Zimní turistika v krásné nivě

Každé místo může být zajímavé, jen člověk o něm musí něco vědět. Dnes se podíváme do města Šenov u Ostravy, o němž jsem už psala ZDE. 

Musela to být důležitá a bezpečná trasa, když tudy ve 12. století procházeli kupci se zbožím z Opavy a směřovali do Těšína. Šenov patřil tehdy k těšínskému knížectví - na mapce těsně u Havířova. 

 

 

Těšínsko, zdroj Muzeum Těšínska 

Když v r. 1305 pro posledního Přemyslovce Václava III. vybrali za nevěstu 15letou Violu Těšínskou, ocitlo se toto území už v lenní závislosti na českém králi a stalo se součástí zemí Koruny české. Ženich byl 16letý mlaďoch, za rok byl v Olomouci zavražděn, aniž stačil zplodit potomka...

Trasu šenovské naučné stezky jsme si přizpůsobili, tady to známe. 

  

Naučná stezka má délku 11 km a my jsme začali na Radničním náměstí, kde stál vánoční strom.

  

Nedaleko náměstí stojí novorenesanční kostel Českobratrské církve evangelické, základní kámen byl položen 29. června 1936.

 

 

Zajímavou  částí Šenova je "Lapačka", která dostala svůj název podle pověsti, že zde panští biřici "lapali" mladé muže do rakouské armády. Války byly časté, roku 1781 zavedl Josef II. vojenskou povinnost pro nejchudší vrstvy, šlechta, duchovní a inteligence byli osvobozeni. Verbování nahradily odvody, často násilné, protože v chalupě se s mužem počítalo jako s pracovní silou. 

Služba byla doživotní a byly jen dlouhodobé dovolené. Roku 1802 se služba zkrátila - u pěchoty na 10 let (u jezdectva a dělostřelectva déle). V r. 1845 byla vojenská služba zkrácena na osm let. To jen pro vysvětlení Lapačky. 

   

Zajímavostí jsou šenovské větrné mlýnky, dnes technická památka a vzpomínka na dobu, kdy v každé usedlosti měli ruční rotační mlýnek na šrotování obilí pro dobytek. Po prosetí meliva se z toho jemného daly péct i buchty. 

Větrný mlýnek u muzea je 3. zastavením naučné stezky. Sice je z r. 1922, ale větrná turbína s 12 lopatkami o průměru 2 m byla pro špatný stav původní nově vyrobena. Mlecí zařízení už má elektromotor a tak se mlýnek stal nezávislým na větrné energii. Dnes je součástí šenovského muzea. 

 

Dalším zastavením je řeka Lučina, která pramení na svazích Prašivé, patří do povodí Odry.

Teď se vydáme k rybníkům a cestou je mj. vidět i Lysou horu v dáli. 

 

Jsou vidět Moravskoslezské Beskydy a Lysá hora s 1324 metry je nejvyšší.
 

Tyto fotografie dávám záměrně, je to cesta lemovaná alejí, druhá vede ke kostelu Prozřetelnosti Boží, ale všimněte si toho jmelí. Před Vánocemi se prodává, protože podle pověr přináší plodnost a štěstí. Křesťané si pohanské legendy upravili tak, že jmelí byl původně strom, z jehož větví vyřezal Josef pro malého Ježíška kolébku. Stejný strom pak po 33 letech porazili Římané a vytesali z něj kříž, na kterém Ježíše ukřižovali. Strom se měl pak za svůj osud tak zastydět, že se rozpadl na malé keříky a dnes přináší štěstí každému, kdo pod ním projde. 

Jenže v posledních letech se jmelí v našem kraji tak rozšířilo, hlavně ho roznášejí ptáci (brkoslav severní), škodí to stromům a některé jsou jmelím "obalené" tak, že je tento poloparazit dusí. Pověra, že darované jmelí přináší štěstí, dostala na frak! 😼

 

 

Dostáváme se k cíli naší cesty a to jsou rybníky. Málokdo ví, že podle Karolínského kastru slezského bylo u Šenova 45 rybníků, ve kterých se chovali kapři. Jednalo se o dominikál.

Dominikál jsou pozemky (i rybníky), které patřily vrchnosti = tzv. panská půda. Poddaní měli povinnost vykonávat robotní práce se svým potahem nebo nářadím - "od slunka do slunka". Na to dohlížel rychtář, počet robotních dnů během týdne mohl být v každém panství jiný. Na své pole pak měli málo času. 

Ze šenovské kroniky:

 

 

S rybníky souvisí znak Šenova. K Volenskému rybníku vede naučná stezka, z města asi 1,5 km. Je to v nivě řeky Lučiny. Však také původní osada měla německý název Schönau = "krásná niva".

Co je údolní niva?

 

 

Takhle nějak se klikatí řeka Lučina v Havířově a v Šenově (obrázek z Wikipedie rozklikněte, pak pravým tlačítkem dejte Otevřít obrázek v novém panelu). Říční niva je část údolí, která je pravidelně zaplavována, ovlivňována a formována povodněmi. 

V nivě řeka přirozeně meandruje, pokud není regulována, mohou se tvořit mrtvá ramena. Když se koryto narovná, rychlost toku se zvýší a při povodních jsou škody ničivější.

 

 

Z města musíte k rybníku využít tuto novou cyklolávku:

 

Lávka má protiskluzový povrch a noční osvětlení, je to výhodné pro bezpečný pohyb v jakoukoli denní dobu.

 

 

Cestou můžete pozorovat Lučinu, která už protekla Žermanickou přehradou a pak Havířovem, kde jsou Meandry řeky Lučiny  přírodní památkou. Vyskytuje se tam ledňáček říční, skorec vodní i rak říční.

  

Volenský rybník je nazván podle části Šenova - Volenství. Tipli byste si, co to znamená? Volenství je svobodný statek, od robot osvobozený, s kterým jeho vlastník mohl nakládat jak chtěl. 🙇

Na ostrově je hnízdiště ptáků. Stáří rybníka je cca 200 - 300 let, kdysi stával poblíž rybníka vodní mlýn. 

Nedaleko je Košťálovický rybník, druhý největší rybník na Šenovsku.

 

 

Bobři ohlodávají stromy.

To byla zimní turistika v krásné nivě. ☃