Mít na dovolené Kněždub na dosah a nenavštívit ho, to bych si vyčítala. Zhruba 6 km od Strážnice tam žije asi tisícovka obyvatel. Kromě kostela jsme navštívili Slovácký Slavín a rodný dům bratří Úprků.
Od chvíle, kdy v Kněždubě člověk začal psát své dějiny, bylo tu rušno. Krajem vedla kupecká "uherská stezka", také se jí říkalo "tatarská". Kupci se zbožím směřovali z Podunají kolem řeky Moravy dále na sever po úpatí Bílých Karpat. V dolině se museli vyhnout bažinám u říček Radějovky a Veličky.
Kam pravidelně přicházeli kupci, tam vznikalo osídlení. Z kopce Šumárníka měli výborný rozhled do kraje, bezpečnost byla rozhodující. Našly se tu pozůstatky opevněné osady už z doby bronzové - hrot oštěpu a soška jezdce.
Třicetiletá válka (1618-1648) přinesla Kněždubu a okolním obcím samé těžkosti a krutosti. Po bitvě na Bílé hoře krajem (vlastně celou zemí) procházely armády - vítězné i poražené, vojáci drancovali ve vesnicích, brali jídlo, zapalovali obydlí, bránící se lidi zabíjeli a ti, kteří přežili, umírali na různé nemoci, které přinesli vojáci a také z hladu. Dokonce i škola v Kněždubě zanikla, nebylo koho učit.
Vítěz přinesl velkou změnu v náboženství. Jižní Morava je dnes oblastí více nábožensky založenou než jiné kraje. Jak k tomu došlo? Že nevíte, jak se vštěpuje silná víra? Tehdy násilným přinucováním, což si těžko umíme představit a po třech generacích se vymění lidé. Těm novým už to ani nepřijde. Někomu se to nebude líbit, uvedu příklad. ...
Ještě do 30leté války tam byla rozšířena nekatolická náboženství, říkalo se jim protestantská. Každý si vyznával, co chtěl. Tato mezi lidem rozšířená náboženství byla v průběhu války zakázána. Tak pro protestantskou víru odchází ze strážnického panství jeho majitel pan Jetřich ze Žerotína a přichází o svůj majetek, jako několik jiných šlechticů. On se totiž ten Jetřich se svým bratrem Přemyslavem zúčastnil stavovského povstání a k tomu Přemyslav měl, mimo jiné, za
manželku dceru předáka českých stavů Jáchyma Ondřeje Šlika. Takže to je jasné... Vlastně většina Žerotínů po bitvě na Bílé hoře ztratila svůj majetek v konfiskacích. Pro Žerotíny svědomí a víra byly víc než majetek.
Strážnické panství pak získal ten, kdo se neváhal ke katolictví hlásit, no, přiznejme si, pro vidinu majetku se mu vyplatilo být "kovaným" katolíkem. (Že vám to něco připomíná?) Konkrétně to byl císařský plukovník František de Magno (řečený Magnis) r. 1629. Po vydání Obnoveného zřízení zemského přece i J. A. Komenský musí opustit vlast, on je tím známým příkladem. Lidé se prostě báli, tak ze strachu a z přinucení přešli na katolickou víru. 😉 Muselo být těžké opustit víru svých otců...
Jsme v Kněždubě a matrika vedená od r. 1629 prozrazuje i úbytek obyvatel. V r. 1617 se uvádí 89 obsazených gruntů, ovšem v r. 1655 bylo obsazených jen 60 gruntů, zbytek bylo pustých.
V 17. století dosah uherských povstání proti Habsburkům přinesl novou vlnu násilností, konkrétně v podobě kuruckých vpádů v letech 1703-1708. Teprve 18. století přináší lidem klid pro rozvoj vesnice. A přišli noví osadníci...
Text neberte jako zbytečný. Kraj, který navštívím, chci poznat i z této stránky a čtenářům to předám. 🙇
Malá vesnice Kněždub má tři slavné rodáky, kteří dnes odpočívají na hřbitově a část, kde jsou pochováni, má název Slovácký Slavín. Na
hřbitově v Kněždubě jsou vedle sebe tři hroby zdejších významných rodáků.
Antoš Frolka (1877–1935), malíř
Franta Úprka (1868–1929), sochař
Joža Úprka (1861–1940), malíř a grafik, představitel
plenérového realismu, impresionismu a secesního dekorativismu. Jeho dílo
je národopisným dokumentem moravského folklóru. V Mnichově, kde
studoval, spoluzaložil spolek „Škréta“, jehož dalšími členy byli Alfons
Mucha, Antonín Slavíček, Pavel Socháň a Luděk Marold. To abychom věděli, v jaké společnosti se pohyboval.
Takové pozvání sa neodmítá. 😉
To je rodný dům sourozenců Úprkových, z nichž se nejvíc proslavil malíř Joža, sochař Franta a čtveřici doplňuje sestra Běta a Martin.
Omluvte špatnou kvalitu fotografií z interiéru domku, špatné světelné podmínky a odlesky udělají své.
Sourozenci vyrůstali v selské rodině v Kněždubě. Otec byl rolník, na snímku maminka Eva, rozená Machálková.
Anežka Karlíková, choť J. Úprky, foto z r. 1904. Anežka byla původně lidová malířka ze Svatobořic. Z manželství se narodili: syn Jožka (1899-1913), Jan (nar. 1900), dcera Božena (1902), Petr (1903, žil jeden den).
V tomto roce otec Jan Úprka dům postavil. Obec Kněždub ho nechala rekonstruovat a dnes je tam muzeum, mnohé exponáty jsou osobní věci a fotografie původních obyvatel.
Ve vitríně jsou figuríny v kněždubském svatebním kroji.
Kopie obrazů křížové cesty od Joži Úprky, originály jsou na Slovensku.
Obraz Javorničanka, 1892.
Obraz Mariánská píseň (Slovácká madona), 1902.
Poslední záležitosti malíře Joži Úprky.
Vzpomínka na sochaře Františka Úprku - na diplomu podepsán i Alois Jirásek.
Dílo Joži Úprky představím samostatně. Přeji příjemný den. 🍀
Žádné komentáře:
Okomentovat