Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

pondělí 8. listopadu 2021

Dnešní výročí: Bitva na Bílé hoře

 

Dnes je 8. listopadu, na dnešek tedy připadá už 401. výročí bitvy, která je považována za jeden z tragických symbolů našich národních dějin - 8. listopadu 1620 na Bílé hoře proběhla nechvalně známá bitva, při níž bylo poraženo české stavovské vojsko. Co tomu předcházelo? 

Bitva na Bílé hoře |Zdroj: Wikimedia Commons

Čeští stavové si dovolili vyměnit panovníka!
V srpnu 1619 zažil Ferdinand II. ponížení, když ho generální sněm Koruny české sesadil z českého trůnu. Místo něj byl zvolen vůdce Protestantské unie (ozbrojený spolek protestantských států a měst na obranu protestantské víry ustavený v roce 1608), kurfiřt Fridrich Falcký, který českým stavům projevoval od počátku jejich rebelie otevřené sympatie. Náš tzv. zimní král: 

Fridrich Falcký (1596–1632)

Po smrti otce se již ve 14 letech stal falckým kurfiřtem a hlavou Protestantské unie. Byl vnukem slavného Viléma Oranžského a díky sňatku se stal zetěm anglického krále Jakuba I. Ve svých 23 letech byl zvolen českým králem.

Fridrich se raději bavil, než aby vládl. Českou kulturu neznal, učinil několik kontroverzních kroků – například zničení výzdoby katedrály sv. Víta.

Ferdinand II. přešel do protiútoku a uzavřel tajnou spojeneckou smlouvu s vůdcem Katolické ligy (ozbrojený spolek katolických států na obranu katolické víry ustavený v roce 1609) Maxmiliánem I. Bavorským.

Maxmilián I. Bavorský (1573–1651)

Muž přezdívaný bavorský lev byl vévodou od roku 1597. Za své spojenectví s císařem si vysloužil titul kurfiřta (volitele císaře) bavorského a posléze i titul kurfiřta falckého, který byl odebrán Fridrichu Falckému.

Za císaře se otevřeně postavily i Španělsko a papežská kurie. Naopak nizozemská vláda neodsouhlasila českou žádost o další finanční půjčku a stejně to dopadlo i s přímou vojenskou pomocí, ačkoli byl Fridrich Falcký blízkým příbuzným tamního místodržícího Mořice Oranžského. Také anglický král Jakub I. Stuart odmítl podpořit Fridricha Falckého coby svého zetě. Českým stavům se tak začaly rozplývat naděje na posílení kontaktů se zahraničím, které skrz Fridrichovu osobu zamýšleli.

Bezprostřední situace před střetnutím na Bílé hoře z vojenského hlediska:
Na podzim 1620 zahájila spojená císařsko-ligistická armáda tažení z Rakouska do Čech. Stavovské vojsko se s ní střetlo na přelomu října a listopadu u Rakovníka a měření sil skončilo nerozhodně. Hlavní záměr zastavit postup nepřítele na Prahu se tak nezdařil. Vyčerpané a demotivované stavovské oddíly, kterým navíc nebyl několik měsíců vyplacen žold, se stahovaly k Praze. Už delší dobu přitom byly patrné spory mezi jejich veliteli. K dovršení celkové porážky protihabsburského povstání pak stačily v bitvě na svazích Bílé hory před Prahou necelé dvě hodiny.

Kdo všechno se bitvy zúčastnil?
V časném sychravém nedělním popoledni se střetlo početnější císařsko-ligistické vojsko o zhruba dvaceti šesti tisíci mužích v čele s Maxmiliánem Bavorským, Janem Tserclaesem Tillym a Karlem Bonaventurou Buquoyem se stavovskou armádou, jejíž stav se odhaduje na necelých dvacet tisíc vojáků. 

Jan Tsercales Tilly (1559–1632)

Původem vlámský generál a polní maršál. V roce 1610 se dal do služeb Maxmiliána a Katolické ligy. Po vítězství na Bílé hoře se na straně katolíků postavil nejprve Dánům a posléze Švédům.

Karel Bonaventura Buquoy (1571–1621)

Řada českých historiků psala a vyslovovala jeho jméno jako Bukvoj, správná výslovnost zní Bykoa. V roce 1618 byl tento voják jmenován velitelem císařských vojsk s úkolem potlačit rebelii v Čechách.

Mimochodem generál Buquoy utrpěl v bitvě u Rakovníka choulostivé zranění, když mu kule z muškety prostřelila obě stehna, a dokonce se „oudu přirozeného dotkla“. Proto musel k Praze cestovat vozem a bitvy se zúčastnil v roli pozorovatele. Stavovská vojska vedli Kristián I. z Anhaltu, Jiří Fridrich Hohenlohe a Jindřich Matyáš Thurn. 

Kristián I. Anhaltsko-Bernburský (1568–1630)

Kristián z Anhaltu byl politik a diplomat. Ve službách otce Fridricha Falckého se stal duší falcké politiky. Už tehdy bylo jeho cílem zlomení katolické habsburské moci. Stál u zrodu Protestantské unie a byl to právě on, kdo nahradil Thurna v čele stavovské armády díky svým blízkým vztahům s Fridrichem Falckým.

Jindřich Matyáš Thurn (1567–1640)

Jeden z vůdců českého stavovského povstání vedl již v květnu 1618 rozvášněný dav na Hrad, kde došlo k  pražské defenestraci. Nikdy se nenaučil dobře česky – jeho schopnosti nespočívaly ve školním vzdělání, ale ve válečnických zkušenostech, které získal na uherském bojišti ve válkách proti Turkům.

Jejich oddíly zaujímaly lepší strategické postavení s dobře opevněným městem za zády. Mezi stavovskými veliteli sice panovala vzájemná rivalita, ale shodně se domnívali, že protivník na jejich pozice nezaútočí. Ani císařsko-ligistickým generálům se do zteče příliš nechtělo. Nakonec o útoku rozhodl Maxmilián Bavorský, jehož slovo mělo největší váhu.

Průběh samotné bitvy:

Začátek bitvy

Ještě v noci před samotnou bitvou udeřila císařská jízda na nic netušící stavovské vojáky – konkrétně uherské jezdce – ti odpočívali u Ruzyně, což samozřejmě pozvedlo bojovou morálku katolických jednotek. Jinak ale vlastní střet zprvu na stavovskou katastrofu nevypadal. Útok císařského pravého křídla byl odražen a protestantská jízda vnikla do nepřátelské linie. Jenže vázla koordinace, okolní stavovské jednotky útok nepodpořily a katolické šiky se stačily zformovat. Nakonec padlo celé stavovské levé křídlo. O zvrat se ještě pokusil úspěšným protiútokem v čele jízdních arkebuzírů nejstarší syn hlavního stavovského velitele Kristián z Anhaltu mladší.

Kristián II. Anhaltsko-Bernburský (1599–1656)

Druhý (ale nejstarší přeživší) syn Kristiána z Anhaltu. Třicetiletá válka pro něj začala bitvou na Bílé hoře. Zatímco jeho otec musel uprchnout, zajatý mladý Anhalt byl císařem ze zajetí vykoupen. Čest mladému šlechtici pak velela být věrný jen císaři.

Anhaltův útok

Ale opět se ho nepodařilo podpořit pěchotou a nakonec byl obklíčen, zraněn a zajat. Závěrečná část útoku katolických sil směřovala na pravé křídlo stavovské armády. Boje se v této fázi odehrávaly u zdi obory letohrádku Hvězda.

Zvláštností byla nečinnost stavovských záloh nacházejících se přímo v oboře. Tyto jednotky se po celou dobu do bitvy nezapojily a nakonec se vzdaly

Dobové vyobrazení bitvy

Co se událo s vítězi a poraženými potom?
Zhruba po dvou hodinách byly špatně placené stavovské jednotky doslova rozprášeny. Do rukou katolíků se dostala třeba i Anhaltova pojízdná kancelář se všemi písemnostmi, samozřejmě děla a další zbraně včetně střeliva, zásobovací vozy, praporce a také množství koní. Stavovští vojáci se snažili zachránit si holé životy zběsilým úprkem k Praze, ale spoustu jich dohnali nepřátelští jezdci, další se utopili v chladné Vltavě. Informace o ztrátách na životech na obou stranách se výrazně rozcházejí. U stavovské armády se dá odhadem předpokládat až pět tisíc mrtvých, v císařsko-ligistickém vojsku pak zhruba dva tisíce.

Císařští svůj triumf přičítali i Božímu zásahu.
K vítězství nad protestanty měl přispět pozdně gotický obraz Narození Páně, pocházející podle jedné verze ze strakonického kostela svatého Jakuba, podle jiné ale ze zpustošené kaple ve Štěnovicích poblíž Plzně. V čele katolických šiků ho v bitvě spolu s posvěceným vztyčeným mečem nesl španělský karmelitán Dominik à Jesu Maria, který byl mimo jiné papežským pověřencem a zpovědníkem Maxmiliána Bavorského. 

Zbožný španělský karmelitán, vlastním jménem Domingo Ruzzola, známý pod svým církevním jménem Dominius a Jesu Maria za svého mládí spolupracoval se svatou Terezou z Ávily na reformě řádu „Naší milé Paní z hory Karmel“.

Během českého povstání poslal papež tehdy šedesátiletého Dominika coby svého legáta do Německa. Tam se mnich připojil k Maxmiliánu Bavorskému a jeho vojsku.

Podle legendy se od obrazu zázračně odrážely vystřelené kule a vycházely z něj blesky oslepující oddíly protestantů. Jedna z jeho kopií se nachází třeba v poutním kostele Panny Marie Vítězné na Bílé hoře. Originál shořel v 19. století při požáru kostela Santa Maria della Vittoria v Římě, kde byl uložen.

Většina lidí asi zná pověst o moravském pluku, jehož vojáci prý hrdinně padli do posledního muže. Jak to bylo?

https://edu.ceskatelevize.cz/storage/video/1200/4090-ceske-stavovske-povstani.jpg

Byl to sice moravský pluk Jindřicha Šlika z Holíče a Pasounu, ale skládal se převážně z německých žoldnéřů. Ti u zdi obory Hvězda kladli vytrvalý odpor, čímž si zachránili vojenskou čest. Pak se vzdali a po nějaké době vstoupili do služeb vítězné strany. Rozhodně tedy nepadli do posledního muže, i když ztráty byly značné. Sám Šlik, mimochodem zajatý na jiném místě, než se nacházel jeho pluk, následně přestoupil ke katolictví, kývl na nabídku velet císařskému pluku a nakonec se vypracoval až na polního maršála a prezidenta dvorské válečné rady.

Mohli po prohrané bitvě protestantští stavové ještě šanci zvrátit nepříznivou situaci? 

Neměli šanci, protože Praha jako hlavní město Českého království kapitulovala a vojáci vítězné armády začali ihned s drancováním a loupením, prestižní kořist představovaly třeba zdobené insignie Podvazkového řádu Fridricha Falckého. Totéž postihlo i menší města a vesnice v širším okolí. Mimo jiné značně prořídly umělecké sbírky Rudolfa II. na Pražském hradě. Jejich obsah totiž velmi zajímal Maxmiliána Bavorského, který do Mnichova odeslal množství vozů naplněných obrazy, sochami a dalšími cennostmi.

Reálně tedy situaci ovládli Habsburkové:
Vlády se opět ujal Ferdinand II., který zrušil platnost tzv. Rudolfova majestátu z roku 1609 týkajícího se svobody náboženského vyznání nekatolíků v českých zemích. A to jednoduše tak, že dokument přestřihl

Velmi záhy mělo dojít k vyřízení účtů s těmi, kteří si dovolili otevřeně se postavit habsburskému vládci a nestačili včas prchnout z dosahu jeho moci. Krvavé divadlo zažila Praha v červnu 1621 při popravě sedmadvaceti vybraných účastníků stavovského povstání. Následovaly další tvrdé postihy jako konfiskace majetku povstalců nebo po vydání Obnoveného zřízení zemského v roce 1627 nucené odchody nekatolíků do emigrace.

Jaké byly další osudy protagonistů bitvy:

Buquoy byl zabit při obléhání Nových Zámků na jihozápadním Slovensku v roce 1621. Tilly, přezdívaný mnich v brnění, podlehl zranění v bitvě u bavorského Rainu roku 1632 při střetu se Švédy. Kristián z Anhaltu se posléze s císařem smířil a přijal funkci komořího. Naopak Thurn i po útěku z Čech dál proti Habsburkům aktivně vystupoval. Za zmínku stojí i příběh „zimního krále“ Fridricha Falckého, jehož volba českým panovníkem byl jeden velký omyl.
Zatímco se na bělohorské pláni bojovalo, tento sebestředný a samolibý krasavec s manželkou, dětmi a dalšími hosty obědval v královské jídelně na Pražském hradě. Až když dojedl, nepříliš rychle se vydal do míst, kde měla probíhat lítá řež. Jenomže už u Strahovského kláštera ke svému zděšení začal potkávat prchající stavovské vojáky. Okamžitě poraženecky obrátil koně a spěšně se vrátil na Pražský hrad. Druhý den ráno urychleně a navždy opustil Prahu. Ztratil všechen majetek i kurfiřtský titul, který získal Maxmilián Bavorský, a navíc na něj papež uvalil klatbu. Osud štvance naplnil v roce 1632, kdy v německé Mohuči podlehl nákaze tyfu či moru. Je ovšem také možné, že jeho odchodu z tohoto světa někdo napomohl.

A dnes? 

Území bitvy zahrnuje zhruba oblast mezi Řepy, Motolem a Ruzyní. To, že tu bylo historické bojiště, připomínají dnes především názvy některých ulic v okolí letohrádku. Je tu třeba ulice Thurnova (jeden z hlavních vůdců stavovského povstání), ulice Anhaltova, což bylo jméno velitele českého stavovského vojska, také ulice Falcká, která zase připomíná tehdejšího českého zimního krále Fridricha Falckého, anebo ulice Moravanů.

https://d15-a.sdn.cz/d_15/c_img_gR_O/ycAB4C.jpeg?fl=cro,0,0,799,449%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1

Bitvu tu připomíná i mohyla z listopadu roku 1920, k třístému výročí bitvy ji postavila Sokolská župa.

Armády třicetileté války

Bitva na Bílé hoře proběhla na začátku třicetileté války a v armádách bojovali žoldnéři. Ti se nechávali najmout do vojska za předem domluvený plat = žold. Oni nebojovali za svoji víru nebo nějaké ideje, oni chtěli peníze. I ve vojsku českých stavů nebyli jen nekatoličtí Češi, byli tam i cizinci různého vyznání a to jak mezi vojáky, tak i důstojníky. 

Vojáci se nechávali najmout většinou na dobu vojenského tažení, které většinou bylo od jara do podzimu, protože v zimě se kvůli počasí neválčilo. Proto ani v listopadu 1620 se neuvažovao o nějaké rozhodné bitvě, armády se měly zazimovat. A v příštím roce by se vojáci klidně nechali najmout do vojska, proti kterému teď bojovali. Ani uniformu nemuseli shánět, protože mít uniformu bylo tehdy ještě výjimečné - mnozí vojáci bojovali ve svém civilním oblečení. Důležité bylo, aby se na bojišti poznali. K tomu někdy sloužilo znamení - větvičky za kloboukem nebo pásky na rukávu.

Pozemní vojsko se tehdy skládalo z pěchoty, jezdectva a dělostřelectva. 

Pikenýři - pěší vojáci, kteří měli dřevcovou zbraň píku, až několik metrů dlouhou. 

Mušketýři - používali palnou zbraň mušketu.
 

Arkebuzíři - byli to jezdci, kteří z koňského sedla stříleli arkebuzou (kratší obdoba muškety).

Kyrysníci - těžcí jezdci, používali jezdecké pistole. 

Dragouni - patřili k pěchotě i jezdectvu, na tažení se pohybovali koňmo, do bitvy šli většinou pěšky. 

Jezdec v plátovém brnění (shutterstock.com)

Pravopis: Bílá hora nebo Bílá Hora? 

Pravidla českého pravopisu říkají: 
U zeměpisných názvů se píše první přídavné jméno s velkým písmenem a druhé obecné podstatné jméno (hora, jezero, oceán, záliv, ...) s malým. Takže název hory je Bílá hora.

Ale osada, sídliště nebo městská část se píše s oběma písmeny velkými, tedy Bílá Hora.

zdroj: Martin Pitro, Tomáš Andres Skoupý, prazskydenik, novinky.cz

20 komentářů:

  1. Haničko, manžel mi to hlásil hned po ránu :o) Jindřich Šlik je jeho oblíbenec, máme rádi Krylovu píseň Bíla Hora (a nejen ji :o)).
    Děkuji za skvělé zpracování a přeji příjemný večer, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak tyto situace znám, Helenko, kolikrát se probudím a stačí pohled do kalendáře nebo na hodiny a hned mi naskočí letopočet ☺. Mám radost, že jak Šlika tak i Kryla máte za oblíbence.
      Děkuji a přeji zítra den jak malovaný. Má být krásně, uvidíme. ☺

      Vymazat
  2. Moc pěkně zpracované.Jsem ráda,že moje předchůdkyně zmínila Karla Kryla.Nikdo ani nevzdechl,že je taky Karel.Aspoň jedinou písničku(báseň) mohli pustit.
    Přeji další krásné náměty na psaní ☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za pochvalu, Evi. O té písni samozřejmě vím, hodila by se tady, ale článek je už tak dlouhý. Je škoda, že na jiném blogu nikdo KK nevzpomněl. Tak někdy příště.
      Děkuji, to přání se pokusím splnit, už zítra tu bude něco na smlsnutí. ☺

      Vymazat
  3. Evi, Ty bys mohla vyučovat dějepis ! Se zájmem jsem si celý příspěvek přečetla. Zdraví Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jéé, Leni, to by se mi líbilo (smích), dějepis je moje parketa a kde vezmu ty žáčky? Jsem ráda, že se Ti příspěvek líbí, ta událost si naši pozornost zaslouží.
      Děkuji a přeji slunečný den. ☺

      Vymazat
  4. Výsledek byl předvidatelný od začátku... Stavové a já je považuji za rod životný proto i, se spoléhali na žodlnéře, ozbrojit lid nebylo v plánu, aby náhodou nevzniklo něco podobného jako "druhé husitské hunutí" a neobrátilo se to proti celé vrchnosti, která měla v hlavním zájmu ochranu a rozšiřování vlastního majetku. 1) Co můžeš čekat od lidí, kteří jdou jen po penězích... 2) Velitelský sbor to je kapitola sama pro sebe... 3) Žižku na ně a táhlo by se nejen na Vídeň, ale klidně až do Paříže a ta města by padla. 4) Bílá hora není tragedií českého národa, protože národ jako takový v ní nikdy nebojoval... Přeju hezký večer.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Ti, donjone, za úvahu. Pokud jsi četl pozorně, v textu bys našel odpovědi, tak namátkou: Fridrich Falcký - to byla špatná volba a krok vedle. Stavové čekali, že on by mohl získat peníze a podporu v Nizozemí, od Oranžských, ale nedočkal se. Pdobně přes jeho manželku od anglického krále Jakuba, zase nic. A dál o něm je tady toho dost. Uhři - Gábor Bethlen, dostali na frak už před bitvou v Ruzyni. Žižku sem tahat nemůžeme, on byl skoro 200 let po smrti. O majetek a peníze jde především, to znáš, ale vojsko bylo žoldnéřské a ti si chtěli vydělat, bitvu pokud možno přežít a užít si. V zimě se většinou nebojovalo, už to byla chyba. Kromě Rakovníka tady nepíšu o bitvě u Záblatí v již. Čechách (mohla bych k tomu stvořit článek) a už tam stavové měli zhodnotit své síly. Ale krok zpět už nebyl možný.
      A to poslední - národ: Tak myslím, že právě náš národ - český lid to pak odnesl nejvíce a to byla ta tragédie. Tam bojovat nemuseli, ale odskákali to šíleně. Je to na dlouhé psaní, ale jsem ráda, že reaguješ a děkuji Ti. ☺

      Vymazat
    2. Já se o tuhle etapu dějin zase tak moc nejajímám, ale je to úplně stejné jako v době husitů, jen s tím rozdílem, že nebyli schopní hejtmani jako například Zižka. Opět šlo i o náboženské svobody. Opět si vítězové dělili majetky. Odskákali to především ti, kteří vyznávali jiný náboženský proud. Obyčejný člověk to odskákával ze všech stran, když obě žoldnéřské armády rabovaly. Má úvaha nebyla jen k samotné jedné bitvě na Bílé hoře, ale k celé té záležitosti. Tu válku neprohrála ta bitva, ale to že nebylo mimo jiné na placení žoldu. V Nizozemsku to moc neznám, ale pokud tam proti někomu vedli válku, tak to v těch dobách byla válka vlastenecká a to je vždy velký rozdíl. Náš národ uměl nejlépe bojova na vozech a to se ukázalo ještě o mnoho staletí později, kdy legionáři obsadili celou železnici v Rusku. A to si mylím, že po mnoha staletích od husitů bylo jediné a vítězné tažení naší armády a ne jen jediná epizodní záležitost v podobě vyhrané bitvy.

      Vymazat
    3. Velká škoda, že bylo málo stavů jako Petr Vok z Rožmberka, už se sice toho neslavného konce nedožil, ale ve své době roztavil rožmberský poklad, aby vyplatil žoldnéře, kteří sužovali jeho kraj... Bohužel z televizní tvorby si ho lidé vybavují pouze jako sukničkáře...

      Vymazat
    4. Bitva na Bílé hoře je součástí Třicetileté války, na samém začátku, tehdy nikdo netušil, že ta válka bude tak dlouhá a v momentě té bitvy si jistě její účastníci neuvědomovali ty následky, které přijdou. I o nich tady napíši. Na území, kde pobýval, se většinou voják-žoldnéř choval kořistnicky, šlo mu o jeho žold a chtěl se vrátit živý, aby žoldu užil. Prostí lidé na to doplatili. Proto nebojoval s nasazením, jako naši husité, kterým šlo o ty ideje - viz Žižka. Válku vedla Katolická Liga a Protestantská Unie, už z toho je vidět střet náboženských směrů, protože Habsburkové byli přísní katolíci. Proto např. F. Falcký hledal spojence v zahraničí u protestantských představitelů, což bylo Nizozemí i Anglie (jeho příbuzní). Ovšem vojsko samozřejmě, jako žoldnéřské, nebylo stavěno podle náboženského vyznání. Nechci zabíhat k legionářům, ale velitel je vždy důležitý, jakou zvolí strategii a taktiku, jak ho berou vojáci. Protože ani v bitvě na Bílé hoře vojáci v několika případech neplnili rozkaz, někteří už z boje utíkali.
      Jinak moc děkuji za zájem a diskuzi, ráda si názor vyměním. ☺

      Vymazat
    5. Donjon: Dobrý nápad s tím Vokem, ale ten zemřel vlastně přesně 9 let před touto bitvou. On se právě v předbělohorském období, jak je to nazýváno, hlásil k protestantským stavům. No kdoví, kdyby žil, jak by se zachoval. I na Rožmberky tady dojde, ale témat je hodně, tak až někdy...
      Televizní tvorba, pokud se nejedná o dokument se snahou zachování historické pravdy, někdy slouží k osvěžení historické paměti nebo i k pobavení a to pak trochu zkresluje. ☺

      Vymazat
  5. Zajímavý článek i názory v komentářích jsem si ráda přečetla. Jen jsem si všimla, nemělo by být..k třístému výročí u popisu k pomníku? Ale to je jen detail, který tomu kdo pozorně cte, dojde. Děkuji za zajímavé nahlédnutí do historie bitvy na Bílé hoře. Měj se moc hezky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To bude asi překlep, to bych nedával autorce zajímavého článku k tíži... Mně se bohužel mnoho těch obrázků vůbec nezobrazuje, je tam jenom prázdný rámeček.... :-(

      Vymazat
    2. Moc děkuji, Jaruško, za Tvé pozorné čtení. Byla to slohová neobratnost, je to na konci dlouhého článku a myslela jsem na to, že ta mohyla tam stojí sto let, přesněji už 101. Už to je opraveno. Jsem ráda za připomínku a děkuji.
      Měj příjemný den. ☺

      Vymazat
    3. Donjon: Mrzí mě, že ty obrázky nevidíš, prošla jsem si to na svém PC dvakrát a já je vidím všechny. Zajímalo by mě, jestli je vidí ostatní.

      Vymazat
    4. Mé zobrazovací a jiné problémy s internetem a komentováním jsou fakt někdy dost otravné... Možná je to jen problém na mém přístroji. Každý nemůže mít Mořice Oranžského a bohatá nizozemská města financující vlastní výboje. Moravští stavové měli ze začátku v řadách Albrechta z Valdštejna (po snatku s Lukrecii Nekšovnou z Landeka), ale pak raději přeběhl k císaři... Já se historii věnuju už jen odpočinkově a baví mě porovnávat různá období v podobných souvislostech. Určitě zase někdy příjdu a okomentuju. Toulky českou minulostí byl pořad v rozhlase a někdy dost zajímavý. Vysílával se tuším v něděli kolem sedmé hodiny ráno, ale už je to mnoho let.

      Vymazat
    5. To, co popisuješ za problémy, by chtělo nějak řešit, zeptat se u poskytovatele internetu nebo nevím jak zjistit příčinu. ... To, co udělal Albrecht se mu nakonec vymstilo, když pak tajně jednal s nepřítelem. Ale to přebíhání vidíme i v dnešní politice, takže nic nového.
      Toulky jsou už starší kniha, ale je to zpracováno čtivou formou pro běžného občana. Díky a zase Tě ráda uvidím. ☺

      Vymazat
    6. Jen nevím, zda Albrechtovo zavraždění nebyla pro něj rána z milosti. Pokud na tom byl tak špatně po zdravotní stránce, jak bylo naznačeno v televizním filmu Popel a Hvězdy, možná lepší takový konec... Nikdo o něm nemůže říci, že si života neužil po všech směrech... Ale Napoleon také umíral a snad to měla být nakonec také vražda... To jsem chtěl také napsat, že dějiny nejsou nic jiného než politika, na kterou se díváme s odstupem mnoha let. Akorát že Albrecht byl na rozdíl od dnešních přeběhlíků tak mocný a nezávyslý, že se o něj mohly všechny strany přetahovat. Určitě se zastavím, nemám nyní moc času na čtení, pořád něco budujeme, zazimovámám ryby, a zkouším jak jezírko snese plný stav vody. Měj se fajn. :)

      Vymazat
    7. Valdštejn se sem hodí, jde o třicetiletou válku. Film jsem neviděla, ale i tito mohykáni jsou smrtelní a každý tam jednou musí.
      Před zimou máš hodně práce, tak ať se to podaří a jezírko není Orlík, ten teď upustili. Také se měj fajn. ☺

      Vymazat

Toulky českou minulostí

Slovensko: Megoňky - kamenné gule

  Pokud je možnost, ráda navštívím Slovensko. Megoňky jsou na druhé straně Jablunkovského průsmyku . Možná jste o tom už slyšeli. "Loka...