Aby nám vše v novém roce šlo jako z partesu, dáme si nástroj - a ne ledajaký.
Sláva klavírů Petrof sahá do celého světa, hrají na ně klasici i jazzmani. Základy továrny postavil Antonín Petrof. V poctivém řemesle a rodinné tradici mistrů klavírníků dodnes pokračují jeho potomci, a to už po šest generací.
Za to, že se Antonín stal z vyučeného truhláře výrobcem klavírů, mohla pravděpodobně náhoda. Místní regenschori prý požádal jeho otce, aby mu opravil starý nábytek. Ten poslal synka, aby zakázku omrknul. Antonín měl oči jen a jen pro regenschoriho klavír.
A tak se stalo, že se v 18 letech vydal do Vídně do učení a naučil se vyrábět všechny součásti, ze kterých se klavír skládá. Byl uznán za „na slovo vzatého stavitele a ladiče pian“.
Po návratu do Hradce Králové, postavil v roce 1864 svůj první koncertní klavír vybavený tzv. vídeňskou mechanikou a přeměnil otcovu truhlářskou dílnu na dílnu klavírnickou. A dařilo se mu. K prvnímu nástroji zanedlouho přibyly další. A skvěle se prodávaly.
V roce 1865 dostal Antonín Petrof živnostenské oprávnění a stal se samostatným podnikatelem. A co víc, uměl se i dobře oženit. Vzal si Marii Götzovou, dceru majetného hradeckého koželuha.
Ta mu stála po boku a byla mu oporou nejen v rodinném životě, ale uměla se otáčet i ve firmě jakožto zdatná prokuristka a manželova zástupkyně. I její věno přišlo vhod.
Díky němu se úspěšně vzkvétající firma mohla přesunout do lepších a hlavně větších prostor. Antonín zakoupil pozemky a bývalý zájezdní hostinec na okraji města. V místě zvaném Na Brně vyrostla nová továrna.
Cesta k úspěchu: kvalita a inovace
Nadějný výrobce klavírů od počátku vsázel na kvalitu. Nebránil se technickému pokroku. Začal používat parní stroj, jako jeden z prvních českých podnikatelů zavedl ve svých dílnách elektrické osvětlení.
Jako první v Rakousku-Uhersku začal do svých nástrojů montovat litinové plnopancéřové rámy. Do nich se mnohem lépe upevňovaly a ladily struny, což zlepšovalo i celkový zvuk nástroje.
Roku 1880 firma Antonín Petrof – Fortepiano Fabrikation rozjíždí souběžně výrobu pianin. Pak začíná s výrobou vlastních klaviatur i mechaniky a stává se nezávislou na dodavatelích. Dokonce si buduje i vlastní pilu.
Petrof a synové
Když Antonínovi tři synové pobrali dostatek zkušeností, tatínek je zapojil do práce. Z firmy se stává veřejná obchodní společnost Antonín Petrof – továrna na piana. Je největším výrobcem klavírů v Rakousku-Uhersku a má už svoje stabilní místo na evropských trzích.
Mezi umělce, kteří šířili její slávu, patřil i jeden z nejznámějších hudebních skladatelů Gustav Mahler. V roce 1914, na prahu světové války, továrna slaví 50. výročí svého vzniku.
PETROF je významným evropským výrobcem akustických klavírů a pianin. Obchoduje na 5 kontinentech a vyváží do více než 65 zemí celého světa. Od roku 1864, kdy Antonín Petrof postavil svůj první klavír, jsme pod značkou PETROF vyrobili zhruba 630 000 nástrojů a řadu dalších v rámci PETROF Brand Family. Naše piana jsou mezi hudebníky oblíbená především pro neobyčejně měkký, něžný, kulatý a romantický tón. Za desetiletí jejich výroby se mnohé změnilo, precizní ruční práce, pečlivý výběr materiálů a nezaměnitelný romantický zvuk však zůstává. Nástroje značky PETROF si zamilovalo nespočet slavných interpretů a významných osobností a představitelé páté generace dál s hrdostí pokračují v poctivém řemeslu a rodinné tradici.
Rezonanční smrk - srdce klavírů PETROF
Samotné výrobě předchází pečlivý výběr materiálů. Odborníci z PETROFu a naši dlouholetí dodavatelé jezdí po celé Evropě a osobně vybírají materiály a komponenty odpovídající našim vysokým požadavkům. Tím nejvýznamnějším je pochopitelně kvalitní dřevo - zvláště smrk určený pro výrobu rezonančních desek - srdce klavírů a pianin PETROF. Dřevo i další materiály mají zásadní podíl na vzhledu nástroje a výsledném tónu, jejich výběru proto věnujeme mimořádnou pozornost.Stavba piana začíná od naprostého začátku v naší vlastní dřevovýrobě. Surové dřevo postupně přetváříme v komponenty, které po dlouhých měsících poctivé ruční práce dají vzniknout zcela novému pianu.
Ke stavbě klavírů používáme mnoho různých druhů dřeva, mezi něž patří rezonanční smrk, buk, bříza, ořech, topol, lípa, javor, eben, habr, olše a další. Výběr konkrétního typu dřeva pro každou část nástroje není náhodný, ale vychází z našich mnohaletých zkušeností.
Za dlouhá desetiletí naší výroby jsme použité typy dřevin příliš neměnili. Dlouhodobým výzkumem a vývojem jsme dospěli k volbě konkrétních dřevin, které jsou pro naše účely nejvhodnější. Někteří výrobci nahrazují dřevo například plasty, my však ctíme dědictví našich předků, zásady klavírnického řemesla a soudě podle kladných ohlasů našich zákazníků je to správná cesta.
Až 80 % výrobních operací tvoří ruční práce. Bez zkušených klavírnických mistrů, intonérů a ladičů by klavíry a pianina PETROF těžko byly tím, čím jsou - sotva by dosáhly takového mezinárodního věhlasu a pyšnily se svým charakteristickým romantickým zvukem, jehož si cení milovníci hudby po celém světě.
Pokud jste došli až sem, nabízím poslech
6. koncert Akademických komorních sólistů z cyklu "Ti nejlepší", klavír: Barbora Prokopová Říhová, dirigent: Petr Jiříkovský, Sál Martinů Praha, 15. 3. 2013
Hani, to je opět zajímavý a poučný článek. Myslím, že jsem o značce PETROF také poslouchala pořad v rozhlase. Mám ráda klasickou hudbu, Čajkovského b-moll mám ještě na LP desce. Jenom je mi líto, kam se některé "značky" za těch 30 let poděly. Mladým je to jedno a my, starší už můžeme jenom vzpomínat se slzou v oku...
OdpovědětVymazatDěkuji, Helenko, za pochvalu. Také si občas poslechnu něco z klasiky a Čajkovskij je můj oblíbený autor.
VymazatU těch značek máš pravdu. Psala jsem o nich celý rok, každý týden vyšel článek, takže jsem překročila už číslo 50 a stále ještě budou. Člověk žasne, kolik značek a jakých výrobků jsme měli, bohužel, mnohé jsou prodány, továrny zanikly, prostě fuč... Mladí to nezažili a my? Co s tím můžeme dělat? Mnohdy ty vzpomínky jsou dost smutné, zvláště, když člověk jezdí kolem bývalých podniků, z nichž zbyly ruiny, zarůstají trávou. Na jedné straně kritizujeme, že mnohé zámky chátrají nebo byly zbořeny, ale takhle dopadly naše šachty a mnohé podniky. Jen si to musí člověk uvědomit, tak to prostě je. ☻
Krásný článek.Akorát mě mrzí,že jsem si nemohla poslechnout Čajkovského i když ho mám doma na desce.Zlobí mě počítač a nejde zvuk.Vnučka se učí na klavír a je velmi šikovná.Škoda,že teď po dobu covidu nemají žádné koncerty v hudební škole.
OdpovědětVymazatHani,měj hezký večer
To je, Jitko, docela škoda, ale snad by ti někdo z vnuků pomohl ten počítač zprovoznit i v otázce zvuku. Právě skladby Čajkovského jsou krásné k poslechu. Vnučka je opravdu šikovná a takové "děcko" je třeba podporovat.
VymazatDěkuji a přeji příjemnou středu. ☺
Toz st toto podnikání dale vzkvétá..
OdpovědětVymazatTo těm majitelům také přeji...
VymazatA další článek, který mi je hodně blízký! Nejen Hradcem, který je kousek... Po revoluci to firma opravdu neměla jednoduché, byly hodně špatné roky, ale zdá se, že je to na dobré cestě.
OdpovědětVymazatV Hradci můžete navštívit krásnou kavárnu s muzeem klavírů, takové kulturní centrum, často se tam koncertuje.
Haničko, děkuji a přeji krásný den. Helena
Jsem ráda, Helenko, že jsem Ti tímto článkem kápla do noty. Já mám HK dost od ruky, ale co si pamatuji, byla jsem tam asi 4x, to spíše v posledních letech a jednou docela náhodou, když jsem směřovala do Liberce a na trati došlo k nehodě (srážka vlaku s autem), tak jsem vystoupila v Hradci a prožila den tam. Ta kavárna by se mi líbila.
VymazatMoc děkuji a také přeji pěkný den. ☺
Zajímavý článek i o to víc, že v sousedním Jiříkově se vyráběla pianina a vyučila se tam moje spolužačka, která pak pokračovala ve studiu v Kraslicích. Dokonce jsem osobně poznala i možná potomka rodiny Götzů, který tam pracoval jako ladič. Bohužel byl skoro slepý, ale díky tomu měl absolutní hudební sluch. Po revoluci byla výroba snad nabídnuta k privatizaci, pak zrušena a dnes zůstala jen chátrající budova, jako většinaina fabrik tady včetně textilek i průmyslových podniků. Dopadlo tak celé pohraničí. Bohužel. To už je ale jiná kapitola dějin. Měj se moc pěkně Hani.
OdpovědětVymazatDěkuji, Jaruško, za zajímavý komentář. Je škoda, že ty podniky a továrny takhle dopadly. Není to u nás ojedinělé, i v našem kraji - tady k tomu ještě přibyla spousta šachet. V této rubrice si to člověk uvědomí a nejsou to radostné poznatky.
VymazatŽivot v pohraničí je opravdu jiný a mnozí z vnitrozemí si to ani neumější představit. Opatruj se, Jaruško. ☺
Hani, v Hradci jsem se narodila, žila tu 25 let a bydlí tu můj táta, za kterým dvakrát týdně jezdím, takže je to moje srdcovka. V Petrofu jsem byla na takové soukromé exkurzi s minikoncertem. Tvoje příběhy značek ráda čtu. Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Moc děkuji, Lenko, máš štěstí, že ses narodila v tak krásném městě. Co narodila, hlavně jsi tam žila a to člověka poznamená. Vyřiď pozdrav tatínkovi.
VymazatDíky za zájem o moje "Příběhy značek", ty jsem si i já z mých rubrik velmi oblíbila. ☺
Hani, ještě jsem Ti zapomněla říct, že tátovi pokaždé čtu Tvoje příběhy značek, jeho to taky zajímá. Vždycky si uděláme kafe, a on už říká - tak čti... Pozdrav zítra vyřídím. Ahoj Lenka
Vymazatwww.babilenka.cz
Leni, to mě opravdu potěšilo a chápu, že tatínek si mnohé ty značky pamatuje. To musí být hezká a příjemná společná chvilka - trochu Ti to závidím. Tak přeji šťastnou cestu do Hradce a ať se vám oběma daří! ☺
VymazatOpět Hani velká pochvala za tento příspěvek. Ještě si poslechnu koncert Akademických sólistů. ☺
OdpovědětVymazatMoc děkuji, Marti, za pochvalu. Snad se Ti koncert bude líbit = trochu kultury na blogu. ☺
Vymazat