Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

neděle 26. ledna 2025

Jak jsem fotila pražskou výstavu

Jezdíte na výstavy do Prahy? Hodně asi záleží na tom, odkud jste a jak daleko to máte. Výstav je tam každoročně stále dost a vybrat si může každý. Aspoň já ze vzdáleného kraje to tak vidím. A protože vážím dalekou cestu asi 400 km, pořádně si rozmyslím, na co se pro mne "vyplatí" se tam jet podívat. Na některé výstavy vzpomínáte i po letech a dnes to bude jednak vzpomínka a také uplatnění fotografií, které ležely deset let uložené a možná už nedoufaly, že půjdou "s kůží na trh". Aby bylo jasno, tato výstava byla v roce 2015 uspořádána k 50.tinám Večerníčku. Čas neuvěřitelným tempem běží a letos Večerníček slaví už 60 let

Pokud si na to vzpomínáte, tehdy to mělo dobrou propagaci a kamarádka mě požádala, jestli bychom nezajely do Prahy, protože ona by sama takovou dálku nejela a její manžel by se takovou dálku "neštrachal". Výstava tehdy probíhala na dvou místech - ve Valdštejnské jízdárně a v Museu Kampa. Bylo to jiné než jiné výstavy už tím, že hlavně tam přicházelo hodně lidí s dětmi. Jak by ne, když ti večerníčkovští hrdinové oslovili několik generací. Organizátoři věděli, že na děti je to cíleno a ony si na všechno rády sáhnou a zákaz by byl komplikovaný. Následující krátké video ukazuje, jak se děti mohly samy zapojit a "ovládat" např. Hurvínka a Máničku:

 

Na několika místech si tam děti mohly pohrát. 

Kdoví, jestli se na ty fotky ještě podívají. 🙆 Pokud tehdy bylo ratolesti 5 let, po deseti letech je to "správný puberťák" a ..., však víme. 😉
Často tam zněl smích a byla tam pohoda, protože Večerníček se o pohodu i  pobavení nejen dětské duše snažil od svých počátků. Tak se podívejte na fotografie, protože ty "hrdiny" pohádkových příběhů znáte z obrazovky. 

Během šedesáti let se hodně změnily i televizní přijímače, však mnozí zažili ještě černobílé vysílání. Vstupme tedy prostřednictvím fotografií do Valdštejnské jízdárny, kde ti starší našli i spoustu informací o tom, jak se dělá loutkový nebo animovaný film.

Návštěvníci výstavy měli možnost seznámit se s mnoha autory Večerníčků, bez nich by to celé nevzniklo. Já mohu zavzpomínat na ty dávné pohádky s paní Štěpánkou Haničincovou, které si dosud vybavuji v paměti, ty budou asi první, kdy jsem Večerníčky poznala. A také příběhy robota Emila. Samozřejmě tehdy v černobílém provedení. Které Večerníčky jsou spojeny s vašimi nejranějšími vzpomínkami? 

   
Večerníček měl být původně jen mini pohádkou, stal se však fenoménem. Tato výstava k oslavám 50. narozenin panáčka s papírovou čapkou přiblížila jeho historii a vznik krátkých kreslených pohádek. Seznámila se zástupci proslulé české školy animace, do které patřili například Jiří Trnka, Břetislav Pojar či Jan Švankmajer.

Jiří Tomáš Trnka byl český výtvarník, loutkář, ilustrátor, malíř, sochař, spisovatel, scenárista, kostýmní výtvarník a režisér animovaných filmů. Jeden ze zakladatelů českého animovaného filmu a světově uznávaný ilustrátor a tvůrce loutkových filmů.

Na mnoha školách bylo toto kulaté výročí námětem dětských prací, proto i návštěvníci měli možnost obdivovat dětské výtvory a případně je srovnat s originálem od výtvarníka. Jako příklad - víla Amálka.

Uběhlo deset let a určitě mnozí z autorů těchto výkresů už dovršili plnoletosti.

U všech vystavených "exponátů" byly i cedulky s názvem příběhu a jeho autory. Vybrala jsem pohádku "O Makové panence", což je je československý večerníček z roku 1972 režírovaný Václavem Bedřichem a natočený na námět z knihy Václava Čtvrtka O Makové panence a motýlu Emanuelovi. Bylo natočeno celkem 13 dílů a průměrná délka jednoho příběhu je osm minut. 
Maková panenka se stará o makové pole. Nosí červenou makokvítkovou sukýnku. Když si neví rady sama, zajde pro radu ke staré chytré makovici. Kromě sukně nosí i zelenou košili a pár perel na hlavě.
Motýl Emanuel je trošku staromódní motýl nosící cylindr a hůlku. Pomáhá Makové panence v její práci, ale někdy jí spíše přidělává starosti. V posledním díle se objeví i jeho dvojník: O makové panence a dvou Emanuelech – 
Motýl Emanuel je na výletě a k Makové panence přileze housenka, která o sobě říká, že je také Emanuel. Když se Emanuel vrátí, maková panenka mu vše vypráví, jenomže housenka Emanuel je už mezitím zakuklen. Sluníčko pak nechá vše dozrát a poté se objeví druhý motýl Emanuel. Oba Emanuelové se spolu poperou, ale sluníčko je zastaví, protože nechalo druhého Emanuela vylíhnout schválně, aby oba chránili Makovou panenku.
Starý chytrý mák je dospělý mák, pomáhá makovici, kdykoli má problém, i když shodou okolností většinu pomoci, kterou poskytuje, je mák. Jeho hlas je velmi unavený a monotónní. V dabingu slyšíme hlas výborného herce pana Vlastimila Brodského. Můžete se podívat na všechny díly tohoto Večerníčku:

Večerníček má svoji planetku.
(33377) Večerníček je planetka v hlavním pásu planetek, který kolem Slunce obíhá ve vzdálenosti mezi 2,28 a 2,58 AU s inklinací 7,1°. Její oběžná doba je přibližně 1256,2 dnů (3,44 pozemských roků). 
 
Bohužel, tato fotka z výstavy se nepovedla. Uvědomila jsem si, že na té cedulce měli chybu, protože to určitě není planeta, ale planetka - a to je podstatný rozdíl! 🙇

Večerníček byl objeven Petrem Pravcem na Ondřejovské hvězdárně 12. února 1999. Poprvé však byla zaznamenána již v roce 1993. Alternativní označení Večerníčku je 1999 CR9. (zdroj Wikipedie)

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/df/33377-Vecernicek-position.png

   
Astronaut NASA Andrew Feustel si na svou první misi do vesmíru vzal Nerudovy Písně kosmické a českou vlajku. Jeho manželka má totiž české kořeny a do České republiky se oba rádi vracejí. Při své druhé vesmírné misi si pak přibalil plyšového Krtečka od autora Zdeňka Milera. Spolu s Feustelem odstartoval na americkém raketoplánu Endeavour dne 16. května 2011 v rámci tehdejší mise STS-134.
 
Velmi oblíbení byli Broučci podle knihy Jana Karafiáta. 
 
 
Pohádky ovčí babičky je československý animovaný televizní seriál z roku 1966 vysílaný v rámci Večerníčku. Autorkou předlohy byla scenáristka Dagmar Spanlangová. Bohumil Šiška dodal výtvarné návrhy, kterým dal „život“ režisér Václav Bedřich. Pohádky namluvila Jiřina Bohdalová. Bylo natočeno celkem 13 dílů po 8 minutách, všechny černobílé.
Ovčí babička při pletení dlouhé punčochy vypráví různé ovčí pohádky. Kdo chce, může se podívat: 
 
 

Další pohádkoví hrdinové už bez popisu:

Ještě pohled do Fantovy budovy na hlavním nádraží a Pendolino, kterým jsme jeli nazpět. 
 
 
 

6 komentářů:

  1. Zdravím Hanko. To je hezká a zajímavá výstava. Určitě jste si to užiívali a zavzpomínali na dětství. Přeji ti krásný zbytek neděle.

    OdpovědětVymazat
  2. Hani,tak to byla krásná výstava.Já už jsem to psala,že v dětství jsme poslouchaly se sestrama Hajaju z rádia s panem Brodským.Televizi jsme ještě neměli.A další večerníčky a pohádky jsem poznávala se svými dětmi a později vnoučaty.Hezký večer

    OdpovědětVymazat
  3. Hanko, pěkně jsi nám zdokumentovala tehdejší výstavu a určitě nejen já se pohroužila do vzpomínek na pořady Večerníčku. ♥

    OdpovědětVymazat
  4. Hani, musím říct, že mě ta 60 taky celkem zarazila, protože si výstavu k padesátinám pamatuji, i když jsem na ní nebyla...
    Děkuji za zajímavou reportáž a přeji příjemný den. Helena

    OdpovědětVymazat
  5. Potěšila jsem se tímto příspěvkem. Děkuji. Já jsem jela do Prahy kvůli výstavě jen jednou a to mě promluvila snacha a jednalo se o výstavu Filmových legend většinou amerických filmů. To já zas tak nežeru, ale v té době jsem měla nakoukaný velkoseriál Hra o trůny a ten tam byl hodně zastoupený.

    OdpovědětVymazat
  6. Přehlídka krátkých pohádek s klukem a čepicí, jak říkaly moje děti. O planetce Večerníčka jsem nevěděla a rozšířila jsem si obzory. Díky a zdraví Večernice.

    OdpovědětVymazat

Toulky českou minulostí

Jak jsem fotila pražskou výstavu

Jezdíte na výstavy do Prahy? Hodně asi záleží na tom, odkud jste a jak daleko to máte. Výstav je tam každoročně stále dost a vybrat si může ...