Milostné legendy: Napoleon a Walewská - 1. Diadém

 

Historie je bohatá nejen na události - bitvy, války, smlouvy, ale také na vztahy. O těch se většinou tolik nepíše. Některé představím na blogu v rubrice Milostné legendy. 

Napoleona zná každý, ale slyšeli jste o jeho vztahu s hraběnkou Walewskou? 

Pro upřesnění musím před příběhem uvést, že Polsko v té době neexistovalo. Proč? Proběhlo totiž tzv. "TROJÍ DĚLENÍ POLSKA". Stručně řečeno, v 18. století vyvrcholila v Polsku tzv. zlatá svoboda šlechty, která stavěla své zájmy nad potřeby státu; země se dostala do hospodářské a politické krize. Toho  využily silné sousední státy Prusko, Rakousko a Rusko, které v letech 1772 a 1793 odtrhly velkou část jeho území. Nakonec v r. 1795 proběhlo třetí dělení Polska, kdy Rusko získalo Ukrajinu, Bělorusko, zbývající část Lotyšska a Litvu. Rakousko obsadilo Halič a Krakovsko a Prusku připadlo Velkopolsko a Mazovsko. Polský stát zmizel z politické mapy Evropy, přestal tedy existovat. 

To je tedy záležitost, která se táhne celým příběhem vztahu Napoleona a Walewské.

K osudovému setkání došlo na královském zámku ve Varšavě, kam byli na počest Napoleona pozváni všichni, kdo v Polsku něco znamenali. Pozván byl i hrabě Walewski se svou chotí. Když vkročil Napoleon do tanečního sálu, jeho zrak se zastavil na krásné postavě půvabné hraběnky. Je možné, že ten starý muž po jejím bohu je její manžel? I když Napoleon nebyl vůbec žádný tanečník, požádal hraběnku o tanec. A od té chvíle měl oči jen pro ni. Chtěl ji mít co nejdříve, jeho touha po ní neustále rostla. Přitom podvědomě cítil, že bude muset použít trochu jinou taktiku, než na jakou byl zvyklý u svých běžných avantýr, že nebude snadné ji získat. A nebylo! Psal jí dopisy, posílal dary a vše bylo marné. Mariin odmítavý postoj ji v Napoleonových očích činil ještě přitažlivější. Marie ale nechtěla být na prodej. I když měla starého manžela, měla i své zásady, které nemínila měnit.

Napoleonovou milenkou se stala až na nátlak polské šlechty, a dokonce i samotného manžela. A zamilovala se do něj!

Příběh začíná obvykle legendou. Když se Napoleon vracel do Varšavy po bitvě u Pultuska, bylo nutné v jedné vesnici vyměnit koně. Tu maršálek Duroc přivedl k promrzlému císaři krásnou mladou Polku. Ta se protlačila davem a oslovila dobyvatele perfektní francouzštinou: "Buďte tisíckrát vítán v naší zemi, jež od vás očekává svobodu!"

Hraběnka Maria Walewská (7. prosince 1786 v Brodnu u Kiernože, Polsko - 11. prosince 1817 v Paříži) pocházela z rodu hrabat Łączyńských, později provdaná hraběnka z Ornana, milenka Napoleona I. a matka jejich společného syna Alexandra Colonna-Walewského.

Císař byl dojat a podal jí kytici květin. Ve Varšavě si na toto setkání vzpomněl a dal příkaz, aby mladou ženu vyhledali. Ochotný kníže Poniatowski zjistil, že ona krasavice je devatenáctiletou manželkou pětašedesátiletého komořího, žijícího nedaleko. Byla to Marie Walewská. 

Tak romanticky začal příběh velké lásky císaře Napolenona k polské krasavici, který byl mnohokrát literárně i filmově zpracován. Jaká byla skutečnost? 

Walewská opravdu spojovala, alespoň zpočátku, svůj intimní vztah k mocnému pánu Evropy s osudem své země. Polsko bylo rozděleno třemi velmocemi: Ruskem, Rakouskem a Pruskem. Toužilo po osvobození. Ale v něčem se skutečnost od legendy liší - Marie Walewská nemluvila plynně francouzsky, a za druhé: jak to, že císař vozil uprostřed zimy (protože bitva u Pultuska se odehrála 26. 12. 1806) na saních kytici květů? 

K setkání Napoleona s krasavicí Walewskou došlo pravděpodobně v Bologni. Zmiňuje se o tom v jednom dopise. Je však možné, že se polská vlastenka odvážila proniknout k dobyvateli, jenž chtěl změnit tvář Evropy. Byla však její láska motivována jen nadějemi a vírou ve svobodu vlasti? 

Po porážce Pruska Napoleon neustále živil bojovné nadšení ve svých polských plucích, ale vyhlásit samostatné polské království se obával. Uzavřel by si tím cestu k míru s Ruskem, jež si spojení Polska nepřálo. 

Mladičká blondýna byla císaři představena znovu ve Varšavě na plese v paláci Radziwillů, který obýval francouzský ministr zahraničí Talleyrand. Učinila na císaře hluboký dojem. Srovnával sotva 19letou slovanskou krásku se svou ženou Josefínou, černou jako všechny kreolky a o několik let starší než on. 

Životem zklamaná Marie se instinktivně bránila tomu, aby byla předhozena mocnému cizinci jako válečná kořist. Již jednou byla obětována za zájmy svých bratrů a příbuzných a přemluvena ke sňatku se zámožným komořím. Je jediným smyslem lásky oběť? Horoucí touha po svobodě vlasti jí byla útěchou. Rozhodla se použít zbraně, jež ji učinila silnou: ostychu a zdrženlivosti. Nedala najevo, že ji císařův zájem nějak zvlášť upoutal. 

Obávaný vojevůdce, před nímž se třásla celá tehdejší Evropa, usedl v noci k taburetu varšavského zámku a psal: "Marie, má sladká Marie, moje první myšlenka náleží Tobě, moje první přání je vidět Tě. Vrátíš se, viď? Slíbila jsi mi to. Pakliže ne, orel se rozletí k Tobě. Uvidím Tě na obědě, přítel mi to řekl. Přijmi laskavě tento diadém. Nechť se jeho květy stanou tajuplným poutem, které nás skrytě spojí v davu. Až se rukou dotknu svého srdce, pak věz, že je celé zaujato pouze Tebou a Tvou odpovědí budiž to, že se dotkneš těchto květů. Miluj mě, drahá Marie, kéž Tvoje ruka tyto květiny nikdy neodmrští."

Diadém z briliantů, sestavený v podobě kytice, který císař poslal hraběnce darem, vzbudil v mladé ženě značné rozpaky. Rodina i manžel byli nadšeni, že vzbudila takový zájem u mocného panovníka. Maršálek Duroc naléhal, aby císaři neodporovala, to by pro její nešťastnou vlast mohlo mít nedozírné následky. Má tedy vzácný diadém přijmout? Co když si to císař vyloží po svém, jako že se podřizuje jeho vůli? Jeho vášnivý dopis (Napoleon byl skvělý stylista) byl více než výmluvný. 

Mladá žena se rozhodla pro kompromis. Při obědě u hraběnky M. M. se objevila v nikoliv v plesových, ale v odpoledních šatech - bez zdobného diadému. Císař obklopen vyšší šlechtou ji konečně spatřil. Měřil ji pronikavým pohledem. Všiml si, že chybí diadém a zlobně zdvihl obočí. Všichni se zachvěli. Napoleon nebyl zvyklý, aby mu někdo odporoval. Nikdy však neustupoval před překážkami, ty jen podněcovaly jeho vášeň dobyvatele. (Pokračování)

zdroj: Radko Pytlík - Vláda žen, Wikipedie