Co způsobil rázný vojenský krok na mostě

Dnes je 16. září - tedy svátek sv. Ludmily, ale této osobnosti - jejímu vztahu se snachou Drahomírou, pak k vnukovi Václavovi a okolnostem její smrti - byl už v Toulkách českou minulostí věnován článek. Takže dnes to bude z jiného soudku. 

Nedávno jsem tu měla článek o tisícileté vodě v Ostravě. I povodně někdy berou mosty, hlavně v minulosti. Dnes připomenu událost, která patří k méně slavným výročím , ale i takové události se stávají. Před 135 lety se zřítil řetězový most přes Ostravici, který spojoval Moravskou Ostravu se Slezskou Ostravou. Stalo se to přesně 15. září 1886 krátce po osmé hodině ráno. 

Přejít suchou nohou přes Ostravici z Moravské do Slezské Ostravy bylo dávným přáním obyvatel města. Není proto divu, že v místech dnešního mostu Miloše Sýkory byly stavěny dřevěné mosty. Důvod byl jasný - opakující se povodně téměř vždy strhly dřevěnou konstrukci. Poslední dřevěný most byl postaven někdy začátkem 19. století, ale v roce 1884 byl už natolik zchátralý, že bylo císařským výnosem ostravské obci povoleno postavit nový most, tentokrát už bytelný. Proto se stavěl most řetězový. 

Podobné mosty byly nejsmělejšími stavbami své doby. První řetězový most na evropské pevnině byl postaven přes rameno řeky Moravy ve Strážnici v r. 1824 (rozebrán 1860) a ostravský byl druhý v pořadí.

Podobu řetězového mostu v Ostravě zachytil na svém obrázku malíř Ernst Wilhelm Knippel. A tady na dobové fotografii: 

Se stavbou řetězového mostu přes Ostravici v Ostravě se začalo v r. 1847 a dokončen byl o čtyři roky později v létě 1851 podle návrhu Ing. Josefa Seiferta.  Byl vyroben tehdejšími Sobotínskými železárnami a patřil mezi nejkrásnější mosty v rakouské monarchii. Jeho délka byla 92 metrů.

Železárny byly v prvé řadě zaměřeny na výrobu pro železnice, po zakoupení důlních polí na Ostravsku také na výrobu těžebních zařízení. V 60. letech 19. století se staly sobotínské železárny centrem rakouského železářského průmyslu, patřily k největším závodům v rakousko-uherské monarchii.

Více zde: https://www.jesenikyinfo.eu/mesta-a-obce/sobotin/zelezarny-v-sobotine/

Železárny byly v prvé řadě zaměřeny na výrobu pro železnice, po zakoupení důlních polí na Ostravsku také na výrobu těžebních zařízení. V 60. letech 19. století se staly sobotínské železárny centrem rakouského železářského průmyslu, patřily k největším závodům v rakousko-uherské monarchii.

Více zde: https://www.jesenikyinfo.eu/mesta-a-obce/sobotin/zelezarny-v-sobotine/

Železárny byly v prvé řadě zaměřeny na výrobu pro železnice, po zakoupení důlních polí na Ostravsku také na výrobu těžebních zařízení. V 60. letech 19. století se staly sobotínské železárny centrem rakouského železářského průmyslu, patřily k největším závodům v rakousko-uherské monarchii.

Více zde: https://www.jesenikyinfo.eu/mesta-a-obce/sobotin/zelezarny-v-sobotine/

Jenže stavitelé  si neuvědomili, že železo nevydrží věčně a že je zapotřebí most udržovat. Nestalo se tak a vlastně se moc nemůžeme divit, že o 35 let později se most pod rázným vojenským krokem hulánů a jejich koní zřítil. Bylo zjištěno, že původně 13milimetrové články řetězu byly rzí oslabeny na pouhých 5 i méně milimetrů! 

Při katastrofě tehdy zahynulo 6 osob - 10 a 11 let staré dcerušky obchodníka H. Steina z Moravské Ostravy - Hermína a Johanka, jeho služka Barbora Korbašová, nádenice Magdalena Isiková a osmnáctiletý Jan Orel. Mnoho lidí bylo zraněno a pro četná poranění muselo být utraceno i několik koní. V uvedený den 15. září 1886 vpochodoval na most oddíl 40 hulánů 2. škadróny 13. hulánského pluku Ludvíka hraběte Traniho. Po mostě zároveň šlo 30 civilů, vůz s uhlím a jeden lehčí povoz. Pod rázným vojenským krokem se most začal silně houpat a za strašného rachotu se jeho přední část zřítila do Ostravice. Stalo se tak jen chvíli poté, co hejtman nařídil svým vojákům "zrušit krok!", ale to už bylo pozdě. 

Katastrofa mostu vyvolala velkou polemiku, kdo je za to odpovědný. Z tehdejších ostravských novin vybírám: 

" Ve městě se zrovna konal týdenní trh a nastal strašný rozruch. Všichni spěchali k místu neštěstí, kde lidé se slzami v očích, lomíce rukama běhali z místa na místo, volajíce jména svých příbuzných. Do Moravské Ostravy přijelo v tento den mnoho lidí z Polské Ostravy a nyní nemohli nazpět. Nešťastníkům přispěchali na pomoc dobrovolní hasiči z Ostravy a okolí. 

Kolem místa neštěstí se ustavičně hromadily tisíce lidí. Most od Moravské Ostravy byl docela stržen a od Polské Ostravy viselo kus mostu na zkrouceném železe."

Názory odborníků 

Odborníci na mostní konstrukce se shodli na tom, že železo v řetězových dutinách bylo rzí prožráno natolik, že již dlouho předtím mohlo dojít k sesutí mostu. Ostravská veřejnost prostřednictvím tisku žádala přísné potrestání viníků. Ukázalo se, že ostravské městské zastupitelstvo už  8. června 1885, tedy více než rok před katastrofou, žádalo u Zemské vlády Slezské, aby byl most každé tři měsíce kontrolován se zřetelem na jeho stáří a chatrnost. A jaká byla odpověď? 

"... při ohledání ostravského řetězového mostu se zjistilo, že železné části mostu se nalézají ve stavu úplně dobrém a tudíž vyslovené obavy ohledně pevnosti železných součástí mostu jsou bezpodstatné. "

Soudní fraška 

Celých 6 měsíců trvalo vyšetřování neštěstí. Bylo završeno soudním procesem ve dnech 28.-30. března 1887 a před tribunálem stanul jediný obžalovaný - jistý František Heinz z Těšína, tehdy 55letý c.k. okresní inženýr. Kladlo se mu za vinu, že spáchal přečin proti bezpečnosti života tím, že opomenul prohlédnout ostravský řetězový most v době od 16. 6. 1885 do 15. 9. 1886. Při přelíčení bylo dokázáno, že most byl už přes tři roky tak nebezpečný, že se mohl zřítit jen vlastní váhou. Zrezivění nastalo nahromaděním velkého množství prachu a bláta kolem řetězu, který byl deštěm vždy vlhký a proto byl rzí úplně rozežrán. Vojáci žádají odškodnění za zabité koně a jiné výlohy spojené se zříceným mostem ve výši 2100 zlatých. Těžce poraněný strážmistr Vozňák žádal náhradu 4000 zlatých. Rovněž požadavky, jako je bolestné, léčebné výlohy a jiné škody obnášejí několik tisíc zlatých. Obžalovanému se kladlo za vinu, že klamal své nadřízené nepravdivými zprávami o stavu mostu. Jedinou obhajobou F. Heinze bylo tvrzení, že most byl zbudován na padesátinásobnou bezpečnost. 

V té době neexistovaly žádné zákonité bezpečnostní předpisy a vše se řídilo jen vlastní úvahou. Soud ve svém rozsudku ze 30. března 1887 zprostil obžalovaného viny a svalil veškerou odpovědnost na konstruktéry a projektanta mostu s odůvodněním, že most nebyl dokonale vyřešen a měl v konstrukci mnoho míst, které nebyly přístupné a tudíž se nemohly kontrolovat. 

Nový vojenský povel?

Tehdejší tisk ještě dal ve známost, že v souvislosti s katastrofou vznikl zvláštní vojenský povel, kterým se rušil stejný krok při vstupu pochodující jednotky na most. Vojenské dokumenty však říkají, že tento povel byl v tehdejší rakouské armádě zcela běžný pro případ, že to terén vyžadoval. Spíš se to vykládalo tak, že větším skupinám lidí - vojenským jednotkám nebo občanským průvodům - není dovoleno přecházet jednotným pravidelným krokem přes řetězové mosty. Před pěti lety Ostravské muzeum k tomu mělo výstavu: 

  

Model mostu přes Ostravici

Pak následovala stavba nového mostu přes Ostravici.

Na místě spadlého Říšského řetězového mostu stojí od roku 1913 most ocelový - nýtovaný, který byl rekonstruován v roce 1979. Jmenuje se most Miloše Sýkory.

Zdroj: Archiv města Ostravy, Deník, Magazín Patriot, Ostravské muzeum 

Kdoví, v jakém stavu jsou naše současné mosty...