Poutní místo Prašivá a chata v Beskydech, která slaví letos 100 let

 

Prašivá patří mezi nejznámější a nejnavštěvovanější beskydské vrcholy,  její nadmořská výška je 706 m. n. m.  Podíváte-li se na mapu, Prašivá je na konci hlavního hřebene Těšínských Beskyd a spolu s nedalekou Godulou je jejich nejsevernějším výběžkem.

Právě před sto lety, roku 1921, byla postavena nejstarší česká horská chata ve Slezských Beskydech, kterou je chata Prašivá. Podařilo se ji postavit za rekordních šest měsíců! 

 

 

Místo bylo v minulosti a je i v současnosti velmi oblíbené – chata je snadno dostupná a nabízí se od ní krásný výhled do okolí.

 

Její stavbu však provázely problémy. Na přelomu 19. - 20. století bylo rozhodnuto o stavbě chaty na Prašivé. Plány existovaly od roku 1910, pozemek se Beskydské jednotě slezské podařilo zakoupit roku 1912, avšak stavbu se nepodařilo realizovat, brzy totiž vypukla první světová válka a členové „jednoty“ museli na frontu. V plánech se pokračovalo až po vzniku republiky, a to především díky iniciativě Jana Valečka (vrchní soudní rada v Moravské Ostravě), jehož portrét visí v restauraci.  Stavba byla zahájena 11. dubna 1921 a již na podzim 2. října téhož roku předali stavebníci firmy Jaro Čermáka chatu k užívání. To je rychlost, coo? 😮

Každý, kdo na chatu Prašivou přijde, pozdraví se ze všeho nejdřív s jejím symbolem a maskotem - vycpaným medvědem, který stráží hlavní vchod. Koluje o něm celá řada historek, ale pravda je taková, že byl zastřelen na Slovensku. Pak nějakou dobu coby vycpanina pobýval ve Frýdku-Místku a v 60. letech minulého století jej na chatu přivezli tehdejší chataři.

Hora po staletí přitahovala poutníky díky horskému dřevěnému kostelu sv. Antonína Paduánského z roku 1640, u něhož se konaly mše pro věřící ze širokého okolí. 

 

 

Jméno hory Prašivá pochází z pohanských dob, kdy osadníci vyháněli ze svého středu na horu zlé, nečisté a prašivé lidi na pospas dravé zvěři. Údajně na tuto horu vyváželi i mrtví po choleře, sebevrazi nebo mrtví vrahové. Dokonce se tam vozily vozy plné mrtvých a nechávali se tam i s koňmi, kteří byli taky nějak nemocní. A této hoře se začalo říkat Prašivá, jako těm lidem. Prostě lidé prašiví.

Údajně pod horou je veliké jezero, říkalo se, že když chtěli na úpatí Prašivé zasadit strom trochu hlouběji  okamžitě narazili na vodu….

Říká se: Svobodná dívka, která sjede z Prašivé po holém zadku se do roka vdá…

Pověst vypráví, že dívka, která v den svátku sv. Antonína, tedy 13. června, dojde pěšky a bosa až k němu, do roka se provdá.

Někdy okolo roku 1640 lovil hrabě Oppersdorf, majitel frýdeckého panství v okolí Prašivé. Již celý týden jeho lovecká družina stopovala a lovila zvěř a hrabě byl stále nespokojen. Toužil ulovit něco mimořádného. Jednoho dne na úbočí hory Goduly spatřil hrabě statného jelena s nádherným parožím. Jelen se hrdě nesl mezi stromy a hrabě se ho jal pronásledovat. Ani nezpozoroval, že se vzdálil od své družiny. Jelen vytrvale klusal až pod horu Prašivou. Tam se na chvíli zastavil, aby nabral dech. V tu chvíli hrabě nelenil, vystřelil a jelena poranil. Ten upadl na přední a parožím ryl zem kolem sebe. Hrabě vystřelil podruhé. Už se viděl vlastníkem krásného paroží, jaké neměli ani v těšínském knížecím zámku. Ale tu se jelen vzpamatoval a vydal svou poslední sílu, aby vztekle pronásledoval svého vraha. Hrabě chtěl najít úkryt za starým bukem, ale viděl, že nedoběhne a schoval se proto za starý peň. Tam ho jelen dostihl a chtěl proklát parožím. Ale prudkým nárazem na dřevo, uvěznil hraběte i sebe. Hrabě strachem padl do mdlob. Když se probral, byl jelen již mrtev a hrabě si uvědomil, že zůstal na živu jen zázrakem. Chtěl se uvolnit ze sevření, ale bylo tak úděsné, že se nemohl pohnout. Celé tři dny čekal ve smrtelném strachu, že padne za oběť dravé zvěři. Tři dny trpěl hladem a žízní, než ho našla jeho lovecká družina. Proto pak jako díkůvzdání za zachráněný život, nechal postavit kostelík na Prašivé. Tolik pověst.

V neděli po svatém Antoníčku (svátek 13. června), kdy se zde koná pouť, je tu plno výletníků.

Kostelík na Prašivé je z jedlového dřeva, proto je dodnes známá slovní hříčka : “ Na Prašivé kostel zjedli.“ 

Zdroj: turistika.cz, majovyhonzik, ado, Č. rozhlas