Nejoblíbenější dcera Marie Terezie prožila románek se švagrovou

 

Ze života Habsburků. 

Když si všimneme ročníků narození dětí Marie Terezie, zjistíme, že přicházely na svět nejčastěji po roce. Dokazuje to skutečnost, že během 8 let válčení s Pruskem porodila sedm dětí. Takže za rok po narození Josefa II., který se po smrti otce stal císařem, přišla na svět Marie Kristina. Měla s matkou stejný den narození -  narodila se 13. května 1742, v den 25. narozenin své matky. To je možná jeden z hlavních důvodů, proč ji Marie Terezie upřednostňovala před svými ostatními dětmi. Byla již pátým dítětem (čtvrtou dcerou) královského páru. V té době měla však pouze dva sourozence, sestru Marii Annu a bratra Josefa, protože dvě ze starších sester zemřely před jejím narozením. 

 

Maria Christina Johanna Josepha Antonia

Myslíte, že matky, které mají více dětí, mají ke všem svým dětem stejný vztah? Touto otázkou jistě "tneme do živého", ale podle mých zkušeností nemají. A totéž se projevilo u Marie Terezie. Většina potomků této nejslavnější habsburské panovnice prý neměla se svojí matkou příliš blízký vztah. Měli bychom si představit tu situaci: po nástupu na trůn začaly vleklé války s Pruskem, k tomu byla permanentně těhotná a čekalo se, že se kvůli dědici na trůn budou rodit chlapci a tam převažovaly dcery. Navíc každé dítě mělo svou chůvu a vychovatelku ... a za rok se narodilo další.

Dcera Marie Kristina byla výjimkou. Lze ji nazvat nejmilovanější ženou na tehdejším vídeňském dvoře. Z tohoto důvodu na ni většina sourozenců žárlila, neboť byla navíc velmi krásná a talentovaná. Neměli ji však rádi i  proto, že se k ostatním chovala povýšeně. Stala se matčinou oblíbenkyní.

Marie Kristina měla oproti svým sourozencům jednu zásadní výhodu - milovali ji a náklonnost jí projevovali oba rodiče. Mateřská láska, které se Marii Kristině dostávalo, šla tak daleko, že tuto svoji dceru Marie Terezie nevyužila pro svoji sňatkovou politiku. Jako jedinému ze svých dětí dovolila provdat se z lásky. 

Marie Kristina, které matka i ostatní na dvoře říkali Mimi, mělo výsady, které sourozenci nepoznali. Mohla si vybrat i svoji  vychovatelku. Na ženu té doby se jí dostalo velmi dobrého vzdělání. Prý měla talent na jazyky a několik jich ovládala. Byla také velmi talentovanou malířkou, její kresby zobrazují život císařské rodiny. 

 

Marie Kristina kreslila většinou momenty ze života své rodiny. Některé její kresby jsou k vidění v Schönbrunnu.

V sedmnácti letech se Marie Kristina poprvé zamilovala. Jejím vyvoleným se stal syn Württemberského vévody Ludvík Evžen Württemberský. Jeho společenské postavení jej však jako příštího chotě arcivévodkyně vylučovalo. Ludvík Evžen nebyl dost urozeným ženichem, takže v tomto případě nepomohla ani slabost, kterou pro Mimi měla její matka. Vztah tak byl rychle ukončen. Marie Kristina však dlouho nesmutnila. V říjnu 1760 se totiž oženil její bratr Josef II. Jeho mladičká manželka Isabela Parmská si získala nejen jeho srdce, ale i srdce své švagrové. 

 "Tvrdili mi, že den začíná Bohem. Já ale začínám den myšlenkou na osobu, kterou miluji, protože na ni myslím neustále." Tato slova napsala v dopise Isabela Parmská, manželka Josefa II., své švagrové - Marii Kristině.

Isabela Parmská a Marie Kristina - obě ani ne dvacetileté - se okamžitě staly blízkými přítelkyněmi. A podle všeho tam bylo něco víc, jejich vztah je ve většině pramenů popisován jako lesbický. Dvě mladé ženy si rozhodně padly do oka. Trávily spolu téměř všechen čas - na dvoře si tím dokonce vysloužily přezdívku Orfeus a Eurydika, podle vášnivě zamilovaného páru z řecké mytologie.

Isabela a Mimi se od sebe nedokázaly odtrhnout. Když právě nebyly spolu fyzicky, alespoň si psaly milostné dopisy. Podle všeho si vyměnily přes dvě stě psaní, dochovaly se ale pouze ty, které napsala Isabela. Obsah jasně naznačuje, že vztah dívek byl více než jen přátelský. „Píši ti znovu, krutá sestro, ačkoliv jsme se zrovna rozloučily. Nemohu snést to doufání, zda mě uznáš jako osobu hodnou tvé lásky, nebo zda mě raději srazíš do řeky… Nedokáži myslet na nic jiného, než že jsem hluboce zamilovaná," napsala Isabela. 

 

Isabela Parmská

Skandální vztah nakonec netrval dlouho. Isabela po třech letech na vídeňském dvoře podlehla neštovicím. Smrt této krásné a vzdělané, ale nešťastné ženy, zahalila Vídeň do smutku. Truchlil její manžel Josef II., který svou manželku hluboce miloval a který pravděpodobně o její lásce k Marii Kristině neměl ponětí. A truchlila samozřejmě i Marie Kristina.

Osud k ní byl milostivý a netrvalo dlouho, zamilovala se znovu. Tentokrát už to byl příběh se šťastným koncem. Na vídeňský dvůr přijeli Josefovi II. kondolovat synové polského krále a saského kurfiřta Augusta III., princové Albert Kazimír a jeho bratr Klement. S Albertem se Marie Kristina nepotkala poprvé, viděli se už v roce 1760 a už tehdy si byli sympatičtí.

Tentokrát byla situace jiná. Albert Marii Kristinu dokázal utěšit v jejím smutku a pár se začal potkávat při různých příležitostech pravidelně. Brzy měla Marie Kristina Alberta plnou hlavu a on se do ní rovněž zamiloval.

Potřetí už Marie Kristina o svojí lásku rozhodně nehodlala přijít, i přesto, že Albertovo společenské postavení bylo opět nižší, než její. Mimi trvala na svém. Její matka Marie Terezie jí překvapivě v nové lásce nebránila a se sňatkem souhlasila. Opět se ukázalo, kdo je nejoblíbenější dcerou této panovnice.

Přesto si zamilovaný pár musel na svatbu počkat přes dva roky. Jako problematický se totiž ukázal postoj Mimiina otce - Františka Štěpána Lotrinského. Ten s jejím sňatkem nesouhlasil, a jelikož Marie Terezie nechtěla jít proti svému manželovi, dceři poradila, aby vztah s Albertem udržovala v tajnosti. Pro Marii Kristinu to bylo těžké období - byla jedinou dcerou na vídeňském dvoře, která už měla dávno věk na vdavky, přesto zůstávala svobodná. A to v situaci, kdy byla šťastně zamilovaná a měla jistotu, že matka ji nedonutí provdat se bez lásky.

Nakonec vše vyřešil osud. V roce 1765 zcela nečekaně František Štěpán Lotrinský zemřel. Smrt otce samozřejmě Marii Kristinu, zarmoutila, zároveň jí ale konečně otevřela cestu k manželskému štěstí. Sňatku Mimi a Alberta už nic nebránilo a Marie Terezie dala páru nejen své požehnání, ale i rozsáhlé majetky, aby jej co nejlépe zabezpečila. Mladý pár získal zejména oblasti v Těšínsku a Albert byl navíc jmenován guvernérem v Uhrách. 

 

Albert Kazimír, manžel Marie Kristiny

Svatba se konala v roce 1766, v době, kdy ještě vídeňský dvůr držel smutek za Františka Štěpána. To byl opět znak toho, že Marii Kristině projde u Marie Terezie prakticky všechno. Jediné, v čem musela mladá arcivévodkyně ustoupit, bylo, že se svatba nesměla uskutečnit ve Vídni, aby obřad nepůsobil nepatřičně. Svatebčané se tak přesunuli do Dolních Rakous. Čtyřiadvacetiletá arcivévodkyně se provdala za vévodu Alberta na zámku Hof. 

 

V dubnu 1766 se v kapli zámku Hof na Moravském poli vdávala arcivévodkyně Marie Kristýna. Kdo by měl zájem tento zámek navštívit - letošní vstupné: (Vstupenka platí na zámek Schloss Hof & zámek Niederweiden, otevřeno 10-18 hod., zákaz foto)

Dospělí	21,00 €
Děti a mládež 6–18let	12,00 €

Pohled na svatebčany musel být opravdu nezvyklý. Kromě Marie Kristiny a Alberta byli totiž všichni hosté vzhledem k smutku po Františkovi Štěpánovi v černém oblečení.

Po svatbě záviděli sourozenci Marii Kristině snad ještě více než předtím. Manželství Mimi s Albertem totiž bylo na rozdíl od jejich opravdu šťastné. Její choť jí po všech stránkách vyhovoval a vzájemně se milovali. Přestože Albert ani po sňatku neměl vyhlídky na získání větší politické moci, byl vzdělaný, což pro chotě Habsburků nebývalo pravidlem. Projevoval sympatie myšlenkám osvícenství a svobodných zednářů. Šťastné manželství kalilo pouze to, že po smrti novorozené dcery už pak zůstalo až do konce bezdětné. Později si kvůli touze po dědici adoptovali syna Mariina bratra Leopolda, Karla.

Albert s manželkou byli milovníky výtvarného umění, založili proslulou vídeňskou galerii Albertina.

Pár se většinu času zdržoval ve Vídni. Marie Terezie měla oblíbenou Marii Kristinu i s jejím sympatickým manželem ráda nablízku. Albert byl velkým milovníkem umění, což malířce Marii Kristině velmi vyhovovalo. Dvojice vytvořila obrovskou sbírku uměleckých děl a v roce 1768 založila ve Vídni dodnes proslulou galerii Albertinu - její název je vytvořen z křestních jmen manželů.

Když Marie Terezie zemřela, její nástupce Josef II., vdovec po Mimiině dávné lásce Isabele, vyslal svoji sestru i s manželem do Bruselu. Novému panovníkovi, stejně jako ostatním sourozencům, ležela Marie Kristina  v žaludku. V nové zemi se Mimi s Albertem museli potýkat s nepokoji proti josefinským reformám, po letech ze země dokonce museli uprchnout, jejich vztah ale zůstal pevný až do smrti Marie Kristiny. Ta zemřela v roce 1789 ve věku 56 let na onemocnění žaludku, krátce poté, co se s manželem vrátila do Vídně.

Albert svou manželku přežil o celé čtvrt století, ale nikdy se už neoženil. Své lásce nechal postavit krásný náhrobek s nápisem UXOR OPTIMAE ALBERTUS (Nejlepší manželce Albert).  

Zdroj: www.denik.cz, Wikipedie