Dovolená v Jeseníkách: Rejvíz – evropská chráněná lokalita i trochu veselí

 

Zajistit si pobyt v Jeseníkách a nenavštívit Rejvíz by byla nejen škoda, ale hrubá chyba. Vždyť je to Národní přírodní rezervace Rejvíz, leží poblíž města Jeseník. Navíc je to rezervace a ne ledajaká. Zahrnuje unikátní a na Moravě i ve Slezsku také největší vrchovištní rašeliniště. Musím zmínit, že tip k návštěvě tohoto místa mi dala moje kadeřnice, která do Jeseníků jezdí se synem na léčebné pobyty.

Zaujal mě citát z kroniky českého rejvízského faráře Jeronýma Pavlíka, který o Rejvízu napsal:

"Kdo jednou na Rejvíz přišel, rád přichází častěji. Kdo přichází často, nejraději by tu zůstal."

 

Praktická zastávka pro pejsky ☺

Rašeliniště zde vzniklo v době, kdy ustupovala doba ledová (asi před 6 až 7 tisíci lety). Kromě rašelinné louky a podmáčené smrčiny se uprostřed rašelinišť rozlévají Velké mechové jezírko, které je přístupné po povalovém chodníku, a nepřístupné Malé mechové jezírko.

Rejvíz je  zastavením mnohých turistů. Pár set metrů odtud začíná smrkový les. Čím hlouběji do něj vcházíme, tím je světlejší, protože štíhlé kmeny smrků postupně střídají borovice blatky a pokroucené kmeny bříz karpatských. Vstupujeme do největšího rašeliniště Moravy, chráněného Ramsarskou úmluvou a zařazeného do nejvyššího stupně státní ochrany. To je Rejvíz, národní přírodní rezervace a evropsky významná lokalita…

V přírodní rezervaci Rejvíz najdete porosty typické pro rašeliniště. Jsou to např. borovice blatka, bříza karpatská, rojovník bahenní (jediné místo na severní Moravě), klikva bahenní, suchopýr pochvatý či borůvka bažinná. Území je také domovem chráněných ptáků (sýce rousného, chřástala polního), obojživelníků a dalších živočichů. 

Část chodníku je nově položena a průběžně se tam pracuje.

 

Je to jako v pralese, vývraty se tam nesklízejí.

 

Na rozcestí si můžete vybrat trasu

K Velkému mechovému jezírku uprostřed Rejvízského rašeliniště vás zavede Naučná stezka Rejvíz - Mechové jezírko se 14 zastaveními. Při vstupu do rezervace se platí vstupné.

Na posledním úseku k jezírku vás čeká "mýtná brána", ale všimla jsem si dvou dvojic, které se, po zjištění, že musí zaplatit vstupné, vrátily zpět 😏. Pokud je to na opravu chodníku, ráda přispěji.

 

Před námi byl poslední cíl, Velké Mechové jezírko.
Už u rozcestníku bylo jasné, že jsme na lesní „magistrále“. "Davy" tam, davy zpět.

 

 Stezka je přístupná od května do října a má 2,5 km.

Na snímek bez lidí si  musíte pěkně počkat, hlavně v sezóně. Zde končí naučná stezka a na dvou odpočívadlech se můžete kochat pohledem na jezírko, které jen tak někde neuvidíte. 👍

Během cesty po povalovém chodníku potkáváme řadu turistů nejen z Čech, ale podle řeči i z Polska, občas zaslechnete slovenštinu. Líbí se mi, že většina lidí pozdraví a třeba na chodníku dají i přednost. Chodník je úzký, odhadem tak 1m, vyhnout se lidem, kteří vedou kolo, je někdy poněkud problém. Cesta není náročná, potkáváte lidi všech věkových kategorií, protože cesta má minimální převýšení.

Velké mechové jezírko se nachází v  rašeliništi na horním toku Vrchovištního potoka v Národní přírodní rezervaci Rejvíz. Leží v nadmořské výšce 769 metrů a má při délce šedesát osm a půl metu a šířce čtyřicet jedna metrů má rozlohu má rozlohu 1692 m². Jezírko dosahuje hloubky 2,95 metrů a mocnost rašeliny v jezírku je 3,3 m. Velké mechové jezírko patří mezi nejnavštěvovanější místa Jeseníků.

Tak na oběd se už těšíme a vrátíme se stejnou cestou k hlavní silnici. Tu lemuje alej lip, jasanů a javorů, ale díky stáří a častým vichrům je místy docela prořídlá. Po pravé straně stojí kostel Jména Panny Marie z roku 1808, který byl opraven. 

 

Historické foto 

Nachází se v něm oltář z dílny regionálního sochaře Bernarda Kutzera z Horního Údolí. Za kostelem uprostřed luk je  hřbitůvek s velmi starými, ale také novými náhrobky. Vedle stojící fara, poskytla prostor pro Muzeum Tkalcovna, kde si kromě kolovrátku a tkalcovských stavů s příslušenstvím můžete prohlédnout i předměty denní potřeby dřívějších generací a podívat se, jak se s nimi pracovalo a zacházelo. Tato expozice je dílem Klubu přátel Zlatých Hor, jehož členové jsou také průvodci.

Po obou stranách lemují silnici nejen staré zdobené roubenky, ale i ty nové, které tu v posledních letech rostou jako houby po dešti. Stálých obyvatel tu moc nebydlí, většinou jde o rekreační chalupy a chaty.

Blížíme se k penzionu Rejvíz (dříve Noskova chata), kde dnes budeme obědvat. Je známý "světničkou" s historickými vyřezávanými židlemi, na jejichž opěradlech jsou zvěčnění dřívější štamgasti. Můžete si je prohlédnout skrz prosklené dveře. V restauraci najdete podobně vyřezávané židle, na jejichž opěradlech se nechávají zvěčnit současní návštěvníci tohoto místa. Tam téměř každý fotí.

 

Jsou to opravdu veselé židle. Tady se smějete, i když nechcete.

 

Návštěva restaurace je proto každopádně jedinečným zážitkem.

 

Řada těchto vyřezávaných židlí byla, jak se dočtete, začátkem 50. let minulého století, kdy se chata stala rekreačním střediskem Ministerstva vnitra, zničena nebo ztracena. Teprve od roku 1962, kdy se budova dostala pod správu tehdejšího odborového hnutí, začal o tyto památečné exponáty pečovat vedoucí chaty V. Fábera.

Jakmile se rozhodnete, koho chcete mít za zády a usadíte se, můžete potěšit své chuťové pohárky výběrem dobrého jídla. My jsme se tentokrát rozhodli pro kynuté borůvkové knedlíky a byly výborné. Doma sladké obědy nedělám. Samozřejmě byla i polévka. Když donesli obrovský talíř, byla jsem si jistá, že tohle nikdy nemohu sníst. Ale byla to taková dobrota, že po jídle byl talíř dokonale vymetený. Bylo to tím, že jsme byli na čerstvém vzduchu. Být doma, v klidu trávím.

 

A třeba někdy zde?

Návštěva Rejvízu je skvělá volba, snad to fotografie dokumentují. Trasa není příliš náročná, ujdou ji i méně zdatní chodci. Odměnou může být pohled nejen na Mechové jezírko, ale třeba i samotná procházka lesem a pobyt na čerstvém vzduchu.  

Zdroj:Mapy.cz, denik.cz, internet