Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

neděle 24. října 2021

Zámek Holešov: hanácké Versailles - počtvrté

Dnešní zastavení na zámku v Holešově se bude týkat doby, kdy na Holešově vládli Rottalové a zejména Jan hrabě z Rottalu. To je už z "posledního" období zámku, jejich stopu je tam už vidět a pokud známe i historii, více tomu porozumíme. Erb Rottalů je tam i na očích návštěvníků. Paní průvodkyně se zaměřila na tyto majitele možná i proto, že na zámku není inventář.

 Rodový znak Rottalu

 

Jan hrabě z Rottalu koupil celé holešovské panství a z ruiny lobkovického zámku, vydrancovaného a vypáleného Švédy r. 1643 a 1645, hodlal si vybudovat honosné sídlo, které mělo reprezentovat jeho společenské i hmotné postavení v moravské zemi. Za veškerý majetek získaný tímto kupem zaplatil hrabě Rottal celkem 252 087 zlatých, 56 krejcarů a 1 denár.
Do zemských desek byl kup zapsán 13. dubna 1651.

Po uskutečnění kupu se stal nový "holešovský pán" jedním z nejbohatších a nejmocnějších feudálů na Moravě. Roku 1650 byl jmenován pro svou mimořádnou horlivost a zásluhy o císařský trůn ve Vídni císařským tajným radou. Tuto vysokou státní funkci spojil se svými dřívějšími vysokými tituly: byl současně vrchní válečný komisař, nejvyšší zemský sudí moravský i biskupského manského soudu, nejvyšší správce sirotčího jmění, předseda královského tribunálu a zemský hejtman (tj. prezident) moravský. V dosavadních pravomocích měl již za sebou kruté potlačení valašských rebelií s těžkými nemilosrdnými rozsudky.

(Bitva u Vsetína byla menším válečným střetem mezi císařskými oddíly pod velením plukovníka Wellische a valašskými evangelickými povstalci během třicetileté války. Odehrála se 26. ledna 1644 v okolí města Vsetína, jejímž přímým důsledkem bylo obsazení města císařskou armádou. Výsledek střetnutí je považován za faktický konec Valašského povstání, kde opakovaně propukaly vzpoury proti katolické císařské moci od roku 1612.

Poražená vzpoura byla završena popravou asi dvou set vzbouřenců ve Vsetíně 15. února 1644, což byla jedna z nejmasovějších poprav v české národní historii.)

To už se také na Moravě vědělo, že zneužíval svých vysokých funkcí k vlastnímu obohacování, ale vzhledem k jeho vysokému postavení v zemi se o tom mlčelo, nikdo se neodvažoval o tom veřejně vystoupit. Teprve mnohem později - až po jeho smrti - se toto obvinění všude rozšířilo, takže císař Leopold I. dvakrát musel vydat "na ochranu cti Jana Rottala" (1676 a 1693) jeho posmrtné "absolutorium" proti nařčení, že zneužil svých vysokých postavení v zemi k lichvě a zištným činům, jimiž poškodil státní pokladnu. Když koupil tolik panství, která zabírala téměř polovinu Moravy, a k tomu podnikal stavbu honosného velikého zámku, je to jistě nejpravděpodobnější vysvětlení zdrojů jeho bohatství. Tak jako na všech svých dosavadních panstvích, i na nově získaném majetku jednal tvrdě a krutě s poddaným lidem, takže se mu brzy od něho dostalo přízviska "zlý Rotál".

Jan hrabě z Rottalu neustále udržoval nejužší styky s vídeňským dvorem. Tím měl také blízko i k činným umělcům různých profesí. Ve Vídni si vybral nejen projektanta svého nového zámku, významného císařského architekta italského původu Filiberta Lucheseho, ale také asi na jeho doporučení i malíře H. Cavalliho a umělecky zdatného štukatéra (zatím neznámého jména), zhotovitele velmi hodnotné plastické výzdoby kleneb v místnostech zámku.(Filiberto Lucchese, vlastním jménem Filippo Alberto Lucchese, (nar. 1606)  byl italský architekt, sochař a geometr. V polovině 17. století byl jedním z nejvýznamnějších vídeňských dvorních architektů, vytvořil řadu barokních staveb ve Vídni a na Moravě.)

Když v roce 1651 zahájil stavbu svého honosného sídla v Holešově na místě vyhořelého starého lobkovického zámku, ve své povýšenosti nedbal na práva biskupského léna olomouckého a dal stavět nový zámek i na manském pozemku. Teprve o devět let později r. 1660 žádal tehdejší olomoucký biskup arcikníže Leopold zprávu, zda stavba holešovského zámku leží zčásti na manství. Protože skutečně sahala až na manský pozemek, biskup zasáhl a císařskou kanceláří byla tato část stavby zastavena. Tím byla ovšem ochromena celá další výstavba, neboť stavební materiál se dal do vyšších poloh dopravovat jen přes manskou stranu. Teprve nyní se musel Jan Rottal podrobit právu. Podal žádost na biskupství o povolení stavby na manství. Svou žádost odůvodňoval tím, že stavbě nejbližší alodní pozemky jsou podmáčeny a zčásti močálovité, nevhodné k takové stavbě. 0 tom, že stavba pak nepokračovala více než 60 let, dosvědčuje komisař, který až na žádost a stížnost Frant. Ant. Rottala proti zákazu stavby prohlásil, že zemřelý Jan Zikmund Rottal mu roku 1714 - 1715 řekl, že část zámku stojí na manství a že ho proto jeho předchůdci nechali nedokončený. Teprve potom dvorní kancelář rozhodla, že uzavření stavby je nezákonné. Dokončovací práce zahájil až po roce 1717 dědic panství František Antonín Rottal.

erb Rottalů z počátku 18. století 

Erb Rottalů z počátku 18. století

  

Socha Františka Antonína z Rottalu v Černé kapli kostela Nanebevzetí Panny Marie v Holešově.

0 dalším postupu počátečních stavebních prací nám informace doposud chybí. Přes omezení stavby však víme, že Jan Rottal se svou druhou manželkou Annou Marií z Lobkovic, rodem ze Šternberka, již v části nového zámku bydlel, takže už za jeho života musel být v podstatných částech stavebně hotov, včetně interiérů reprezentačních pokojů prvního patra a velkého reprezentačního sálu, které byly náležitě upraveny k užívání. Rovněž plastická výzdoba kleneb v salle terreně v přízemí zámku i s nástropními malbami ve štukové výzdobě a také v prostorách piana nobile byla dokončena. Druhé patro zámku ale zůstalo nedokončeno, částečně bylo asi provedeno jen v obvodových zdech a bez stropů, otevřeno přímo do krovů.

Jan hrabě Rottal se projevil také jako úspěšný podnikatel s vyvinutým smyslem pro řešení hospodářských i finančních otázek. Aby se mohl plně věnovat konsolidaci svého rozsáhlého majetku a také komplikacím se stavbou svého reprezentačního sídla, vzdal se roku 1655 většiny svých časově náročných funkcí a ponechal si jen správu zemských sirotčích peněz a funkci nejvyššího zemského soudce. V těchto funkcích jej povolal roku 1661 císař Leopold I. jako svého zplnomocněnce do Uher a Sedmihrad k potlačení spiknutí uherské šlechty. Povstání bylo krvavě potlačeno, došlo k zatčení spiklenců a s nimi i druha Komenského Mikuláše Drabíka, který v knize "Lux in tenebris" věstil slávu uherského rodu Rákoczi na troskách rakouského mocnářství.

  

Mimořádnému soudnímu tribunálu předsedal r. 1671 holešovský pán Jan hrabě z Rottalu, na němž byli uherští spiklenci i s Drabíkem odsouzeni k smrti a popraveni. 

Mikuláš Drabík (1588 – 1671) Kněz Jednoty bratrské, vizionář. Spolužák Jana Amose na bratrské škole ve Strážnici (1604 – 1605)

Zabavený majetek Drabíkův včetně knih a vlastnoručních dopisů Komenského byl poslán Rottalem jako správcem sirotčího jmění k uložení do archívu jeho zámku v Holešově. Tyto knihy a listy zde byly objeveny až roku 1893, kdy byly jako vzácný kulturní nález prodány majitelem zámku Muzeu království českého v Praze.

Ve sbírkách holešovského muzea se podařilo určit evropsky unikátní, nesmírně cenný manýristický, resp. raně barokní meč – symbol moci moravského zemského hejtmana (tedy nejvyššího úředníka Moravského markrabství a zástupce panovníka), kterým byl v letech 1648 – 1655 majitel holešovského panství, ve své době nejmocnější moravský šlechtic, Jan hrabě z Rottalu. 

Tato špičková, jedinečná stříbrnická práce (díly – kování meče s výjimkou ocelové čepele jsou vyrobeny ze stříbra) je, obrazně řečeno, na Moravě obdobou korunovačních klenotů.

Hejtmanský meč byl držen za přítomnosti hejtmana při slavnostních a obřadních příležitostech ale i při zasedání zemského soudu.

Dalším unikátem v Holešově je stříbrná monstrance. Stříbrná pozlacená rokoková monstrance, vyzdobená perlami a drahokamy, nacházející se v majetku římskokatolické farnosti Holešov, je spolu se stříbrným pohárem tamtéž, dílem proslulého brněnského zlatníka, Andrease Vogelhunda (1703 -  1771), autora nejslavnějšího klenotu Moravy, tzv. Zlatého slunce Moravy, které se nachází ve sbírkách olomouckého arcibiskupství. Jedná se tedy o jeho "sestru", která se od Zlatého slunce sice v některých ohledech liší, v mnoha jiných se ale podobá. Doposud nebylo známo jiné dílo Andrease Vogelhunda, než právě Zlaté slunce Moravy, oba holešovské liturgické předměty jsou tedy unikáty. 

Monstranci zřejmě (podle erbu na podstavci) věnovala holešovské faře druhá manželka majitele panství, Františka Antonína z Rottalu, Marie Terezie, rozená von Wienern, která se za Františka Antonína provdala v roce 1752.

Některé dokončovací práce v interiérech prvního patra, zejména dokončení jejich výzdoby, byly asi prováděny i za dalších dědiců Jana Rottala, zemřelého roku 1674. Podle určení zůstavitele, který neměl mužských potomků ani s první manželkou Alinou Bruntálskou z Vrbna, ani s druhou Annou Marií Popelovou z Lobkovic, stal se dědicem jeho bratranec Jan Kryštof z Rottalu (1674 - 1699), který vymohl u císaře Leopolda I. r. 1692 prohlášení Holešova za statek svěřenský a ustanovil svým dědicem svého syna Jana Zikmunda (1699 - 1717). 

 Leopold I. na dobovém portrétu. 

Leopold I.

Podle pozůstalostního řízení po jeho smrti r. 1718 bylo v inventáři zaznamenáno, že "na panství Holešov je zámek ne zcela vystavěný, nicméně dobře zastřešený". Ve druhém, uvnitř nedokončeném patře se nacházelo jenom šest použitelných pokojů ve vstupním křídle. První patro představovalo obvyklé piano nobile.

Piano nobile (česky vznešené patro) je označení pro zpravidla první patro šlechtických paláců a zámků, ve kterém je umístěna sestava reprezentativních prostor.

Centrem piana nobile je zpravidla velký sál. K němu přiléhá sestava menších salonů. Soukromou část piana nobile zpřístupňují přijímací pokoje pána a paní domu, za nimiž následuje pracovna pána či salon paní a také ložnice. Sestavu pochopitelně doplňuje jídelna, knihovna, kaple atd. Velký sál bývá přístupný schodištěm.

V přízemí se nacházela účtárna, dvorská kuchyně, pokoj lokaje, v dalších pokojích dobře zařízená lékárna, obydlí důchodního písaře, oficírský pokoj aj.

zdroj: zámek Holešov, Wikipedie, internet

8 komentářů:

  1. Zajímavá historie, se kterou jsem se ráda seznámila a vůbec jsem ji neznala. Tyto podrobnosti se spíše učily v jednotlivých krajích tak , jak se krajů týkaly a do podrobna se v běžném dějepisu neuváděly. Děkuji za zajímavý článek. Přeji Ti krásné dny ve zdraví.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, Jaruško, také jsem pány z Rottalu neznala, ona ta šlechta byla propojená sňatkovou politikou a tak se s některými setkáváme i v jiných oblastech.
      Děkuji a také přeji příjemné a hlavně zdravé dny. ☺

      Vymazat
  2. Hani, opět jsem si krásně početla a seznámila se s další kapitolou z historie zámku v Holešově. 👍👍
    Zaujalo mně, že už v 17. století dokázali ti mocní zneužít svého postavení k obohacení. Jak vidno, dělo se to to dávno, děje se to, bohužel, i dnes.
    Měj hezké a pohodové dny. 💓🍀

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že sis, Ali, krásně početla. To zneužívání moci se tam dělo a nebylo to ojedinělé. Zrovna dnes jsem tvořila další kapitolu, která se tu brzy objeví.
      Děkuji a také přeji jen pohodové dny. ☺

      Vymazat
  3. Haničko, děkuji. Páni z Rottalu jsou mi naprosto neznámým rodem. Ale jak je vidět, kumulování funkcí a jejich zneužívání je známo už z dávné historie. Všechno už tu bylo :o)
    Měj příjemný den. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, Helenko, v Holešově to určitě poznali, jak píšeš. Dále doplatili na švédské plenění za třicetileté války a tam si trochu připomeneme i historii Valachů. Výklad je ale pro toho, komu dějiny nevadí a má základní historický přehled.
      Děkuji a také přeji příjemně prožitý den. ☺

      Vymazat
  4. Bohatá historie zámku v Holešově. Krutost až nelidskost k poddaným,obohacování rovnající se drancování,škoda mluvit. Mám takový pocit, že mnozí politici čtou hodně v historii. Přesto moc hezké podání historie zámku Holešovice.🍀

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, Marti, v tom, že historie zámku je velmi bohatá a to ještě není konec. Je vidět, že lidské chování a takové ty praktiky vládnoucích vrstev vždy působily problémy. Nechme se ještě překvapit, co bude následovat. ☺

      Vymazat

Toulky českou minulostí

Příběhy slavných značek: Pražská šunka

  V předvánočním období připomenu výrobek, který by se hodil i na vánoční pohoštění pro návštěvy. Je to naše Pražská šunka. V čem je ...