Mahon jsme kdysi kupovali do vazeb na Dušičky nebo na Vánoce. Neinformovaný člověk vůbec netuší, jak je to jednoduché pěstování. Pak jsem na trhu náhodně koupila za pár kaček dvě sazenice a zasadila je na záhonek před dům. Od té doby mám "svůj" mahon. 😉 Výhodou je, že je to stálezelený keř. Doporučuje se stinné místo, u nás je to na slunci a vydržel. Za ta léta se to dost rozrostlo, že jsme už část vykopali, protože tento keř je velmi odolný a kromě ostříhání nevyžaduje žádnou péči. Jednou ročně použiji zálivku s hnojivem. Správný název je mahónie cesmínolistá. Patří do čeledi berberisovitých a zahrnuje více než 70 druhů.
Mladé listy mívají měděný odstín, později se mění na
tmavozelené a na podzim se zbarvují do červených odstínů.
Na jaře mahon velmi bohatě vykvetl a podobně jako ostatní stromy a keře se ty typické žluté květy objevily podstatně dříve. Na podzim se vytvoří tmavomodré bobule visící pod listy.
Mahónie pochází ze Severní Ameriky, odkud se postupně rozšířila po Evropě. Je zdrojem vitamínů A, C, obsahuje také rozpustné vlákniny
pektinu, který snižuje hladinu cholesterolu a cukru v krvi. Bobule
mahónie jsou velmi kyselé, ale plné antioxidantů, obsahují živiny, které
podporují imunitu. Bobule můžeme jíst za syrova, lze z nich ale
připravovat také džemy, želé, sirupy, saláty i víno.
V Evropě
zcela
ignorované plody jsou bohaté také na minerály jako jsou železo, draslík,
magnezium, fosfor, vápník i zinek. Obyvatelé amerického západu i Kanady
mahon dobře znají a stejně tak je tomu v Číně. Bobulky mahonu se v
těchto krajích používají i v kuchyni, a nejen jako krmivo pro ptáčky.
Můžete si je dát do jogurtu nebo smoothie čerstvé či sušené. Dají se totiž kyselostí
přirovnat rybízu.
Jsou vynikající při léčbě běžných zdravotních problémů, jako je nachlazení, chřipka, snižují tvorbu hlenu, pomáhají při kvasinkových infekcích. Používá se také proti žloutence. Využít ji můžeme i zevně; například alkoholické výtažky odstraňují lupy a brání jejich zvýšené tvorbě.
Při sklizni bychom kvůli ostrým listům měli
používat rukavice a nůžkami odstřihujeme bobule přímo z rostliny.
Na závěr jsem vyfotila "korýtka" u vchodu.
Hani, mahonii máme na zahradě, prolezla nám pod plotem od sousedů. Snažím se jí likvidovat, protože je hodně invazivní, ale příroda nade mnou stále vede. 😀
OdpovědětVymazatMěj hezké dny. 🍀
Ali, na zahradě to máte asi nějak rozvrženo a chcete tam určité rostliny. Zahrada je vizitkou majitele, tak se nedivím vašemu "nadšení" z mahonie. Já to mám před domem, kde to nevadí, ale jak píšu, už jsme asi jednu třetinu vykopali. ☺
VymazatPřeji příjemný pátek.
Hani ahoj, mahon měla v zahradě moje mamka. Když před čtyřmi roky zemřela, zemřel ten rok i mahon... Zdraví Lenka
OdpovědětVymazatAhoj, Leni, je to zajímavé zjištění, já mám něco podobného s klíviemi, které mám po otci. Za jeho života bohatě kvetly, po jeho odchodu doma ani ťuk. Tak jsem je odnesla do práce a tam zase rozkvetly... Je to zajímavé.
VymazatNádherný keř,nevěděla jsem,že jsou bobule jedlé.
OdpovědětVymazatMarti, nedivím se, myslím, že celkové povědomí lidí o mahonii není velké. Také jsem to nevěděla, proto jsem to zařadila na blog.
VymazatHani, mahonii měli rodiče na zahradě. Já jsem se ji roky pokoušela zlikvidovat, je hodně invazivní, všechno kolem ní umíralo...
OdpovědětVymazatPřeji příjemný den. Helena
Helenko, tomu rozumím, zvláště Ty chceš mít zahradu "tipťop". Já mám podobnou zkušenost s vrbinou.
VymazatPřeji úspěšný pátek. 🍀
Keř je to krásný s to, že jsou ty modré bobule jedlé , jsem vůbec nevěděla. Díky za osvětu. Přeji ti krásný den.
OdpovědětVymazatJaruš, mi se mahonie fakt líbí, i když je vidět, že někteří ji nesnášejí. Před domem ve městě je to vhodný keř, navíc velmi odolný, což je tady potřeba. Opravdu asi udiví, že jsou ty bobule jedlé.
VymazatRáda poskytnu osvětu a přeji klidný páteček... 🍀