Za vznikem nové církve byla touha zplodit následníka

 

Dnešní článek připomene událost, o které jste už dozajista slyšeli. Nadpis je "neobvyklý", někdo může nesouhlasit, ale když se začteme, vidíme, že vystihuje situaci. 

Mnohé informace přijímáme jako dané a nepřemýšlíme nad jejich podstatou. Třeba i vy patříte k těm, kteří už V. Británii navštívili a Londýn (či jiná města) a jeho památky velmi dobře znáte. Je možné, že v Anglii pobývají vaše děti nebo někdo z rodiny. Angličtina je hlavním dorozumívacím jazykem a děti se jí učí ve škole. Do našeho jazyka se dostává spousta anglických slov. Proto si myslím, že bychom měli o zemi vědět něco víc. Tato ostrovní země má některé odlišnosti, mezi které patří např. anglikánská církev. To, že je král hlavou anglikánské církve, je za ta staletí trochu nepřesné. Anglikánské společenství je dnes celosvětové a tak anglický král hraje roli pouze v The Church of England.

Anglikánství vyšlo z anglické reformace, díky níž Anglie přestala uznávat autoritu římského papeže a římskokatolické církve. Tyto události byly částečně spojeny s evropskou protestantskou reformací v západní a střední Evropě (zejm. v Německu, Švýcarsku, později též v Nizozemsku a Skandinávii). U nás k tomu patří evangelíci, o nichž a luterské víře byla zmínka ZDE. 

Svou roli sehrál také vynález knihtisku a tak knihy byly dostupné větším vrstvám lidí, kteří také četli Bibli a další knihy. U nás je známý  myslitel 14. století John Wiklef (John Wycliffe), který odmítal hospodářskou a vůbec světskou moc církve, přemíru a pompéznost obřadů apod. 

V traktátu De ecclesia (1378) psal, že církev nepředstavují papež a duchovenstvo, nýbrž tvoří ji vyvolení Boží, jejichž hlavou je Kristus. Jestliže papež a preláti svým životem ukazují, že nepatří k vyvoleným Božím, nemohou duchovně vést církev Kristovu, ale jsou sborem satanovým. Viklef zde odmítl i odpustky, odpouštět hříšníku může jen Bůh, nikoliv kněz.

Nejvíc však anglická reformace dala o sobě vědět až díky krokům anglického krále Jindřicha VIII.

   

Hans Holbein ml. - Jindřich VIII. Tudor (asi 1537)

Když mu bylo patnáct (1502), nečekaně zemřel jeho starší bratr Artur, který měl na trůně vystřídat otce Jindřicha VII. V té době bylo třeba zachovat dobré vztahy se Španělskem, silnou námořní mocností, proto král přišel s nápadem, že by bylo dobré, kdyby se mladý Jindřich oženil s vdovou po svém bratrovi. Problém byl v tom, že nový sňatek musel povolit papež. Tomu se do toho nechtělo a až na nátlak nevěstiny matky - královny Isabely Kastilské vydal bulu, na jejímž základě se ti dva mohli zasnoubit. Mladý Jindřich se později z toho chtěl vykroutit a prohlásil, že to zasnoubení bylo vyhlášeno bez jeho souhlasu. Chtěl si pak nevěstu hledat sám, ale v té době žádná vhodnější, která by i Anglii nějaký "užitek" přinesla, nebyla. Nakonec se oklikou vrátil ke Kateřině Aragonské, v r. 1509 se s ní oženil a brzy poté byli ve Westminsterském opatství korunováni.

   

Portrét Kateřiny Aragonské - nejml. dcery Ferdinanda II. Aragonského a Isabely Kastilské, asi r. 1502.

Jindřich chtěl po manželce hlavně děti a začal být netrpělivý, že se královně Kateřině a jemu nedaří mít mužského potomka. Ne, že by nemohla otěhotnět, už v roce 1510 porodila, bohužel mrtvé dítě, o rok později zemřel ani ne dvouměsíční syn, narozený 1. ledna 1511, princ Jindřich. Jejím úkolem bylo rodit, a tak Kateřina následně prodělala ještě několik potratů a porod dalšího mrtvého syna. V únoru 1516 nakonec přivedla na svět dceru Marii, pozdější královnu Marii I. V roce 1518 však Kateřina opět potratila. Dětí bylo dost, ale všechny, s výjimkou dcery Marie, zemřely ještě jako malé. Manželství trvalo 18 let, ale Jindřich VIII. se obával, že pokud nebude mít mužského potomka, mohou po jeho smrti vypuknout spory o následnictví. 

Chtěl se s Kateřinou rozvést, jenže tu podpořil papež a ten byl proti rozvodu. Španělský král, o němž se říkalo, že je nejmocnějším králem Evropy, tlačil na papeže, aby rozvod nepovoloval. Jindřich VIII. zkusil taktiku, že v době sňatku už Kateřina nebyla pannou, protože byla vdaná za jeho bratra, což samozřejmě věděl. Teď to použil jako argument, že druhé manželství je neplatné.  Porodila šest dětí, z toho čtyři (dva synové) se narodily mrtvé. Nyní pro něj neměla cenu.

Kateřina Aragonská prožila nezáviděníhodný život plný útrap a nespravedlnosti. Velké terno udělala španělská královská dcera v Anglii, co? Až do konce bojovala o zajištění práv své dcery Marie. Zemřela 7. ledna 1536 v osamění na zámku Kimbolton. Byla pod kontrolou svého osobního lékaře, který dal její tělo pitvat a ostatky balzamovat. Ukázalo se, že její srdce je zčernalé. Dlouho se za příčinu smrti označovala otrava (z rukou Anny Boleynové či samotného krále). Experti se domnívají, že to byla rakovina, o níž se tehdy příliš nevědělo; ostatně o 23 let později Kateřinina dcera Marie patrně rovněž zemřela na rakovinu. 

 

Hrob Kateřiny Aragonské v chóru katedrály v Petersborough. Samotný král - bývalý manžel se pohřbu nezúčastnil, ale zaplatil ho.

__________________________

V r. 1525 se Jindřich VIII. zahleděl do mladé dvorní dámy Anny Boleynové. Dlouho odolávala jeho svádění a odmítla být jeho milenkou. Anna nakonec využila jeho poblouznění a naléhala na něho, aby se s ní oženil. To Jindřicha přivedlo k myšlence zrušení sňatku s Kateřinou. Je ale možné, že myšlenka na zneplatnění manželství s Kateřinou napadla Jindřicha již dříve a hlavním motivem byla zřejmě touha mít mužského potomka. Proto se obrátil přímo na Svatý stolec, aniž uvědomil kardinála Thomase Wolseyho. Dne 25. ledna 1533 se Jindřich VIII. tajně oženil se svou milenkou Annou Boleynovou. Sňatek s Kateřinou zrušil parlament 23. května 1533 a následně (údajně pod nátlakem) i anglické duchovenstvo bez souhlasu papeže. Dcera Marie se tak stala nemanželskou.

7. září 1533 nová královna Anna Boleynová Jindřichovi porodila dceru, pozdější anglickou panovnici Alžbětu I., a v březnu 1534 papež Klement VII. schválil Jindřichův rozvod s Kateřinou. Přesto byl panovníkův rozkol s římsko-katolickou církví již neodvratný a postupně se upevňovalo postavení anglikánské církve, jejíž hlavou se prohlásil sám král. 

Přesně 11. února je výročí, kdy roku 1531 byl anglický král Jindřich VIII. Tudor  jmenován nejvyšší hlavou anglikánské církve.

 

Zdroj: Wikipedie