Svatý Hostýn: Hřbitov a rozhledna

Náš okruh kolem bývalého keltského hradiště na Hostýně pokračuje po zhlédnutí pozoruhodné Jurkovičovy křížové cesty. Ta končí u kaple Božího hrobu a za ní je hřbitov. Nafotila jsem náhrobky, na mnohých je uvedeno, kým tito lidé byli. Ráda si hřbitovy prohlížím, i ty na vzdálených místech a to ticho a klid k nim patří... 

Při pohledu od hřbitova k bazilice se prostírá tato zvlněná zelená plocha. Právě zde kdysi bylo keltské oppidum. 

 

Přibližně dvě stě let před naším letopočtem se na tomto místě usadili Keltové. Na Hostýně byla vždycky voda, proto mohli na jeho vrcholu založit sídliště. Navíc to bylo i bezpečné místo, vrchol kopce už byl obehnán mohutným ochranným valem. Vybudovali ho lidé asi 1500 let před naším letopočtem. Zajímavá je technika, kterou zeď stavěli. Údajně nanosili hromady kamení, prosypali je hlínou a tu potom vypálili. Postup opakovali ještě v několika vrstvách. Kamenný val se tím dokonale zpevnil. V 19. století si valu všimnul církevní historik Béda Dudík a zjistil, že měřil 1825 m a byl místy přerušen, tam byly brány.

Stavba kopírovala terénní nerovnosti, proto byla v některých úsecích údajně až 13 metrů široká a 15 metrů vysoká. Val na Hostýně je viditelný dodnes. Keltové z valu vybudovali opidum a z této pozice mohli kontrolovat pohyb na Jantarové stezce, která krajem procházela.

Keltské období je podle badatelů nejslavnější érou prehistorického osídlení Hostýna. Dodnes nalézají pozůstatky jejich činnosti. Kromě typické keramiky i jantarové šperky, přesleny z tkalcovských stavů a dokonce i základy chatrčí. Dochovala se i malá keltská vodní nádrž. Původně to bylo místo s více prameništi. 

Kaple Božího hrobu vlevo na snímku je společným XIV. zastavením "staré" a Jurkovičovy nové křížové cesty.

Hřbitov na Svatém Hostýně  byl postaven stavitelem Ottou Zemanem tak, aby svým slohem navazoval na architekturu Jurkovičovy křížové cesty. Vstup po širokých kamenných schodech ohraničují kuželovité sloupky.

Uprostřed hřbitova stojí na mohutném podstavci ze skalních balvanů 6 metrů vysoký Myslbekův kříž.

Hřbitov byl církevně vysvěcen 14. 9. 1913 a je nejvýše položeným hřbitovem na Moravě.

 

Hřbitov byl několikrát rozšiřován. Původně se plánovalo 20 hrobů, dnes jich je zde 51. Některé hroby jsou velmi staré, ale jak vidět, jsou tu i pohřby z nedávné doby.

Na jednom z náhrobků se vyhřívala kobylka.

 

Kristova zmrtvýchvstání na sloupech u vrat, oba od Čeňka Vosmíka z roku 1923. Zavíráme bránu, předtím ještě pomáhám paní, která tam nešikovně šlápla a upadla, postavit se na nohy... Pak už  směřujeme k rozhledně. Nejlépe je mezi stromy vidět bílou větrnou elektrárnu. Už z dálky ze silnice vrtule prozrazuje, kde je vrchol Hostýna.

Stavba rozhledny vznikla na popud a návrh dobrodince P. Cibulky s celkovým nákladem 18 tisíc zlatých. V roce 1897 navštívil Hostýn u příležitosti rakousko-uherských vojenských manévrů císař František Josef I., podepsal se do zakládající listiny rozhledny a poklepal na základní kámen. 

 

 

Kaple pod rozhlednou byla vysvěcena 14.9.1898.

Nová rozhledna byla vysoká asi 27 m, nad dřevěnou nástavbou se tyčila štíhlá nadstavba s věžičkou s obrazem Panny Marie a zlatým křížem. Tato nadstavba byla v roce 1915 demontována a nahrazena jehlancovou střechou. V dalších letech se podoba věže ještě několikrát změnila. Mezi roky 1957 - 1971 sloužila věž, jako retranslační stanice, kdy byl přístup návštěvníků zakázán. K opětovnému otevření došlo 18.9.1987. Vyhlídkový prostor byl zakryt plochou střechou s kovovým zábradlím a opatřen skleněnými okny. V dalších letech byl zpevněn obvodový plášť a zcela obnovena horní dřevěná nadstavba, včetně oken a ocelové konstrukce.

Těšila jsem se na rozhlednu a plánovala, že pořídím fotky, kam oko dohlédne. To  jsem ještě netušila, že je už jen víkendová otvírací doba, takže spousta lidí se vracela. O víkendu tam bývají poutě a akce. Prošli jsme polovinu areálu a nikde žádná tabule. Tu jsme našli až později u staré křížové cesty. Tak paradoxně mám nejvíce fotek ze hřbitova a žádnou z rozhledny. 😕

Prošli jsme kolem pomníku náčelníka Junáka Rudolfa Plajnera, který měl skautskou přezdívkou Táta - český pedagog a skaut. Byl opakovaně zvolen náčelníkem československého Junáka.  Pokračovali jsme ke staré křížové cestě.

Pokud se na Hostýn vydáte pěšky z Bystřice pod Hostýnem, bude vás provázet typická zvuková kulisa – šumění stromů. Tu poutníci na začátku minulého století nezažili.

Kopec byl totiž holý, kolem byly jenom pastviny a louky. Teprve až s propagací Hostýna jako poutního místa se začalo zalesňovat a na vrcholu hory bylo vysázeno 22 tisíc stromů. Dnes jsou to už vzrostlí krasavci a šumí skoro pořád, protože na Hostýně je bezvětří doslova ojedinělý úkaz. Vítr tam nefouká pouze třicet dnů v roce. Z toho plyne rada - větrovku s sebou.

zdroj: Materiály Sv. Hostýn, R. Kovář, zlin.rozhlas.cz