Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

pátek 2. července 2021

Toulky českou minulostí: 26. schůzka: Staré pověsti české aneb Libuše a Přemysl

 

Po dvacáté šesté se vydáváme na Toulky českou minulostí. Stále se pohybujeme na poněkud nejisté a nepevné půdě nejstarších českých pověstí. Bereme do rukou jména, děje, události a pokoušíme se ty kamínky zasadit do mozaiky naší historie. Ale – patří tam, tedy do historie? Mohla být kupříkladu taková populární osoba jako Libuše skutečná?

„Byla mezi ženami přímo jedinečnou ženou. V úvaze prozřetelná, v řeči rázná, tělem cudná, v mravech ušlechtilá, nikomu nezadala v rozhodování pří, ke každému byla vlídná, ba spíše líbezná, ženského pohlaví ozdoba a sláva, dávajíc rozkazy prozřetelně, jako by byla mužem.“ Skvělá charakteristika. Opravdová kněžna. Moment – kněžna? Ne, v Kosmově kronice nepadne o "kněžně" ani slovo. Kde se tady tedy vzala? U Hájka. U Václava Hájka z Libočan. Ano, ten má na svědomí leccos, taky na „kněžnu Libuši“ má autorské právo. Libuše (podle něj) přišla ke své funkci docela demokraticky – ve volbách.

„Pátý měsíc po smrti Krokově sešli se starší, aby sobě pána a správce zvolili. Společně se poradivše a rozváživše způsob všech tří dcer Krokových, usnesli se, aby panování a spravování zemské při dcerách Krokových zůstalo, a aby lid obecný byl od nich při rozšiřování země napomínán. Ovšem toho jim oznámit nesměli, obávajíce se jejich umění a vtipnosti.“ No, a co se majetku týká, tak ten Libuše podobně jako její sestry vyhrála v jakési loterii. „Sestry, sjevše se na hrad Psáry, obeslaly všecken lid. Otázku učinily, kterou z nich by za pána mít chtěli. A oni po malém a krátkém potazu dali tu odpověď, aby ony samy jako dědičky to knížectví mezi sebou losem rozdělily.“ Na Kazi připadl stavební pozemek, který vešel do historie jako Kazín, Teta založila na svém území nemovitost Tetín. A Libuše? Přece Libušín, ne?

Slepice, nebo vejce?

Bylo to jinak. „Libuše obdržela východní stranu toho knížectví i s hradem, jenž slul Psáry.“ Načež: „Od lidu všeho po jednom měsíci jest za správce přijata a tak lid poddaný sobě pokojně spravovala a spravedlivě soudila.“ Dovolíme si připomenout jednu větu z minulých Toulek: „Skutečný Libušín doopravdy existoval.“ Taky že existoval. A ze všech tří sesterských hradů byl největší a taky – nejreálnější. „Vystavěla hrad tehdy nejmocnější u lesa, jenž se táhne u vsi Ztibečné a podle svého jména jej nazvala Libušín.“


Libušín: Hradiště nedaleko Kladna, vypínající se na dobře opevněném skalnatém srázu, původně střežilo kmenovou hranici Čechů proti Lučanům. Jak potvrdily nedávné archeologické výzkumy, tuto úlohu plnil Libušín asi od konce 9. století do 11. století. Našly se tu však i střepy keramiky pražského typu, a také zbytek hliněného kotouče s vypíchaným symbolem slunce, což znamená, že tu existovalo osídlení už někdy v 6. nebo 7. století. Asi dávno před zbudováním hradiště bylo na Libušíně pohanské kultovní místo starých Slovanů. Tedy – za časů Libušiných?

No, možná má pravdu jeden z badatelů na Libušíně Zdeněk Váňa, když tvrdí: "Hradisko, které tu vzniklo v 9. století a nebylo samo o sobě nijak významné, převzalo tradicí udržené jméno té vsi a spolu s ním i nějaké ústní podání, které mohlo být zárodkem pověsti o Libuši..."

Romantik Jiří Brabenec pokládá existenci Libuše a jejího Libušína za hotovou věc. "Jak se ubránit tomu, aby se fantazie nerozeběhla do tajuplného dávnověku..." V očích reportérových mizí nynější kostelík sv. Jiří a vesnice Libušín a na jejich místě "objevuje se nasypaný val s palisádou z poražených stromů, lemující celé hradiště... Uprostřed hradiště je srub z dubových trámů, u jehož vchodu pod košatou lípou stojí mračná socha."

Vyšehrad poprvé jmenuje v souvislosti s Libuší a Přemyslovci kronikář Přibík Pulkava z Radenína: "Krok zanechal po sobě tři dcery. Prvorozenou Bělu, která se podle některých nazývala Kazi, ta postavila hrad Bílinu a povznesla týž kraj." Vida, další varianta, žádný Kazín, ale Bílina. "Druhá dcera, jménem Tetka," postavila Tetín, to už známe. Přeskočme pár řádků, ať už jsme u Libuše: "Libuše vynikala schopnostmi nad ostatní. Byla totiž sibylou, měla ducha věšteckého a předvídala a vykládala z věšteb budoucnost. (Další střih: na otázku profese ještě u Libuše dojde.) Česká země ji ustanovila za soudce místo její otce Kroka. Nejprve postavila hrad vyšehradský a vládla celé zemi české po dlouhé časy."

 

4 komentáře:

  1. Další skvěle sepsaný díl.Ono bylo prostě zase všechno trochu jinak. Kdo už dnes ví, jak...
    Haničko, děkuji za počtení a přeji hezkou sobotu, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na dobu Přemysla a Libuše není věrohodný pramen, jak je napsáno - Vyšehrad je pro archeology nečitelný terén, proto se obracíme ke kronikářům. Kdyby tehdy tušili, jak z nich budeme čerpat, možná by se snažili více.
      Také přeji příjemnou sobotu, Heli. ☺

      Vymazat
  2. Hani, děkuju za možnost si počíst tak zajímavý příspěvek. Měj hezkou neděli. Zdraví Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, já děkuji za zájem. Přeji příjemné volné dny. ☺

      Vymazat

Toulky českou minulostí

Krajinou Jablunkovského průsmyku na Komorovský Grúň

Dnes se opět podíváme na úplný východ republiky. Jablunkovský průsmyk jsme navštívili během našeho pobytu v Horní Lomné.  Průsmyk protíná h...