Dnes nahlédneme do historie, připomenu třicetiletou válku (1618-48). Ve střední Evropě, kam se počítá naše země, o ní slyšel určitě každý. Je spojena s bitvou na Bílé hoře (1620) a hlavně přinesla velké utrpení a zkázu civilistům.
Jak jdou staletí, lidé zapomínají, protože je to dávno, málokdo ví, jak těžká doba to byla. Měli bychom si to připomínat. V 17. století nebyly tak moderní zbraně, přesto lidé umírali nejen na bojištích, ale také při drancování vesnic a měst, na morové epidemie, které cizí vojáci přinášeli. Některé obce úplně zanikly, v mnoha městech a obcích vymřela až polovina obyvatel! Hrůzy se nevyhnuly ani Kroměříži, kterou jsem nedávno představila v článku ZDE.
Ve středověku zde byl brod přes řeku Moravu a křižovatka Jantarové a Solné stezky (jež byla faktickým pokračováním slavné Hedvábné stezky). Na snímku zámecká věž a morový sloup na náměstí.
Následkem válečných tažení bylo téměř celé město zničeno, hlavně jeho gotická a
renesanční podoba. Dnes návštěvníka možná udiví, že tam nic takového není. Vše co zbylo, pak zničil velký požár, který vypukl jako
následek drancování města švédským vojskem v červnu 1643. Oheň zničil
také městský archiv, což je nenahraditelná ztráta pro poznání historie
města před r. 1643. Zkázu dovršila morová epidemie, která v Kroměříži
vypukla v červnu 1645 a vyžádala si tisíce lidských životů. Hrůza.
Kníže František kardinál z Dietrichštejna byl biskupem olomouckým (1599–1636) a jedním z nejvýznamnějších politiků na Moravě v 17. století.
Na počátku 17. století se stal biskupem kardinál František
Dietrichštejn, jedna z velkým postav nejen moravské historie. Kroměříž
si zřejmě oblíbil, zámek se stal díky němu opravdu knížecím dvorem a zde
se scházel se šlechtici a s církevními hodnostáři. Zámek byl dvakrát ročně místem
konání manských soudů. Ve městě sídlil vrchní správce biskupských statků. Kardinál Dietrichštejn přivedl do Kroměříže
františkány v r. 1606 a za městskými hradbami nechal postavit
františkánský klášter (1610-20), který se stal cílem častých poutí a
procesí. Klášter byl mnohem později přebudován na octárnu (opravdu se tam v 19. století vařil ocet) a dodnes na tomto místě stojí budovy
stále zvané Octárna (hotel a restaurace).
Kardinál přivedl do města i jezuity, kteří zde pobývali jen krátce a
odešli do nedalekého Uherského Hradiště. Dietrichštejn podporoval
výstavbu měšťanských domů, bohatý život na zámku pak měl vliv i na
rozvoj města. Konaly se týdenní i výroční trhy, kam přijížděli kupci i
kupující z blízka i z daleka, dařilo se řemeslníkům. Opraveny byly
kanovnické domy, Kovářská i Vodní brána, nechal postavit probošství
naproti kostelu sv. Mořice.
Pečetidlo pekařů, Kroměříž.
V r. 1618 začala třicetiletá válka a již v r. 1619 přitáhlo k městu císařské
vojsko - vypálilo blízké vesnice - Oskol, Bělidla i Štěchovice. V tomto
roce byl zajat vzbouřenými stavy kardinál Dietrichštejn a jako nepřítel
Moravy vypovězen za hranice, jeho statky byly zabaveny a předány
"zimnímu" králi Fridrichu Falckému. Po bitvě na Bílé hoře (8. 11. 1620) se však kardinál vrací na
biskupský stolec, získává zpět majetky i moc a ještě horlivěji
rekatolizuje Moravu. Pro Kroměříž to znamená návrat k budování a rozvoji
- je dokončena stavba radnice, budována zámecká knihovna a získal právo
pro biskupství razit mince. To je počátek slávy kroměřížské mincovny. Dříve se tam razily mince olomouckých biskupů, kteří od císaře Rudolfa
II. získali mimořádné právo razit vlastní měnu. Svou činnost pak
mincovna, která stojí v ulici Na Sladovnách, ukončila v 18. století.
Tolar ražený v kroměřížské mincovně Karlem II. Liechtensteinem. Tato mince pomohla obnovit město Kroměříž.
Dodnes kardinála Dietrichštejna připomíná městský znak Kroměříže -
vinařské nože v zlatočerveném poli, které jsou rodovým znakem
Dietrichštejnů.
Znak města Kroměříže.
V r. 1636 kardinál umírá a olomouckým biskupem se
stal Leopold I. Vilém Pasovský, který byl současně vrchním velitelem
císařských vojsk.
Leopold I. Vilém se narodil roku 1614 jako druhý syn budoucího českého
krále a římského císaře Ferdinanda II. a jeho ženy Marie Anny Bavorské.
Mladším synům byla obvykle předurčena buď církevní anebo vojenská
kariéra. Leopold Vilém byl nepříliš obvyklou výjimkou, protože
zkombinoval obě možnosti. Od svých 11 let byl velmistrem Řádu německých rytířů.
Třicetiletá válka byla v plném proudu. V červnu 1643
dobylo švédské vojsko pod velením generála Torstensona a za podpory
vzbouřených Valachů Kroměříž. Město bránilo jen málo vojáků a tak během
krátké doby byly proraženy hradby a plenitelé vtrhli do města.
Lennart Torstenson byl jmenován vrchním velitelem švédské armády a Švédského Pomořanska. Zároveň byl povýšen do hodnosti polního maršála. S vojskem třikrát vpadl na Moravu.
V r. 1648 válka skončila a zanechala po sobě zpustošenou zemi, která
čekala na svou obnovu, tak jako téměř zničené město Kroměříž.
zdroj: Státní okresní archiv Kroměříž, Wikipedie, Kroměřížský deník - tolar
