Začíná jaro a bez ptačího zpěvu by to nebylo ono. Proto dnes opět zařazuji Hlas pro tento den .
Hlas – varování „fit tak tak“, zpěv jsou rychlé skřípavé opakované tóny.
Sídlí v Českém středohoří,
nejen tam však zašvitoří,
přilétá již brzy zjara,
kde zahnízdí, hned se stará.
Vhod mu přijde vlhká louka,
po hmyzu se hnedle kouká,
pro ptáčky je dobroučký,
zobák chystá na broučky.
Sedá si rád na byliny,
přeletovat není líný,
pochytil to od motýlků,
neposedí ani chvilku.
Samičce se tokem hlásí,
tu nejhezčí vybírá si,
roli táty zvládá hravě,
vzorně střeží hnízdo v trávě.
Nešetří svým dětem péčí,
dokud nejsou trochu větší,
mladé krmí, družku hýčká,
rád zaletí pro červíčka. (autor Plysacek)
Za pozorováním a poslechem zpěvu bramborníčka černohlavého se musíme vypravit do předem známých lokalit, protože tento drobounký ptáček je u nás rozšířen jen ostrůvkovitě. Jeho výskyt je vázán především na polostepní prostředí s nízkými keři, na pastviště, rumiště, rovněž se s ním můžeme setkat na podhorských zamokřených loukách.
Souvisleji u nás hnízdí jen na východě státu, zvláště na jižní Moravě, v Čechách se početněji vyskytuje především v Českém Středohoří a na výsypkách u hnědouhelných lomů v Podkrušnohoří. Ojedinělé hnízdící páry však můžeme zastihnout i na řadě dalších lokalit v podhůří Šumavy, Českého lesa a na Českomoravské vrchovině.
Bramborníček černohlavý sice nepatří mezi vynikající zpěváky, jeho zpěv je jen vrzavé švitoření bez výraznější melodie, zato jej přednáší s neobyčejnou živostí. Co však překvapí pozorovatele, je jeho nevšední zbarvení – sameček má uhlově černou hlavu, po stranách krčku bílé skvrny, celou hruď má rezavě červenou a v letu výrazně vynikají bílé skvrny ve křídlech. Je to neposedný ptáček přelétající jako motýl z vrcholu jedné byliny na druhou. Vyhlíží při tom hmyz, za kterým často vyletuje do výše, aby si opět opodál usedl na vršek jiné byliny nebo keříku. V době hnízdění si ho může všimnout i méně zkušený pozorovatel, protože v blízkosti hnízda sameček vzrušeně přeletuje kolem vetřelce a úzkostlivě se ozývá výstražným tíkáním. Člověk však nemá šanci jeho hnízdečko objevit, protože je nenápadně ukryto pod trsem trávy.
Přestože je bramborníček černohlavý tažným ptákem, který zimuje ve Středomoří a na africké straně až v polopouštních oblastech Sahary, objevují se u nás první samečci již koncem března na nejrůznějších otevřených místech, na mezích polí a luk. V tu dobu jim ovšem ještě není do zpěvu a pokud člověk náhodou takového nedočkavce spatří, zůstane v údivu stát nad tak neobyčejně půvabným poslíčkem jara.
Základní údaje
Bramborníček černohlavý (Saxicola torquata) je menší než vrabec. Sameček má černou hlavu a hřbet, bílý proužek na černém křídle a rezavě hnědou hruď, samička je zbarvena méně výrazně. Živí se hlavně drobným hmyzem. Hnízdo si staví na zemi v husté trávě, samička snáší 5 až 6 nazelenalých vajec s jemnými rezavými skvrnami a sama je zahřívá, na péči o mláďata se však podílí i sameček. Převážně tažný, naši ptáci pravděpodobně zimují ve Středomoří. Odlétá v říjnu a vrací se v březnu. Zvláště chráněný, patří mezi ohrožené druhy.
Jak vznikaly nahrávky
Bramborníček
sedává na vyvýšených místech a zaujme nás nápadným pocukáváním křídel a
rozevíráním ocásku. Jeho zpěv je tichý, nenápadný, jednoduchý a poměrně
krátký. Můžeme však nalézt samečky, kteří zpívají i výrazně a někteří
také hlasitě. Protože se u nás vyskytuje jen místy na sušších slunných
místech, nalezení zpěváka lepších kvalit je úkolem zpravidla na několik
let. Jelikož okraje silnic a železničních tratí, kde se místy zdržuje,
nejsou z hlediska hluku právě vhodné pro zvukový záznam, dal jsem se
zmást staršími údaji z ornitologické literatury a hledal jsem ho také na
horských loukách. To však zřejmě koncem dvacátého století již
neplatilo. Byl jsem nakonec spokojen s nalezením zpívajících
bramborníčků podél komunikací na jižní Moravě.
Žádné komentáře:
Okomentovat