Skončily Vánoce a mnozí se, myslím, rádi vracíme k běžnému životu. Tím i k běžné stravě, protože těch maškrtů už bylo dost. Proto jsem na toto potříkrálové období zařadila článek o tom, jak žili naši předkové, kteří jistě neřešili, co upéct na 1. svátek vánoční pro návštěvu - jestli husu nebo kachnu, aby to chutnalo všem, lidé nebyli vybíraví. Hospodyně neuvažovala, jestli bude stačit dvanáct druhů cukroví, a že "musí" upéct např. medvědí tlapky, protože ty její vnuk miluje, neboť vosí hnízda nesnáší. To já taky, ale ta skutečná - od sršňů. Myslím, že ani shánění a balení dárků u nich nebylo na pořadu dne. V mnohém byl nedostatek, lidé si nevymýšleli "co by ještě" a byli skromnější. Vede mě to k úvaze, o které dnešní příspěvek bude. Omlouvám se čtenářům z jiných krajů za krajové nářečí a dialekt, ale tím je to snad autentičtější. Je to přece "z našeho kraje" a lidé takto dříve mluvili.
Na Těšínsku lidé své výpovědi o tom, co jedli, začínali slovy: „Jo něvjym o čem chceš młuvič a pisač, bo my jedli jyny žymjoki, kapuste i kyške ku tymu...“ Babičky často mluvily o tom, jak se lidé měli dříve dobře, protože všechno bylo "dumove" (domácí), a nebo zase naopak jaká to byla bída a nebylo nic k jídlu. „Jadło še třikrat za džyň, věčur co zbyło z poledňa. Mama nas nigdy něvołała na věčeře, jyny: Džecka, do chałupy, řykač a spač!“ (Děcka, domů, pomodlit a spát!) Nikdo neřešil nadváhu, po Vánocích nebylo třeba jít shodit nabraná kila do fitka. Fitko neexistovalo, ale oni měli dost pohybu a práce na poli nebo pak ve stodole a ženy v domácnosti.
Záměrem nejsou nějaké návody na vaření nebo chvála zašlých časů. Jde o vzpomínky a zachycení často velmi humorných příhod a historek, které si pamětníci v souvislosti s jídlem vybavili. Snad budete rozumět.
Štěpánka Bojková vzpomínala, jak ještě dříve vařili na kachloku (kachlových kamnech). Mimochodem i já si z raného dětství pamatuji, že v našem zbořeném domě původně byla podobná kamna a u nich bylo pěkně teploučko, to se to sedělo ...
Výhodou kamen s kachlovým obkladem je delší doba sálání. U kachlových kamen je pomalejší náběh teploty (kamna po zatopení nejprve předávají teplo sáláním a kachle se nahřívají), po nahřátí začínají sálat a naopak po vyhasnutí plamene v kamenech vydrží vydávat teplo ještě několik hodin.
