Jeskyně Na Špičáku mají srdcové chodby, staré nápisy i nickamínek

V Jeseníkách pod Velkým Špičákem se skrývá několik speleologických pozoruhodností. My jsme tyto jeskyně během své dovolené také navštívili. Parkujeme na malém parkovišťátku před správní budovou jeskyní a kocháme se nádherným výhledem. Je tu jen pár aut a trochu máme strach z toho, že nás do jeskyní nepustí, protože  prohlídky se dělají až od pěti osob. Tak vyhlížíme a štěstí nám přeje, někdo přijel na poslední chvíli. Nakonec nás bylo devět. Takto vypadá budova: 

Doba prohlídky se pohybuje okolo 35 minut.

Toto srdce se stalo symbolem Jeskyní Na Špičáku, bývá na každém prospektu, který jsem viděla. Možná i proto je krásně osvětleno. Když se chce, tak to jde, že,  páni fotografové? 😉 Dole je vidět, že můžete mít postavu jak kuželka, na nohy moc místa není, ale vaše postava může dosáhnout širších proporcí.

 

Proč jeskyně dostaly název "Na Špičáku"? V Jeseníkách, mezi městem Jeseník a hranicí s Polskem, poblíž obce Písečná, se nachází vrch Velký Špičák a pod ním jeskyně Na Špičáku. Je součástí jesenického krasu, který se od ostatních krasových oblastí v naší zemi liší jednou zvláštností. 

Často se píše, že jeskyně jsou u Písečné, ale ony leží na katastru obce Supíkovice.  Je to jesenická vesnice s výraznou kamenickou tradicí - díky zdejšímu mramoru. Obcí vede i poutní cesta do Santiaga de Compostela, což je jedna z nejstarších poutních cest křesťanské Evropy - viz na fotografii. Jdete-li do Compostely, musíte vpravo, podle šipky.

Svatojakubská cesta, co to vlastně je? Je to síť několika poutních cest vedoucích napříč Evropou, které se sbíhají právě tady u katedrály v Santiagu. Je to jedna z nejstarších poutních cest v křesťanské Evropě. Podrobnosti na: https://www.radynacestu.cz/magazin/santiago-de-compostela/

Počátky Supíkovic sahají do doby kolonizace prvních obcí pod Jesenickými horami v polovině 13. století. Italský prospektor Antonius Walle pak v roce 1430 uvádí, že zdejší vrch Špičák je plný zlata a stříbra. Chyba lávky, on se pořádně mýlil! Zdejší jeskyně mylně považoval za důlní chodby. V roce 1580 odkoupil vratislavský biskup zpět celou obec.  Za třicetileté války utrpěla obec, ale i zdejší tvrz. V 18. století prý ještě sloužila jako vězení pro provinilé kněze z biskupství, v roce 1790 už byla v rozvalinách. Na jejím místě nedaleko kostela prý vznikla osada Geislersfeld.

Koncem 19. století se obci říkalo slezská Carrara, podle těžby a zpracování kvalitního mramoru. Tu odstartovala firma Hillebrand a spol už v roce 1848. Na konci století zde bylo 31 firem přímo spojených s těžbou nebo zpracováním kamene. I proto zde byla v roce 1885 založena proslulá kamenická škola.

Kamenický průmysl zde existoval do konce války, kdy byly zdejší lomy a firmy opuštěny a původní, vesměs němečtí obyvatelé museli do odsunu. V roce 1930 zde žilo jen 24 Čechů. Naopak po válce tu přece jen pár německých obyvatel zůstalo jako odborníci na kameničinu. Lomy a firmy převzali národní správci a později stát. Těžba mramoru však v Supíkovicích pokračuje i v současnosti. 

Když jdete na prohlídku jeskyně s průvodcem, brzy se dozvíte, že se nacházíte asi 10 km od polských hranic a současně jste upozorněni, že se ničeho nemáte dotýkat, aby se neponičila krápníková výzdoba. Ano, dotýkat se můžete  jen zábradlí a tato jeskyně má raritu, se kterou jsem se zatím nikde nesetkala: část trasy je bezbariérově upravena, což by lidé na vozíčku nebo pohybově handikepovaní měli vědět a za to vedení jeskyní chválím, protože Na Pomezí je prohlídka jeskyní, co se týče náročnosti terénu, přece jen pro zdravé nohy. 

Co navštívíte s průvodcem?  

Nejzajímavějším místem labyrintu v jeskyních Na Špičáku je křižovatka chodeb zvaná Kalvárie s typicky srdcovitými profily chodeb. Cesta vás dál zavede Dvojitou srdcovou chodbou do největší prostory jeskynního systému – Velkého dómu. Za ním je síň Naděje s úzkou odbočkou do chodby Naděje. Také zde uvidíte mnoho starých nápisů a kreseb. Jeskyni poté opustíte umělou štolou, proraženou roku 1954.

Jak to vznikalo? 

Území Moravy a Slezska bylo před 350-380 miliony lety zalito mořem, na jehož dně se usazovaly horniny. Ty se během dalšího geologického vývoje, kdy se mezitím území ocitlo už na souši a moře ustoupilo, postupně proměnily v krystalické vápence - mramory. Povrchová voda, která zatékala do puklin v povrchu, vápence rozpouštěla a narušovala. V pleistocénu, což je část čtvrtohor, pokrýval sever Evropy kontinentální ledovec. Ten dorazil až k našim hraničním horám. Jak ledovec odtával, právě voda, která z ledovce vytékala, byla výrazně agresivnější, dostávala se do podzemních prostor, kde vytvářela jezera. Významné pro vznik těchto jeskyní a jejich tvarů je právě to, že ta jezera měla po velmi dlouhou dobu svoji hladinu v jedné konstantní úrovni, kdy při hladinách podzemních jezer se vytvořily římsy na stěnách. 

Už v  knihách  pro hledače zlata a stříbra se uvádějí tyto jeskyně a zároveň je tam zmínka o nápisech na stěnách. Těmi zápisy jsou tyto jeskyně raritou. Množství nápisů pak logicky přilákalo historiky a archeology a ti zpochybnili r. 1430, že ty nápisy budou patrně ze starší doby. 

Abyste rozuměli, kdo chce vidět nápisy a kresby, musí se posunout do tzv. Kalvárie, působí jako záhadné místo, kde uvidíme staré prospektorské symboly slunce a půlměsíce, kdy slunce symbolizovalo zlato a půlměsíc pak stříbro. To by připomínalo přítomnost těchto drahých kovů zde, ale bylo zjištěno, že ani jeden kov tam nebyl nikdy dobýván.

 Část návštěvnické trasy je bezbariérově upravena.

Tisíce různých nápisů a značek na stěnách svědčí o tom, že lidé už ve středověku jeskyně v minulosti hojně navštěvovali. Jsou tady i druhé nejstarší jeskynní malby u nás (ty starší  jsou v Býčí skále v Moravském krasu). Na čtyřech stech metrech podzemního prostoru odborníci nalezli čtyři tisíce nápisů, kreseb či rytin. To je největší počet v celé České republice.
Jenže kresby chátraly a restaurátorský zásah byl nutný. 

 

Zrestaurované nápisy

Teplota v jeskyních se celoročně pohybuje okolo 9°C, vlhkost vzduchu zde dosahuje vysokých hodnot.

Kresby v podzemních prostorách narušují kromě vlhkosti také vápenaté nánosy nebo stékající voda. Ta poničila i část výjevu Adorace Kříže. Renesanční malbu autor vytvořil v 16. století. Nejcennější malby v centrální části jeskyně připomínají návštěvy hledačů zlata, barevných kovů a drahých kamenů.

Jeskynní galerie tak dokumentuje období zlaté horečky na Jesenicku a Zlatohorsku. Tato éra je spojená s podnikatelským zájmem vratislavských biskupů a rodu Fuggerů.
Během dlouholetého zkoumání se odborníkům podařilo najít u řady nápisů či letopočtů souvislosti s tehdy žijícími osobnosti.

Patří mezi ně i letopočet z roku 1519, který je vůbec nejstarším letopočtem objeveným v jeskyni na území České republiky.

Zrestaurované historické malby a nápisy  Na Špičáku odpovídají roku, kdy vratislavský biskup Jan V. Thurzo povolil na Jesenicku kutací práce v blízkém okolí jeskyně. Tak to uvádí průvodce, mimochodem fakt šikovný "synek", po prohlídce jsme si hezky pokecali. 😀

Proč vůbec lidé měli potřebu na stěny jeskyně psát a malovat? Jeskyně přitahovaly pozornost lidí a náhodní návštěvníci jeskyní si dělali značky v místech rozcestí nebo tam, kde začali pochybovat. Tak aby měli jistotu, že najdou cestu zpátky, udělali si značku, ale může být i řada jiných důvodů. Abych upřesnila, na stěně srdcové chodby s  letopočtem 1519, je u něj vyťukaný znak – Adam s Evou u stromu poznání – který si zatím odborníci neumí vysvětlit. Po pravdě, člověk musí mít po upozornění průvodce trochu fantazii, jinak by na Adama a Evu těžko přišel. Říká se, že se tu schovávali lidé, kteří byli pronásledováni kvůli náboženství, ale je doloženo, že jeskyně sloužila jako nucený úkryt obyvatel na sklonku druhé světové války, ale také jako úkryt prchajících Němců.

Nickamínek 

Jeskyně Na Špičáku je jediná na světě, která má veřejnosti zpřístupněné srdcovité chodby. Za jejich zvláštní tvar je zodpovědná voda: u hladiny byla nejagresivnější. Poté, jak opadala, její tok se zužoval a u dna se usazovaly vápence. Jen na málo místech na světě si ale voda držela hladinu na stejné úrovni tak dlouho, aby se vršek chodby tak výrazně rozšířil. Podobné útvary se nacházejí ještě v jedné jeskyni v Kanadě, která je však obtížně přístupná a veřejnosti zapovězená. Takže do učebnic geologie se tak dostala právě ta naše Na Špičáku. 

 

Tomu se říká "nickamínek"

Vzácností jeskyně Na Špičáku je bílá kašovitá hmota na stěně dómu. Je to plastická forma sintru, takzvaný nickamínek neboli bílé nic, latinsky nihilum album, v cizině označované i jako horské mléko. V minulosti lidé věřili, že má léčivé účinky, kromě obsahu vápníku však od něj ve skutečnosti nemůžeme čekat zázraky.

Vytváří se za účasti organických látek, převážně bakterií, které zabraňují zpevňování a krystalizaci. I když nickamínek vyschne, nezkamení a zůstane z něj převážně bílá lehce zpevněná práškovitá hmota.

Kape ti na karbid? 

Poprvé byla jeskyně Na Špičáku zpřístupněna v letech 1884-1885 a o zpřístupnění se zasloužil  sudetský horský spolek s předsedou Johanem Ripperem. Mimochodem to byl zeť jesenického Vincenze Priessnitze. V té době vstup do jeskyní znamenal dosti dobrodružný podnik. Návštěvníci si v tmavých prostorách svítili primitivními karbidovými lampami, u nichž hrozilo přiotrávení plynem - odtud pochází rčení, že někomu „kape na karbid“. Toto rčení se používá dodnes, ale když si přečtete vysvětlení, asi budete překvapeni, jak vzniklo toto pořekadlo.

Pokud vás zajímá, jak to s tím karbidem je, koukněte na video. Lampa funguje na principu, kdy dolů se umístil karbid a nahoru voda, která na něj kapala a tak se uvolňoval plyn, který se zapálil a hořel, byl však jedovatý a lidé po něm byli omámeni.

Definitivního zpřístupnění se jeskyně dočkala v 50. letech 20. století. Tehdy v některých chodbách jeskyňáři prohloubili podlahu. A to je důvodem, proč se návštěvníci diví, protože některé nápisy na stěnách, původně malované možná vkleče, dnes vypadají, jako by je vytvořili obři s rukama u stropu. 

 

Svůj zimní spánek v jeskyních každoročně tráví minimálně 5 druhů netopýrů, nejpočetněji je zastoupen vrápenec malý.

Zdroj: olomouc.rozhlas.cz, YouTube