Kravaře - město spojené s legendou o Marii Terezii

 

Znáte Kravaře? Správný název je Město Kravaře. Leží ve Slezsku, k větším městům je to nejblíže do Opavy (asi 8 km) a do Ostravy se jede východním směrem asi 20 km. Název obce napovídá, čím se zdejší lidé v minulosti převážně živili - chovem dobytka a pěstováním nejrůznějších plodin.

Spíše budete znát slavné rodáky - Ivo Žídek patřil k významným tenorům Národního divadla, proslavil ho Jeník z Prodané nevěsty, dokonce byl krátce i ředitelem Národního divadla. 

Monika Žídková (provdaná Brzesková) se proslavila jako jedna z našich Miss, ale je úspěšná a v Kravařích už druhé volební období je starostkou města.

Také Alois Hadamczik, bývalý trenér českých hokejistů.

Poprvé byly Kravaře písemně doloženy v roce 1224. Mezi lety 1224 a 1263 obdrželi kravařské panství členové slavného rodu Benešoviců (původem z Benešova u Prahy), kteří se označovali ve svém šlechtickém přídomku jako "páni z Kravař". Tento rod patřil od 13. do 15. století k nejbohatším na Moravě, vlastnil také například Helfštýn, Fulnek, Starý Jičín, Plumlov a Strážnici. Z jejich erbu mají Kravaře odvozen svůj městský znak - zavinutou střelu.

Benešovičtí si zde ve 2. polovině 13. stol. vystavěli tvrz. Jejím posledním majitelem z tohoto mocného šlechtického rodu se stal Petr Strážnický z Kravař, který byl roku 1420 donucen v důsledku svého husitského přesvědčení rodové sídlo prodat.

Za dalšího významného vlastníka kravařského panství můžeme považovat polského šlechtice a lékaře Michala Sendivoje ze Skorska, který jej obdržel za třicetileté války v roce 1630, a to díky úzkým kontaktům s císařským dvorem, na kterém působil za vlády Rudolfa II. jako alchymista. Sendivojova dcera Veronika se po otcově smrti roku 1636 provdala za Jakuba svobodného pána Eichendorffa, a právě s rodem Eichendorffů začala další důležitá etapa kravařského panství. V letech 1721 - 28 si totiž Jan Rudolf Eichendorff nechal svůj zámek (na místě bývalé tvrze) přestavět v duchu vrcholného baroka v hildebrandtském stylu (autor díla pocházel pravděpodobně z okruhu významných vídeňských architektů), a v této podobě jej můžeme obdivovat dodnes, i přes ničivý požár, který zámek postihl roku 1937. Rod Eichendorffů vlastnil kravařské sídlo do roku 1782, kdy jej pro značné dluhy prodal. Poté se zde rychle střídali nepříliš významní majitelé.

Zámek a freska v zámecké kapli: 

V roce 1742 prohrála rakouská císařovna Marie Terezie válku o Slezsko, a ztratila tak  i  Kravaře a Kouty, které byly spolu s celým Hlučínskem postoupeny Prusku. Dvořisko, které leží už "za vodou" (Hlučínsko má přirozenou historickou hranici v řece Opavě), zůstalo Rakousku. Takto se tehdy bojovalo:

Spodní mapa ukazuje zelenou část Slezska, o kterou Marie Terezie přišla:  

 

Zpět k tehdejšímu Československu bylo území Hlučínska připojeno až roku 1920. Po dobu nacistické okupace se stalo opět součástí německé říše.
Milníkem v novodobých kravařských dějinách je rok 1960, kdy se Kravaře staly městem.

Krátké video představí zámek: 

Nyní se vrátíme k Marii Terezii. V Kravařích se vypravuje legenda o této císařovně z doby, kdy prohrála Slezsko. Prý se procházela v zámeckém parku, seděla pod ořešákem - a plakala.

Zkusme si to představit. Po vleklých bojích Marie Terezie (přesně v r. 1742, ale pozdější boje to potvrdily) prohrála válku s Pruskem a tím přišla o kus Slezska. Byl to pořádný kus, většina slezského území. A tak přijela do kravařského panství, aby se podívala, o co přichází. Tady seděla a tady plakala. Tak praví legenda. Dnes už ten původní ořešák v zahradě neroste, před pár lety jej museli pokácet, ale vzpomínka na to, jak pod ním císařovna ronila slzy, žije dál. A ve velké části parku se hraje golf.

V parku roste na sto druhů stromů a keřů a některé z nich jsou starší, než 200 let. Ten ořešák (přesně ořešák černý) byl skácen v roce 2011 a části jeho obrovského kmene najdete v zámeckém parku. Na místě, kde rostl, vysadili nový strom. Jako vzpomínku na slzy císařovny, která tady přišla o kus krásné země…

Kravaře leží na samotné hranici Moravy a Slezska a barokní zámek s parkem patří k nejkrásnějším v Moravskoslezském kraji.

K návštěvě Marie Terezie v Kravařích se váže ještě jiná pověst. Podle ní přespávala císařovna nikoli na zámku, ale v nedaleké hájence. Správce lesa prý na počest této slavné události zasadil malý dub a pojmenoval jej podle císařovniny dcery. Dnes chráněný Charlottin dub je ovšem zřejmě mnohem starší, než uvádí legenda. Pochází patrně už z konce 17. století, kdy byl vysazen jako označení hranice tří států.

Zdroj: Město Kravaře, Wikipedie, Petr Žižka, Česko země příběhů, mapy genea-friedel