Litovelský silák světového věhlasu

Na blogu bych chtěla připomenout lidi, kteří ve svém oboru něco dokázali. Nemusí to být jen spisovatel nebo vědec, dnes je to člověk něčím talentovaný. V rubrice Osobnosti vybírám i ty, kteří se veřejně už nepřipomínají. Jedním z nich je pan Gustav Frištenský. Znáte to jméno a víte, kdo to byl?

 

Určitá věková kategorie to ví bez nahlížení na internet, ale mladší návštěvníci, kromě rodáků z Litovle a okolí, to těžko budou znát. Já tohle jméno znám z dětství od babičky, se kterou jsem trávila hodně času a tak ona, když jsem třeba zvedla naložený koš, prohlásila: "Máš sílu jako Frištenský". 😎 Samozřejmě, že jsem se zajímala, kdo to byl a tehdy mi stačilo, že to byl slavný náš zápasník. To, že žil v Litovli, jsem se dozvěděla až později od cizích lidí, ale to bude v jiném článku.

 

V březnu jsme se do Litovle vypravili, nebylo to náhodné, protože já se na výlety vždy připravím. Tak i v Litovli jsme šli najisto k sokolovně, protože jsem chtěla vidět sochu jejich slavné osobnosti. Nemohu říci socha rodáka, protože on se narodil jinde. Je tam i tabule s poučením o sportovci, který prožil život nelehký, ale dovedl se prosadit a dnes se na něj nějak zapomnělo. Naši předkové to vyjádřili příslovím: "Sejde z očí, sejde z mysli". 

Chci pana Gustava Frištenského připomenout, protože 4. dubna uplynulo přesně 68 let od jeho úmrtí.

 

 

 

 

  

Tabule u sochy uvádí základní informace, pro lepší čitelnost jsem ji rozdělila. V místním muzeu jedna z expozic je nazvána: 

Budova dnešního muzea je postavena na místě měšťanské střelnice. Původně tam stála dřevěná budova užívaná členy litovelského střeleckého bratrstva. Od vrcholného středověku patřila střelba k oblíbeným činnostem zámožných obyvatel měst. Střelecké společnosti vznikaly u nás již od 14. století, a to nejprve ve městech královských - a Litovel byla královským městem. 

Důvodem jejich vzniku střelnic byla především obrana města, lidských životů a majetku v době válek. Také na obchodních cestách potřebovali měšťané zbraň, aby se mohli postavit případným bandám zlodějů a lapků, jichž bylo tehdy všude plno. Teprve postupem doby se střelba stala sice nákladným, ale velmi oblíbeným sportem nejbohatších vrstev měšťanstva. Měšťanští střelci se sdružovali do gild a střeleckých společností a budovali pro vlastní potřebu střelnice.

 

  

Část muzea je věnována Gustavu Frištenskému, který od dětství pomáhal v zemědělství, jako osmiletý vstával o půl páté ráno a jel s povozem naloženým řepou do velimského cukrovaru, protože za ranní dovoz dostal o zlatku více. Ve dvanácti nosil na sýpku těžké pytle se zrním. Ve 14 letech jeho rodiče, babička a strýc rozhodovali, čím bude, protože v té době nebylo zvykem, aby chlapci sami rozhodovali, čím budou. Bylo rozhodnuto, že se vyučí poctivému řemeslu a tak nastoupil do Kolína k mistru kovářskému panu Jechovi. Došlo tam k úrazu, kdy nezkušenému učni podstrčili žhavou podkovu, o kterou se Gustav popálil. Do kovárny se už nevrátil a opět rozhodovala rodinná rada, že se bude učit řezníkem. Po vyučení jel na zkušenou do Brna. 

 

 

Gustav měl zájem o cvičení, nechodil cvičit do německých klubů, ale do českého Hellasu a Sokola. Zápasí tehdy pod pseudonymem. V r. 1903 vydává Unie profesionálních zápasníků rozhodnutí, že kdo jednou zápasil jako profesionál, tedy za peníze, nemůže už být amatér. Gustav už jako profesionál sklízí úspěchy doma i v zahraničí. Odjíždí na zkušenou do Ruska a poznává i jiné druhy zápasu. 

 

 

 

  

V matrice jsem našla zápis o sňatku. 

 

 

Traduje se historka o jejich seznámení. V r. 1906 zápasil v Litovli a kytici růží mu jako vítězi předávala Miroslava Ellederová, dcera prvního sládka rolnického akciového pivovaru v Litovli. Za dva roky - 10. srpna 1908 si ji Gustav bere v pražském kostele sv. Jindřicha za manželku. Gustav s Miroslavou žili nejdříve 10 let s rodinou Ellederových ve správní budově litovelského pivovaru, pak se přestěhovali do vily na nábřeží do ulice, která je dnes ul. Gustava Frištenského. Prožili spolu čtyřicet let. 

 

Dům, v němž dnes žije jeho praneteř Zdeňka F.

Fotografie z muzejní expozice připomínají rodinu i nejslavnější období života. Fotky si zvětšíte rozkliknutím. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jméno světoznámého zápasníka žijícího téměř celý svůj život v Litovli bylo svého času synonymem neuvěřitelné síly, pevného charakteru, lásky k vlasti a zdravého způsobu života. Procestoval téměř celý svět a absolvoval neuvěřitelných 10.000 zápasů, z nichž poslední v úctyhodných 72 letech. Do Litovle se přiženil a je zde také pohřben na místním hřbitově v Chořelicích. 

 

 

Vraťme se ještě k jedné etapě muzea. V roce 1747 zde místo původně dřevěné postavili již budovu novou, byla zděná, jednopatrová s téměř čtvercovým půdorysem. V r. 1786 došlo k rozšíření kamenné stavby o dřevěnou přístavbu, protože se sloučila dvě tehdejší střelecká sdružení – ostrostřelci  a  střelci z ručnic. Více střelců potřebovalo více prostoru pro střelbu a větší zázemí. Ostrostřelci stříleli na střeleckém valu u Olomoucké brány v parkáně a střelci z ručnic cvičili v Ziegrových sadech. Na paměť spojení obou spolků je vedle vchodu do výstavních sálů muzea pískovcová deska s pamětním nápisem.

 

Dalším mezníkem v historii budovy je rok 1822. Tehdy zbloudilá střela prorazila dřevěný strop a usmrtila osmnáctiletou číšnici. Dřevěná přístavba byla zbourána  a uvažovalo se o zděné dostavbě. Střelecký spolek přikoupil pozemek zahrady na valech. 24. června 1822 byl položen základní kámen nové budovy a za dva roky byla stavba slavnostně otevřena.

 

 

 

  

"Vítěz v boji mnohém, 

udivils kruh zemský, 

budiž navždy sbohem,  

Gustave Frištenský." 

Petr Bezruč

 zdroj: Muzeum Litovel