Bonbony Caruso-Hustenbonbon začala před první světovou válkou vyrábět vídeňská firma Erich Kirstein. Od ní o několik let později získal recepturu pražský podnikatel František Lhotský, jeden z českých selfmademanů (jedinec, který vlastním úsilím dosáhl v určitém oboru významného postavení - zpravidla bez finančních a vzdělanostních předpokladů).
František Lhotský se narodil 17. 10. 1884 v Břežanech nad Ohří. Poté, co jeho otec přišel nejen o statek, ale i o život, se šel mladý František učit prodavačem v koloniálu u svého strýce Daniela v Ledvicích u Duchcova.
Postupně se vypracoval a z našetřených peněz založil velkoobchod s potravinářským zbožím a cukrovinkami v Trojické ulici v Praze. Krátce na to vypukla první světová válka. Sotva válka skončila, zřídil si vlastní továrnu na cukrovinky, jejíž první sídlo bylo v dnešní Belgické ulici v Praze.
Měl na obchody čuch. Věděl, že zvučné jméno je základ popularity, proto si vyprosil písemný souhlas Emy Destinové, že smí své bonbony nazvat jejím jménem. Tak vznikly Destinky – nijak zvlášť velký komerční úspěch ale neměly. O rok a půl později dostal ale další nápad!
Vypravil se do pražského kabaretu Lucerna, kde Hašler vystupoval. Tehdy byl velmi populární, s krabicí plnou svých vynikajících bonbonů zaklepal pan Lhotský na dveře umělcovy šatny.
Originál dohody je uložen v Národním muzeu.
Součástí kampaně se stává i věta: „Hašler kašle, nevadí, Hašlerky ho uzdraví.“
Lhotský je výborný marketingový stratég. Uvědomuje si, že počáteční úspěch bonbonů musí dále propagačně posilovat. Aby dostal Hašlerky do povědomí každé rodiny, investuje mohutně do další reklamy.
Speciální auta, jejichž válcová karoserie připomíná ruličky Hašlerek, rozvážejí bonbony po republice.
Pro malé děti vznikají omalovánky.
Kdo byl Karel Hašler?
Herec,
scenárista, režisér a hlavně písničkář Karel Hašler byl hitmakerem,
který nemá v naší historii konkurenci. Narodil se 31. října 1879 v Praze
na Zlíchově. Vyučil se rukavičkářem, ale víc ho zajímalo divadlo. Proslavila ho "Ta naše písnička česká" (zde ve filmu Písničkář z r. 1932):
Bonbonům se dařilo, Hašlerovi ne
Od té doby bonbony nesoucí jméno pražského písničkáře čekaly zlaté časy. Výroba se utěšeně rozrostla, firma se přesunula do Michle, na „Krhounkovo pole“ – do dnešní ulice Magistrů.
Pana Hašlera ale potkal krutý osud. 2. září 1941 byl zatčen gestapem během natáčení filmu Městečko na dlani. Zemřel 22. prosince, umučen pod ledovou sprchou v koncentračním táboře Mauthausen.
Jak se vyrábějí hašlerky?
Cukr a sirup se zahřeje na
teplotu 142 °C. Do chladnoucí hmoty se zapracují silice, extrakty z
léčivek a aktivní uhlí rostlinného původu – pro barvu a snížení
lepivosti. A pak se lisují bonbony.
Historická dóza od Hašlerek a balení Hašlerek (foto P. Kološ, Český rozhlas)
Zabalené Hašlerky (foto P. Kološ, Č. rozhlas)
Hašlerky po privatizaci vyrábí firma Nestlé v závodě Sfinx v Holešově. Závod Sfinx v Holešově a znak Sfinx (foto P. Kološ, Č. rozhlas)
Hani to je zajímavý článek. Hašlerky jsme jeden čas hodně kupovali. Máme je rádi. Měj se
OdpovědětVymazatmoc pěkně
Děkuji, Jaruš, za pochvalu. Hašlerky jsou dobré, mám dojem, že je jich pár druhů.
VymazatMěj se i Ty moc hezky. ☺
Tak že se jmenují po Karlu Hašlerovi, to jsem věděla, ale ono je to trochu složitější…
OdpovědětVymazatHaničko, děkuji za info a přeji hezké odpoledne. Helena
Ono se to nabízí - jméno Hašler, ale dnes ho dost lidí nebude znát.
VymazatTaké děkuji, tento týden info splněno a přeji hezký zbytek dne. ☺
Zajímavé počtení o Hašlerkách. V zimních měsících je mám taky vždy po ruce. Moc tvrdé bonbóny nemusím, ale pár Hašlerek mám v zimě i v kabelce. A nebo Islandský lišejník bonbony, ty mám pořád. A kór v covidové době, člověk se bojí si odkašlat, třeba v obchodě :-) tak mám pastilky po ruce.
OdpovědětVymazatTaké mi to připadá jako zajímavé. Hašlerky jsou asi hlavně na zimu, ale jak píšeš s tím kašláním, před týdnem se mi to stalo u kadeřnice, doma nezakašlu a tam jsem seděla a pořád mě něco dráždilo a já kašlala... bylo mi to dost nepříjemné, někomu něco vykládej... ☺
VymazatHani,to je zajímavé,nikdy jsem si Hašlerky nespojovala s panem Hašlerem.Asi jsem nad nimi tolik nepřemýšlela.Manžel je má rád a v zimě si je vozí v autě.
OdpovědětVymazatDíky za to,že jsem zase chytřejší a už jdu na manžela,zda to ví on.
Měj se hezky
Jituš, já myslím, že dost lidí ani K. Hašlera nezná a tak tu spojitost nemají. Je dobré mít po ruce hašlerky, lépe se i dýchá pod respirátorem.
VymazatDěkuji a také se měj hezky. ☺
Hani, zdravím. Hašlerky jsou u nás v rodině oblíbené, kupuje si je hlavně můj táta a můj přítel. Že se jmenují po Hašlerovi a kdo byl pan Hašler vím, i o jeho smutné konci. Ale že se původně jmenovaly Destinky jsem nevěděla. Díky za osvětu ! Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Ahoj, Leni, myslím, že hašlerky si občas koupí i ten, kdo jinak na tvrdé bonbony není, např. muži. Je velmi smutné, že pan Hašler - takový umělec své doby, tak skončil... Tyto bonbony mají už hodně dlouhou tradici.
VymazatMěj se fajn. ☺