Do Polska to máme blízko. Země je to převážně katolická, ale jsou tam i evangelické kostely. Dnes představím ten největší. Asi proto se mu říká „Matka“ všech
evangelických kostelů na Těšínsku. Je to jeden z nejvýznamnějších symbolů
slezského protestantismu. Tento směr vychází z učení Martina Luthera v 16. století a vznikl jako protest proti praktikám katolické církve, jako byl prodej
odpustků. Zdůrazňuje Bibli jako jediný autoritativní zdroj, vedle kritiky zneužívání náboženské moci nabízelo i bohoslužbu v lidovém jazyce namísto dosavadní
latiny, prostotu a soustředění se na jádro křesťanského poselství, aby mu
reformátoři rozuměli.
Kostel najdete nedaleko za hranicí s ČR v Cieszynie.
Je už přes tři sta let starý a působí majestátně. Dvaasedmdesát metrů výšky musí být vidět, jinak kostel má tři tisíce míst k sezení! Když
se jeho tři zvony rozezní, jejich zvuk je slyšet až na české straně.
Lepší pochopení církevní problematiky ve Slezsku vysvětlí následující řádky.
V minulosti zde bylo Těšínské knížectví, jemuž vládli Piastovci. Luterství se tam naplno prosadilo na přelomu 50.-60. let 16. století. Bylo to spojeno zejména s konverzí (přestup na jinou víru) knížete Václava III. Adama, která se předpokládá kolem r. 1555.
Václav III. Adam Pohrobek (1524 – 1579) byl těšínský kníže z rodu slezských Piastovců.
Motivací k církevní konverzi mohla být touha osamostatnit sebe a své poddané žijící na dědičném území od správní struktury katolické církve. Další příčinou mohl být také druhý sňatek Václava III. Adama se saskou kněžnou Sidonií Kateřinou, jež byla vychována v ortodoxním evangelickém prostředí. Konverze by pak nastala po r. 1567. Svou roli ve změně vyznání mohla sehrát okolnost, že mezi světskými slezskými knížaty zůstával už jediný v táboře katolíků. 
Hlavou luterské církve na Těšínsku byl podle tzv. summepiskopálního principu zažitého v protestantském prostředí zeměpán - tedy těšínský kníže. Hovoří se o tzv. "nejvyšším biskupovi" (summus episcopus), který měl v rukou zákonodárnou moc. Kníže Václav III. Adam se tak rázem stal nejvyšším svrchovaným církevním představitelem na Těšínsku, jenž byl podřízen pouze konzistoři v dolnosaském Břehu. Evangelické duchovenstvo v knížectví zastupoval děkan a kolegium farářů označované jako konzistoř. Nejnižší církevněsprávní jednotkou byly, stejně jako v katolické církvi, farnosti.
Pro protestanty v Těšínském knížectví se stala druhá polovina 17. století obdobím největšího útlaku náboženské svobody a perzekuce. Učení Martina Luthera však zapustilo na Těšínsku silné kořeny, které nebyly v dalších staletích katolickou církví ani státem již nikdy zcela přeťaty. Cestu k částečné toleranci otevřela zdejším evangelíkům již Altranstädtská smlouva z roku 1707 a následný exekuční reces císaře Josefa I. z roku 1709. Na jeho základě byl za těšínskou Horní bránou vystavěn v letech 1710-50 evangelický Ježíšův kostel - až do vydání Tolerančního patentu císaře Josefa II. jediný oficiální protestantský chrám v českých zemích.
Evangelický kostel nemohl stát v centru města, proto stojí na návrší a dominuje okolí.
Byl postaven v letech 1710-1722 podle plánů
opavských architektů J. J. Hausrückera a J. Rieda. Původně zde stál dřevěný kostelík. Pozdně barokní věž byla dokončena v r. 1750.
V tamním Muzeu protestantismu (v kostele) je také křeslo, na
kterém seděl císař František Josef I. při návštěvě kostela v září roku 1906.
Kostel Ježíšův v Cieszynie má tři tisíce míst k sezení a
varhany mají více než 2 tisíce píšťal. U kostela je historický hřbitov a bývalá evangelická škola.
Hlavní oltář vznikl v r. 1766 a je rokokovým dílem Józefa Prackera (uváděn i jako J. Pratzker). Autorství soch čtyř evangelistů je přisuzováno jeho otci. Obraz
představující Poslední večeři namaloval Adam Friedrich Oeser, pozdější ředitel nově založené malířské akademie v Lipsku.
Zdroj: PhDr. David Pindur, Ph.D.- Muzeum Těšínska, Deník
Žádné komentáře:
Okomentovat