Jak americké dámy skákaly aneb Rozdílný život žen

Příspěvek je prvním z tématu, kterému se (mimo zavedených) budu letos věnovat. V zahraničí už po několik generací žijí lidé s českými kořeny. Z mnoha evropských zemí, také z Čech, Moravy a Slezska (v době Rakouska-Uherska) probíhal značný příliv osadníků do Ameriky. Aby to bylo čtivé a konkrétní, budu nahlížet do krajanského tisku té doby. 

Dnes začínáme snímkem, text je stručný, přesto výstižný. Na první pohled se to jeví jako zábavné, když dámy zralého věku cvičí v důstojném oblečení. 

Důležité je datum, kdy snímek vyšel v novinách. To se snažím vždy uvádět, pro lepší představu. Tím by to mohlo skončit, bylo by to krátké a velké haha... Jaká však byla doba před 110 lety, kdy v únoru 1916 americké dámy vyhledávaly tělocvičné zábavy? Obrázek rozklikněte do původní velikosti:

 

V tomto období probíhaly v Evropě těžké boje 1. světové války, v amerických novinách byla tato válka uváděna jako "Evropská válka". V r. 1916 proběhly těžké boje na západní frontě, zrovna od února do prosince na známém bojišti u Verdunu ve Francii. Celkový počet obětí se tam odhaduje na 750 tisíc. Dalším bojištěm byla východní fronta v Rusku a jižní fronta v Itálii. 

Pro představu, jak v tom roce žily evropské ženy, jsem vybrala několik konkrétních příběhů:

V rakouské monarchii, kam patřilo území českých zemí, postavení žen určoval Všeobecný občanský zákoník z r. 1811 (tzv. ABGB - Das allgemeine bűrgerliche Gesetzbuch). Žena podle něj směla "požívat manželova stavu", což znamenalo, že ve společenském žebříčku se mohla pohybovat jen jako manželka a její práva byla podřízena manželovi. Ženy byly v přístupu k občanským a politickým právům řazeny na roveň dětem, bláznům, slepcům a hluchoněmým. (zdroj Hajn A., Ženská otázka v letech 1900-1920, Praha 1939)

 

Z vyprávění mé starší babičky si pamatuji, že za 1. světové války byla u nás (předměstí Ostravy) bída a hlad, byl nedostatek šatstva a obuvi, vše se vyváželo na frontu. Když to opakovaně slyšíte od babičky, vnímáte to jinak než z učebnice. Tehdy byly časté výpravy na venkov, pro které se ujal výraz "křečkování", obvykle to bylo v neděli. Lidé šli na venkov nakupovat velmi draze. Pokud neměli hotovost, potraviny vyměňovali za různé průmyslové výrobky, šperky nebo oblečení. Proto bylo výhodou mít na venkově příbuzné. 

Anna Vlčková v knize vzpomíná, jak pašovala každý týden tehdy zakázanou mouku. Využila toho, že v té době se ještě mohlo z venkova vozit mléko.: "Vzala jsem dvě baňky, dala do nich mouku, pod víčko hadřík namočený v mléce tak, aby po baňce teklo, a pronesla jsem všechno."

Obvyklý válečný jídelníček rodiny Kláry Hofbauerové měl asi takovou podobu: "K snídani hodně tmavá žitná káva, kukuřičný chléb - fasujeme-li tuto lahůdku. Obyčejně bývá chléb s řepovým listím míchaný, častěji bývá černý perník z ohavné mouky, prý z nejedlých kaštanů, ze slámy a ze stromové kůry. V poledne jen bramborová kaše. Druhý den pro změnu bývají brambory vařené ve slupce, večer ovesná rýže. Nejsou to však výborné vločky předválečné, rýže je se slupkami, je slizká a má odpornou chuť." Potraviny nevalné kvality byly na příděl a tak byly různé chlebenky, sádlenky, máslenky atd. Tak vypadaly poukázky na chleba a mouku, tzv. chlebenky a moučenky v r. 1915:

 

Zakázaná byla v té době, rozuměj za Rakouska-Uherska, tato píseň:

Já husárek malý

Já husárek malý,
boty rozedraný,
já na vojnu nepojedu,
až budu mít nový.

Tatíček to slyšel,
ven z komůrky vyšel,
boty mu dal udělati,
na vojnu jet musel.

Já husarka malá, 

mezi husarama, 

husarů je kompanie 

a já jedna sama.

Kdyby bylo ještě

těch husarů dvě stě, 

já bych se jim postavila 

jako švarné děvče.

Množství potřebných kalorií záviselo na věku, váze a výkonu (např. na druhu povolání). Čím měl člověk vyšší výkon, tím potřeboval více kalorií na kilogram své hmotnosti: 45 při těžší řemeslné práci, 50 za velkých námah u vojína v poli.

"Topíme jen v zadní světnici v malých kulatých kamínkách, abychom se ohřáli a něco si uvařili. Nosíme si z lesa borové šišky a kůlky. Po hlavní trati Vídeň-Krakov jezdí vlaky plné uhlí, ale to se veze do Vídně. Z těchto vlaků kradou ženy a děti uhlí, už jsou prý v tom tak vycvičeny, že shazují do příkopu, i když je vlak v pohybu a jede. My ostatní od nich kupujeme za živobytí." (zdroj Gajová V., Z mého zápisníku).

 

 

Snímek z Francie (zdroj 100+1) z té doby, kde po odchodu mužů na frontu veškerou práci zastávaly ženy. Z uvedených ukázek je vidět, že evropské ženy nejspíš nenapadlo vzít švihadlo a skákat, jak vidíme na první fotografii.