Strážnický skanzen

    

Strážnice je plná dolňáckého folklóru. Pravděpodobně tam mnozí z vás také byli. Součástí folklórního festivalu je i soutěž o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku. 

 

 

Slovácký verbuňk patří mezi mužské skočné tance, kterým se loučil odvedenec před odchodem na vojnu. Verbuňk a verbování znamenal nábor nových vojáků. Šohaj v kroji a čižmách předvádí tanec z výskoků, piruet, otoček, úkroků a skoků. (Foto čt24)

 

  

Navštívili jsme zdejší skanzen, který se oficiálně jmenuje Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy. Je to pro ty, kteří mají k životu našich předků vztah. Skanzen se otevřel veřejnosti v r. 1981, postupně se rozrůstal, nyní je tam 64 objektů v terénu, který záměrně není úplně rovný. Terén byl uměle modelován různými navážkami a vysazenou zelení tak, aby připomínal původní vesnice, podle nichž ty jednotlivé domky vznikaly. Prohlédnete si areály Moravských Kopanic, luhačovického Zálesí, Horňácka, technických vodních staveb, vinohradnický areál a areál lučního hospodářství. Velká část hospodaření rolníků byla založena na pěstování vinné révy. Je tam dost vinohradnických staveb a jejich zařízení, dokonce i vinohrad představující pěstování vína. Práce řemeslníků je představena kovárnou z Lipova a tkalcovskou dílnou z Nové Lhoty na Horňácku. Ve starobylé vstupní budově do muzea byl původně panský pivovar.

 

 

Otevřeno je od května do října denně kromě pondělí, na prohlídku s průvodcem vás musí být alespoň 5 ve skupině.

 

 

 

 

 

                               Oskeruše - strom Slovácka.

 

 

D - Areál vodních technických staveb 

 

Kováři byli na vesnici uznáváni pro svou sílu a moudrost. Vyráběli potřebné předměty, dělali podkovy a kovali koně a opravovali poškozené nástroje. Ti zručnější uměli i zámky a klíče. V domácích podmínkách se kovalo zemědělské nářadí - radlice, kosy, srpy, lopaty, rýče... Někde se kováři specializovali na výrobu určitých druhů zboží, a tak od 14. století byli pilaři, lopatáři, hřebičníci, nožíři.

V lidovém prostředí patřili také za znalce zvířat a často i lidí, znali jejich nemoci, zastávali funkci zubaře. Ke kovářskému řemeslu se vázala celá řada pověr, např. se věřilo, že voda, ve které se kalilo železo, pomáhá při bolení zubů nebo že kovář nesmí zapomenout po práci kladivo na kovadlině, jinak by nemohl spát. 

 

 

 

Ve skanzenu je pěkná procházka, najdete tam klid a člověk má pocit, že se zastavil čas. Také zapřemýšlíte nad životem našich předků.