Rembrandtova Noční hlídka

 

Nápady přicházejí a odcházejí. Jedním z nápadů u mne na blogu jsou obrazy. Ne, nebojte se, nejde o moje obrazy. Ani je nemaluji, ani mi doma nevisí žádný "Rembrandt". Jde mi spíše o znalost obrazů, lépe řečeno alespoň  některých, jak se říká stěžejních. Vytvořili je autoři, které bychom měli znát a možná to i patří k základnímu vzdělání. Proto dnes chci rozjet novou rubriku "Poznej obraz", kde občas zveřejním vždy jeden hodně známý obraz, který sama vyberu. Bez informací to rozhodně nebude. 

Dnes jsme tedy na startovní čáře a kam poběžíme? Přece na Noční hlídku, protože tu nám zrovna nabízí malíř, kterého většina zná jako Rembrandta. Tady je jeho autoportrét: 

 

Slavný Rembrandt Harmenszoon van Rijn, 1655 

Zobrazil sám sebe na pěti desítkách obrazů, ať už jako ztroskotance, vznešeného pána nebo účastníka křížové výpravy. Slavný návštěvník jeho dílny, Constantij Huygens, se ptal Rembrandta, proč nejde do Itálie studovat pravé mistry. Odpověděl, že je mnoho italských obrazů v Holandsku a není nutno za nimi jezdit do Itálie.

Nejslavnější nizozemský obraz se původně nejmenuje Noční hlídka. Ani nemůže. Nezachycuje totiž žádnou hlídku a už vůbec ne noční scénu. Ale o tom všem se dočtete dále v textu.

 

Noční hlídka (nizozemsky De Nachtwacht), původním názvem Posádka kapitána Franse Banninga Cocqa a Willema van Ruytenburcha, je obraz holandského malíře Rembrandta van Rijn. Obraz zaujme především svou velikostí (363 x 437 cm), vynikajícím vystižením světla a stínu a přirozeným znázorněním pohybu. Rembrandt toto své vrcholné dílo dokončil roku 1642 v období vrcholu tzv. holandského zlatého věku.

Obraz zobrazuje vojenskou posádku vedenou kapitánem Fransem Banningaem Cocqem (oblečen v černém s červenou šerpou) a jeho poručíkem Willemem van Ruytenburchem. Tři nejvýraznější prvky obrazu tvoří dva důstojníci v popředí a malá dívka nalevo od nich. Za ní nese vlajkonoš Jan Visscher Cornelissen posádkový prapor. Mrtvé kuře, jež má dívka upnuto opaskem k oděvu, symbolizuje poraženého protivníka a jeho pařát je symbolem vojáků bojujících s arkebuzou. Stejně tak žlutá barva jejích šatů symbolizuje vítězství. Muž před ní má na helmě dubový list, což je tradiční motiv vojáků bojujících s arkebuzou. (Arkebuza je primitivní palná zbraň původem už ze 14. století. Bylo to malé dělo připevněné k dřevěné násadě. První arkebuzy měly doutnákový zámek, který byl později nahrazen křesadlovým zámkem. Jako všechny palné zbraně té doby i arkebuza byla předovka).

Zachytí okamžik, kdy Banning velí svým nastrojeným mužům, aby vyrazili k tradiční přehlídce.

Legenda sice praví, že obraz některé ze zadavatelů zklamal, dnes je však národním pokladem a pro Nizozemce nepřipadá v úvahu nevidět ho alespoň jednou na vlastní oči. Přesto má za sebou krušné chvíle.

Obecně známý název Noční hlídka vznikl pod mylným dojmem, že obraz zachycuje noční scénu. Tento dojem byl způsoben tmavým nátěrem, kterým byl obraz dodatečně natřen. Ve 40. letech 20. století byl během restaurování tento nátěr odstraněn a od té doby má obraz opět původní odstíny. Ve skutečnosti tedy obraz nazývaný Noční hlídka zachycuje scénu za jasného dne.

V roce 1715 při umisťování obrazu na amsterodamské radnici byl obraz oříznut na všech čtyřech stranách z důvodu umístění obrazu mezi dva sloupy, kam se původně nevešel. 😧 Na levé straně po oříznutí zmizely dvě postavy, na vrchní straně vrchol oblouku a dále pak balustráda a okraj schodu. Právě balustráda a schod na původním obrazu byly klíčem k vystižení pohybu. Kopie ze 17. století od malíře Gerrita Ludense ukazuje, jak toto dílo původně vypadalo. Kopie je umístěna v Národní galerii v Londýně. 

Noční hlídka se kromě necitlivých zásahů stala v minulosti také obětí vandalismu. Poprvé v roce 1975, kdy byla poškozena nožem. Nůž patřil jednomu učiteli, který potom tvrdil, že ho ovládl ďábel a kapitán Franz Banning na obraze byl jeho vyobrazením. Podruhé byl poškozen v roce 1990, kdy byl obraz úmyslně polit kyselinou. Kyselina musela být okamžitě odstraněna a tak byl obraz poléván množstvím vody. Kyselina však pronikla jen svrchním ochranným lakem. Po obou těchto činech byl obraz úspěšně restaurován.

Největší nizozemské muzeum Rijksmuseum nechalo zhotovit detailní sken Rembrandtova díla Noční hlídka. Digitální fotografii obrazu o rozlišení 44,8 gigapixelů si mohou lidé volně prohlédnout na internetu a je k dispozici na webových stránkách muzea. 

Obraz zobrazuje vojenskou posádku vedenou kaptánem Fransem Banningaem Cocqem (oblečen v černém s červenou šerpou) a jeho poručíkem Willemem van Ruytenburchem. Za nimi nese vlajkonoš Jan Visscher Cornelissen posádkový prapor. Mrtvé kuře, jež má dívka za nimi u pasu, symbolizuje poraženého protivníka. 

 

Nizozemského malíře Rembrandta van Rijna proslavilo mnoho jeho děl. Jedno z nich je ovšem možné s jistotou označit za největší. Už kvůli jeho rozměrům. Obraz Noční hlídka vystavený v Národním muzeu v Amsterdamu měří skoro 4,4 metru na šířku a více než 3,5 metru na výšku. Toto ohromné plátno však bylo jen ve 20. století několikrát v ohrožení. Odolalo útokům vandalů a přežilo i německou okupaci Nizozemska – schované ve speciálně postaveném bunkru ve vápencových kopcích u Maastrichtu. Jen si představte, že váha Noční hlídky je 337 kilogramů! 

 

Restaurátoři zjistili, že Rembrandt na plátno udělal skicu, než se do této složité kompozice pustil.

V obavách z bombardování a před nenechavýma německýma rukama ho Nizozemci ukryli spolu s dalšími výtvarnými skvosty. Z muzeí a galerií odvezli asi 800 uměleckých děl a uskladnili je nejdříve v bunkrech postavených podél pobřeží.

Bunkry si zabrali Němci, když chtěli stavět Atlantický val. Všichni a všechno tedy muselo pryč. Nejbližší protiletecké kryty byly v kopci Sint Pietersberg. Tak sem přicestovala i Noční hlídka, která prodělala několikasetkilometrovou anabázi. Je to obraz nevyčíslitelné ceny. 

 

Za 2. světové války ukryli Nizozemci své umělecké poklady včetně Rembrandtovy Noční hlídky do protileteckých krytů v kopci Sint Pietersberg u Maastrichtu

Nacisté možná měli s díly z nizozemského kulturního dědictví vlastní chamtivé plány, proto souhlasili, aby obrazy válku přežily ve vápencových jeskyních na území Nizozemska. Nejenže se všechno dělo se souhlasem Němců, sami dokonce nařídili vybudovat klimatizovaný sál, aby se malbám nic nestalo.

Byl tam malý kousek svobodného Nizozemska, protože o všechny obrazy se starali jen Nizozemci. Chránili je nizozemští vojáci, pečovali o ně restaurátoři. Němci museli žádat Nizozemce o svolení ke vstupu do nitra kopce Sint Pietersberg a do zvláštní komory s obrazy. Ti prakticky nemohli povolení nedat, ale v zájmu bezpečnosti drahých děl nesměli němečtí důstojníci k obrazům se zbraní. Ve vybetonované komoře velké jako garáž pro 3 kamióny přečkalo válku třeba 16 Rubensových a 43 Rembrandtových obrazů a také díla Hieronyma Bosche nebo Pietera Bruegela. 

 

Rozměrné plátno Noční hlídky se na posuvné rámy nevešlo, a tak bylo vyňato z rámu, srolováno, uloženo do bedny a položeno na dřevěný podstavec

 

 

Sousoší Noční hlídka na Rembrandtově náměstí v Amsterdamu.

Zdroj: radiozurnal.rozhlas.cz, irozhlas.cz, epochaplus.cz, Wikipedie