Černý kocour v Lubojatech

 

Návštěvníci mého blogu vědí, že vedu rubriku "Z našeho kraje" a velmi ráda uvádím něco, co příliš známé není a to, že se o tom média nezmiňují, neznamená, že to snad "neexistuje" nebo je to horší. K Moravskoslezskému kraji patří i Bílovec a ten je v okr. Nový Jičín. Chtěla bych se několika články věnovat i této části republiky, kde žijí lidé, kteří si to zviditelnění zaslouží. Co jinak já, kromě blogu, mohu pro ně udělat? Jednou z částí Bílovce je dnes část Lubojaty, dříve to byla samostatná obec. Znám to tam i díky tomu, že odtud pocházela moje teta. Dnes začneme pověstí o "černém kocourovi", která je i výchovná, protože na tom si naši předkové dávali záležet. 👍 

Uvědomila jsem si, že stejnojmennou povídku napsal Edgar Allan Poe, známý americký autor hororových a vědeckofantastických povídek, ale spíše než jeho povídku Černý kocour budete znát Jámu a kyvadlo. 

 

Pověst si rozklikněte.

Zdroj: Strašidýlka z Poodří

Kdysi žila v Lubojatech jedna stará a velmi zbožná vdova. Měla jediného syna, mládence k pohledání. Byl velmi parádivý, ale moc si toho na sebe nakoupit nemohl, protože matka byla tuze chudá a raději každý peníz pečlivě uschovala v malé truhličce, než aby zbytečně vyhazovala za synovu parádu.
   "Když chceš nablýskané vysoké boty z kůže, vydělej si na ně poctivou prací," říkávala synovi. Ten pokaždé jen kroutil hlavou a bylo mu to moc divné, nač paňmáma šetří tolika peněz.
   Žena den ode dne slábla a churavěla. Proto si jednoho rána zavolala syna a pravila: "Už brzy si mě vezme Pán Bůh. Mým jediným přáním je, abys mi nechal po smrti postavit ke slávě boží kříž, tam na té pěšině, kde se rozděluje cesta na Bílovec a Lhotku, slibuješ?"
   Syn přikývl a slíbil, že určitě splní její poslední přání.
   Matka mu tedy podala truhličku, kde byly uschovány všechny peníze a neuběhl ani týden a vydechla naposledy.
   Když byla pochována, synovi se nechtělo vyhazovat tolika peněz pro tak nesmyslnou prosbu matky a také na ni brzy zapomněl. Konečně si mohl začít užívat všeho, co hrdlo ráčí, vysedávat v šenku až do ranního kuropění, kasat a naparovat se v drahém oblečení před místními děvčaty. Ale truhlička nebyla bezedná a tak, když už nebylo pro co do ní sáhnout, začal se na místě, kde měl být postaven kříž, pokaždé o půlnoci zjevovat velký černý kocour. Měl velké ohnivě rudé oči a ocas dlouhý čtyřicet loktů. Nikomu nic nedělal. Jen tak tam tiše sedával, smutně se po kolemjdoucích díval, jakoby na něco čekal.
   Lidé se tomuto místu začali vyhýbat, ale nepřestávali si o něm povídat. Lámali si hlavu, co jen ta kočka může chtít. Začali podezřívat syna zemřelé.
   Nikdo nevěděl o jejím posledním přání, ale v synovi se po čase přeci jen hnulo svědomí, také proto, že si na něj lidé ukazovali.
   Začal tedy pracovat jako čeledín u místního statkáře. Poctivě střádal každý halíř, který si vydělal. Štípal dříví za dva i další těžké roboty se nebál, už jen aby měl dost na to, aby mohl postavit kříž ke slávě boží pro svou zemřelou matku.
   Statkář byl uznalý člověk a dobře odvedenou práci dokázal jaksepatří ocenit.
   Brzy se truhlička naplnila slušným jměním a tak bylo konečně matčino přání splněno.
   Od těch dob se už podivný kocour nikdy neukázal. Mládenec začal vést poctivý život a také mu bylo dobře. Brzy si našel nevěstu a žili dál v malé chaloupce v Lubojatech.

Více zde: https://strasidylka-z-poodri.webnode.cz/products/cerny-kocour-lubojaty/

Kdysi žila v Lubojatech jedna stará a velmi zbožná vdova. Měla jediného syna, mládence k pohledání. Byl velmi parádivý, ale moc si toho na sebe nakoupit nemohl, protože matka byla tuze chudá a raději každý peníz pečlivě uschovala v malé truhličce, než aby zbytečně vyhazovala za synovu parádu.
   "Když chceš nablýskané vysoké boty z kůže, vydělej si na ně poctivou prací," říkávala synovi. Ten pokaždé jen kroutil hlavou a bylo mu to moc divné, nač paňmáma šetří tolika peněz.
   Žena den ode dne slábla a churavěla. Proto si jednoho rána zavolala syna a pravila: "Už brzy si mě vezme Pán Bůh. Mým jediným přáním je, abys mi nechal po smrti postavit ke slávě boží kříž, tam na té pěšině, kde se rozděluje cesta na Bílovec a Lhotku, slibuješ?"
   Syn přikývl a slíbil, že určitě splní její poslední přání.
   Matka mu tedy podala truhličku, kde byly uschovány všechny peníze a neuběhl ani týden a vydechla naposledy.
   Když byla pochována, synovi se nechtělo vyhazovat tolika peněz pro tak nesmyslnou prosbu matky a také na ni brzy zapomněl. Konečně si mohl začít užívat všeho, co hrdlo ráčí, vysedávat v šenku až do ranního kuropění, kasat a naparovat se v drahém oblečení před místními děvčaty. Ale truhlička nebyla bezedná a tak, když už nebylo pro co do ní sáhnout, začal se na místě, kde měl být postaven kříž, pokaždé o půlnoci zjevovat velký černý kocour. Měl velké ohnivě rudé oči a ocas dlouhý čtyřicet loktů. Nikomu nic nedělal. Jen tak tam tiše sedával, smutně se po kolemjdoucích díval, jakoby na něco čekal.
   Lidé se tomuto místu začali vyhýbat, ale nepřestávali si o něm povídat. Lámali si hlavu, co jen ta kočka může chtít. Začali podezřívat syna zemřelé.
   Nikdo nevěděl o jejím posledním přání, ale v synovi se po čase přeci jen hnulo svědomí, také proto, že si na něj lidé ukazovali.
   Začal tedy pracovat jako čeledín u místního statkáře. Poctivě střádal každý halíř, který si vydělal. Štípal dříví za dva i další těžké roboty se nebál, už jen aby měl dost na to, aby mohl postavit kříž ke slávě boží pro svou zemřelou matku.
   Statkář byl uznalý člověk a dobře odvedenou práci dokázal jaksepatří ocenit.
   Brzy se truhlička naplnila slušným jměním a tak bylo konečně matčino přání splněno.
   Od těch dob se už podivný kocour nikdy neukázal. Mládenec začal vést poctivý život a také mu bylo dobře. Brzy si našel nevěstu a žili dál v malé chaloupce v Lubojatech.

Více zde: https://strasidylka-z-poodri.webnode.cz/products/cerny-kocour-lubojaty/