Velikonoce: Dávná tradice pečení beránka a mazance

K velikonočnímu příběhu se během staletí vyvinula řada tradic a zvyků. Jsou to největší křesťanské svátky a v každé zemi k tomu přistupují po svém. Zakončuje se čtyřicetidenní půst a tak je čas i na tradiční velikonoční pečivo. K nejznámějším patří mazanec, ve Slezsku se mu říkalo velikonoční svěceník, protože se na Bílou sobotu přinášel do kostela, kde byl posvěcen. Mazanec by se měl tedy péct na Bílou sobotu, abyste ho mohli na Boží hod (v neděli, kdy je největší slavnost křesťanů) posnídat. Boží hod velikonoční je vždy první neděli, která následuje po prvním jarním úplňku. Právě velikonoční neděle bývala prvním dnem, kdy se mohli ti, kteří se poctivě postili, pořádně najíst. Letos připadá na 5. dubna.

Mazanec patří mezi zvyky, které se dodržují už několik staletí. Znali ho už v 15. století, ovšem tenkrát nebyl vůbec sladký. V dávných dobách se sladilo hlavně medem, později cukr byl drahý a byl výsadou jen majetnějších. Chudší rodiny do něj přidávaly  trochu smetany, která je nasládlá, také šafrán a tlučený hřebíček.V bohatších rodinách se také peklo mazanců více, aby měl každý člen rodiny svůj bochníček. Do všech mazanců se vykrajoval křížek, aby symbolizoval ukřižování Ježíše Krista. Z pekařského hlediska má křížek důležitou funkci – díky naříznutí mazanec lépe kyne a pak může snáze unikat pára při pečení. Podle knihy "Jídlo a pití v pravěku a ve starověku" (autorka historička Magdalena Beranová), se obřadní pečivo podobné mazanci peklo k slavnosti vítání jara již v pohanských dobách.  

Pokud chcete upéct domácí mazanec, je tu pár základních pravidel: pravé mazance jsou z kynutého těsta, kdy se doporučuje kvásek z čerstvého droždí. Aby těsto nakynulo, je třeba kvásek rozdělat ve vlažném mléce. Před pečením všechny suroviny nechte alespoň půl hodiny v pokojové teplotě. Po zadělání těsta nechte bochánek odpočívat v teple nejméně hodinu. Můžete ho nechat kynout na okně, kam svítí sluníčko, zkrátka všude tam, kde bude mít šanci „pracovat“. Pokud byste kynutí podcenili, mazanec nevyběhne a nebude nadýchaný. Těsně před vložením do trouby, nezapomeňte na zmíněné naříznutí do kříže. Jakmile bude upečený, nechte ho pořádně vychladnout, opět v pokojové teplotě. Teprve pak krájejte. Pokud to nedodržíte, mohl by se vám srazit.

Mazanec

Takto psala o velikonočním mazanci známá kuchařka Magdalena Dobromila Rettigová před 160 lety:

Čeští krajané, kteří se usadili v Americe, uchovávali své zvyky. V krajanském tisku Pokrok západu býval i recept na velikonoční mazanec z r. 1911:

 

Názorné video p. Romana Pauluse: 

 

 

Suroviny (množství na dva mazance):

 Kvásek: 42 g droždí (1 kostka), 1 lžíci cukru krupice, 50 ml čerstvého mléka (3,5 % tuku) 

Těsto: 400 g polohrubé mouky, 100 g hladké mouky, 150 g cukru krupice, 100 g másla, 3 vejce „M“ (pouze žloutky), sůl, 1 lžička citronové kůry, 150 ml čerstvého mléka (3,5 % tuku) 

Ostatní: vejce „M“ na potření, mandlové plátky na posypání, cukr moučka na posypání

  

Jako zdroj receptů jsem využila časopis pro ženy Lada z roku 1913, tedy před 113 lety, kdy se schylovalo k 1. světové válce a naše prababičky musely s potravinami šetřit.

Zjistila jsem, že beránci se pečou pouze u nás a na Slovensku, kde jsou ty tradice podobné. V Německu mají spíše štoly, ale třeba v Itálii pečou kynuté holoubky zdobené mandlemi a na pondělní ráno se jí zeleninový koláč - torta rustica. Kdyby někdo ze zahraničních návštěvníků popsal jejich velikonoční tradice, bylo by to báječné.

Rozklikněte odkaz, je tam 5 receptů k upečení: ZDE

V židovské tradici představoval beránek boží stádo, které vyvedl Mojžíš z otroctví. Na památku této svobody obětovala každá izraelská rodina berana, kterého přivedla do chrámu a po vykonání oběti položila jeho krev na oltář, zatímco maso upekla a snědla. V křesťanství symbolizoval beránek čistotu a pokoru Ježíše Krista, který prolil svou krev na kříži a obětoval se za spásu celého světa. Postupem doby bylo beránčí maso nahrazeno sladkým beránkem - symbolem víry.

 

Peču beránka většinou z piškotového těsta, nazdobit si ho můžete dle fantazie. 

Často je připomínána první republika, v kuchařském světě byla respektována paní Anuše Kejřová, z její kuchařky je následující recept:

 

 

Věřící lidé připravovali na Bílou sobotu beránky, kteří představovali oběť a proto byli snědeni. Oproti současnosti, kdy připravujeme biskupské, čokoládové nebo krémové moučníky, byli beránci podstatně jednodušší. Na jejich přípravu se používaly vejce, cukr, mouka a máslo, těsto se dochucovalo sušeným ovocem a rozinkami. Každá hospodyně vlastnila keramickou nebo smaltovanou formu, kterou poctivě vymazala, vysypala moukou a upekla beránka, kterého ráno odnesla do kostela a nechala mu požehnat.

Beránka krájíme odzadu, aby nebyla pošlapána jeho důstojnost.

zdroj: www.toprecepty.cz, Jídlo a pití v pravěku a středověku, Lada 1913