Příběh Louskáčka, který se stal symbolem Vánoc

Vánoce skončily, ale vánoční období trvá do Tří králů. Proto i moje příspěvky budou mít ještě vánoční ladění. A stále mám o čem psát. Třeba tento příspěvek vznikl náhodně. 

Navštívili jsme Ostravské Vánoce a čekání na setmění, kdy to adventní osvětlení mnohem lépe vynikne, jsme si krátili popíjením punče. Při této "bohulibé činnosti" mě upoutal jeden stánek. Zaujal mě, protože v rohu na pultě stál Louskáček! 

 

Podle slov prodavače to byla jen dekorace, ale připomněl mi dávnou historku. Zároveň je to vzpomínka na milou kolegyni, která tu už dávno není a brzy po Novém roce bude mít už 10. výročí úmrtí. Příhoda se tedy stala jen málo let předtím. Tehdy mě tato kolegyně v práci požádala, abych jí ve Vídni koupila "louskáčka". Hned jsem se zeptala, proč si u nás nekoupí louskač na ořechy? 😃 Bylo mi vysvětleno, že Louskáček je symbolem Vánoc v německy mluvících zemích a ona ho chtěla darovat mamince. 

Ptám se jí: "Ale jak to mám říct?" Ona: "Řekneš Nussknacker a vybereš si". Tehdy jsem to slovo slyšela poprvé. Vy víte, jak se německy řekne "louskáček"? Dnes to už vím, tehdy jsem věděla, že die Nuss je ořech (vlašský, lískový i kokosový), nové slovíčko jsem si zapsala a Dáša mi předvedla správnou výslovnost. Ještě dnes se tady řehtám. 😉 Tehdy jsem netušila, jak se mi tato příhoda zapíše do paměti. Toho požadovaného Louskáčka jsem ve Vídni před radnicí skutečně sehnala. Měli je jen v jednom stánku a pak bylo těžké vybrat z nabídky. 

 

Louskáček je vlastně krušnohorský panáček a ořechy na jídelní tabuli symbolizují vznik života. K rozlousknutí tvrdé ořechové skořápky jsou již dlouhou dobu vyráběny krásné dřevěné figurky louskáčků. Nevím jak vy, ale já se ráda z blogů něco dozvím. Proto připomenu, že Krušné hory (německy Erzgebirge) jsou pohoří podél česko-německé hranice, takže Čechy sousedí na severozápadě se Saskem. Ti, co tam bydlí, se teď možná "zatvářili", ale budou tu i takoví, kterým to tak známo není... 😉 Je to horské pásmo o průměrné šířce 40 km. Tady vznikl Louskáček a jeho příběh jako první představil německý spisovatel Ernst Theodor Amadeus Hoffmann v roce 1816. 

   

E. T. A. Hoffmann (1776  –  1822) ovlivnil řadu spisovatelů, např. i Franze Kafku. 

Jeho příběh je plný symbolů. Největší světové baletní soubory ho nasazují do programu především o Vánocích. I naše Divadlo Antonína Dvořáka v Ostravě ve vánočním období uvádí několik představení baletu P. I. Čajkovského Louskáček, měli jsme zájem, ale je beznadějně vyprodáno. 😗 

Původní dílo zmíněného německého autora přepracoval v r. 1844 Alexander Dumas. Hlavní roli v něm sehrává dívenka, které strýček daroval na Vánoce originální hračku - panáčka. Hračka holčičku zavede do pohádkového světa, na dobrodručné cestě pak Louskáček přemůže Myšího krále a promění se v krásného prince. Příběh byl pouhým snem a malá holčička se probouzí u vánočního stromečku s docela obyčejnou hračkou v klíně. 

 

Večer o Vánocích se rozbalují dárky a Maruška najde pod stromečkem panáčka, který umí louskat oříšky, a hned si ho zamiluje. 

Dřevění louskáčci dříve byli běžným nástrojem v domácnosti a levnější než ty vyrobené z kovu. Později měla barevně malovaná verze úspěch jako hračka pro děti. Dnes to je symbol Vánoc a sběratelský artikl.

Podle místní legendy tu kdysi dávno žil bohatý, ale lakomý sedlák. Nejenže snědl všechny ořechy úplně sám, ale ještě byl moc líný na to, aby si je louskal sám. Vypsal odměnu pro toho, kdo zjistí, jak rozlousknout ořechy bez námahy. Místní řezbář a výrobce hraček se prý zavřel na tři dny do dílny a pak přišel s postavičkou dřevěného mužíčka s velkými ústy a silnou čelistí na louskání oříšků. Bohatý sedlák byl nadšen a zaplatil mu novou dílnu, ve které vyráběl ty nejlepší a nejkrásnější louskáčky.

Kolébka louskáčka prý však není v Krušných horách. Tyto dřevěné figurky se vyráběly mnohem dříve v alpských oblastech. První dřevěné figury louskáčků se objevují v Berchtesgadenu kolem roku 1650, většinou představují veselé postavičky z lidu. Do Krušných hor přišly tyto postavičky v druhé polovině 19. století a hned se tu rozšířily.  Už tehdy louskáček nebyl jen užitkovým předmětem, ale zároveň hračkou, dekorací a figurkou z pohádkových a obrázkových knih. V obci Seiffen v Krušných horách (blízko Litvínova na německé straně) se tou dobou zrovna rozmáhalo zpracování dřeva a výroby hraček, což byl nový způsob obživy pro místní horníky. 

 

Staré vzory louskáčků

Zpočátku horníci vyráběli postavičky ze svého prostředí. Nejdříve ořechy louskali horníci v přehlídkových uniformách, také předáci a štajgři, tato tradice se drží dodnes. Kolem roku 1870 namaloval Friedrich Wilhelm Füchtner svým figurkám na vysokou čepici korunu a tak se zrodil slavný král Louskáček.

 

Dům rodiny Füchtnerovy

 

Wihelm Füchtner a syn Albert Füchtner

 

Kurt Füchtner, Helga Füchtner, Kurt a Albert Füchtnerovi

Byl a je to rodinný podnik.

Brzy se objevily i další motivy - vojáci, lesníci, četníci a králové. Není náhodou, že to všichni byli představitelé vyšších vrstev a nositelé moci. Alespoň v období Vánoc chtěli mít lidé možnost jim takzvaně „zacpat hubu“ - symbolicky oříškem. 🙆 Chudí a obyčejní lidé museli celý život dřít pro jiné, možná i proto mají louskáčci z Krušných hor poměrně neveselé výrazy. Našli se i louskáčci jako karikatury: po bitvě u Lipska byl velmi oblíbený louskáček Napoleon, později Bismarck a mezi nabídkou louskáčků se objevila i anglická královna.

Obzvláště oblíbení jsou kuchaři, lékaři a další profesní skupiny. 

Vzory se příliš nemění a dnešní se jim podobají: 

 

 

Kyrysník z r. 1870, výška se uvádí 35 a 40 cm, váha asi 1 kg. Každý exemplář je ruční práce - 245,00 €

 

Než se zrodí pravý krušnohorský louskáček, je zapotřebí asi 130 pracovních kroků. Vyrábí se z dobře vyzrálého suchého dřeva, především smrku a buku z původních lesů. Jednotlivé díly se opracovávají, skládají, barví a lepí, vše ručně. Nakonec potřebuje ručně vymalovat všechny ozdoby a případně nalepit vlasy a fousy, obvykle z králičí srsti. Každý krušnohorský louskáček je plně funkční, jeho dřevěné čelisti si poradí s každým ořechem, i když mu na trhu konkurují levnější výrobky z Číny. Dnes louskáčky vyrábí pan Markus Füchtner: 

 

 

Louskáčky se vyrábějí už 154 let! Říká se, že panáček Louskáček přináší štěstí a ochraňuje domov. K 150. výročí vznikly vzory limitované edice M8, které si můžete koupit: 

 

 

Červený husar, 250,00 €

 

Lesník - fořt, 250,00 €

 

 

Kyrysník, 350,00 € 

(Kyrysník, někdy také kyrysar, byl příslušník těžkého jezdectva, vybavený palnými i chladnými zbraněmi a zbrojí. Kyrysníci se začali objevovat koncem 15. století jako náhrada za tradiční rytířské jezdectvo.) 

 

 

Horník, 400,00 €

  

Louskáčkům je dokonce věnováno muzeum, provozuje ho rodina Löschner v Neuhausenu v Krušnohoří. Vystavují zde přes šest tisíc louskáčků z 30 různých zemí světa a starých i čtyři století. Z Anglie pochází erotická varianta, skořápky ořechů drtí nahé dřevěné nymfy mezi stehny. 

 

 

Louskáček na kokosové ořechy z Thajska je vlastně dřevěná lavice ve tvaru ještěrky, která má vroubkovaný kovový jazyk. Tím se kokos nejprve rozštípne a pak se vyškrábe. Unikátem je největší louskáček na světě, skutečný krušnohorský král louskáčků. Kolos vysoký 5,87 metru si postavila rodina Löschnerů sama a je funkční, dokáže rozlousknout kokosový ořech. 

 

 

Moderní dějiny Louskáčka se začaly psát v roce 1892. Právě tehdy se v Mariinském divadle v Petrohradě Louskáček poprvé tančil. Vánoční balet Petra Iljiče Čajkovského se při své premiéře velkého úspěchu nedočkal a kritici jej vyloženě ztrhali. 

 

 

Možná jste se v článku něco nového dozvěděli. Některé údaje bylo třeba přeložit z němčiny. 

Pro úplnost, nebyli to jen Louskáčci. K nejznámějším symbolům krušnohorských Vánoc patří postava anděla a horníka nesoucího světlo. Středem života každého horníka bylo světlo, protože bylo symbolem radosti, štěstí a života. V zimních měsících, kdy noci byly dlouhé a dny krátké, bylo pro horníky velmi výjimečné, když zahlédli sluneční paprsky. Pouze díky kahanu měli světlo ve tmě a to je doprovázelo při každém namáhavém kroku v dole. Pátrání po světle se odráželo i ve vánočních krušnohorských tradicích. Během 17. století došlo k rozšíření postaviček horníků z cínu jako stojánků na oltářní svíce v kostelech, později k nim přibyli i vyřezávaní a soustružení horníci, kolem roku 1830 vznikl i anděl světla. Byl považován za ochránce a patrona horníků.
Jako připomínka krušnohorské hornické tradice jsou obě tyto postavy o Vánocích vystavovány vedle sebe.

zdroj: www.original-fuechtner.de, medium.seznam.cz, www.nussknackermuseum-neuhausen.de, www.koktejl.cz, Wikipedie, radiozurnal.rozhlas.cz, mostecky.denik.cz