Příběhy slavných značek: Miletínské modlitbičky

 

Dnes se ve slavných značkách vypravíme do Miletína.

 

 Miletín má řada lidí spojený s rodištěm Karla Jaromíra Erbena. 

Vzpomínají na něj i v Erbenově pekárně, kde visí obrázky z Kytice. Název pekárny ostatně není čistě náhodný, slavný spisovatel byl vzdáleným příbuzným majitele Karla Erbena. V kanceláři má ale také řadu gastronomických ocenění. Mimo jiné za Miletínské modlitbičky.

 

Rodný domek spisovatele Karla Jaromíra Erbena v Miletíně

Perníky tvarované do různých figurek se u Erbenů vyrábí od roku 1820. Tehdy se dělal oblíbený „glancák“, což je těsto polovinou z žitné a pšeničné mouky, které se vtlačovalo do dřevěných forem, poté vyklápělo na pláty a následně už peklo. Figurky husarů, postav svatých, srdcí, kohoutů nebo koníků se natíraly barvami a leštily klihem. 

V roce 1834 se výroba přesunula do domu na náměstí, který prodal pan Paczelta ze Zvičiny. Na počátku druhé poloviny 19. století se začal prosazovat perník z pšeničné mouky zvaný „pumpernikl“. Opět se tvaroval pomocí dřevěných forem, vyklápěl a pekl. Zdobila ho poleva z cukru a bílku.

„Na nápad vyrábět modlitbičky přišel v roce 1864 praděd mého otce Josef Erben při pohledu na ženy vracející se z nedělní bohoslužby. V ruce svírali modlitební knížku,“ říká Karel Erben, který v tradici pečení specifického druhu perníkového zboží pokračuje, ačkoliv se cukrářem nevyučil.

 

Tvar modlitební knížky Josefa Erbena inspiroval ke zhotovení medového perníku s oříškovou náplní, na němž je plátek z vaječných bílků a dalších komponentů. Navrchu uprostřed cukrové polevy je půlka mandle. Se synem a následníkem řemesla Josefem ještě téhož roku nabízeli novinku na vyhlášené miletínské pouti. A protože byla jejich premiéra úspěšná, perníková rarita se stala prestižním výrobkem. Výrazný podíl na tom má i poctivá ruční výroba. 

  Firemní Tatra na rozvoz zboží v roce 1932

„Můj tatínek byl vyučený cukrář i perníkář ještě za Rakouska – Uherska. Bratr se cukrařině vyučil také, ale přišel rok 1948 a byl konec. Já jsem se vyučit perníkářskému a cukrářskému řemeslu ani nestihl. Místo toho jsem přes dva roky sloužil v technické jednotce u Komárna“.

Modlitbičky vyrazily do světa

Perník mířil do Čech, Rakouska, Německa a Francie. Od roku 1913 jsou modlitbičky chráněny slovně ochrannou známkou. V roce 1921 došlo za působení dalšího Josefa Erbena k přestavbě domu, zvětšení prostor prodejny a přístavbě další dílny a skladů. Zmodernizovalo se vybavení, zvětšil se sortiment, ale modlitbičky stále patřily k vyhledávané pochoutce.

 

Perníky tvarované do různých figurek se u Erbenů vyrábí od roku 1820

K částečnému omezení výroby došlo v době protektorátu. Opakovala se zkušenost z první světové války. Mandle byly nedostupné, a tak je nahradil křížek z cukru. I v poválečné době padl na živnost rodiny Erbenů stín a na dlouhých 42 let přetrhal rodovou tradici.

Následovalo znárodnění roku 1949 a vystěhování rodiny z domu na náměstí. Noví výrobci v rozmezí let 1949 až 1991 už tradiční modlitbičky nevyráběly. Pouze v průběhu miletínské pouti jste si občas mohli pořídit napodobeninu s názvem Miletínky.

Budoucnost modlitbiček

Výroba se vrátila původním majitelům v roce 1991 a od tohoto roku až do současnosti zde působí firma Erben s r.o. Produkuje cukrářské výrobky pro vlastní prodejnu v objektu i sortiment perníkářského zboží včetně stále oblíbených Modlitbiček. Stali se svého druhu ojedinělým a žádaným suvenýrem z Podkrkonoší. Ministerstvo zemědělství udělilo Miletínským modlitbičkám značku regionální potravina. Svou vlastní ochrannou známku mají již přes 100 let. 

 

Co to vlastně jsou, ty modlitbičky? Původně se jedná o modlitební knížky kapesního formátu, v pevné odolné vazbě, často uzavíratelné kováním, s ozdobným kovovým, kostěným nebo jiným křížkem na přední straně. Byly nezbytnou osobní věcí katolických věřících a spolu s růžencem základní potřebou při návštěvách bohoslužeb.

A právě tato typická pomůcka inspirovala kdysi dávno perníkáře Josefa Erbena k originálnímu výrobku. Tehdejší perníky byly především figurky z těsta mačkaného do dřevěných forem. Teprve později začaly vznikat perníčky vykrajované, nebo pečené na plechu a pak krájené a slepované.

Postup:
250 g medu, 125 ml vody, 4 žloutky, 250 g cukru, 90 dkg hladké mouky, 15 g cukrářského amonia, 50 g kandované pomerančové kůry, 50 g mletých mandlí, citronová kůra, mleté koření – hřebíček, skořice, anýz, badyán.

Náplň: marmeláda, piškoty, voda, rum, ořechy, perníkové drobečky, med, rozinky, pomerančová kůra kandovaná
Med svaříme s vodou a odstavíme. Žloutky s cukrem utřeme do pěny, přidáme cukrářské amonium, jemně krájenou pomerančovou kůru, strouhanou citronovou kůru, mandle, koření, prochladlý med a postupně zapracujeme mouku.

Těsto necháme odpočinout, vyválíme plát 4 mm silný, čtvercovou nebo obdélníkovou formičkou vykrájíme modlitbičky, klademe na vymazaný plech a potíráme rozšlehaným vejcem. Polovinu ozdobíme loupanými mandlemi. Upečeme a vychladlé spojíme marmeládou. Nahoře jsou modlitbičky ozdobeny mandlí.

 

Modlitbičky se staly specialitou, jež byla oceněna v roce 1894 na průmyslové a národopisné výstavě v Hradci Králové, roku 1903 na výstavě Českého severovýchodu v Hořicích a dále pak ještě v třicátých letech na výstavách v Nové Pace (1935), textilní a krajinské ve Dvoře Králové (1936), Trutnově a  Jaroměři. 

Výrobek byl dodáván nejen do Čech, ale i do Rakouska, Německa a Francie. Od roku 1913 jsou modlitbičky chráněny slovně ochrannou známkou. Na počátku dvacátého století za působení dalšího Josefa Erbena (12.6. 1892 – 23.11. 1953) jež byl vyučen cukrář – perníkář došlo v roce 1921 k přestavbě domu č. 11 a zvětšení prostor prodejny, přístavbě další dílny, vybudování skladů a garáže. Bylo modernizováno strojní vybavení dílen a rozšířena výroba jak cukrářského tak i perníkářského sortimentu a právě modlitbičky se staly vyhledávanou pochoutkou.

Mimo jiné si na modlitbičkách pochutnával i prezident T.G.Masaryk u příležitosti jeho návštěvy v Hořicích a Miletíně 10. července roku 1926. Rovněž básník Jaroslav Seifert ve své knize Všechny krásy světa z roku 1992 na modlitbičky vzpomíná ”Miletínské modlitbičky? Jak by ne! Kupoval jsem je dětem na jičínském jarmarku… Byla to v kraji zamilovaná dětská pochoutka.“ Na jiném místě své knihy povzdechl „alespoň kdybych měl ty miletínské modlitbičky! Ale ani tuto devocionálii už v Miletíně nevyrábějí“.

A dnes?  

 

 

 

 

 

 

 

 

 Zdroj: hradec.rozhlas.cz, jicinsky.denik.cz, cukrarna-erben.cz,