Kdo z vás pamatujete ještě uhelné prázdniny? Vzpomínáte si na ně? Už jsem to vzpomínala v Kalendáriu a několik návštěvnic k tomu zanechalo komentář se vzpomínkou. Také nedávno v Noční lince na toto prudké ochlazení zavzpomínalo pár posluchačů.
V několika zdrojích, kde jsem hledala přesné informace, jsem viděla, že autoři článků chtěli pozornost čtenáře zaměřit na to, že naše - tehdy komunistická ekonomika, byla touto zimou zaskočena. Zima však tehdy postihla nejen Československo, ale celou střední Evropu.
Třeba v Polsku ji označují jako zimu století, na kterou do současnosti
vzpomínají i v různých dokumentech. V Německu mluví o sněžné katastrofě,
sněžilo tam totiž 80 hodin v kuse. Možná si z dětství pamatujete, jaké u nás dříve bývaly zimy. Bylo to běžné. A dnes? Zkusme si představit, jak bychom se s takovým projevem zimy vypořádali v současnosti. Napadne pár cm sněhu a je kalamita, silničáři opět nejsou připraveni, to je přece také potřeba vidět. Přesně jak zpívá pan Nohavica v Ladovské zimě.
V lednu 1979 si děti užívaly třítýdenní uhelné prázdniny a Československá televize vysílala až od půl deváté večer. Nástup jedné z nejdrsnějších zim ve 20. století byl šokující, v noci ze Silvestra na Nový rok klesaly teploty rychlostí tři stupně Celsia za hodinu. Z plus 15 až na minus 15°C.
Novoroční pokles teplot byl nevídaný až drastický a měl v regionech jen mírně rozdílný charakter. Všude na území dnešní ČR během deseti hodin poklesly teploty až o 30 stupňů Celsia. K tomu se přidalo velmi silné sněžení, kdy do rána napadlo přes 15 cm sněhu. Život v Česku se na Nový rok prakticky zastavil. Obrazně i doslovně. Kdo Nový rok 1979 vítal někde na chatě, byl na horách nebo ve společnosti, nemohl se pak dostat domů. Navíc mnozí měli celkem lehké oblečení. Přimrzlá a zamrzlá auta rekreantů se nemohla rozjet v nenadálém poklesu teploty a uvázla v horách, v tom se shodují i posluchači Noční linky a také několik kronik, do kterých jsem nahlížela. Možná i v kronice vašeho města nebo vesnice byste o tom něco našli.
Extrémní zima postihla i Německo
Trochu legračně působil optimistický novoroční projev prezidenta Husáka, protože za pár hodin už zemi trápila sněhová kalamita a počínající energetická krize. Ale copak my dnes nějakou energetickou krizi neznáme? Ne nadarmo se říká, že po bitvě je každý generál, jen se snažím opět myslet na to, jak by to bylo dneska. ... Hned první den roku totiž zamrzlo uhlí i koks ve stovkách nákladních vlaků a tepelným elektrárnám tak začalo brzy docházet palivo. Rázem nebylo uhlí pro elektrárny, vázla všechna doprava.
6. ledna ohlásila Československá televize, že bude vysílat až od sedmé hodiny večer. Od 8. ledna vysílala dokonce po další celý týden až od půl deváté večer. Děti dostaly třídenní volno a týdeník Mladý svět, který jsem tehdy pravidelně odebírala, napsal: "Příkazem dnešních dnů je na všech místech šetřit elektrickou energií, nepřipustit, aby se s ní někde plýtvalo." Připomínám, že tohle byl rok 1979.
Snímek ze zimy r. 1979
Jak k této situaci došlo?
Meteorologové přitom v předstihu hlásili, jaký zvrat první lednový
den přinese. "Tuto nenadálou kalamitu, přes to, že meteorologové
upozorňovali na vpád arktického vzduchu, se nepodařilo zvládnout hlavně v
energetice a její zásobování uhlím". Ale podobně to bylo přece i před záplavami v r. 1997 nebo 2002!
Už v noci z 29. na 30. prosinec 1978 totiž podobně zamrzlo
Německo, kde byla paralyzována veškerá doprava, tvořily se metrové
závěje sněhu a při odstraňování následků musela pomáhat armáda s tanky.
Byl tam vyhlášen stav ohrožení. Extrémní mrazy postihly mnoho států Evropy. V Moskvě
byla naměřena teplota –45 °C, čímž byl překonán rekord z roku 1900,
rekordně nízká teplota –47 °C byla naměřena také v severním Švédsku. Dánský rozhlas nabádal občany, aby nevycházeli vůbec z domu. Mnoho lidí také zmrzlo. V Česku náhlý
příchod zimy poškodil nejen energetiku ale i lesní porosty. Na
hřebenech Krušných hor se teploty před vlastním příchodem studené fronty
pohybovaly nad bodem mrazu a náhle se propadly až k arktickým minus
třiceti a leckde pak místo lesa zůstala jen holina.
Největší rozdíl mezi maximální teplotou 31. 12. 1978 a minimální teplotou 1. 1. 1979, tedy ochlazení za cca 15–20 hodin, uvádí stanice Městec Králové, a to 34,0 °C, kdy po maximální teplotě 14,9 °C následovalo další den ranní minimum –19,1 °C. Na stanici Litomyšl se ochladilo o 31,9 °C, když po maximu 12,5 °C následovalo minimum –19,4 °C. Na stanici Frenštát pod Radhoštěm se ochladilo o 31,4 °C z 9,4 °C na –22,0 °C. V Praze–Uhříněvsi se uvádí ochlazení o 31,3 °C z 11,8 °C na –19,5 °C. Na dalších 10 stanicích se ochladilo o více než 30 °C.
Nejméně se ochladilo ve stanici Varnsdorf, kde mrzlo již 31. 12., takže maximum 31. 12. tam dosáhlo – 9,5 °C a minimum 1. 1. –20,5 °C. Celkem však pouze na 13 stanicích ze 190 bylo ochlazení menší než o 20 °C, a to v naprosté většině na severu území, kde mrzlo již 31. 12.
Zima ublížila i lidem. Mnozí lidé si po vánočních svátcích jeli do hor zalyžovat a Nový rok chtěli přivítat na horách. My máme nejblíže Beskydy a např. beskydští záchranáři hned první lednový den zaznamenali několik smrtelných úrazů turistů, náhlý mráz totiž změnil svahy Beskydy ve smrtící skluzavku. Beskydská horská služba v této zimě zaznamenala rekordní počet obětí, v nevinně vyhlížejících horách zahynulo 15 lidí.
Byly vyhlášeny uhelné prázdniny
Kvůli omezenému přísunu energií a surovin pro výrobu tepla musela vláda přistoupit k několika opatřením. Omezila veřejné osvětlení, provoz Československé televize, vytápění veřejných kulturních a sportovních budov a také škol.
5. ledna Jan Rosák ve vysílání oznámil: „V důsledku obtížných klimatických podmínek a energetické situace vyhlašují ministerstva školství České a Slovenské socialistické republiky pro všechny typy škol včetně vysokých, školní prázdniny. Počínaje pondělkem 8. ledna, prozatím do 14. ledna 1979. Na učilištích se pro toto období přerušuje pouze teoretická výuka.“
Volno nakonec trvalo tři týdny. Družiny
ale mnohde zůstaly otevřené. Na vysokých školách ze začátku volno moc nepocítili. Bylo totiž zkouškové období a studenti se učili
povětšinou doma. Dnes se tomu říká distanční výuka, to jsme také zažili, že?
Dobové fotografie
Hani, na ten rok si moc dobře vzpomínám. Tedy na ten den, kdy se teplota tak rychle změnila. zrovna jsem se přestěhovala z Hané do Podbeskydí s půlročním synkem. Všechno pro mne bylo neznámé a ještě toto. Měla jsem ale dobré zázemí, tak jsem to zvládala dobře. Pamatuji si ale jenom na tu změnu teploty a hory sněhu. Dnes už je syn zasloužilý "tata", no letí to. Většina domácností tehdy topila kalem. U každého domku byly velké hromady. Dnes si už málokdo vzpomene... Měj se pěkně.
OdpovědětVymazatHelenko, věřím, že taková vzpomínka je nezapomenutelná. To přestěhování by sis pamatovala i tak, ještě s tím "tatou" na rukou ☺, ale zima a náhlá změna teplot tomu dala korunu, že?
VymazatDěkuji, já jsem si také vzpomněla, jiným na blogu připomínám a vidím, že to má odezvu. 👍
Hani tak já si na uhelné prázdniny pamatuji jako dítě, kdy jsme měli u domu dvoumetrové závěje a taťka lezl ven oknem, protože dveře od domu nešly otevřít, jak tam byla vysoká závěj sněhu. To ale bylo v lednu nebo únoru někdy v roce 1957..? Jen že tehdy ještě nejezdila auta, To ani v okolí nikdo neměl, jen občas jela sanitka nebo autobus. Všichni jsme všude chodili pěšky... Pluh na odhrnutí sněhu táhl buď traktor nebo koně a silnici sypal cestář škvárou nebo pískem a my jsme se na něj, coby děti zlobily, protože jsme pak po silnici nemohli sáňkovat. Bydleli jsme na kopci a provoz žádný nebyl a tak jsme si to užili všichni a večer mnohdy sáňkovali i dospělí... Na tu prudkou změnu ze Silvestra na Nový rok si dobře pamatuji. (To bylo tak o dvacet let později). Slavili jsme totiž konec roku u švagra a šli tam lehce oblečení a na Nový rok jsme se domů vraceli ve strašné zimě a napadlo i hodně sněhu. Byl to teplotní zlom, který opravdu přišel během několika hodin...Měj se moc hezky Hani.
OdpovědětVymazatJaruško, já si také na zimy svého dětství pamatuji a vím, že bývalo více sněhu a "muselo" se odmetat kus chodníku, nikdo se nedivil a také za to nečekal nic - žádnou odměnu. A povozy? Vyrůstala jsem na okraji města, takže v mnohém se to podobalo vesnici a byli tam tři "sedláci", kteří jednak chodili lidem na pole orat, sít a co bylo třeba, ale také chodili pást koně poblíž, bývali opilí a dost často se koně splašily ...
VymazatDěkuji za pamětnickou vzpomínku, téma jsi rozšířila a napsala jak to opravdu bývalo. Uhelných prázdnin bylo možná více, ale tyhle se zapsaly do pamětí nejvíce.
Měj hezké dny, Jari. 👍
Hani, já si na tu zimu velmi dobře pamatuju. Měla jsem malého syna, bylo mu necelých pět měsíců a odpoledne na Silvestra jsem byla jen v tričku u kočárku na zahradě, kde spal. A ráno samec.❄❄❄ Nic nefungovalo a já byla objednaná do poradny. S kočárkem jet nešlo, takže mi muž korbičku uvázal na sáňky a já jela na středisko. Byla jsem ten den jediná, kdo dorazil, jak tvrdila paní doktorka, která tam také dorazila. Bydlela hned vedle.
OdpovědětVymazatMám ještě jednu vzpomínku na tu dobu. Na zdi Olšanských hřbitovů byl nápis: "Buďte rádi, že jste ztuhlí, komunisti nemaj uhlí:"
Měj hezké dny.
Děkuji, Ali, za vzpomínku z Prahy, protože asi byl rozdíl mezi tou zimou v hlavním městě a někde pod horami nebo v menších obcích. Popisuješ to podobně jako mnoho dalších, že odpoledne se chodilo v tričku a nalehko a pak to přišlo. Myslím, že nejen dětská doktorka, ale vlastně všechno se paralyzovalo, jen nevím, jak by se podobná situace zvládala nyní. Moc si iluze nedělám.
VymazatJsem ráda za příspěvek a také přeji hezké dny. 👍
Uhelné prázdniny jsem zažila,když jsem chodila na základku.Byly docela často.S kamarádkama jsme se chodily dívat na dveře školy,byla kousek od domova a to bylo radosti,když se prodlužovaly.
OdpovědětVymazatA na ten zvrat na Silvestra,to kdo zažil nezapomene.Já už to někde popisovala.Dopoledne chlapi na stavbě garáží byli do půl těla.Navečer jsme jeli s partou a malými dětmi na chatu na Nebák slavit Silvestra.Chlapi chodili kouřit a najednou přišli,že se něco děje,zima.Byla i v chatě,celou noc se topilo a byli jsme všichni v jedné místnosti u krbu.Ráno nešly škodovky nastartovat.To jsou vzpomínky
Hani,měj se hezky
Jituš, myslím, že těch uhelných prázdnin bylo více, ale nejdelší byly právě roku 1979. Asi se to ohlašovalo v TV a bylo v novinách. Ta vzpomínka ze Silvestra je velmi živá, jak vidět, také jste chodili nalehko a jako všude, pak příchod zimy. Není na škodu si to připomenout, ani dnes by to nebyla "sranda".
VymazatDěkuji za hezkou vzpomínku a měj se parádně. 👍
Hani, zdravím. Na uhelné prázdniny v r. 1979 si pamatuju, byla jsem v prváku na gymplu. Nejdřív vyhlásili týden, pak přidali další dva. Odjela jsem s kamarádkou na chatu do Horní Malé Úpy do Krkonoš lyžovat. Byla tam spousta sněhu, jako v pohádce. Na chatě jsme byly samy, soused z vedlejší chalupy nám pomáhal s topením. Nedávno jsem zrovna našla u táty fotografie z téhle naší expedice. Měj se dobře, Lenka.
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Leni, moc pěkná vzpomínka, to jste měly "fajné" na té chatě ☺. Dobře, že máš fotky z té doby, dříve se tolik nefotilo jako dnes.
VymazatDěkuji za zajímavou vzpomínku a také se měj dobře.
Hanko, moc dobře si to pamatuji, byli jsme u našich v Benešově nad Ploučnicí a ta prudká změna počasí, navíc vítr, který utrhl část střechy místní tělocvičny...a uhelné prázdniny dětem nevadily, to hůř prožívali rodiče.
OdpovědětVymazatPřijít taková zima, byly by problémy i dnes. Jiřina z N.
Je to zajímavá a doplňující vzpomínka, protože tehdy byly i hmotné škody tohoto charakteru, moc se o tom nepíše. Také si myslím, že i dnes by byla kalamita jak "hrom", vždyť napadne pár cm sněhu a problémy...
VymazatDěkuji a přeji pěkný den. ☺