K létu se váže více výletů a cestování, co takhle někdy nechat auto doma a vyrazit vlakem? Vytvořila jsem článek o vzniku železniční dopravy. Věřím, že v textu najdete zajímavou část, někde je v létě možnost svézt se parní lokomotivou. Co takhle Šlechtična?
Říká vám něco Kryšpínův systém? Kryšpínovo značení představovalo číselný systém označování lokomotiv v letech 1923-87 podle technických parametrů. Abychom o tom měli aspoň "páru", když to byly parní lokomotivy. 😉 Vojtěch Kryšpín byl český konstruktér lokomotiv.
Možná jste viděli parní lokomotivu Šlechtična, její parametry určíme z označení
řady 475.1 podle Kryšpínovy metody. První číslice udává počet
spřažených dvojkolí (zde tedy čtyři), z druhé číslice určíme připočtením
trojky a vynásobením desítkou maximální povolenou rychlost 100 km/hod a
třetí číslice udává po připočtení desítky zaokrouhleně tlak na jednu
spřaženou nápravu 15 tun. Poslední Šlechtičny vyřadily státní dráhy v roce 1980. (zdroj idnes)
Koleje a vlaky už považujeme za samozřejmost a hlavně nás zajímá, abychom se rychle a komfortně dostali do cíle, s dodržením jízdního řádu. Nechci diskutovat o nějaké místní trati, píši hlavně o počátcích železnice.
Rozvoj
železnic souvisí s rozvojem průmyslu na začátku 19. století, kdy bylo třeba přepravit větší množství lidí a zboží. Od dětství jsem vnímala tu potřebnost vlakové dopravy (nákladní i osobní) v naší dříve průmyslové oblasti na Ostravsku, byla to Severní dráha císaře Ferdinanda z Vídně k ložiskům polské soli Wieliczka a Bochnia.
Do té doby přepravu obstarávaly formanské vozy a poštovní dostavníky.
V románu Vladimíra Neffa Sňatky z rozumu je to hezky popsáno. Martin Nedobyl, syn rokycanského formana, se z vojny vrací domů. Všiml si, že celou oblast mezi Plzní a Prahou čeká zásadní změna – začíná
se stavět železnice mezi oběma městy! Mladý Martin radí
otci, aby změnil formanství na špeditérství v Praze a ušetřené peníze
investoval do pozemků za pražskými městskými hradbami, protože jejich
cena s růstem města poroste. Otec Nedobyl to udělá a peníze svěří
Martinovi...
I tato doprava byla
značně komplikována různými mýty, cly a místními zvykovými právy, např. co spadlo na silnici, patřilo majiteli panství.
Kolébkou železnic byla
Anglie. Na začátku byla kolejnice. Nejdříve dřevěný žlábek, potom okovaný a
nakonec kolejnice v dnešní podobě. Toto všechno vzniklo v anglických
dolech , kde přišli na to, že kůň utáhne po kolejnicích desetinásobek
toho co po silnici. Dalším vynálezem, který umožnil rozvoj železnic, byl
Wattův parní stroj a s jeho použitím pak "vznikla" lokomotiva.
První dopravní systém, který používal železniční kolejový
mechanismus, byl vytvořen ve starověkém Řecku kolem roku 600 př. Kr. Bylo to na
silnici Diolkos v oblasti Korintu, tedy u moře. Jednalo se o cestu v délce asi 8 km, která sloužila k
přepravě člunů, kdy bylo využito síly zvířat a otroků.
Archeologické naleziště Diolkos, cesta ze 7. st. př. Kr., foto R. Vítková.
Kolem roku 1776 se dřevěné kolejnice začaly vyměňovat za železné, proto se od 19. století začalo mluvit o železnicích. Než se v roce 1804 objevila první lokomotiva poháněná
parním strojem, předcházely jí spousty bádání a pokusů britského inženýra Richarda
Trevithicka.
V roce 1801 sestrojil první parní stroj schopný samostatného pohybu. Pojmenoval ho
"The Puffing Devil" (Bafající ďábel) a úspěšně otestoval v Camborne
v Cornwallu. Z rok jej nechal patentovat.
Richard Trevithick (1771 - 1833) byl britský vynálezce, inženýr a konstruktér první funkční parní lokomotivy.
Roku 1804 se mu podařilo dokončit vůbec první lokomotivu. Jeho patron a majitel patentů, rudný magnát Samuel Homfray uzavřel sázku o 500 guineí se svým konkurentem, že Trevithickova parní lokomotiva odveze 10 tun železa, 5 vozů a 70 mužů po trati z Penydarrenu do Abercynonu (délka úseku byla 15,69 km). Stalo se, ale mělo to jednu zásadní vadu: parovůz byl moc těžký a rozbíjel koleje, které byly tehdy příliš křehké a málo vyvinuté pro takové užití.
Ani jeho další pokusy nebyly úspěšné: parovůz s názvem "Londýnský parní
kočár" byl v podstatě dostavník vybavený parním motorem. Byl však
příliš nákladný ve srovnání s obyčejným kočárem taženým koňmi, takže se
neujal.
Jeho čtvrtá a poslední lokomotiva s názvem "Chyť mě, jestli to
dokážeš", supěla rychlostí 19 km/h po kruhové trati v
Londýně v létě roku 1808. Za projížďku Trevithick vybíral jeden šilink.
Ale po dvou měsících provozu lokomotiva vykolejila.
Zkrátka, jeho stroje nenašly komerční využití a on, otec šesti dětí, skončil život v
chudobě.
Richard Trevithick zemřel v hotelu Bull v Dartfordu na zápal plic 22. dubna 1833, byl pohřben v neoznačeném hrobě tamtéž. Jeho památku připomíná socha před cambornskou knihovnou. V Camborne v Cornwallu je každoročně
pořádán Den Richarda Trevithicka.
Jeho lokomotiva byla první na světě, která se pohybovala
vlastní silou. Přestože nebyla složitým strojem, na tehdejší dobu byla
skutečným skvostem. Richarda Trevithicka potkal osud smutných hrdinů průmyslové revoluce, zařadil se mezi zapomenuté vynálezce. Ráda ho připomínám na blogu. 👍
Za "otce lokomotiv" je považován George Stephenson, který postavil parní stroj nazvaný Locomotion v roce 1825. Za čtyři roky postavil další, tentokrát s názvem Rocket, při rychlostních zkouškách Raketa dosáhla rychlosti 46 km/h.
George Stephenson se narodil negramotným rodičům Robertu a Mabel Stephensonovým v hornické vesnici Wylam v Northumberlandu.
Otec pracoval jako topič u parního čerpadla na dole za nízkou mzdu,
která mu neumožňovala poskytnout svým dětem vzdělání. George nechodil do
školy a už jako dítě si vydělával tak, že odháněl bičem krávy z kolejí
místní koňské dráhy. Přesto projektoval první veřejnou železniční trať pro dopravu osob na světě!
Stephensonova lokomotiva Rocket.
V roce 1823 založil George Stephenson se svými společníky
první továrnu na výrobu lokomotiv na světě - Robert Stephenson and
Company, pojmenovanou po juniorovi, který byl jedním ze společníků.
Závěr: parní lokomotivu nevymyslel
Stephenson, byla vynalezena mnohem dříve. Parní lokomotivy se rozšířily až ve druhém desetiletí 19. století.
zdroj: Wikipedie, mapy.cz, idnes, ceskatelevize.cz
Aha, tak to je ta Kryšpínova metoda, o které ses zmiňovala u mě na blogu :-) Tenkrát to pro obyčejné lidi muselo být zvláštní, když jezdili na koňských povozech a podobně, a najednou se objevily takové obrovské mašiny. To muselo být opravdu něco. Pokrok jde prostě kupředu. Moje poslední cesta vlakem byla z Brna do Prahy, ale jinak většinou jezdíme všude autem, protože jsme pohodlní.
OdpovědětVymazatK té Anglii - na prima zoom nebo něčem takovém byl seriál, kde nějaký člověk putoval po Anglii a hledal původní trasy železnice a její zastávky. Myslím, že se řídil podle nějakého starého průvodce. Bylo to zajímavé, ale ani za nic si nemůžu vzpomenout, jak se to jmenovalo...