Proboštův betlém - slavné dílo tří Josefů

O tomto betlému jste slyšeli asi všichni. Mnozí z vás ho i viděli, možná ne jednou, protože ten, kdo bydlí poblíž, nemá problém Třebechovice navštívit častěji, než já. A také s vnoučaty, protože s dětmi se na výstavy betlémů často chodí. Také si uvědomuji, že mnozí tu možnost zajet do Třebechovic neměli a třeba se tam nedostanou. Text je delší, ale chtěla jsem to mít v jednom článku.

______________________

Dnes, na závěr vánočního období, představím dílo lidských rukou, které proslavilo nejen svého tvůrce, ale na mnoha výstavách i naši republiku. Je dokladem toho, že i obyčejný člověk může po sobě zanechat "stopu". Většina výjimečných děl má zajímavou a poutavou historii a neméně poutavé bývají také životní osudy jejich tvůrců. Dnešní příspěvek jsem věnovala Proboštovu mechanickému betlému, který si pozornost na blogu jistě zaslouží. Je to právě čtvrtstoletí, co betlém byl (1999) prohlášen za národní kulturní památku. Musíme se za ním vypravit do Třebechovic pod Orebem. 

 

Někdy se v životě lidském stane něco, co člověka poznamená na celý život. Může to být úraz nebo tragická událost v rodině a člověk se s tím nějak musí vyrovnat. Tak to bylo i v případě Josefa Probošta (1849-1926), který pocházel z Třebechovic pod Orebem. 

  

Byl vyučeným truhlářem, ale všimněte si ročníku narození, tehdy se verbovalo na vojnu, což znáte např. z Babičky B. N. nebo ze starých filmů. Josef Probošt si na vojně pobyl dvanáct let a po návratu mu bylo třiatřicet a samozřejmě se chtěl usadit. Po svém otci převzal hospodářství a brzy se oženil s Annou Faltovou, která byla o patnáct let mladší. Za rok po svatbě se narodil Josífek, jenže ten v sedmi měsících náhle zemřel. Tato rodinná tragédie, která v 19. století nebyla výjimkou (moje babička přišla o dvojčata ani ne dvouletá), přivedla Josefa Probošta k nápadu vyřezat pro svou ženu k Vánocům "jednoduché jesličky". Aby to stihl, pomohli mu řezbáři Vilém Krištof a Josef Kapucián a roku 1885 je Anně daroval. Když viděl, jak se to manželce i sousedům líbilo, povzbudilo ho to a rozhodl se vytvořit dílo mnohem rozsáhlejší. 

Probošta patrně to vyřezávání a vymýšlení betlému bavilo víc, než vlastní hospodářství a život rolníka. „Náš betlém bude největší a nejkrásnější na světě, takže se na něj určitě přijede podívat z Vídně sám císař pán.“ To tvrdil ženě i přátelům. Taková práce však zabere většinu času a tak hospodářství upadalo a Proboštova žena Anna se o upadající hospodářství musela postarat sama. Určitě pochopíme, že v té době už neměla důvod tohle manželovo úsilí nějak podporovat. Myslím, že tohle znají manželky všech vynálezců. 

V třebechovickém muzeu betlémů je také doloženo, že Josef Probošt nebyl jediným tvůrcem betlémů, který je po něm nazván. Byl vyučený truhlář, ale sám nebyl spokojen se svým řezbářským uměním. Sebekriticky uznal, že jeho figurky často trpí proporčními nedostatky. Proto většinu řezbářských prací postupně svěřil Josefu Kapuciánovi, jehož život by mohl být námětem k filmu. 

  

Zemřely mu všechny tři děti i obě manželky. Skončil tak opuštěný a hluchý v chudobinci, kde r. 1908 v 76 letech jeho pozemská pouť skončila. Je autorem nejhodnotnější části betlému - z hruškového dřeva z jediného kusu vyřezal celou kompozici snímání Krista z kříže. Je trochu nenápadná pod stropem betlému, byla by škoda ji přehlédnout. Mluví se o vrcholném dokladu Kapuciánova mistrovství.

 

 

Na betlému prokázal, že je mistrem svého řemesla a na pomoc si vybral partu šikovných betlémáků. Hlavně však více lidí přináší více nápadů. 

 

  

Tato kulturní památka vznikla bez jakékoli finanční podpory a Josef Probošt si všechno platil sám, dokonce musel zaplatit vystavovatelům. 

 Probošt byl duchovním otcem celého projektu, jak se dnes říká a autorem konceptu scény, krajiny a architektury. Původně sestavil betlém rohový, tak se běžně betlémy v podhůří Orlických hor stavěly. 

 

  

Při cestách po různých výstavách p. Probošt zjistil, že je to hodně nepraktické. Proto ho počátkem 20. století přestavěl do roviny. Rohové uspořádání dnes připomíná oblý růžek, který tvoří ozdobný střed betlému. Rozhodl se přidat k biblické části také vyobrazení běžného života, který viděl kolem sebe a v betlému tvoří tu světskou část. Tehdy viděl malé mechanické betlémy a po jejich vzoru chtěl, aby i ten jeho betlém byl oživen pohybem a začal promýšlet řešení, s čímž si věděl rady zkušený sekerník Josef Friml. 

   

Sekerníci byli tesaři, kteří se specializovali na výrobu dřevěných strojů a zařízení - hlavně mlýnů a hamrů. Friml s použitím minima nedřevěných prvků vytvořil mechanismus obdivovaný dodnes. Josef Friml se v dobrém zdraví dožil požehnaného věku 85 let a mnoho svých vzpomínek předal svému synu Josefovi, který se tak stal spolehlivým zdrojem informací.

Probošt zažil veřejné výstavy svého betlému, ale když v 77 letech zemřel, jeho žena ani dcera s manželem tomuto monumentálnímu dílu velkou úctu neprokazovali. Betlém byl rozebrán a odložen v kůlně. V roce 1934 dokonce hrozilo, že Proboštovi potomci už poněkud zchátralý betlém prodají skupině potulných komediantů. Místní učitel František Skřivan pochopil, že je to dílo mimořádné a jako místní patriot chtěl, aby betlém zůstal v místě, kde vznikl. Vše potřebuje sponzora a tím se ukázal být továrník Jaroslav Burchych, který rozebraný betlém od Proboštovy rodiny odkoupil a postaral se o nezbytné opravy. 

 

Pamětní deska na domě, v němž žil Josef Probošt. zdroj: Wikipedie

Betlém je 7 m dlouhý, 3,2 m široký a 1,8 m vysoký. Skládá se z 2033 ks vyřezávaných dílů. Figurky jsou 10 – 15 cm vysoké většinou z lipového dřeva, jen tři ze dřeva hruškového. V celém betlému jich je 180 bez pohybu, 120 figur je připevněno na řetězových pásech, 51 figurek napodobuje lidi při jejich každodenní práci. Pohybový mechanizmus je celý ze dřeva a čítá 152 ozubených kol o průměru 20 – 150 mm. Výjimkou jsou pouze kovové zvonečky, kožený měch u kukačky, kožené hnací řemeny a v r. 1935 přidaný elektrický motorek, který nahradil kliku, kterou se ručně betlém uváděl do pohybu. 

Podívejte se na čtyřminutové video, které vám mechanický betlém představí lépe než fotografie.

Třebechovický betlém není jen uměleckým dílem – je to živoucí kronika života na malém městě na přelomu 19. a 20. století. Svého největšího světového úspěchu se dočkal v roce 1967, kdy reprezentoval tehdejší Československo na světové výstavě v Montrealu. Bylo třeba nově vyrobit figurku slona, který se při návratu z montrealské výstavy ztratil. Byl spíše ukraden, ale to už je dneska jedno, je tam nový. Nebylo to jednoduché, sochař vyrobil slona jiného a restaurátoři chtěli "původního". V dokumentu České televize byl dvouvteřinový záběr původní figurky a podle ní byl vyroben z hruškového dřeva tento:

  

Obrovský dřevěný kolos se pak po Evropě i českých krajích vydal ještě několikrát a v Londýně si jej mohla prohlédnout samotná anglická královna.

 

Podrobněji o Proboštovu betlému:

Přirozeným středem betlému jsou jesličky s klaněním pastýřů. Toto tradiční uskupení zahrnuje typické postavy, které bychom v klasickém betlému hledali. Pastýři v pokorném pokleku vzdávají úctu narozenému Kristovi a přinášejí klasické dary, beránka (dar samého Krista – beránka Božího) i košík s jablky, (jablka – plody stromu života). Od nich se po obou stranách rozvíjí děj na sedmi velkých terasách a jedné menší. V jesličkách je tradiční seskupení figur: svatá Rodina a klanící se pastýři. Chybí však obvyklá zvířata volek a osel, uvnitř je však přítomen anděl, který se kýve jako protiváha pohybu sv. Josefa, který Ježíška kolébá, zatímco Panna Marie klečí se sepjatýma rukama v pokorném a uctivém gestu vůči narozenému synovi. Samotný chlév je velmi pečlivě provedenou stavbou, která částečně překrývá děj na páté terase betlému. Nepřipomíná ani jeskyni, ani bortící se architekturu, která by symbolizovala náhradu Starého zákona rodícím se Novým zákonem, tedy Kristem, jak je tomu u některých betlémů. Jde o invenci lidového autora, který volí zobrazení chléva, které je mu blízké. Na střeše chléva je kukačka, hvězdu a anděla s „Gloria“ nalezneme až pod stropním dílem betléma, ve stylizovaných oblacích.

 

  

Betlém na fotografiích vypadá světlejší, je to po nákladné rekonstrukci, která začala r. 2015.

  

 

Na levé straně jsou na první, přízemní terase figurky řemeslníků a obyčejných lidí při práci, stejně tak je tomu i na terase druhé, kde je umístěna třebechovická kapela s kapelníkem Jaroměřským. V betlémářské tradici jsou muzikanti těmi, kdož zvěstují událost Narození Páně světu a svou hrou ji oslavují. Jsou tedy v přeneseném významu alegorií andělského nebeského chóru, který je často přítomen v betlémech z poloviny 19. století například na Svitavsku. V novodobých betlémech jsou často zobrazeni muzikanti s nástroji, které jsou pro daný region charakteristické.

Dva lesníci, nesoucí srnce, byli podle vzpomínek pamětníků bratři Zábranští. Mládenec s vánočkou pod paží, prý nejzdařilejší figurka – Pepík Kánský, syn obchodníka na náměstí. Darovník s vánočkou nikdy v tradičním betlému nechybí, přináší totiž univerzální, eucharistický dar. Jako výrobek z obilí symbolizuje vánočka tělo Kristovo – tedy eucharistický pokrm, podobně jako hostie. Obilí, které roste ze země, vody a slunce je darem všech tří sfér. Tvarem vánočka připomíná malého zavinutého Ježíška. Další eucharistický dar obvykle přiváží pastýř na trakaři v soudku. Jedná se o víno, možná také v českém prostředí o pivo. Často je zobrazována dvojice mužů s obrovským hroznem vína. V obou případech jde o symboly Kristovy krve. Muži s velkým hroznem na tyči navíc symbolizují úrodnost zaslíbené země Kenaanejské a jsou v lidové tvorbě velmi oblíbeným motivem. Kluk na hrušce, Ludva Fabián, rošťák, který právě ty Proboštovy hrušky nenechal na pokoji. Žebračka Ančka zvaná Barška, vede kozu, se kterou denně putovala od ulice Pod domy kolem Zvoníčkových, napást ji k Libranticům. Figurka mnohokrát kopírovaná a ve všech betlémech velmi oblíbená. Koza patřila též ke starozákonním obětním zvířatům a ve starých betlémech nikdy nechybí. Švec v Proboštově betlému se prý jmenoval Odónek Černý, ale některé prameny uvádějí ševce Kavu. V širokém klobouku je místní blázen Janek. Podle ústní tradice má Jankův klobouk na hlavě také významný muž obce, statkář Dotřel, který jede mezi darovníky na voze. Jistě si tuto pohanu podle řezbářů zasloužil. Do kovadliny buší kováři bratři Štorkové, vyhlášení siláci, jejichž potomci byli ve městě známí jako skalní sokolové a výborní nářaďoví cvičenci. Truhlář je Jan Podstata, u kterého se Josef Probošt vyučil, autor dřevěného interiéru evangelického kostela, ale také si o této figuře v betlému hovoří jako o autoportrétu řezbáře Probošta. Nejvíce byla zastoupena Pitrova ulice. To byli sousedé betlémáci, kteří se denně u Proboštů scházeli, přihlíželi, radili, hašteřili se, prý se za dobrou věc i poprali.

Na třetí terase již kromě řemeslníků vidíme i průvod darovníků, stejně jako v části čtvrté, kde je mimo jiné umístěno pět ze sedmi vyřezávaných stromů, které naznačují volnou krajinu s pastorálními výjevy a pastýře se stromem života. Jde o alegorii vigilií (předvečera) narození Krista s figurami spáče a lenocha, kteří představují lidstvo, které dosud nepoznalo Krista. Jim je určena výzva: „Probuďte se a neustávejte ve své víře. “ Ovečka ve dveřích ovčince je symbolem přijetí Krista a cesty ke spáse a souvisí se symbolikou novozákonní „brány“.

Zdroj: idnes.cz, www.trebechovice.cz,www.betlemy.cz, www.bydleni.cz, YouTube