Lučina je řeka v Moravskoslezském kraji, pramení na svazích Prašivé v Moravskoslezských Beskydech v nadmořské výšce 580 m n.m.
Ano, Prašivá je hora, kam chodili poutníci na svatého Antoníčka v červnu, protože je tam kostelík "z jedlí" sv. Antonína z Padovy už z roku 1640. Psala jsem o tom ZDE
Lučina ústí do Ostravice zprava na území města Ostravy v podstatě pod slezskoostravským hradem. Délka toku činí 37,9 km. Z ní přibližně 4,6 km tvoří zátopa údolní nádrže Žermanice.
Lučina je tedy podhorským beskydským tokem a její horní úsek má zřetelně bystřinný charakter o vysokém podélném sklonu dna. Ve střední části sklon nad nádrží Žermanice klesá.
Přímo do Lučiny ústí přivaděč Morávka – Žermanice a několik dalších menších toků, z nichž je vhodné zmínit alespoň Bruzovku, Sušanku a Datyňku. Na Lučině, případně v její blízkosti, se ze sídel nacházejí Havířov, Šenov a u ústí Ostrava s městskými částmi Bartovice, Radvanice a Slezská Ostrava. Opět mohu říci, že řeku znám dosti důvěrně a vím, že dříve ji lidé nazývali jako Lucinu. Tak ji nazývali dědeček s babičkou, se kterými jsem k řece občas chodila. Ke změně názvu řeky Luciny na Lučinu se Petr Bezruč, v básni Polská Ostrava, vyjádřil dosti ostře:
„Přibylec nadutý národa jazyk psuje,
on švarné Lucině sází háček na hlavu,“
Od středověku řeka Lucina napájela několik šenovských rybníků. Využívána byla rovněž pro pohon mlýnů u ní vystavěných. Za tímto účelem byly její zákruty důmyslně propojeny kanály – „mlýnskými strouhami“, které zkrátily délku toku a došlo tak k zesílení a zrychlení vodního proudu. V Šenově existovaly dva mlýny, jejichž kola takto „urychlená“ voda roztáčela. Rozvodněná Lucina se často stávala jen velice těžce překonatelnou překážkou. Na konci války 3. května 1945 na jeden den zastavila i postup osvoboditelské armády, neboť ji bylo možné přejít pouze po jediném mostě ostřelovaném německými vojáky. Ruský tank, který se pokusil projet, byl zasažen a jeho osádka zahynula.
Nevyzpytatelné chování vodního toku bylo částečně usměrněno v roce 1958 vystavěním přehrady v Žermanicích. V roce 1965 došlo k předělení šenovských luk vysokými náspy, na ně byla vyzvednuta kdysi často zaplavovaná cesta směřující k Frýdku.
Jde-li o chráněná území, Lučiny se přímo dotýká Chráněná krajinná oblast (CHKO) Beskydy, do níž tok spadá svým horním úsekem nad silničním mostem v Dobraticích (km 35,9). K maloplošným chráněným územím na řece patří tzv. „Meandry Lučiny“, což je 3 km dlouhý přirozený úsek toku (km 16,4 – 19,4) v prostoru kolem města Havířova. K chráněným územím patří i Žermanický lom pod přehradní hrází a mokřad U rondelu na soutoku se Sušankou v Havířově. Z chráněných živočichů v řece je z ryb třeba jmenovat střevli potoční (od ústí Sušanky po Bruzovku),
z ostatních pak raka říčního (od Bartovic po Bludovice a nad přehradou po Dobratice), Lučina je i lovištěm ledňáčka. Rybí společenství si na Lučině zachovává druhovou skladbu pstruhového pásma.
Potřeba úpravy v souvislejší délce vyplynula hlavně z ovlivnění tohoto prostoru důlní těžbou a jí vyvolanými poklesy terénu. Pod Lučinou se na jejím spodním úseku těžilo uhlí déle než 100 let v důlních polích Hermenegild (později Důl Zárubek) a Trojice a zaklesávání koryta při zpětném vzdouvání povodňových průtoků z Ostravice, která pod ústí Lučiny neklesala, způsobovalo vzdouváním vody v tomto exponovaném území četné problémy. V meziválečném období se v uvedeném prostoru kromě toho hledaly plochy pro odvaly z důlní hlušiny a jíž se pak v okolí toku nadvyšoval terén.
Ze stabilizačních důvodů byla na Lučině postupně vybudována v rámci uvedených úprav řada spádových objektů, od ústí po přehradu je jich registrováno celkem 19, žádný z nich ale neslouží jako jez ke vzdouvání vody. Žádný odběr vody není zde vázán přímo na koryto řeky, největší – pro komplex Arcelor Mittal (Nová Huť) v Kunčicích a Biocel Paskov – se provádí přímým trubním odběrem přímo z nádrže Žermanice.
Hanko, velmi obsáhlý a poučný výklad. Musí to dát mnoho práce vše vyhledat a uvést zde na blogu. Mě známá místa a přesto spoustu nových informací, moc děkuji a dávám palec nahoru. Fukčárinka
OdpovědětVymazatDěkuji za uznání, Marti, je to tak, vyhledávání a sbírání informací čas zabere a pak se to musí třídit a sesumírovat, aby to dávalo smysl. Pro nás jsou to známá místa, ale to neznamená, že by to čas nezabralo.
VymazatMěj se hezky a pěkný nový týden. ☺
Náš kamarád, hydrogeolog a vodohospodář by měl z tvého článku velkou radost.
OdpovědětVymazatJá děkuji za zasvěcené informace a popřeji hezký večer, Helena
Přesně jsi to napsala, pro mne pochvalně, právě hydrogeologie mě přivedla k nápadu dát sem na blog podobné články.
VymazatDíky a pěkný nový týden. ☺
Hani,zajímavý příspěvek.Ale tady ty končiny vůbec neznám a tak děkuji za seznámení.
OdpovědětVymazatMěj hezký celý nový týden
Jitko, s tím počítám, že pro mnohé návštěvníky jsou ty naše končiny neznámé, ale stejné to mám já u Tebe, když fotíš pro mne vzdálená místa. ☺
VymazatMěj se pěkně a také příjemný a úspěšný nový týden. ☺