Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

úterý 22. listopadu 2022

Příběhy slavných značek: Miletínské modlitbičky

 

Dnes se ve slavných značkách vypravíme do Miletína.

 

 Miletín má řada lidí spojený s rodištěm Karla Jaromíra Erbena. 


Vzpomínají na něj i v Erbenově pekárně, kde visí obrázky z Kytice. Název pekárny ostatně není čistě náhodný, slavný spisovatel byl vzdáleným příbuzným majitele Karla Erbena. V kanceláři má ale také řadu gastronomických ocenění. Mimo jiné za Miletínské modlitbičky.

 

Rodný domek spisovatele Karla Jaromíra Erbena v Miletíně

Perníky tvarované do různých figurek se u Erbenů vyrábí od roku 1820. Tehdy se dělal oblíbený „glancák“, což je těsto polovinou z žitné a pšeničné mouky, které se vtlačovalo do dřevěných forem, poté vyklápělo na pláty a následně už peklo. Figurky husarů, postav svatých, srdcí, kohoutů nebo koníků se natíraly barvami a leštily klihem. 

V roce 1834 se výroba přesunula do domu na náměstí, který prodal pan Paczelta ze Zvičiny. Na počátku druhé poloviny 19. století se začal prosazovat perník z pšeničné mouky zvaný „pumpernikl“. Opět se tvaroval pomocí dřevěných forem, vyklápěl a pekl. Zdobila ho poleva z cukru a bílku.

„Na nápad vyrábět modlitbičky přišel v roce 1864 praděd mého otce Josef Erben při pohledu na ženy vracející se z nedělní bohoslužby. V ruce svírali modlitební knížku,“ říká Karel Erben, který v tradici pečení specifického druhu perníkového zboží pokračuje, ačkoliv se cukrářem nevyučil.

 

Tvar modlitební knížky Josefa Erbena inspiroval ke zhotovení medového perníku s oříškovou náplní, na němž je plátek z vaječných bílků a dalších komponentů. Navrchu uprostřed cukrové polevy je půlka mandle. Se synem a následníkem řemesla Josefem ještě téhož roku nabízeli novinku na vyhlášené miletínské pouti. A protože byla jejich premiéra úspěšná, perníková rarita se stala prestižním výrobkem. Výrazný podíl na tom má i poctivá ruční výroba. 

„Můj tatínek byl vyučený cukrář i perníkář ještě za Rakouska – Uherska. Bratr se cukrařině vyučil také, ale přišel rok 1948 a byl konec. Já jsem se vyučit perníkářskému a cukrářskému řemeslu ani nestihl. Místo toho jsem přes dva roky sloužil v technické jednotce u Komárna“.

Modlitbičky vyrazily do světa

Perník mířil do Čech, Rakouska, Německa a Francie. Od roku 1913 jsou modlitbičky chráněny slovně ochrannou známkou. V roce 1921 došlo za působení dalšího Josefa Erbena k přestavbě domu, zvětšení prostor prodejny a přístavbě další dílny a skladů. Zmodernizovalo se vybavení, zvětšil se sortiment, ale modlitbičky stále patřily k vyhledávané pochoutce.

 

K částečnému omezení výroby došlo v době protektorátu. Opakovala se zkušenost z první světové války. Mandle byly nedostupné, a tak je nahradil křížek z cukru. I v poválečné době padl na živnost rodiny Erbenů stín a na dlouhých 42 let přetrhal rodovou tradici.

Následovalo znárodnění roku 1949 a vystěhování rodiny z domu na náměstí. Noví výrobci v rozmezí let 1949 až 1991 už tradiční modlitbičky nevyráběly. Pouze v průběhu miletínské pouti jste si občas mohli pořídit napodobeninu s názvem Miletínky.

Budoucnost modlitbiček

Výroba se vrátila původním majitelům v roce 1991 a od tohoto roku až do současnosti zde působí firma Erben s r.o. Produkuje cukrářské výrobky pro vlastní prodejnu v objektu i sortiment perníkářského zboží včetně stále oblíbených Modlitbiček. Stali se svého druhu ojedinělým a žádaným suvenýrem z Podkrkonoší. Ministerstvo zemědělství udělilo Miletínským modlitbičkám značku regionální potravina. Svou vlastní ochrannou známku mají již přes 100 let. 

Miletínské modlitbičky. 

Co to vlastně jsou, ty modlitbičky? Původně se jedná o modlitební knížky kapesního formátu, v pevné odolné vazbě, často uzavíratelné kováním, s ozdobným kovovým, kostěným nebo jiným křížkem na přední straně. Byly nezbytnou osobní věcí katolických věřících a spolu s růžencem základní potřebou při návštěvách bohoslužeb.

A právě tato typická pomůcka inspirovala kdysi dávno perníkáře Josefa Erbena k originálnímu výrobku. Tehdejší perníky byly především figurky z těsta mačkaného do dřevěných forem. Teprve později začaly vznikat perníčky vykrajované, nebo pečené na plechu a pak krájené a slepované.

Postup:
250 g medu, 125 ml vody, 4 žloutky, 250 g cukru, 90 dkg hladké mouky, 15 g cukrářského amonia, 50 g kandované pomerančové kůry, 50 g mletých mandlí, citronová kůra, mleté koření – hřebíček, skořice, anýz, badyán.

Náplň: marmeláda, piškoty, voda, rum, ořechy, perníkové drobečky, med, rozinky, pomerančová kůra kandovaná
Med svaříme s vodou a odstavíme. Žloutky s cukrem utřeme do pěny, přidáme cukrářské amonium, jemně krájenou pomerančovou kůru, strouhanou citronovou kůru, mandle, koření, prochladlý med a postupně zapracujeme mouku.

Těsto necháme odpočinout, vyválíme plát 4 mm silný, čtvercovou nebo obdélníkovou formičkou vykrájíme modlitbičky, klademe na vymazaný plech a potíráme rozšlehaným vejcem. Polovinu ozdobíme loupanými mandlemi. Upečeme a vychladlé spojíme marmeládou. Nahoře jsou modlitbičky ozdobeny mandlí.

 

Modlitbičky se staly specialitou, jež byla oceněna v roce 1894 na průmyslové a národopisné výstavě v Hradci Králové, roku 1903 na výstavě Českého severovýchodu v Hořicích a dále pak ještě v třicátých letech na výstavách v Nové Pace (1935), textilní a krajinské ve Dvoře Králové (1936), Trutnově a  Jaroměři. 

Výrobek byl dodáván nejen do Čech, ale i do Rakouska, Německa a Francie. Od roku 1913 jsou modlitbičky chráněny slovně ochrannou známkou. Na počátku dvacátého století za působení dalšího Josefa Erbena (12.6. 1892 – 23.11. 1953) jež byl vyučen cukrář – perníkář došlo v roce 1921 k přestavbě domu č. 11 a zvětšení prostor prodejny, přístavbě další dílny, vybudování skladů a garáže. Bylo modernizováno strojní vybavení dílen a rozšířena výroba jak cukrářského tak i perníkářského sortimentu a právě modlitbičky se staly vyhledávanou pochoutkou.

Mimo jiné si na modlitbičkách pochutnával i prezident T.G.Masaryk u příležitosti jeho návštěvy v Hořicích a Miletíně 10. července roku 1926. Rovněž básník Jaroslav Seifert ve své knize Všechny krásy světa z roku 1992 na modlitbičky vzpomíná ”Miletínské modlitbičky? Jak by ne! Kupoval jsem je dětem na jičínském jarmarku… Byla to v kraji zamilovaná dětská pochoutka.“ Na jiném místě své knihy povzdechl „alespoň kdybych měl ty miletínské modlitbičky! Ale ani tuto devocionálii už v Miletíně nevyrábějí“.

A dnes?  

 

 

 

 

 

 

 

 

 Zdroj: hradec.rozhlas.cz, jicinsky.denik.cz, cukrarna-erben.cz,

15 komentářů:

  1. Ty vtlačované perníčky do formy jsou oblíbené a na pinterestu jsem viděla hodně vzorů. Jen nevím, kde sehnat ty formy. Jinak perníčky peču ráda každý rok, vlastně jsem tuto tradici převzala po mamince, která je nezdobila polevou, ale právě polovinou mandle. Měla jsem ráda, když pečená mandle při kousnutí křupla. Já je sice všelijak zdobím marcipánem a bílkovou polevou nebo glazurou, ale vždy jich je pár i jen s mandlí. Tvůj článek je velmi pozitivní, co se týče tradic a obnovení rodinné firmy. To nadšení se mi líbí a vždy je základem úspěchu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maruško, ty staré formy jsou asi žádané hlavně proto, že pak ten perník má vzhled jako dávno v minulosti a teď je móda "retro". Nevlastním je a já pokud budu perníčky péct, tak tradiční tvary. Na to mám spousty vykrajovátek, některé i dost velké. Nejraději to zdobím polevou, mám i ty sáčky a jde tam přilepit tu mandli, klidně i ořech.
      Děkuji za pochvalu článku, pro nás "tady" je Miletín dost daleko, ale my dvě jsme z těch, které "víme". ☺ Je vidět, že zajímavý článek může pojednávat i o perníčkách. ☺

      Vymazat
  2. Hanko, díky za super článek. O modlitbičkách jsem nevěděla téměř nic, takže je pro mne článek o to víc zajímavý. Hned bych si jednu modlitbičku zakousla. Měj se hezky, zdravím 😉

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, jsem ráda, že se Ti článek líbí. Já jsem od Miletína hodně daleko, ale znám to, jen nevím odkud. Dá se to upéct podobně jako perníčky a brzy tady dám recept, abyste si - zájemkyně, to mohly vyzkoušet. Nezdá se mi to tak pracné, jeden den napeču, nechám odležet, pak zdobím.
      Děkuji a také se měj v té naší stověžaté hezky. 😉

      Vymazat
  3. Hani,modlitbičky mám hodně ráda,ale dlouho jsem je neměla.Když jsem chodila do práce,tak jsme si pro ně chodily s děvčatama do malého krámku,který byl naproti úřadu.Vůbec nevím,zda bych je v Turnově někde koupila.Úplně jsem na ně zapomněla.Naposledy jsem byla překvapená,když je měli v malém krámku v Sobotce.
    A vůbec jsem nevěděla,jakou mají historii.U tebe se dozvím tolik věcí.V Miletíně jsme byli nedávno.Fotila jsem tam zámek.Recept je na ně docela složitý,ač se pustím do ledasčeho,modlitbičky bych si raději koupila.Asi pojedeme do Sobotky a nebo do Miletína.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituš, odhaduji, že právě Ty jsi z mých návštěvnic těm modlitbičkám nejblíže. U nás jsem to v obchodech neviděla, ráda bych se pletla. Recept mi ale nepřipadá složitý, kdo někdy pekl perníčky, zvládne to. Brzy vložím na blog recept, bude tam i videonávod a nejlépe je práci si rozdělit. Nedělat to všechno najednou, ale jeden den těsto zadělat, nechala bych to odležet do druhého dne, to je u perníků běžný postup. Pak upeču a další den mohu zdobit. Dělala bych to ze dvou dávek, nemá význam jich dělat jen pár. Tak si modlitbičky klidně kupte, ale možná to také zkusíš upéct.
      Děkuji a také se měj co nejlépe. ☺

      Vymazat
  4. Zakousnout se do dobrého perníku a ještě s takovou historií. Modlitbičky jsem neměla příležitost ochutnat,hodnotím však zde informace,které jsi Hanko pro nás dnes připravila. Přeji pohodové dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, dobrý perník, to je součást historie, možná k tomu také někdy vytvořím článek. Já jsem ty pravé modlitbičky v obchodech asi také neviděla, ale kdysi se prodávaly perníčky v čokoládě, svým tvarem dost podobné modlitbičkám, ale neměly mandli nahoře. Brzy tu bude recept.
      Děkuji a přeji vám také příjemné dny. ☺

      Vymazat
    2. Pravé exkluzivní perníčky přímo z výrobny z Pardubické podnikové prodejny nám poslala naše "adoptovaná babička" jinak výborná a milá paní kuchařka z MŠ kde jsem pracovala.To bylo měkkých perníčků různých náplní co jsem dosud nepoznala,bylo mě tehdy něco málo přes 25 let a to už je hodně let zpět.

      Vymazat
  5. Hanko, modlitbičky jsem si koupila v Miletíně na náměstí, když jsme tam naposledy byli s mužem a to dokonce na dvou místech zároveň, ale ty jedny nebyly tak dobré. Vlastně jsou to krámky naproti sobě. Moc ráda jsem si početla obsáhlou historii sepsanou tebou tady pro nás, ač jsme něco už o tom věděla, rozhodně to nebylo všechno.
    A k formám na perník?
    Já jsem dceři koupila kdysi krásné vyřezávané formy na Křivoklátě - prodával je tam ve stánku jeden pán, ale již je to delší čas. Byly sice docela drahé, ale neskutečně krásné.Já perníčky nepeču, ale dcera s vnučkami na Vánoce i Velikonoce ano.
    Zdravím Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jiřinko, odhaduji, že to "N." bude někde hodně poblíž modlitbičkám. 😉 Díky za přečtení, pokud máš ráda historii, tak zdůrazním, že ty perníčky mají tradici z Erbenovy rodiny, myslím toho básníka.
      Formy se jistě dají sehnat, ale jen jsem nahlédla a cena je opravdu dost velká, tak na upečení pár perníčků se nevyplatí to kupovat. Ale co by ne, jako dárek je to dobrá volba. Také jsem pekávala perníčky na Vánoce i Velikonoce, těch tedy bylo...
      Děkuji a také zdravím. ☺

      Vymazat
  6. Hani, modlitbičky znám, i když jsem je už dlouho nekupovala. Terka je jednou vezla do Anglie jako součást dárku z Čech. Děkuji za zajímavé čtení o jejich historii.
    Přeji příjemný den. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Počítala jsem s tím, že o modlitbičkách budeš vědět, Helenko, je vidět, že "kousek perníčku" se stal symbolem Čech a to je moc pěkné. 😉
      Děkuji a přeji pěkný večer.

      Vymazat
  7. Hani, to mám radost z Tvého článku! Modlitbičky znám a taky je peču ! Podle babičky, mám i její maličkou modlitební knížku s krásným kováním. Měla ji vždycky na nočním stolečku u postele a v ní schovaný čtyřlístek. Opatruju ji jako oko v hlavě, i ten čtyřlístek stále drží pohromadě. Hani přeju krásný den a ještě jednou děkuju, moc jsi mě potěšila. Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, moc děkuji za pochvalu, ani jsem netušila, že Ti můj článek udělá radost a příjemnou vzpomínku na babičku, kterou jsi milovala. Ano, ty čtyřlístky naše babičky schovávaly, také někde nějaký mám schovaný a možná i starou modlitební knížku. Je to krásné a snad i na nás někdo bude vzpomínat.
      Moc děkuji a přeji hodně radosti. ☺

      Vymazat

Toulky českou minulostí

Co je motovidlo a vzpomínka na babičku

  Znáte pojem "motovidlo"? Nemohu se divit, pokud ne, protože to pravé motovidlo se už dávno nepoužívá (tedy běžně). Já vím přesně...