Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

neděle 20. listopadu 2022

Z Noční linky: Jak skloubit starosti o rodiče s prací?

 

Dnes je 20. listopadu a z výročí připomenu, že v r. 1873 spojením měst Buda a Pešť vzniklo hlavní město Maďarska Budapešť. Město se rozkládá na obou březích Dunaje.

Panoramic view of Budapest — Shutterstock

Věnovat se budeme Noční lince. Pokud mám možnost, zapnu si rádio a Noční linku poslouchám. Témata jsou různá, ale ne každé téma mě osloví, např. pěstování rajčat nebude pro mne poutavé a to proti rajčatům nic nemám. Jen je trochu škoda, že volající posluchači jsou převážně už zralého věku, protože bych ráda slyšela i názory mladší generace. Pokud však pořad začíná ve 23 hodin, je to nejspíš pro "sovy" a ne pro spáče, kteří brzy vstávají do práce.

Téma této Noční linky je, myslím, nadmíru aktuální a týká se (nebo mělo by zajímat) snad každého. Jak jde život, všichni stárneme a ne každému je dopřána soběstačnost do vysokého věku. Kdo to zažil u svých rodičů, tomu nemusím nic dlouze vysvětlovat. Troufám si říct, že úroveň společnosti a státu se pozná podle toho, jak se dovede postarat o seniory, kteří do dnešního tématu jistě patří. Je to různé, podobně jako jsou lidé různí. Přítel několikrát prohlásil: "Jedna matka se dokáže postarat o šest dětí, ale ne vždy se šest dětí dokáže postarat o jednu matku". U takového tématu bychom se neměli tvářit, že "nás se to přece netýká." Všem, kteří o své rodiče pečují nebo pečovali, posílám virtuální kytičku a své uznání.

Paní redaktorka několika otázkami nasměrovala posluchače a já si dovolím zveřejnit i několik psaných reakcí.

Starají se o rodiče více ženy nebo muži, co myslíte? Jak náročné je skloubit starosti o rodiče s prací? Jak jste to zvládli? Pomáhá celá rodina nebo jste na to zůstali sami? Bydlíte se svými rodiči v jednom domě? Jaké to má pro vás výhody? Co si mohou generace vzájemně předat? Dříve bylo obvyklé, že pod jednou střechou bydlelo více generací pohromadě. Jak to funguje jinde ve světě, máte zkušenosti?

O své staré rodiče, kteří už alespoň částečně potřebují pomoc a péči, se Češi chtějí starat. Jejich snahu však začíná omezovat nedostatek peněz a problémy v zaměstnání. Největší problémy má podle výzkumu tzv. „sandwichová generace“ ve věku mezi 40 až 50 roky, která se musí vedle rodičů ještě starat o vlastní dorůstající děti.

Hana |Dobrý večer Jaruško, jsou to dva týdny, co mi zemřela maminka. Necelé dva roky již jenom ležela a byla odkázána na veškerou péči. Přestala jsem chodit do práce a po celou dobu se o ni starala. Mnohdy to bylo náročné, ale nelituji ani minuty. Teď mi moc chybí, Hana.
 
Zdenka |Dobrý den, i já jsem stála před rozhodnutím, tři roky do důchodu, když si máma v 80 letech zlámala nohu v krčku. Do ústavu nechtěla a tak jsem o ni začala pečovat. V krátké době se jí rozjela Alzheimerova choroba a někdy jsem si říkala, že únavou umřu, bylo to opravdu moc těžké. S mámou jsem hlídala i malou vnučku a to bylo osvěžující. Vnučka milovala pohádky a i máma je ráda poslouchala. Když jsem přečetla všechny pohádkové knížky, tak jsem si začala pohádky vymýšlet. Později je i sepisovat to mi bylo 57 let. O mámu jsem pečovala 8,5 roku, když umírala, tak jsem ji držela za ruku a mám klid na duši, že jsem to zvládla. Psaní dětských knížek se mi stalo velkým koníčkem. Dneska je mi 68 let a letos mi vyšla 10 pohádková knížka. Psaní se mi nestalo koníčkem, ale velikým koněm. Všem přeji pěknou dobrou noc. 
 
Eva z jižních Čech|Dobrý večer, dobře, že jste vybrali toto téma. Pečovala jsem o maminku, pomáhal mi otec. Pak později potřeboval péči i tatínek. Trochu pomáhali sourozeci, ale z většiny to bylo na mně. Měla jsem zkrácenou pracovní dobu a zaměstnavatel měl pochopení. To je důležité. Domnívám se, že si rodiče zaslouží, aby se o ně jejich potomci postarali, když oni už nemohou. Je možné zapojit domácí péči, ty nám vozili obědy. Je třeba také pro toho, o koho pečujete, zažádat o příspěvek o péči. Dají se z toho platit různé potřebné hygienické potřeby nebo případně náplasti, hojiné krémy a čistící pěny. Péče o rodiče se s prací dá sladit, ale je to hodně náročné. Nezůstává téměř žádný volný čas. Ovšem jednou dotyčný starý člověk odejde. A pak už, co jsme neudělali, už udělat nemůžeme. Staří lidé jsou křehcí a domácí prostředí je pro ně to nejlepší. Jak tatínek, pak maminka zemřeli doma. Konkrétně u otce byla sestra, mě zemřela maminka v náručí. Teď to bude shodou okolností 8 let. Musím říci, že rodiče byli moc hodní a jsem ráda, že jsem s nimi takto byla. I když samozřejmě moje péče také nebyla úplně stoprocentní, to se totiž nedá, mám klidné svědomí. Nedala bych je do nějakého zařízení, oni ani nechtěli. Myslím, že lidé by se měli o péči o své rodiče alespoň pokusit. Všem jim přeji hodně síly, a aby také si našli vždy alespoň chvíli na odpočinek pro sebe nebo na jinou činnost. Moc Vás zdravím Eva
 
Jana|Zdravím všechny příznivce NL, dnešní téma je potřebné, co dříve bývalo běžné - postarat se o rodiče, bývá v mnoha rodinách problémem. V naší rodině to bylo tak, že moji rodiče a já s nimi jsme se postarali o všechny prarodiče. Když oba rodiče byli zaměstnáni a já jsem chodila do školy, bylo to mnohdy náročné, ale dá se to přizpůsobit. Důležité je, v jakém psychickém stavu ten starý člověk je. Sama jsem hlavně pečovala o babičku, která pro mne hodně udělala a pro mne ta pomoc byla samozřejmá. Bohužel, moji rodiče také brzy onemocněli a tak jsem tu štafetu převzala a dál jsem se starala. Vůbec mě nenapadlo je někam odložit, měla jsem "štěstí", že oba rodiče měli sice nemocné tělo, ale rozumově fungovali do posledních dní. Důležité také je mít střídače, aby ten, kdo se stará, měl možnost načerpat novou energii. Aspoň na týden. Tatínek nakonec zemřel v mém náručí. Později jsem se starala o maminku, ta byla velký bojovník a snažila se mi ulehčit. To je velmi důležité, jestli ten postižený takto spolupracuje, maminka nevyžadovala, abych stále "seděla doma", kolikrát říkala, někam si zajeď nebo zajdi, myslela tím jednodenní výlet, což byla schopna přečkat. Stále jsem chodila do práce a tak jsem vlastně byla několik let v denodenním stresu. Jak se nemoci komplikovaly, uvažovala jsem o možnosti vzít si v práci neplacené volno, nakonec k tomu už nedošlo... Mám ale čisté svědomí, což jistě dnes ne každý v tomto směru má. Zdraví vás Jana
 
Martina|Dobrý večer všem. Nepíšu svůj příběh jako stížnost, to v žádném případě. S maminkou jsme se měly rády, nemáme děti, takže i manžel s ní vycházel velmi dobře. Když už nemohla moc chodit, koupila jsem jí byt vedle nás, protože se náhodou uvolnil a u nás tolik místa nebylo. Jenže, já vážila padesát kilo a maminka osmdesát. Pak nemohla téměř vůbec chodit a byla na vozíku, ještě pořád jsem ji ošetřovala, pomáhala mi jedna kamarádka, abych aspoň občas mohla něco vyřídit pro sebe. No a pak mne bodlo v zádech a já skončila v nemocnici. Pan doktor řekl, že jestli maminku neumístím v léčebně, nebudu chodit a co pak. Tak se stalo, za nějaký čas maminka zemřela, měla slabé srdce, ale v léčebně se měla opravdu dobře a já za ní denně jezdila. Maminka zemřela téměř v devadesáti, mně je o dvacet míň, chodím sice dobře, ale záda už se nesrovnají nikdy a ty denní bolesti se někdy téměř nedají vydržet. Jenže, bohužel, nevím kdo se o mne časem postará? Snad mne někde v ústavu alespoň občas pak někdo vyveze na čerstvý vzduch.
 
František |DOBRÝ VEČER, P. JARKO A POSL.N.L.  U NÁS TO DOPADLO TAK, ŽE O MAMKU SE STARALA NAŠE SESTRA CILINKA, KTERÁ JE NEVIDOMÁ, I BRATR VLADIMÍR, BYLO TO PROTO,  ŽE JÁ S MANŽELKOU JSME STÁLE PRACOVALI, DALŠÍ BRATR JE V AUSTRÁLII NO A TEN NEJMLADŠÍ BRATR MĚL NĚJAKÉ PROBLÉMY. TAKŽE TO ZŮSTALO NA TĚCH DVOU JMENOVANÝCH SOUROZENCÍCH. NAKONEC ŠLA MAMKA DO TAKOVÉHO ÚSTAVU. TAŤKA - TEN ZUSTAL DOMA SÁM, PROTOŽE NIKAM NECHTĚL JÍT. CO SE TÝČE NÁS, TAK ZATÍM SE SNAŽÍME A DOUFÁME V DOBRÝ OSUD, TADY NEPLATI ŽÁDNÁ NÁHODA. JEŠTĚ JEDNOU VÁS ZDRAVÍ FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.

 

Stáří nezastavíme

Nejsou to jen naši rodiče, ale i my se jednou dostaneme do fáze, kdy budeme potřebovat s lecčím pomoci. Stáří nelze zastavit a aktuálně jsou u nás skoro tři miliony lidí starší 65 let. Kvůli vysokému věku má pak řada lidí problémy se soběstačností a potřebuje pomoc od své rodiny. Ne vždy to ale rodina zvládne, například kvůli vysokému pracovnímu nasazení.


Řešení, jak se o své rodiče postarat, je hned několik a ne každá varianta musí znamenat odsun rodičů do jiného prostředí.  
Zdroj: hradec.rozhlas.cz

9 komentářů:

  1. A problém se bude prohlubovat. Nyní se například řeší krácení rodičovské péče a nutnost nastoupení matek do práce. Nejsou však školky a vláda zmínila, že hlídat mohou babičky. Babičky, kterým se zvedl podstatně věk odchodu do důchodu. Ty pracující babičky, které už pečují o své rodiče, které nechtějí dát do pečovatelských ústavů nebo ani nemohou z finančních důvodů. Zaplatit pečovatelku si může dovolit jen málokdo. A pečovat o vnoučata je podstatně jiné než vychovávat vlastní děti.Sil ubývá zrovna v době, kdy jich je pro péči o rodiče potřeba nejvíc. A nejde jen o fyzickou, ale i , a to asi nejčastěji,o psychickou zátěž. Já jsem řešila péči o maminku předčasným odchodem do důchodu. Krácena na výpočtu důchodu jsem byla hodně. Ale člověk si řekne, že peníze nejsou všechno.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je samozřejmě pravda, co píšeš. Za poslední desetiletí se v životě rodin mnohé změnilo a také náhled na to, jestli se vůbec postarat o rodiče, když to situace vyžaduje. Ano, jsou pečovatelky, domovy důchodců, domy s pečovatelskou službou, ale jak se i mnozí posluchači Noční linky vyjadřovali, tomu starému tatínkovi nebo mamince, který svým dětem mnohé obětoval, je nejlépe doma. A ne každý si řekne o péči a nechce být na přítěž. Kdo to zažil na vlastní kůži, ten ví, počítám se mezi tyto lidi a také jsem uvažovala o dlouhodobém neplaceném neplaceném volnu, jen abych se o svou maminku mohla starat. U nás to jaksi bylo "samozřejmostí". Život to vždy vyřeší a svědomí mám čisté.

      Vymazat
  2. Toto téma je poměrně složité. Mohla bych tu o tom napsat dlouhý článek, ale nechci. Sama jsem si tím prošla až jsem nakonec sama skončila se syndromem vyhoření, jen že až v době, kdy už jsem si mohla od všeho odpočinout a začít si užívat života a volného času. Skončily povinnosti, skončilo nekonečné vyčerpání, ubylo mnoho starostí. Mohla jsem se radovat...a ejhle! Tělo řeklo dost!!! Kdo to nezažil, nikdy nepochopí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaruško, je mi jasné, že ne vždy se člověku vůbec chce o podobných tématech psát, ale já jsem přesvědčena, že i tohle patří na blog. To, že napíšu, jak mi vykvetl amarylis nebo jsem uháčkovala vánoční ozdobu, je sice krásné, ale péče o rodiče, kteří se většinou o své děti dobře starají, bývala dříve věc samozřejmá. Můžeme psát, že doba je zlá ... ale byla doba našich babiček a rodičů jen dobrá? Odpovím si - nebyla a v něčem to měli ještě horší. Přesto o rodiče nebo prarodiče pečovali. Proto si velmi vážím každého, kdo takto činí a že to je mnohdy vyčerpávající, si někteří nedovedou představit. Ale všechno jednou skončí, ti rodiče odejdou a pak někdo píše, jak mu rodiče scházejí, jak vzpomíná ... a za jejich života je málo navštěvoval a moc se nezajímal. Dost je takových lidí.
      Takže já jsem to zažila v mnoha případech v péči o své nejbližší a vím, co to obnáší. Takže já jsem to "pochopila" a moc děkuji za otevřenou vzpomínku.

      Vymazat
  3. Je to někdy problém skloubit práci s péčí o rodiče.A jak píše Maruška bude to ještě horší,když se prodlouží odchod do důchodu v 65 letech.Mně odešli rodiče náhle a do té doby byli soběstační,ale stejně jsme za nimi se sestrama pořád chodily.Vynahradila nám to ovšem tchýně,silná,velká ženská.Rok byla nepohyblivá.To si užil halvně manžel se svým bratrem,chlapi jako hora a měli s ní co dělat.U nás jsou denní stacionáře a i tady v sídlišti vidím,jak přijede auto a naloží dvě babičky a večer je zase rodinám přiveze.I děvčata z mé práce tam maminky také vozily.Ale musí být soběstačné.
    Hani,měj se hezky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituš, moc děkuji. Je jasné, že se těžko skloubí studium, zaměstnání apod. s péčí o rodiče, ale důležité také je nenechat vše jen na jednom člověku. Což v mnoha rodinách nastane, i když je více sourozenců, přece jen jeden se obětuje a ti sourozenci ho moc nešetří. Vidím to např. u svých dvou kamarádek. Obě jsou ze tří dětí, ale hlavní péče nyní o maminky je na těchto dcerách. Hodně záleží i na mentálním stavu těch starých lidí, protože někdy tam pak vypukne "ponorka" a ten starý člověk ne vždy dokáže ocenit právě toho, kdo mu věnuje všechen svůj čas. Tak to prostě je a není to jen péče o staré lidi. Také o lidi - rodinné příslušníky postižené, těžce postižené, tam to bývá na celý život. Pak si člověk uvědomí, co člověk, většinou ženy, dokáže.
      Kéž bychom i my byly soběstačné. Měj se moc hezky a buď zdráva. ☺

      Vymazat
  4. Myslím si, že v dnešní době je velmi těžké postarat se ať už částečně,či zcela o nemohoucí rodiče. Dříve bylo jednodušší přerušit práci a zůstat doma. Dnes práce není a každý nemá štěstí třeba i na půl úvazky. Myslím si, že my rodiče by jsme měli dětem ulehčit a ne je ničit.
    Vidím to na příkladu kolegyně z našeho seniorského klubu, když zůstala sama po úmrtí manžela,domáhala se péči od dětí. Je dost obtížné soběstačná a nabízeny pobyt v DS tvrdošíjně odmítala ač podmínky pro pobyt u dětí nepřipadal v úvahu. A víte proč,prý by ji sebrali v DS důchod a ona své peníze nedá. Lékař ji pobyt doporučil,děti pracují na celý úvazek,synova rodina,kde nyní je po pádu již poněkolikáté má velký problém. Pan jezdí na montáže,vrací se v pátek a v neděli odjíždí. Jeho žena má dvě zaměstnání,mají hypotéku a u sebe už jednu maminku. Ta nyní má na starosti naší kolegyni,ale nezvládá přes den starat se o o v ničem nesamostatnou ufňukanou tchýni své dcery,která jim nic neulehčuje. Po pádu měla obě ruce v korzetu,tak si každý dovede představit tu péči. Jen naříká,že je na obtíž a skutečně je,snaží se cítove vydírat a přitom jak by ji i dětem bylo dobře. Určitě by si jí bral syn s dcerou na střídačku domů a v DS by měla péči i společnost.
    Tak to je můj názor jak ničit své okolí lakotou a sobeckým chováním. Když byla relativně v pohodě,ničila svými návštěvami sousedy,až jí řekli dost.

    OdpovědětVymazat
  5. Hani, tak to je hodně silné téma! Už jsem zažila několik situací v rodině, kdy to bylo potřeba a bylo to hodně náročné. I tady platí, že se vychovává hlavně příkladem. Právě to řeší kolega a není to nic veselého.
    Nemohu se teď rozepsat, ale to téma by si to zasloužilo.
    Moc zdravím, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, je to fakt, stárneme všichni a čím větší rodina, pak zažijeme i tyto situace. Opravdu jsou velké rozdíly v péči o rodiče, ale zaznamenala jsem, že čím více dětí ti rodiče mají, zvětšuje se "problém", kdo tu péči zastane. Vidím to v okolí. Proto si myslím, že i na blog téma patří.
      Děkuji a také zdravím. ☺

      Vymazat

Toulky českou minulostí

Co je motovidlo a vzpomínka na babičku

  Znáte pojem "motovidlo"? Nemohu se divit, pokud ne, protože to pravé motovidlo se už dávno nepoužívá (tedy běžně). Já vím přesně...