Dnes je smrtná neděle: konec nadvlády zimy, nastupuje jaro!

 

Smrtná neděle – pátá neděle postní do Velikonoc. Připomínáme si zvyky v předvelikonočním období a o této neděli se ukončuje příprava dospělých kandidátů křtu- katechumenů.

 

Křest církev nejraději uděluje o velikonoční noci (při Vzkříšení). Samotný křest probíhal v původní církvi sestoupením nahých katechumenů do bazénu - obdoba rituální koupele - mikve – u Izraelitů. Před vstupem do vody odložili katechumeni veškerý oděv jako výraz toho, že se vzdávají starého života, po vystoupení z bazénu pak dostali bílé roucho jako symbol toho, že se odívají v Krista.
Dnes nám z toho zbylo polévání dětí křestní vodou a bílá rouška, kterou dítě po křtu obdrží, křest ponořením už pouze jako ojedinělá výjimka. Antická baptisteria jsou často vyzdobena mozaikou Ježíšova Křtu (Janem Křtitelem) v řece Jordán. A co vy - jste křtěni?

Pátá neděle postní (Judica – ludica me Deus – zjednej mi právo, Bože).

Ačkoliv  má tato neděle smutný název, je oslavována, bývá plna radosti a veselí z nadcházejícího jara. Název Smrtná neděle je poprvé doložen v husitské postile z 15. století. Od něj se pravděpodobně odvíjela celá řada asociací, díky kterým začal být tento den vnímán jako nešťastný, plný různých neblahých předzvěstí. V Orlických horách se věřilo, že si vodník v tento den vyžádá tři oběti, na Brněnsku lidé ze strachu před tím, aby je smrt neudávila, zase povinně pili kořalku (a to včetně dětí) a známý je také zvyk z Bydžovska, kde se jako ochrana před smrtí dával do okna kousek lnu.

Morana, Mařena, Mařka, Mařana, Mořena, Smrtholka – takové zlidovělé vázvy má zima v podobě figury, která se tento den pohřbívá a v podobě Líta se přivádí a vítá jaro. V Čechách se to provádí zároveň v jeden den, na Moravě se většinou na smrtnou neděli vynáší Morana a až další neděli, tedy květnou, přináší Líto. Vynášení smrti – Morany je zvyk pradávný sahající daleko do pohanských dob (první zmínka o tomto rituálu pochází roku 1366) a pro naši dobu stále platný – proto se také živě dochoval. Morana je symbolem nejen zimy, ale také nemoci, smrti, dlouhých tmavých nocí a vůbec všeho, co lidem škodí.

“Krutá zima konečně umírá a její moc jaro přebírá. To, co zabíjelo, musí nyní taky umříti…”

Liturgickou barvou je, po krátkodobé změně, opět fialová.

Oběd této neděle, připomínáme že stále postní, by měl být střídmý a zároveň sytý – v mnoha krajích se podávala pučálka, jinde hrachová kaše. Jestli i vy zvolíte tento oběd, je na vás – hrachovou kaši můžeme dochutit česnekem, solí a troškou pepře a dozdobit praženou cibulkou. Omastit můžeme střídmě rostlinným tukem, kupříkladu řepkovým, lněným či slunečnicovým. Je striktně zakázán alkohol!

Práce kolem domácnosti byly pěkně rozdělené – je to den předjarního úklidu a tak se muži věnovali dílnám a stodolám, ženy domácnostem.

Mládenci a děvečky se scházeli v některé stodole a ráno vytvořili ze slámy a klacků nebo dřeva Moranu. Určitě u toho nechyběly děti a zvědavě pokukovaly jak se Morana vyrábí. Doma dostaly nějaký kus starého obnošeného ženského odění a tím pak společně všichni oblékli Moranu. Nazdobili ji pentlemi a namalovali (většinou zubatý) obličej. Některá děvčata dříve propůjčovala Moraně své šátečky, ovšem ty byly pak sundány před vhozením “zimy” do vody.

Když bylo vše na obřad připraveno, šlo se na oběd.

 

„Neseme Morenu na vrchu červenú, na spodku zelenú, pěknú, pěknú, pěkně přistrojenú….,“

Odpoledne se sešli chlapci s děvčaty a dětmi na návsi a Morana – Smrtka se vynesla na vysoké tyči za ves, kde byla vhozena do vody – musí to být tekoucí voda, velký potok nebo řeka, aby Moranu odnesla pryč. Vynášení Morany mají na starosti chlapci, děvčata je doprovází a zpívají. Ve vsi nebo městě kde tekoucí voda není, tam se smrtka zakopává – pohřbí.

Dříve se říkalo, že z kterého domu se hoch či mládenec tohoto obřadu nezúčastní, tam někdo vážně onemocní či zemře…

 

Podoba figurín a průběh celého rituálu nabízí řadu variant. Smrt může mít podobu ženy, muže i dítěte, někde je dokonce vynášena v páru. Její základ obvykle tvoří dvě zkřížená dřeva obalená slámou či došky. Hlavu představuje pytel vycpaný starými hadry či jiným materiálem, na který je uhlem načrtnutý zubatý obličej (což hezky dokresluje skutečnost, že slovo Smrt se  používalo právě v opisu "ta zubatá"). Oblečena bývala do šatů bílé barvy, kterou archaické národy považovaly za barvu smrti, nebo také do různých částí krojů. Na závěr byla Smrtka přizdobena různými řetízky a papírky, zejména však nenabarvenými vejdumky, neboť vyfouknuté bílé skořápky byly také jedním ze symbolů smrti.

Po pohřbení Morany je ale třeba ještě vnést do vsi nebo města jaro – symbolem jara a přicházejícího slunce a tepla je Líto. Je to poražený mladý smrček nazdobený pentlemi, papírovými věnci, svatými obrázky, květinami, pouchami (vyfouknutá bílá vajíčka) či kraslicemi.

Líto přináší děvčata za doprovodu všech ostatních a za hlasitého veselého zpěvu. Obcházejí s ním celou vesnici a koledují. A všichni, děti i dospělí se radují, že zima je pryč a přichází jaro.

„Zimu sme vám vynesli, nový líto přinesli, vítej líto líbezný, vobilíčko zelený! Ha ty svatá Markýto, dyj nám pozor na žíto. I na šecko vobilí, co nám Pámbů nadělí!
Svatyj Petr voře na zelený hoře, slepička mu pohání, šecky mraky rozhání. Svatyj Petr římá, dá nám flašku vína, haž to víno vypíjem, tak tu flašku rozbíjem, po vajíčku dyjte nám, poděkujem teky vám.“

 

Celé tyto obřady se neobešly  bez slavnostního odění a krásných slavnostních lidových krojů.  

Zdroj: mag.webtrh.cz, pisecky.denik.cz, http://zakrasnejsivimperk.cz, domazlicky.denik.cz