina dává naději, že zima už brzy skončí.

_____________

Včera jsem se zmínila, že představím Novojičínsko, dnes se podíváme do Sedlnice. Je to sice "jen obec", ale mnohá menší města by jí mohla závidět. Jsme tedy v Moravskoslezském kraji u toku říčky Sedlnice. Název vznikl od označení "sedlná", což označovalo, že řeka protékala sedlem nebo mezi sedly. Později se tam usadili lidé a založili osadu a vznikl název Sedlnice. Od 14. století měla vesnice dva majitele a tak v 17. st. vznikly dva názvy: Dědičné nebo také Zpupné Sedlnice (západně od řeky) a Manské neboli Lenní Sedlnice (východně od řeky). Dnes se používá jednotné číslo, tedy ta Sedlnice. 

 

 

"Zavinutá střela" ve znaku byla převzata z erbů pánů Sedlnických z Choltic, kteří měli Sedlnice v držení asi 200 let, byli českého původu a název "Sedlničtí" si přidali ke svému jménu. V místním kostele je náhrobní deska Jana Sedlnického z Choltic a jeho ženy Johanky z Limberka.

 

 

Okolí Sedlnice na Novojičínsku rozkvetlo chráněnými sněženkami. Koberce bílých kvítků pokrývají tamní zámecký park, okolí kopce Peklisko i Boroveckých rybníků. Všechna tato místa jsou součástí přírodní památky Sedlnické sněženky. Na symbol jara jsou místní patřičně hrdí.

Jedna verze praví, že sněženky se sem údajně dostaly s ledovcem, ale jsou i jiná vysvětlení. Samotná rostlina se řadí k cibulovitým trvalkám, které kvetou v závislosti na okolních podmínkách a počasí od února do dubna. Poté nad územím Sedlnických sněženek převezme vládu medvědí česnek, se svými výraznými podlouhlými zelenými listy a nezaměnitelným odérem.

 

 

 

  

 

Historie Aleje Ceny Miroslava Moravce se váže k 11. dubnu 2008, kdy byli v sedlnickém Kulturním centru Sněženka korunováni na krále a královnu českého dabingu herci Miroslav Moravec a Valérie Zawadská. Tehdy se zrodila myšlenka na vyhodnocování nadějných dabérů za účasti obou korunovaných herců. Na ceduli v aleji je možno vidět, kdo všechno z dabérů tam vlastnoručně svůj strom vysadil. Škoda, že p. Moravec zemřel.

 Fotogalerie je vystavena přírodním vlivům a text je trochu vybledlý, proto jsem udělala dva výřezy kvůli čitelnosti. 

Poblíž je i odpočívadlo, což vyhovovalo mému focení a klidně by tam lavičky mohli přidat. Posvačili jsme domácí koláče a kávu z termosky a hned ta cesta po bývalé Volské stezce byla schůdnější. Stezka vedla z Haliče v okolí Krakova přes Moravu až do Vídně. Obchodníků s dobytkem bylo hodně a právě Novojičínsko bylo vyhlášené chovem vlastního plemene skotu. Volská stezka zanikla po r. 1856, po vybudování Ferdinandovy dráhy z Vídně do Krakova a tehdy do fungovalo tak, že u Krakova nabrali do vagónů plno vykrmených volů, na trase pak nabrali sůl z Wieliczky a tradáá... na Vídeň. 

Možná někdo neví, kdo je vůl? Tak ano, někdo má bleskovou odpověď, ale biologicky se jedná o vykastrovaného býka, to znamená, že ho miškař připraví o varlata. Tím se býk zklidnil, přibíral na váze a byl ovladatelný. Proto se voli používali k tahu vozů, orali nebo tahali klády v lese. Budeme si pamatovat, že volem se tele nerodí, volem se stává později... Voli se táhnou dějinami. Už ve Starých pověstech českých se píše, jak kůň přivedl Libuši za Přemyslem, který zrovna s voly pole oral. Má to ale antickou inspiraci, protože je římská pověst, v níž vládce Lucius Quinctius Cincinnatus zanechává voly na poli a ujímá se vlády. Tady vidíte, že úloha vola v dějinách je neoddiskutovatelná.

 

A ten pán v zeleném klobouku? To je právě miškař, podle toho se poznali - zelený klobouk a kožená brašna (s nádobíčkem) přes rameno. Na fotografii jsou vidět zbytky napájecích rybníků kolem cesty, ještě z doby, kdy tam ti volové proudili na Vídeň. Rozhlíželi jsme se krajinou a představovali si, jaké to muselo být ... krásné?, nevím, ale zajímavé, když tam v 19. století proudilo množství volů a všichni chtěli  na Vídeň. Jó, kdyby tušili, že to není výlet. Proto dodnes je tam označena Volská stezka.

To je Josefův památný dub, připomíná pobyt jednoho z nejvýznamnějších německých romantických básníků Josefa Eichendorffa (1788-1857). 

 

 

Jeho předkové - bavorský rytířský rod, přesídlili do Slezska a na Moravu v době 30leté války. Básník J. Eichendorff byl spolumajitelem a správcem statku od r. 1818 a k Sedlnicím ho vázalo silné pouto. Okolí mu připomínalo rodné slezské Lubowice, kde prožil dětství.

Na okraji lesa je i knihobudka - spíše knihobouda 😄, kde je stůl, lavice a židle a spousta knih, takže turista si může odpočinout. Mít to stěny, tak je to domeček, ale ty knihy jistě trpí povětrnostními vlivy. Nízko letící letadla pak prozrazují blízkost letiště Mošnov, kde se konají dny NATO.

Zámek už příliš vznešené sídlo nepřipomíná, ale vypadal jinak. Vlastnila ho rodina Eichendorffů, z níž pochází německý romantický básník Josef Eichendorff. Pod vlivem bratří Grimmů založil sbírku hornoslezských pověstí a pohádek a začal promýšlet koncept svého autobiografického románu Předtucha a přítomnost. To už i s bratrem byl zpátky na rodovém zámku v Lubowicích, kde mladého Josefa okouzlila 17letá půvabná dcera majitele sousedního panství Pogrzebin, Luisa Anna Viktorie Larischová. Trvalo však plných šest let, než se mu podařilo přimět svoji matku k souhlasu se sňatkem. Ta chtěla vyřešit nepříznivou situaci rodinného majetku právě prostřednictvím sňatku svého syna, měla již pro něho vyhlédnutou bohatou nevěstu. Mladý Eichendorff dal přes nevoli svých nejbližších přednost své lásce před existenčními a majetkovými spekulacemi. Bylo tak rozhodnuto o osudu rodového majetku, o málo perspektivní životní cestě zchudlého šlechtice, i o jeho budoucím postavení úředníka pruského ministerstva kultury.
Po požáru zámku v roce 1917 a opravě v 50. letech 20. století zůstalo zachované pouze jižní křídlo.  Podle informací v íčku se zámek bude opravovat z fondů EU.

 

 

Sněženky
Vzdáleným zpěvem
nocí tiše zněl sad
v šepotu vánku:
"Zvonečky něžné,
vzbuďte se z dlouhého spánku,
či nechcete snad radost dnů příštích
nám již zvěstovat?"
Nebyl to zpěv, byly to pocely
stříbrné zvonky zazněly
nádherou jara.
Klesly však bolestí,
když sněhy poslední
svůj závoj rozprostřely.

I básník zmlkl slovem,
jimž vzkřísil jaro
kvetoucí nad jeho hrobem.
Z knihy veršů Josefa von Eichendorffa - Věčný poutník stesk

 

Kostel sv. Michaela v Sedlnici.
Zbudovaný v letech 1824-26 na místě původní dřevěné zchátralé dřevěné svatyně. Poblíž vstupu jsou zazděny renesanční náhrobky Jana Sedlnického z Choltic (+ 1573) a jeho choti Johanky z Limberka. Jsou ze starého kostela. Ve zvonici kostela jsou zavěšeny tři zvony, největší sv. Michael 800 kg.

V centru obce je obecní úřad, hasičská zbrojnice a infocentrum, hádejte, jak se jmenuje? Jsme přece v Sedlnici, tak ... SNĚŽENKA 👍 Na stěnách je vidět Sněženkové království a malé "muzeum" tady má i zpěvák Bob Frídl, kdysi velmi oblíbený. Pamatujete si ho? Jednou ve Zlatém slavíku obsadil 4. místo! Zpíval s Marthou a Tenou Elefteriadu a i v osobním životě ho to táhlo do Řecka. Dost dlouho tam žil a jeho první manželka byla Řekyně. Po r. 2000 se vrátil.

Víte, co se mi tam líbí? To, že v tak malé obci ve velmi skromných podmínkách dovedli spojit ty své sněženky s kulturou. Jak se říká, "malé, ale naše". 👏

Jen pro informaci, Sedlnice má vlakové spojení, leží na trati Studénka - Ostrava-Svinov, kam jsme přijeli i my.

     

Zdroj: Wikipedie, www.nkz.cz, YouTube