Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

pondělí 7. listopadu 2022

Ze starého dobového tisku

 

 ... aneb trocha historie nikoho nezabije.

Obvykle se tiskovinou rozumějí dokumenty nesoucí informace textové, obrazové, notové... Dobový tisk z minulých staletí bývá nejen zdrojem informací a historickým pramenem, ale poskytuje možnost všimnout si, jak se český jazyk vyvíjel. Většinou čím starší tiskoviny, tím zajímavější. Je otázkou, jak budou na současný tisk a zprávy jednou pohlížet naši následovníci.

Dnes jsem vybrala ze Školského Věstníku z 20. ledna 1904:

Večery pro děti jsou zařízeny ve Vídni. V takových schůzích bývá po jednáno o otázkách školských: Přirozená výchova, o potravě dětí v době návštěvy školní, o nemocech školních, mládež alkohol, školní lékaři a jejich úkol, učí se tvoje dítě? Jak rodiče mají přispívati při vyučování, matka učitelkou, neděle otcův, jděte do přírody, přírodozpytné pokusy, dítky a kvítky, proč se učí dítky zeměpisu, co mají věděti o kvasidlech, návrh zábav dítek pro prázdniny atd.

 

Objednávejte potřebná semena, ale jen u firem osvědčených, českých. Nekupujte žádných novinek, obyčejně přemrštěně drahých. Čekejte až se novinky osvědčí, aneb až se — napálí druzí. Sejte mink (celer) do pařeniště nebo do truhlíku na okně světnice, ve které se topívá. Než vzejde, putuje do Říma. Totéž platí o květině letní sporýši (verbena hybrida). Nemáte-li zelnici na podzim hluboko zrytou a dobře pohnojenou, tedy učiňte tak na jaře co nejčasněji možno. S prospěchem jest polévati zelnici přes zimu močůvkou. Při zakládání zahrad ze linářských dbejte tří věcí: dobré půdy, v létě dostatku vlažné vody a slunce! Kde tyto podmínky scházejí, nedožijeme se při pěstování zeleniny nijaké radosti. K ozdobě školských síní a učeben doporučujeme těm, kdož jsou milovníky květin a nevsadili si do květníků na podzim cibulí a hliz květinových (hyacinty, tulipány, crocus a pod.), aby si zaopatřili levné a pěkné i vděčné prvosenky čínské a japanské (primula chinensis a p. japonica) a brambořík. Daří se jim dobře za okny učeben. Z listnatých rostlin, které ,se pro školy nejlépe hodí, doporučujeme velkolisté rostliny — kolokasie (colocasia, calla aethiopica). Vyvinuje v březnu i dubnu nádherný bílý květ zvláštního tvaru, jenž vydává příjemnou vůni. A'. (Z důvodu dlouhého načítání jsem nemohla vložit celý výřez z novin.)

***

Dobové vtipy z doby před 118 lety (tak je třeba na ně pohlížet): 

Dětský koutek. 

Učitel: „Kde se chovají kapři?" Žák A., který při výkladu o kapru, nebyl ve škole: „V nějakém starém hrnci". « 

* *

 Na počátku roku nařídil učitel nováčkům, aby si donesli příštího dne sla bikář, tabulku a kamínek. Druhého dne táže se Mařenky: „Kde máš tabulku?" „Maminka mi kupja v nedělu". Učitel, maje těch nováčků počet značnější, nato však zapomněl a následujícího dne spustí na Mařenku znova : „Kde máš tabulku ?" To už nemohla snésti Anežka Štěbetalova a zhurta se ozvala: „A či nevíte, že Vám včeraj pravěla, že ji maminka děprem v nedělu tabulku kupja?" 

 * * * 

Učiteli sběrateli přírodnin přinášeli brouky, motýle a jinou havěť. Najednou někdo při vyučování slabě zaťuká na dvéře učebny. Na chodbě stojí 4letý Antonek. „Oto sem Vam přiněs chrustá," povídá. „A co chceš za něho ?" „Kamyček". „Máš-li už tabulku ?" „Němam, ale Vy mi datě". 

Učitel dal tedy Antonkovi kamínek i tabulku (kus břidlice). Za pár dní uviděl Antonek učitele kráčeti vesnici. »Pane učitelu, byl dobrý ten chrust?« »Byl,« povídá učitel, »ale podruhé už chroustův nenos; už jich mám dost«.

***

Mezi základní školní potřeby prvňáčků patřila kdysi malá břidlicová tabulka. Pro současníky musím vysvětlit, já o tom vím od své babičky, která mi kdysi o tom vyprávěla. 

Bylo jich více druhů, dnes je můžeme vidět v muzeu. Fotky klikem zvětšíte.
 

Jednalo se o tenkou desku vyrobenou z černé břidlice vsazenou do širokého dřevěného rámu. Tabulky mívaly na jedné straně vyryté červené linky, druhá strana byla pouze černá a mohla tak sloužit nejen k psaní, ale též ke kreslení obrázků. Ke školní tabulce neodmyslitelně patřil „kamének“ (u nás se říkalo kamyček) na psaní a malá mazací houbička přivázaná k rámu obyčejným provázkem. Pokud ji žáček ztratil, dala se nahradit kouskem hadříku. Dřevěný rám chránil tabulku před odštipováním a občas se na něm objevilo i vyryté jméno majitele.

Nebyla špatná tahle školní pomůcka. Nevydařený pokus o napsání písmena anebo – nedej bože – špatně spočtený příklad se dal rychle vymazat a nahradit správným výsledkem, aby pan učitel nic nezpozoroval. Také obávaných kaněk se prvňáčci nemuseli bát. Břidlicové školní tabulky byly praktickou pomůckou, hlavně však levnou. Ve školách dobře posloužily zejména v dobách, kdy na tom stát a rodina nebyly ekonomicky příliš dobře. Počátkem 20. století a v době první světové války úplně nahradily sešity v prvním oddělení, jedno, dvou či vícetřídních chudých škol na Valašsku a ve Slezsku. Po 1. sv. válce se ve třídách vyměnil obraz císaře za portrét našeho prvního prezidenta, ale břidlicové tabulky zůstávaly. A na Valašsku dokonce i ve vyšších ročnících! Ještě v roce 1924 používali nejstarší žáci na obecné škole v Bacově na Bečvách kvůli nedostatku papíru břidlicové tabulky. Žáci tenkrát neměli skoro žádné pomůcky. Současní školáci si to umějí jen těžko představit. Až později se používala k psaní dřevěná pera s násadkami a inkoustem. V každé lavici měli skleněné kalamáře. Ty byly součástí lavice a učitel naléval inkoust. 

Starý kalamář na inkoust, do drážky se odkládalo pero.

Za jakéhokoliv počasí chodily děti každý den za vzděláním i dva kilometry pěšky.


Malí školáci a předškoláci mohou navštívit starou školu ve Valašském muzeu v přírodě a prožít si zde vyučování s použitím historických učebních pomůcek. Vyzkouší si například psaní na břidlicové tabulky nebo krasopis husím brkem a poznají průběh a způsob výuky v minulosti. 

Muzeum břidlice je v Budišově nad Budišovkou v Moravskoslezském kraji a takhle vypadá:
 

Na vzorku je vidět, jakou má tato hornina z jílovců a prachovců rovinnou štěpnost. Proto se z ní dělaly nejen tabulky do školy, ale hlavně střešní tašky. 
Na Muzeum břidlice navazuje veřejně přístupná přírodní expozice s názvem Břidlicová stezka. Měří přibližně 50 km a je rozdělena na pět vzájemně propojených tras a okruhů označených jako trasy A až E. Trasy spojují další naučné stezky a turistické cíle v Krajině břidlice. Stezka je určena pěším turistům i cyklistům.

Zdroj: taborsky.denik.cz, svkos.cz, nmvp.cz, Wikipedie

11 komentářů:

  1. Hani o břidlicové tabulce slyším poprvé a nebo si to nepamatuji,protože babička i děda nám hodně vyprávěli,jak to bylo,když chodili do školy.Já znám tak magnetickou tabulku,co měly moje děti a možná i vnoučata.Podobně šikovná věc.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituš, ty břidlicové tabulky se ve školách používaly za starých časů, když ještě běžně nebyly sešity. Moje babička mi to vyprávěla, že u toho byla i houbička a "kamyček", tím se dalo rychle napsat. Dnes je to spíše muzejní exponát. Magnetické tab. jsou už moderní, ale princip je vlastně podobný. Já tomu se smíchem říkám "kamenný tablet" ☺ ☺. Ale je vidět, že český člověk si prostě uměl pomoci.
      Děkuji a také se měj co nejlépe.

      Vymazat
  2. Ahoj Haničko, děkuju za komentář a jsem ráda, že se ti líbí obrázky. Já jak se po 8 letech vrátila po nemoci na blog hodně zapomněla tak se pomalu učím jak školák. Máš krásný blog a vše perfektně popsané, ráda si počtu.
    To tě také zdravím je to opravdu kousek :) dokonce mi bratr bydlí v Ostravě a v Orlové mám známou.Krásný už den přeju já jsem taká noční sovička :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, Romanko, obrázky se mi opravdu líbí a ten kuchařský blog jakbysmet. Ještě jsem ho pořádně neprozkoumala ☺. Moc děkuji za pochvalu blogu, jsem ráda, že se Ti líbí a snad i články budou zajímavé. Jak vidím, opravdu jsi krajanka, mám radost, protože blogerek "z našeho kraje" je myslím, málo. A noční sovička jsem i já a pořádná. I ty články na blog tvořím většinou po večerech/nocích. ☺

      Vymazat
  3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  4. Hani, břidlici mám ráda. Už na ni nepíšu, ale mám pár destiček na servírování...
    Děkuji do nakouknutí do staré školy a přeji příjemný den. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, břidlice patří mezi staré a osvědčené materiály, já jsem ji poznala při studiu geologie. Ale jestli se hodí i na servírování, tím lépe (palec nahoru).
      Děkuji za zájem a přeji už příjemný večer, den se opravdu povedl. ☺

      Vymazat
  5. Hanko, o břidlicových tabulkach používaných kdysi ve školách vím z vyprávění. Tak jako vždy moc hezké zpracování.👍

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, Marti, babička z mamčiny strany mi o tom vykládala, jestli i druzí prarodiče, to už nevím. Ale v každém případě moc děkuji za pochvalu. ☺

      Vymazat
  6. Hani, dobový tisk mám ráda, stejně jako vše ze starých časů. Mám pár starých výtisků novin a módních časopisů, líbí se mi staré rady pro hospodyňky. Pozdravuju, Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, já jsem také po léta nechávala i staré časopisy, ale tak to nejde do nekonečna. Módní časopisy ještě mám, ale záleží, jak starým výtiskům říkáme "ze starých časů". Jako zájemkyni o historii mě to samozřejmě také zajímá, určitě na blog zase něco zařadím. Už kvůli tomu stylu a jazyku.
      Moc děkuju a také pozdravuju, měj se parádně. ☺

      Vymazat

Toulky českou minulostí

Co je motovidlo a vzpomínka na babičku

  Znáte pojem "motovidlo"? Nemohu se divit, pokud ne, protože to pravé motovidlo se už dávno nepoužívá (tedy běžně). Já vím přesně...