Do Strakonic na křižácký hrad

Slyšeli jste někdy o křižáckých hradech? Víte, že takový byl i u nás? Jsou to Strakonice! 

Strakonice - to není jen Švanda Dudák se svým mečivým nástrojem. Bodejž mu ty dudy rarášek roztřískal. Město proslavilo Fezko svými fezy nebo čepicemi. Výroba kol, motocyklů a skútrů už patří minulosti a známé Čezety můžeme vidět v muzeu. Tamní hrad připomíná bohatou minulost a ta zde byla odlišná tím, že připomíná maltézské rytíře.

Připomenu-li křižácký hrad, musím uvést Krak des Chevaliers.  To je největší a nejznámější křižácký hrad na Blízkém východě, který vlastnil řád johanitů od r. 1144 a kromě rytířů tam byly stáje asi pro tisíc koní a velké rezervoáry na vodu. Co tam muselo být krmiva a jídla, bez koně a bez vody byl rytíř nemožný... K obraně se využíval olivový olej! Zdejší oblast je proslulá pěstováním oliv. V době války tu připravovali vařící olej a ten pak z hradeb vylévali útočníkům na hlavy. Už jsem se zmínila o křižácké pevnosti na ostrově Rhodos, v Polsku je známý hrad Malbork a Henryk Sienkiewicz napsal uvedený román. V dnešním článku se dozvíte, jak hrad Strakonice získali křižáci. 

 

Rod Bavorů možná znát nebudete. A přece to ve své době byl mocný rod, jehož představitelé vykonávali významné funkce a točili se kolem panovníka. Za své šlechtické sídlo si Bavoři vybrali Strakonice, kde mezi léty 1220 - 1235 založili hrad. Původně byl stavěn jako vodní a pro obranu využili jeho umístění na soutoku řek Otavy a Volyňky.

Jméno Bavor se objevuje na přelomu 12.-13. století v úřadu olomouckého biskupa a ve funkci zemského komorníka. Rodové znamení - střelu získal podle pověsti jeden z Bavorů za účast v boji o Akkon (1190) v době třetí křížové výpravy.

  

Fotografie jsem nafotila v expozici maltézských rytířů na Strakonickém hradě. 

 

Ze školy víme o křižáckých výpravách, ale chce to malé připomenutí: 

Křížové výpravy byly vojenské výpravy z dob středověku, které vyhlašoval papež proti muslimům, pohanům a kacířům. Účastníci před zahájením výpravy skládali slib a byli označeni znamením kříže, které si našívali na šaty, a proto se nazývali křižáci. Byli dobrovolníky, měli za účast na výpravě přislíbeno odpuštění hříchů a požívali ochrany církve. (Wikipedie) 

Do jižních Čech se Bavorové dostali zřejmě uzavřením sňatku pana Bavora a paní Bolemily, která v roce 1225 vydala listinu na ochranu svého daru johanitům. Byla to půda, tedy pozemky a lepší byly už zavedené vesnice, byly osídlené a vesničané měli k vlastníkovi robotní povinnosti!

V expozici na hradě návštěvníci nepřehlédnou tyto dvě postavy. Všichni si je vyfotí a jdou dál. Mnozí možná nepostřehli, co tato scéna znamená. Možná by řekli: ... nějací dva chlápci si předávají listinu. 🙊 A právě tato scéna je hlavní v celé expozici.Ten, kdo dovnitř nejde a fotí jen exteriéry, vlastně se nic nedoví.

 

Ten pán v modrém je Bavor I. – nejvyšší zemský komorník. Komorník byl původně dvorským úředníkem spravujícím knížecí šaty, skvosty a hotové peníze Českého království. Nejvyššího mocenského vrcholu dosáhl v roce 1254, kdy byl jmenován do úřadu nejvyššího zemského komorníka. Tento úřad si podržel až do své smrti v roce 1260.

První Bavor s přídomkem ze Strakonic se objevuje poprvé na listině Václava I. v roce 1235.

 

Jedná se zřejmě o syna Bavora - olomouckého zemského komorníka, a jeho už zmíněné ženy Bolemily. V roce 1243 nechal Bavor I. ze Strakonic králem potvrdit listinu, ve které daroval řádu johanitů část hradu s kostelem sv. Vojtěcha (dnes sv. Prokopa) a vsi uvedené na fotografii. K daru se připojila i jeho manželka, která řádu věnovala další vsi. Bavor I. byl velmi mocným šlechticem, který se pohyboval v blízkosti panovnického dvora krále Václava I. a později i Přemysla Otakara II. Za Václava I. zastával do roku 1251 funkci královského číšníka. Původně šlo o péči o vinné sklepy, dozor nad zásobováním dvora nápoji (vínem) a přímou (čestnou) obsluhu knížete (krále) u stolu.

V roce 1251 se objevuje ve funkci zvíkovského kastelána.

 

Konec slavného rodu Bavorů

Přesuneme se do počátku 80. let 14. století, kdy z rodu Bavorů žili už jen dva nezletilí chlapci - Břeněk a Jan. Nebyli v lehké situaci a jejich poručníkem a prozatímním správcem majetku se stal Zdeněk z Rožmitálu. V roce 1394 převzal rodinné statky právě plnoletý Břeněk ze Strakonic, ale bylo to těžké břemeno a postupně bavorovský majetek rozprodával. Totiž ve společnosti to vřelo (byl vůbec někdy klid?), Václav IV. zjišťuje, že šlechta ho nerespektuje, navíc stoupají problémy v církvi, hlavní byl boj o moc a hromadění majetku.

Konec 14. století byl ve znamení odboje české šlechty proti králi Václavu IV., na stranu odbojných pánů se přidali i strakonický pan Břeněk a jeho strýc Zdeněk z Rožmitálu. Dramatické to pro ně začalo být v roce 1399, kdy královské vojsko  obléhalo Horažďovice, které byly v držení Břeňka ze Strakonic. Oddechl si, když pro něj válka skončila brzy smírem, ale starosti o majetek a finance nepolevily, proto hledal kupce. Nejlepší pro Břeňka bylo celé panství v r. 1402 prodat.

Kupcem byl "drobný šlechtic"  Vykéř z Jenišovic, jenže ten to celé brzy prodává řádu johanitů. A tehdy se johanité stali jedinými majiteli strakonického hradu.

 

 Jde o kopii, ale podívejte se, jak listina od císaře vypadá. Další jsem popsala.

 

 

Zdroj: idnes, wikipedie