ZOO Schönbrunn I. - Koupel mravenečníka a zebry

 

Při návštěvě zámku Schönbrunn jsme uvažovali, kam zajít. Prošli jsme zámecké zahrady a dostali se ke Gloriettu. Odtud je to blízko do vídeňské ZOO. O zámecký okruh je velký zájem, pokud nemáte vstupenku zakoupenou předem, čekáte na prohlídku nejméně 2 hodiny i více. Zvolili jsme ZOO. Patříme k pravidelným návštěvníkům zahrad a  zatím jsme nebyli v zahraniční ZOO (nepočítám slovenské). Teď jsme blízko té nejstarší zoo na světě, jak se uvádí. Tato zahrada byla pětkrát po sobě zvolena nejlepší evropskou ZOO. Je zařazena k světovému kulturnímu dědictví UNESCO císařské letní rezidence Schönbrunn. 

ZOO Tiergarten je na ploše 17 ha a v prospektu je uvedeno: více než 700 zvířecích druhů - od mravenečníka po zebru. Zvířata z celého světa, zčásti ohrožená vyhynutím: žirafy, které je možné pozorovat z galerie ve výšce očí (jako v Olomouci), orangutani, kteří skáčou z lana na lano, tygři sibiřští podřimující ve výběhu, koaly požírající eukalyptus, můžete pozorovat slony africké, jak si dopřávají bahenní lázeň. Velmi oblíbené jsou surikaty při jejich dovádění nebo hrabání v písku. 

Zajímalo mě, kdo tuto ZOO založil. Věděli jste, že zahrada byla založena roku 1752 Františkem I. Štěpánem Lotrinským, císařem Svaté říše římské a manželem rakouské arcivévodkyně Marie Terezie? 

Postavena byla podle plánu Adriana van Steckhovena, který chod zahrady později i řídil. Do jejího středu umístil pavilon, kam chodívala snídat Marie Terezie, manželka zakladatele. Zvířata se v Schönbrunnu chovala již dříve, do otevření zahrady si je však běžní lidé prohlížet nemohli. Dodávaly je cestovní menažerie, což je označení pro zvěřinec, kde byla pro zábavu a poučení chována především exotická zvířata a velké šelmy. V Evropě v hradních příkopech bývali nejčastěji chováni medvědi. Zvířata se později do Vídně na příkaz císaře Josefa II. dovážela z Afriky a Ameriky. Od roku 1770 byli v zoo k zhlédnutí sloni, které se podařilo v roce 1906 poprvé v Evropě rozmnožit. Zahradu často navštěvoval a o zvířata se velice zajímal císař František Josef I. Od jejího založení až do roku 1918 měli lidé vstup do zahrady zdarma. Dnes se zdarma dostanete leda do parku, ceny vstupenek jsou zde:

Vstupné 2023: 

Která zvířata představím jako první? ZOO má na prospektu "Od mravenečníka po zebru", tak je vybráno. Mravenečník je německy der Ameisenbär a zebra se řekne stejně. Takže jsou tam zvířata od A do Z. 

 Navíc u mravenečníka jsme natrefili na jeho koupání. Vždy jsme ho zahlédli, když se někde prošel, tady se předváděl v celé své kráse. Snad vás fotky nebudou nudit, byla to pěkná podívaná. Jsou doplněny komentářem, protože i tam probíhá komentované krmení nebo ošetřování zvířat.

Mravenečník velký (Myrmecophaga tridactyla), zvaný též mravenečník tříprstý nebo hřivnatý, je největší druh mravenečníka. Obývá většinou pastviny nebo listnaté a deštné lesy Střední a Jižní Ameriky.

Na délku dorůstá 1,8 - 2 m. Hmotnost se pohybuje mezi 29 - 65 kg a jeho ocas obvykle měří 64 až 90 cm. Má velmi husté a drsné chlupy, které jsou nejdelší na ocase, kde dosahují až 40 cm.

Mravenečník velký má až 60 cm dlouhý a 12,5 mm široký jazyk, kterým velice rychle kmitá a za jednu minutu jej může zastrčit až 150×. Při lovu potravy jazyk pokrývá lepkavá slina, která zachycuje drobný hmyz. Mravenečník velký nemá žádné zuby. Ty nahrazují výrůstky v ústech a ve svalnatém žaludku. 

Živí se drobným hmyzem, hlavně však mravenci a termity, ke kterým se dostává pomocí svých ostrých drápů, kterými rozbíjí tvrdá termitiště nebo mraveniště. Občas sežerou i housenku nebo vejce. Často mají v  žaludku drobné kamínky, které pomáhají trávení tím, že potravu rozemelou.

Charakteristickým znakem je černá protáhlá skvrna, bílý ramenní pruh, masivní končetiny s třemi ostrými drápy, trubkovitý čenich a malý obličej s drobnýma očima a ušima. 

Při spánku si tělo přikrývá svým dlouhým a huňatým ocasem. Při chůzi došlapuje na klouby prstů, aby se chránil před opotřebováním svých dlouhých drápů. I přesto, že tráví většinu času na souši, je velice schopný plavec. Proto má rád vodu, jak vidíme na fotkách.

Mravenečníci se mezi sebou dorozumívají prskáním, čenicháním, syčením nebo pachy, které jsou velice nápadné na několik metrů daleko.

Pokud se mravenečník cítí ohrožen, chová se podobně jako medvěd: postaví se na zadní končetiny, přičemž mu ocas pomáhá na udržení rovnováhy a velice rychle začne sekat svými ostrými drápy, což může být pro jeho predátory - kočkovité šelmy, např. jaguár nebo puma velice nebezpečné a občas dochází i ke smrtelným zraněním. Většinou tímto obranným manévrem uspěje. 

Samice se rozmnožuje zhruba jednou za 9 měsíců a po 142 - 190 dnech březosti rodí jediné mládě, které je po narození stejně barevně osrstěné jako dospělci a váží kolem 1,3 kg. Několik prvních týdnů přečkává na zádech matky, která jej tímto způsobem přenáší. 

***

 

Zebra stepní (Equus quagga) je velký lichokopytník z čeledi koňovitých (Equidae) rozšířený na travnatých planinách a v řídce porostlých savanách ve východní, střední a jižní Africe.

 Zebry žijí ve stádech vedených jedním hřebcem a stádo je tvořeno několika klisnami a jejich mláďaty. Počet jedinců ve stádu se pohybuje kolem 4-8, někdy i 15.

 

Poddruh Zebra Burchellova má špinavě bílé tělo s černými pruhy. Od ostatních poddruhů zebry stepní se vyznačuje bledým pruhováním na kýtách a nejčastěji zcela chybějícím nebo velmi řídkým pruhováním na končetinách.

Během několika staletí byla její populace značně snížena a dnes přežívá pouze na severozápadě a jihovýchodě svého původního areálu rozšíření. V běhu dosahuje rychlosti 65 km/h.  

Zdroj: ZOO Tiergarten, Wikipedie 

Pokračování