Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

pátek 20. srpna 2021

Toulky českou minulostí: 33. schůzka: O kněžně Ludmile a jejích synech Spytihněvovi a Vratislavovi, snaše Drahomíře a vnuku Václavovi

Dnešní schůzka bude o o známých představitelích našich dějin z rodu Přemyslovců.

„Tetín. Hrad vznešený svou svatostí spíše než čímkoli jiným, založený v Podbrdském kraji, pět mil od Prahy Libušinou sestrou Tetkou roku 712. Když kníže Bořivoj a svatá Ludmila zanechali světských záležitostí a odložili knížecí odznaky, začali sloužit Bohu právě na tomto hradě...“ Bohuslav Balbín: Krásy a bohatství české země. Otec Balbín však nemá pravdu.

Samozřejmě, Libušina sestra Tetka patří do legend, a ten rok – 712 – ten si vyfabuloval Václav Hájek z Libočan. (To je mu podobné.) Nám však jde o obraz Bořivoje a Ludmily. První historický český knížecí pár není smyšlený. Ti dva ne. Ale jejich důchodcovský pobyt na Tetíně. Jenom máloco se podobá pravdě jako tato představa dvou rezignovaných staroušků na tetínském vejminku...

Příliš mladá na důchod

 

Ostatně – když kníže Bořivoj zemřel v roce 888 (nebo možná rok nato) ve věku plus minus pouhých šestatřiceti let, bylo jeho ženě Ludmile v té době asi kolem osmadvaceti. Je nemyslitelné, že by se Bořivoj s Ludmilou za život obou kamkoli uchylovali. Ne, to v jejich povaze nebylo. Světských záležitostí nezanechali a knížecí odznaky neboli odznaky své moci neodložili. Chtěli stát a také stáli v samém prostředku všeho dění.

Zopakujme si ještě jednou, kolik bylo kněžně Ludmile let, kdy ovdověla. Kolem osmadvaceti. Dnes už vůbec ne, ale ani v 9. století to nebylo žádné stáří. Takže pokud kronikář, tak řečený Dalimil, mluví o Ludmile jako o bábě, dává tím najevo ani ne tak její stáří, jako spíš příbuzenský vztah k další hlavní postavě českých dějin - k vnuku Václavovi.

Jeho bába, žena bohumilá,
ušlechtilá, ctná a poctivá,
z rodu známých pšovských hrabat byla.
(Pšov se dneska Mělník nazývá.)
Dodnes přece vědí potomci,
že hradec Pšov stával na kopci
před Mělníkem nad oněmi místy,
kudy teče Pšovka, ručej čistý.

Pšovka už dávno není ručej čistý, ale je a zůstalo jí i to staré jméno, stejně jako vesnici, kterou dnes spolklo okresní město Mělník. Pšov, Pšovka, Pšované. "Z rodu známých pšovských hrabat byla." Tedy Ludmila, dcera Slavibora, knížete Pšovanů. "Ludmila byla ze země srbské, knížete srbského dcera!" Tak odkud? Byla z kmene Pšovanů a nebo to byla Srbka, jak tvrdí staroslověnský Prolog o svaté Ludmile?

Různé prameny, různá místa

 

8 komentářů:

  1. Ti naši dávní předkové to taky neměly tak jednoduché, zvláště provázanost rodů.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejen, že příslušníci rodů to neměli jednoduché, oni měli zodpovědnost za území, kde byli pány a mnohdy museli čelit ozbrojeným útokům, mnohé sňatky pak vznikaly z "rozumu", aby si jako příbuzní dále neškodili.

      Vymazat
  2. Vždy jsem měla ve škole ráda dějepis.Toto si ale přečtu až v klidu,abych na to měla hodně času.
    Přeji krásnou sobotu ☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, Evi, to mě opravdu těší. Dějepis patřil i u mne k nejoblíbenějším předmětům, na rozdíl od mnohých, hlavně pak určité úseky dějin. Toulky se týkají našich národních dějin.
      Já také přeji příjemně prožitou sobotu. ☺

      Vymazat
  3. Další velmi zajímavé vyprávění!
    Děkuji, Haničko a přeji pohodovou neděli, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Helenko, tady už začínají skutečné naše dějiny.
      Mějte i u vás příjemně prožitou neděli. ☺

      Vymazat
  4. Hani děkuji za velmi krásné vyprávění. Moc zdravím a přeji pohodovou neděli. 🍀

    OdpovědětVymazat
  5. Marti, já děkuji za návštěvu a také přeji výborně prožitou neděli. ☺

    OdpovědětVymazat

Toulky českou minulostí

Příběhy slavných značek: Pražská šunka

  V předvánočním období připomenu výrobek, který by se hodil i na vánoční pohoštění pro návštěvy. Je to naše Pražská šunka. V čem je ...