Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

středa 13. září 2023

Kdo nezná Sloup Nejsvětější Trojice, nebyl v Olomouci 😎

 

Na Horním náměstí v Olomouci je mnoho zajímavého. Začneme radnicí z ptačí perspektivy, protože mnozí nevědí, jak skutečně vypadá: 

 
Radnice a vlevo "sloup". 

U každé stavby je důležitý pozemek. Horní náměstí v počátcích města neexistovalo - starší je Dolní. Na tomto místě se rozprostírala bažina. Fotografie ukazuje i ulici za sloupem, protože tudy do těchto míst v raném středověku vedl tok řeky Povelky. Ta pravděpodobně přitékala na náměstí z dnešní Riegrovy ulice a odtékala směrem k ulici Lafayettově.

Teprve ve 13. století byl tok odveden do tzv. Pomoravní strouhy, která protékala třídou Svobody, a to pomohlo k vysušení bažiny. Náměstí vzniklo postupným zastavováním, proto není pravidelné.  Na místě sloupu před třemi stoletími stávala Herkulova kašna a hlavní strážnice. Ovšem kamenický mistr Václav Render to místo "potřeboval" a tak kašnu na vlastní náklady přemístil na místo, jak stojí dnes.

 
Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci nemá v Česku obdoby. Výjimečné je to, že "uvnitř sloupu" je ukryta kaple. 
 
 Uvnitř sloupu v malé kapli jsou reliéfy znázorňující Kainovu oběť části své úrody, Ábelovu oběť prvorozených jehňat, Noeho první zápalnou oběť po potopě, Abrahámovu oběť Izáka a jehněte a Ježíšovu smrt na kříži. V pozadí tohoto reliéfu lze vidět města Jeruzalém a Olomouc. 
Fotky z kaple nejsou kvalitní, je to miniprostor, nepočítá se s tím, že tam někdo bude fotit. Pár záběrů  pro představu.  Prostor se soustředil na akustiku pro kněze, aby ho bylo slyšet až na náměstí.

Jednoho času tam provázela řádová sestra. Několikrát jsem její výklad slyšela a vždy citovala slova autora sloupu Václava Rendera, že  zamýšlel tento monument k poctě Nejsvětější Trojice, jemuž nebude nikde jinde na světě rovno. "Ke cti a slávě Boha všemohoucího, Panny Marie a světců postavím sloup, který svou výškou a nádherou nebude mít rovného v žádném jiném městě.“  Tak to napsal Václav Render olomoucké městské radě v roce 1716. Stavba se nakonec podařila, ale sám mistr Render se dokončení tohoto mimořádného díla nedožil. K jeho vysvěcení roku 1754 přijela do Olomouce císařovna Marie Terezie i s manželem Františkem I. Štěpánem Lotrinským, čímž potvrdila význam nového sousoší i Olomouce samotné (vojenské město). To vždy průvodkyně připomínala, že na tom klekátku císařovna klečela a modlila se. Tehdy jsem poprvé slyšela o maletínském pískovci, který byl použit na stavbu sloupu.

Václav Render byl autorem koncepce a na realizaci díla se podíleli pouze olomoučtí umělci. Sloup i kapli si můžete podrobně prohlédnout rozkliknutím:

Popis soch na sloupu:

Základna sloupu je tvořena třemi patry.  Je obklopena 18 sochami svatých a 14 reliéfy ve zdobných kartuších. Na nejvyšším patře stojí svatí spojení s pozemským životem Ježíše – rodiče jeho matky svatá Anna a svatý Jáchym, jeho nevlastní otec svatý Josef a svatý Jan Křtitel, který připravoval jeho příchod – a spolu s nimi svatý Vavřinec a svatý Jeroným, kterým byla zasvěcena kaple na olomoucké radnici. Tři reliéfy zastupují tři křesťanské ctnosti Víru, Naději a Lásku.

Patro pod nimi je věnováno moravským světcům svatému Cyrilu a svatému Metoději, kteří roku 863 přišli šířit křesťanství na Velkou Moravu (svatý Metoděj se stal moravským arcibiskupem), svatému Blažeji, jemuž byl zasvěcen jeden z hlavních olomouckých kostelů, a patronům Čech svatému Vojtěchu a svatému Janu Nepomuckému, jejichž kult byl i na Moravě velice silný. Svatý Jan Sarkander, jehož socha (s lilií jako symbolem čistoty) stojí také na druhém patře (svatořečen až r. 1995).

Na nejnižším patře jsou postavy svatého Mořice a dalšího českého patrona svatého Václava, jimž byly zasvěceny dva významné olomoucké chrámy, rakouského patrona svatého Floriána, který byl také vnímán jako ochránce proti různým neštěstím, především požáru, svatého Jana Kapistránského, který dvakrát město navštívil, aby v něm kázal, svatého Antonína, člena františkánského řádu, který v Olomouci vlastnil významný klášter při kostele Neposkvrněného početí Panny Marie, a svatého Aloise Gonzagu, patrona studentů, jehož socha měla ukázat, jak velmi si Olomouc váží své univerzity.

Sloup vysoký 32,2 metrů je dominantou centra Olomouce. Nad vstupem do kaple je latinský nápis s chronogramem z roku 1754: 

"V pravdě trojjedinému Bohu za přítomnosti císařů Františka a Terezie monument tento kardinálem Troyerem zasvěcen 9. září."
  
TRIVNI VEROQVE DEO PRAESENTIBVS AVGVSTIS RANCISCO ATQVE THERESIA COLOSSVS ISTE A CARDINALE TROIER CONSECRATVS 9. sept

V roce 2000 byl sloup zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. 9. září 1754 ho vysvětil olomoucký biskup kardinál Ferdinand Julius Troyer. První mše v kapli se  konala 2. ledna 1756, sloužil ji svatomořický probošt Giannini.


Sloup je spojen s mnoha příběhy, které sahají do doby jeho stavby i do dob pozdějších.

První příběh je spojen s osobností iniciátora stavby sloupu – kamenického mistra, olomouckého měšťana a císařského architekta Václava Rendera. Ten se narodil po třicetileté válce – 31. 8. 1669 a pokřtěn byl jako Wenzel. Tehdy se prosazoval nový stavební sloh – baroko. Jeho díla najdeme v Olomouci i v okolních městech. Vlastnil v Olomouci dům na ulici 8. května č. 7, kde měl kamenickou dílnu.

V letech 1714 - 1716 zachvátila Olomouc morová epidemie a bylo zvykem stavět tzv. morové sloupy. Václav Render se podílel na stavbě Mariánského sloupu na druhém olomouckém náměstí – Dolním. Už tehdy uvažoval o díle, které tuto stavbu překoná a bude na nejčestnějším místě, v jihozápadním cípu Horního náměstí. Tam tehdy stála kašna, proto se rozhodl kašnu přemístit a mohl začít pracovat na projektu unikátní stavby.

Václav Render navíc stavbu z velké části financoval sám, jednalo se o bezmála 11 tisíc zlatých. Jisté je, že začal stavět v roce 1716, ale dokončení se již nedožil. Svobodný a bezdětný mistr věnoval na stavbu celé své jmění, ale i tak se výstavba po jeho smrti v roce 1733 na čas zastavila.

V. Render zemřel  2. dubna 1733, do té doby vystavěl sloup do výše prvního patra, a to i s vnitřní kaplí s kamenným pláštěm a pilastry s římsami. Právě kombinace kaple s motivem tradičního sloupu činí z olomouckého sloupu Nejsvětější Trojice jedinečné dílo. 

Pokračováním stavby před svou smrtí pověřil svého tovaryše Františka Thoneka, který o plánech Rendera věděl všechno. Hotový sloup však Thonek neviděl, stejně tak ani jeho následovníci Jan Václav Rokický a Augustin Scholtz. Stavbu nakonec dokončil Rokického syn Jan Ignác. Velkolepou sochařskou výzdobu započal Filip Sattler, na kterého navázal Ondřej Zahner. Do své smrti stačil během 7 let vytvořit 18 soch a 9 reliéfů. Světlonošů je 12.
 

 

 

 

Pozlacené měděné sochy Nejsvětější Trojice a Nanebevzetí Panny Marie vytvořil zlatník Šimon Forstner. Dílo se mu podařilo dokončit, ale práce na sochách, při které používal toxické sloučeniny rtuti, mu zcela podlomila zdraví. 

 
Sloupu dominují pozlacené měděné sochy Nejsvětější Trojice doprovázené archandělem Michaelem na vrcholu a Nanebevzetí Panny Marie na dříku pod nimi.
 
Náklady na stavbu se odhadují na 100 až 150 tisíc zlatých. Tehdy se jednalo o největší objekt svého druhu v Evropě. Nakonec byl sloup vysvěcen v roce 1754 – tedy 38 let od zahájení stavby. 
_________________________________________________________

Druhý příběh se začal psát záhy po dokončení Trojičního sloupu. V roce 1758 oblehli Olomouc Prusové. Kanonáda byla patrně značná a jedna z koulí poničila také horní část dříku nedávno dostavěného sloupu. Měšťané se obávali, že sloup se stane cílem dělostřelců, a proto vypravili poselstvo jak k rakouským, tak i k pruským velitelům. Šli se vzkazem, že Trojiční sloup je památka nebývalé hodnoty, ale bez vojenského významu, proto velitele požádali, aby na tuto stavbu nestříleli. 

 
Pozlacená replika dělové koule připomíná, že sloup byl několikrát zasažen pruskými děly během obléhání roku 1758.

Kupodivu obě strany válečného konfliktu se k tomu nejen zavázaly, ale také svůj slib dodržely. A tak už naštěstí všechny vystřelené koule nový sloup neškodně míjely. Na paměť této události byla při opravě sloupu vytesána na jeho dříku symbolická dělová koule, která byla při poslední úpravě sloupu pozlacena a je tu k vidění dodnes. 

________________________________________________________

Třetí příběh je o olomouckém slunci. Skulptura Nejsvětější Trojice, kterou vrcholí celý sloup, je  unikátní i svou podobou. Ta vychází z barokního pojetí sv. Trojice a je unikátní zejména svatozáří nad samotnou sochou, která je alegorií připomínající slunce. Právě slunce bývá v tomto směru velmi často symbolem svaté Trojice. 

Dodnes je slunce na vrcholu sloupu považováno za jeden ze symbolů města.  
Zdroj: regiony.rozhlas.cz, ct24.ceskatelevize.cz, Wikipedie
 

 
Sloup snímají bezpečnostní kamery, protože často byl terčem útoku vandalů, poničili ho i tři desetiletí chlapci. 
 

4 komentáře:

  1. Krásné fotografie. V Olomouci jsem opravdu nikdy nebyla. Uvažovali jsme, že bychom tam jeli letos, ale nakonec vyhrálo Prachaticko a Strakonicko. Měj krásný den Hani.

    OdpovědětVymazat
  2. Hani,teď jsem sloup obdivovala u Vendy,Svět podle Dandíka a u tebe jsem si přečetla všechny zajímavosti.
    Je to opravdový skvost.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  3. Hanko, moc děkuji za tento příspěvek, ještě se sem vrátím ♥

    OdpovědětVymazat
  4. Opět do nejmenší podobnosti představený skvost.
    Hani, děkuji a přeji hezký večer, Helena

    OdpovědětVymazat

Toulky českou minulostí

Z Těšínských Beskyd dohlédnete až do Tater

  Nevěříte tomu, co je v nadpisu? Tak jasně, "mostíky na Štrbskom plese" nezahlédnete, ale pouhým okem dohlédnout z "našeho k...