Obec Ludvíkov leží mezi Vrbnem pod Pradědem a lázněmi Karlova Studánka. Je to vesnice nápadná už svou délkou. Celé její území patří do CHKO Jeseníky. Zastavěná část obce i silnice, po které jedete, se rozkládá v horském údolí podél řeky Bílá Opava.
Silnice, po které se od Karlovy Studánky dostanete do Vrbna pod Pradědem, vede buď těsně kolem nebo přes řeku Bílou Opavu. Ta se tady přehlédnout nedá. Původně se vesnice jmenovala Ludwigsthal (Ludvíkov) a dnes tam žije asi 350 obyvatel. Tedy trvale přihlášených, rekreantů a turistů tam během roku přijede několikrát více. Pohybujeme se už v horském terénu, střední nadmořská výška je 620 m. n. m. a okolní hřebeny dosahují výše až 1000 m.
Znak prozrazuje historii obce
Dnes už by nikdo ani nehádal, že právě toto místo bylo jakýmsi železným srdcem hor. Turista to nepozná a pokud po tom nepátrá, nemůže vědět, že při vzniku Ludvíkova stála těžba a zpracování železných rud. V roce 1672 založil majitel tehdejšího panství - řád německých rytířů v údolí Bílé Opavy železárny. Opět jsme se dostali k Řádu německých rytířů, jehož sídlo na zámku v Bruntále jsme si už představili.
Pro představu, celé toho území patřilo do Andělskohorského rudního revíru, který je jedním z nejvýznamnějších rudních revírů v Jeseníkách. Na ploše asi 25 km² mezi Vrbnem pod Pradědem, Karlovou Studánkou, sedlem Hvězda, Podlesím a Andělskou Horou se nachází velké množství hodnotných památek spjatých s historickou těžbou zlata, v menší míře s těžbou olověno-stříbrných a měděných rud. Lokalita je mimořádná tím, že zde byly doloženy zbytky rýžovnických splavů s uhlíky starými 3500 let a zvláště středověkými důlními poli, neporušenými mladší hornickou činností, jak je obvyklé v mnoha jiných hornických revírech.
Zájemcům o geologii napoví mapa - kdo je připraven, není překvapen
Bylo třeba pracovních sil u pecí a na hamrech, ale také v okolních lesích, které byly zdrojem dřeva a v dolech. Ty dodávaly místní rudu a vrchnost tyto pracovníky donutila, aby se postarali také o založení nové osady, kde by našli i bydlení. A tak v letech 1687-1732 postupně vzniká osada, která je centrem průmyslu i lesnického hospodaření. Velmistr řádu Franz Ludwig, falckrabě z Neuburgu, jehož jméno osada dodnes nese, nechal při zřízení železáren vybudovat první dělnickou kolonii o 15 domcích, která byla přednostně určena dělníkům.
Když je řeč o průmyslu, jeho rozsah byl opravdu obrovský a většinu turistů, kteří Ludvíkov navštíví dnes, musí překvapit. Franz Ludwig zde nechal postavit jednu vysokou pec, dva železné hamry, jednu kovárnu, jeden dům pro hamrovního správce, jeden dům pro hamrovního písaře a ještě 15 domů, které byly podmíněně postoupeny dělníkům. V roce 1701 přibyly další dvě slévárny, tři hutě a další hamr. O sto dvacet let později zde stojí tavící pec, dva hamry na železo, jeden hamr na plech a kovárna. Narůstala také produkce. V roce 1795 zde vytavili za půl roku 550 tun surového železa. Vrcholu pak výroba železa dosáhla o třicet let později, kdy zde z pecí získali neuvěřitelných 875 tun surového železa.
Křemen s chalkopyritem
Litina se zde začala vyrábět od roku 1818. Na této výrobě se podílel i známý sochař z Horního Údolí Bernard Kutzer. Byly zde vyráběny kříže, medaile, plakety, litinové vany, umyvadla, kotle, nářadí pro laboratoře a lékárnictví, kování dveří, mříže, ozdobná zábradlí, těžítka, domovní znamení, zdobné vázy i hřbitovní plastiky.
Roku 1734 měla obec 30 stavení, ale roku 1879 už 100 stavení a 847 obyvatel. K roku 1850 měly železárny dvě pece a těžila se zde železná ruda, k roku 1855 zde bylo 120 zaměstnanců. Roku 1879 železárny zanikly a byly nahrazeny dřevoprůmyslem. K roku 1930 měla pila a dřevoprůmysl 280 zaměstnanců. K roku 1910 a 1939 se připomíná výroba kovového zboží a roku 1925 výroba razítek.
Firma Adolf Grohmann a syn z Vrbna pod Pradědem zde roku 1880 vyrábí drát, lana, řetězy, hřebíky a začíná zde i výroba pletiv. Začátkem 20. století bylo provedeno několik pokusů o obnovu těžby rud, ale malá výtěžnost další pokračování hornické činnosti ukončila. Ludvíkov byl původně přifařen pod město Andělská Hora, od roku 1723 pod Vrbno.
V okolí obce se těžilo i zlato. To se v okolí Ludvíkova těžilo pravděpodobně již ve středověku. Těžba zlata probíhala ve třech etapách. První etapou bylo rýžování říčních usazenin. Ve druhé etapě se pomocí zářezů těžily usazeniny na svahu na pravém břehu potoka. Ve třetí etapě se těžila vyšší terasa na pravém břehu potoka, tzv. jílováním. Při hledání zlata byly objeveny měděné rudy vázané na křemenné žíly. Ve střední částí údolí se nacházejí jámy, štoly a zářezy po jejich těžbě. Drobná těžba měděných rud, kolem 20 t ročně, zde probíhala až do roku 1918.
Kutáním koncem 19. století bylo dokázáno, že v lokalitě nad Ludvíkovem je zrudnění nepravidelné a je tam nízká zlatonosnost žil. Získávat drahý kov tímto způsobem se stalo nerentabilní a od těžby se definitivně upustilo.
V 19. století se od jeho těžby pro nerentabilnost upustilo. Při hledání zlata byly objeveny měděné rudy. Ve střední části údolí se necházejí šachty, štoly a zářezy po jejich těžbě. Tato těžba zde probíhala až do roku 1918 s výtěžkem kolem 20 tun ročně. Těžbu dnes připomíná hornická naučná stezka Vysoká – Hláska, která se nachází na svazích Vysoké hory a vrcholu Hláska. Zde se nacházejí důlní pole, šachty, štoly a pinky. Od roku 1892 zde byla pošta, v letech 1872 až 1879 konzum (znovu k roku 1930) a v roce 1852 bratrská pokladna, která zanikla roku 1884 zřejmě z důvodu zániku hutí. K roku 1853 obecná škola, která měla k roku 1900 dvě třídy.
K roku 1860 se připomínají dodnes funkční železité minerální prameny. Až do roku 1945 byla obec převážně německá (pod názvem Ludwigsthal – česky Ludvíkovo údolí). Po odsunu německého obyvatelstva sem přicházeli lidé z jiných oblastí, a to především ze Slovenska. Od roku 1961 do 23. listopadu 1990 byl Ludvíkov částí obce Vrbno pod Pradědem.
Po roce 1945 se zde prováděl rozsáhlý geologický průzkum. Výsledkem bylo poznání geologické stavby, lokalizace rudních zón a vyčíslení chudých prognózních zásob zlata (pod 2 g/t). Nedá se předpokládat, že by se zde v dohledné době obnovily těžební aktivity.
Celý komplex dolů na Vysoké a Hlásce, včetně dolů u Ludvíkova, je ojediněle zachovalý. Lze na něm studovat i posuzovat různé způsoby těžby.
Po léta se lidé živili prací v hutích a železárnách a prací v okolních lesích. Množství různých hald a jam po těžbě zlata, mědi a křemene se nachází v údolí v jižní části Ludvíkova v délce asi 750 m. Zde se prolínala povrchová těžba zlata z rýžovišť a křemene v lomech s důlní těžbou měděných rud. Historie železáren v Ludvíkově představuje dvousetletou etapu vývoje železářství.
Se vznikem železáren a horní činnosti souvisela těžba dřeva a milíření – pálení dřevěného uhlí z místních zdrojů.
Milíře na výrobu dřevěného uhlí
Ze 100 kg tvrdého dřeva se získalo asi 24 kg a ze 100 kg měkkého dříví jenom 16 kg dřevěného uhlí. To sloužilo především pro hutní pece a později pro pece ve vznikajících sklárnách.
Po válce zůstalo zdrojem obživy lesnictví a dřevovýroba, průmysl zde rozvinut už není a zemědělství jen minimálně - pouze chov skotu a ovcí. Někdejší železárny dnes slouží dřevoprůmysl:
Hlavním zdrojem obživy se čím dál víc stává rozvíjející se cestovní ruch. Proto i v této obci najdeme několik stravovacích a sportovních zařízení ( autocamping, penziony, dva lyžařské vleky, chystaná výstavba hřiště). Zaujal mě penzion Stonožka, kde je mimo jiné i ubytování v sudech.
Penzion Stonožka je nově zrekonstruovaný objekt bývalého Hotelu Stonožka, který byl přestavěn na rodinný penzion. Autobusová zastávka je před penzionem.
Restaurace
V zimě:
možnost lyžování
vleky jsou vzdálené od penzionu 70 m
délka sjezdovek: 700 m a 400 m
umělé zasněžování
noční lyžování
upravované běžkařské tratě
V létě:
turistika - lesy, krásná příroda
cyklistika - velké množství cyklotras
rybaření - pstruhová farma ve Vrbně s možností chytání
Možností je tady více, asi nejluxusnější v této oblasti je Peras Wellness Hotel
a ten, kterému my říkáme "Šicí stroj" 😉
V obci je sýpka a socha sv. Floriana, který hlídal její bezpečnost.
