Jeseníky: Naučná stezka Bílá Opava k vodopádům a pralesům

 

Bílá Opava je horská řeka v Jeseníkách, kolem níž byla vytvořena Naučná stezka Bílá Opava. Ta vás provede téměř 6kilometrovým úsekem Jeseníků kolem vodopádů a peřejí z obce Karlovy Studánky na chatu Barborka pod Pradědem. 

První naučná stezka byla v údolí Bílé Opavy zřízena v roce 1982. Po povodni v roce 1997 musela být opravena. Naučná stezka Bílá Opava je dlouhá 6 km a má 13 zastavení. Prochází staletými pralesy podél toku Bílé Opavy kolem peřejí a vodopádů a končí u chaty Barborka. Na panelech bude vaším průvodcem typický ptáček této oblasti - skorec vodní.

Skorec žije při mělkých a bystrých vodních tocích převážně ve vyšších polohách a na kamenitém dně pod vodou si hledá larvy hmyzu, měkkýše, rybky a jinou potravu. Na jeden kilometr toku většinou připadá jeden pár skorců, ale hustota jejich osídlení závisí hlavně na počtu vhodných mělkých míst, kde se ptáci mohou dobře potápět. 

Mladý skorec se velmi brzy seznamuje s vodním prostředím a učí se dříve plavat než létat. V této době má šedohnědé opeření. Dospělý skorec vodní má zářivě bílé hrdlo, jinak je celý hnědý a vzhledem tak trochu připomíná kosa. Pohlaví nejsou navzájem nijak rozlišená. Skorec hnízdí většinou jednou ročně, na vejcích sedí pouze samičky, které v době toku i zpívají. Skorci jsou věrní svému hnízdišti, často i partnerovi, v průměru jsou spolu partneři 2-3 roky, pak se rozloučí. 

 

 

 Pokud chceme vidět skorce vodního, musíme propátrat horské říčky s proudící křišťálově čistou vodou. Často sedí někde uprostřed řeky na převislé větvi či na kameni nebo létá bezprostředně nad vodní hladinou. Některá místa, která používá jako pozorovatelny, jsou potřísněna jeho bílým trusem. Skorec zpívá i v zimě. Létá nízko nad hladinou nebo posedává na skalnatém výstupku nad vodou, odkud má dobrý výhled, a pak se náhle prudce spouští pod hladinu. Skorec se potápí až do hloubky 130 cm, pod vodou vydrží 30 vteřin. Plave a chodí i pod vodou. Skorec si staví hnízda s vletovým otvorem a jako stavební materiál používá přednostně mechorosty rostoucí v nejbližším okolí.

 

 

Hutnictví zažilo největší rozmach v 18. století v Karlově Studánce a Ludvíkově. Tok řeky byl částečně upraven a lidé vybudovali hráze pro zadržení potřebného množství vody k plavení dřeva, tzv. klausy. Lidé odedávna využívali sílu vody, budovali kanály a náhony, aby dovedli vodu tam, kde ji potřebovali. K mlýnům, pilám, hutím, elektrárnám nebo lázním.  Do prostoru Suché Rudné byla přiváděna voda z Bílé Opavy vodním kanálem o celkové délce asi 12 km. Ještě dnes je značná část kanálu patrná v terénu jako úvoz. Začátek kanálu je v údolí Bílé Opavy nad Karlovou Studánkou. Část do sedla Hvězda je upravena na lázeňský chodník. Úsek procházející sedlem je zničen silnicí.

Náhon nad Karlovou Studánkou byl vybudován na přelomu 19. a 20. století pro lázně Karlova Studánka a malou vodní elektrárnu. Voda z náhonu je dodnes využívána pro lázeňské účely: uhličité a perličkové koupele se zábaly, vířivé koupele, šlapací koupele a pro skotské střiky. Naplňuje protipožární hydranty a stříká i ze všech vodotrysků. 

Bílá Opava pramení na jižních svazích Pradědu nad chatou Barborka v nadmořské výšce 1360 m.

 

Barborka

Na horním toku Bílé Opavy nad Karlovou Studánkou má pouze několik drobných přítoků, Pradědský a Ovčárenský potok, i další drobné bezejmenné přítoky. V tomto úseku má nejprudší spád, a proto se zde nacházejí četné vodopády, kaskády a peřeje. 

 Kde získala Opava své jméno? Apa-ahwa není šamanské zaklínadlo. Je to jméno řeky Opava. Ze starého indoevropského slova apa/ opa, které znamená voda, řeka, a germánské ahwa > aha, rovněž voda, které bylo do slovanských jazyků přejato jako příponové -ava. Tak vzniklo z původního Apa-ahwa nejdříve Apaha a z něho pak slovanské Opava. 👍 

 

Tato naučná stezka má i fyzicky náročné úseky, to je třeba si předem uvědomit.

 

  

 

 

 

 

 

 

 

Bílá Opava:  Před povodní v roce 1997 tekla řeka prostředním korytem, při povodni si vytvořila zcela nové koryto na turistické cestě. Po povodni se však nevrátila do původního koryta, ale do koryta, které bylo předtím několik desítek let opuštěné. 

Největším vodopádem Bílé Opavy je Velký vodopád, je vysoký 7,9 m. Bystřina tímto vodopádem a navazujícími peřejemi překonává na úseku 40 m výškový rozdíl 16,4 m. Zajímavé kruhové prohlubně o průměru až několika decimetrů a hloubce několika centimetrů jsou patrné na ohlazených rulových plochách pod vodopádem (obří hrnce). Vznikají vířivým pohybem proudící vody, která unáší drobné úlomky tvrdé horniny, jež postupně vybrušují misky nebo hrnce.

 

 

"Zdravé stromy nenapadám! Pokud se o to pokusím, zadusí mě pryskyřicí."

Co kůrovcům svědčí? Když smrky vyvrátí a poláme vichřice. Takové stromy se již nedokážou bránit a na jejich osluněných kmenech pak mají brouci i jejich larvičky opravdovou hostinu. V polomech se můžou rozmnožit natolik, že si poradí i se zdravými stromy. V Severní Americe obnovují lesy požáry, v Evropě dřív obstarával přirozenou obnovu horského lesa kůrovec. 

Proč se kůrovcům nedaří v přirozených horských smrčinách? Krátké léto jim neumožní, aby se příliš rozmnožili. Mají také řadu nepřátel, třeba strakapouda, datlíka tříprstého nebo dravého brouka pestrokrovečníka mravenčího. 

Lýkožrout smrkový se v údolí Bílé Opavy probouzí obvykle v druhé polovině května, kdy v mnohatisícových počtech opouští svá zimoviště pod kůrou stromů. Samečci vyhlodávají tzv. snubní komůrku, kam pomocí feromonů lákají samičky. Ty po oplodnění začnou pod kůrou vytvářet chodbičku a kladou vajíčka. Jejich vývoj probíhá v závislosti na počasí. Zpravidla po týdnu se líhnou larvy, které se živí lýkem. Rostou a asi po měsíci se mění v kuklu, z níž se po dalším týdnu stává brouk. Jeho barva se postupně mění od žluté až po tmavě hnědou, která značí pohlavní zralost. Celý vývoj tak v horských podmínkách trvá 2-3 měsíce. Koncem srpna se brouci připravují na zimu a již se nepáří. Jejich letová aktivita se snižuje. Provádějí pouze tzv. zralostní žír a vyhledávají vhodné místo k přezimování. V horských podmínkách tak kůrovec obvykle vytvoří nejvíce jednu generaci za rok.

 

 

 

Zdroj: actaea.cz