Dnes budeme mlsat ? 😉

 

Dnes má svátek Ludmila, která má své místo v naší historii a článek najdete ZDE.

Nevím, jestli jste si všimli, že 13. září byl Mezinárodní den čokolády. Svůj den má dnes "kdeco", proč by ho nemohla mít čokoláda, že? 

Jaký máte vztah k "mlsání"? Co si pod tím představujete? Většinou totiž jdeme mlsat do cukrárny nebo si domů koupíme něco, co v příhodné chvíli zmizne "do hodiny". Také jsem to tak měla. Možná je to návyk na sladké - pravděpodobně od dětství. 

Podělím se o vzpomínku, která se vám bude zdát zvláštní, ale je pravdivá: 

Na gymnáziu jsme byly takové kvarteto kamarádek, ale jedna, říkejme jí Pavla, byla bližší. Takže jsem znala její stravovací návyky a po maturitě se naše cesty rozešly. Za pár let mi napsala dopis, že má dvojčátka a žije v Praze. Možná myslela, že je to daleko, ale pro mne a další kámošku 400 km žádný problém, v létě jsme si udělaly dovolenou v Čechách, a v Praze jsme tu dotyčnou navštívily. Dodnes vidím ten dům ve Lhotce. Možná to nečekala, i když jsem to domluvila. Co přinést? Nenapadlo nás nic jiného, koupily jsme sáček kvalitní kávy a nějaké krekry, "holkám" každé tabulku té lepší čokolády. To bylo radosti: "Jéé, tety přijely!" Ovšem když došlo na předávání "dárku", byly jsme zpraženy jako ta káva, nejen pohledem, ale i slovně, co to je za nápad nosit čokoládu, oni vůbec nejedí sladké a bude to muset vyhodit. Dobře..., ale stejně nám to vrtalo hlavou. 

Uběhl rok, holky zase povyrostly, stále byly předškolního věku, asi 5leté. Od Pavly přišel dopis, že v létě přijedou na Ostravsko k babičce (matce) a že bychom se mohly setkat. Bylo by prima oživit vzpomínky a prožít spolu celý den. To bude bezva, abychom se nenudily, dalším dvěma kamarádkám jsem navrhla výlet na Radhošť, nebudeme sedět doma. Všechny souhlasily. Dvě z nás si na to vzaly dovolenou a opravdu jsme se těšily všechny. Výlet byl bezvadný, pohoda, děti byly zvyklé chodit, všechno klaplo - až na to jídlo. Jako organizátorka jsem upekla bábovku, ale jedly jsme to jen my tři. Každá jsme měly z domu nějakou svačinu, asi řízek s chlebem, ale Pavla s "holkama" téměř nejedly. Jak ráda bych se podělila... Ve stánku u sochy Radegasta jsme si také něco daly a chtěly jsme koupit i jim, vše bylo odmítnuto s tím, že oni takové věci nejedí a holky jsou zvyklé. Tady každé z nás došlo, že něco tu není normální. Zašly jsme až ke kapličce a zpět, občas zobli nějakou tu borůvku a s pozdním odpolednem jsme se dopravily do Rožnova na cestu domů. Kdo to zná, ví, že  autobusové nádraží je hned před vlakovým nádražím, kde vždy býval bufet. Neudivilo nás, že Pavla si potřebuje odskočit na WC a my jí zatím pohlídáme "holky". Jenže minuty ubíhaly a ona nějak dlouho nejde. Druhá kamarádka mě požádala, abych se za ní šla podívat, co kdyby se jí tam něco přihodilo. 😯 

Znám to tam od dětství, šla jsem najisto. Kouknout na WC, tam nebyla, tak mě napadlo projít tím bufetem. To jsem neměla dělat! Víte, co spatřily moje udivené oči? Pavla, ta přísná odpůrkyně sladkého, která nás pérovala za to, že jejím dcerkám dáváme čokoládu a ona to musí vyhodit, tak ona měla před sebou tři zákusky!  Dodnes vidím, jak láduje punčový řez, věneček a ještě  něco, protože tam zas velký výběr nebyl. V té chvíli, kdyby pohled vraždil, už nepíšu tyto řádky. Já jsem nechápavě přistoupila ke stolku a blekotám  "dělej, prosím, Tě, za chvíli to pojede". Ona jen přikývla a věřím, že v té chvíli jí ty dobroty zhořkly v ústech. Vrátila jsem se na zastávku, nic jsem neřekla, tvářila se "normálně", ale ty dvě poznaly, že něco není OK. Řekla jsem jim to až později. Nechápu, proč si aspoň z té bábovky kousek nevzala.

Divíte se, že od té doby jsme se s Pavlou už neviděly? Byla to naše vina?? 

_____________________________________________________

Čokoládu znaly na našem území vyšší vrstvy už v 18. století. Právě z tohoto století, konkrétně z roku 1770, pochází první zmínka o výrobně čokolády Filipa Watzka v pražské Celetné ulici. K výrobě byly nutné kakaové boby. Teprve na počátku 19. století byli čokoládníci přijati do cechu společně s cukráři. Jedním z prvních „velkovýrobců” čokolády byl Antonín Melichar, který začal v roce 1832 vyrábět čokoládu ve větším množství než to dokázaly malé manufaktury. Čokoláda se stávala přece jen dostupnější, a to nejen v Praze. Počty výrobců i velikost výroben pomalu rostly a rok 1839 přinesl první skutečnou továrnu na čokoládu. 

 

Masivnějšímu rozšíření výroby čokolády bránila cena a nedostupnost kakaových bobů. Tyto překážky překonávali obchodníci jen pomalu. Počátek 20. století však přinesl poměrně rychlý zvrat. Tehdy bylo na našem území asi 50 výrobců čokolády a jestliže v roce 1910 vyrobily továrny kolem 400 vagónů čokolády za rok, o pět let později to bylo už pětkrát víc. A pak přišla světová válka, celkově byla bída, po ní zákaz dovozu kakaových bobů a nové Československo se navíc muselo vyrovnávat se ztrátou velkého trhu bývalé monarchie. Ani to ale nové výrobce neodradilo od zakládání dalších a dalších výroben...

Druhá světová válka logicky přinesla problémy do všech odvětví, také do výroby čokolády. Mít kousek čokolády, byla vzácnost. Úplně se ale výroba nezastavila, a tak bylo po válce na co navazovat. Do tohoto vývoje už ale zasáhl zákon o znárodnění továren nad 500 zaměstnanců z října 1945 a také pozdější vyhlášení některých národních podniků, přestože střední a menší soukromé výrobny měly stále ještě poměrně velké slovo na trhu. 

Po roce 1948 bylo s čokoládou zase všechno jinak. Vzniklo 17 národních podniků, které se měly ve výrobě čokolády a cukrovinek doplňovat, vůbec si neměly konkurovat. Byla dokonce zřízena i „Hlavní správa výroby cukrovinek a trvanlivého pečiva“. Na trhu už byly druhy, které se prodávají dodnes, např. Kofila.

Všimli jste si, že mouřenín z Kofily už nemá černou tvář?

Zajímavou historii má za sebou právě Kofila - čokoládová tyčinka s kávovou příchutí ve žlutém obalu s mouřenínem, který pije čokoládu. Tento druh se prodává od roku 1923. Tedy letos rovných sto let! 👍 Řekli byste, že ten známý žlutý obal vznikl speciálně ke spartakiádě v roce 1956? Mouřenín tam měl, jak jinak, černou tvář. Jenže...

 

Výrobce začátkem roku 2022 změnil podobu slavného mouřenína. Obrázek od uznávaného výtvarníka Zdenka Rykra v nové době "zmodral", a bylo třeba změnit typický černý obličej. Výrobce podlehl trendu, který iniciovalo hnutí Black Lives Matter, a postavičku přebarvil z rasových důvodů, aby nikoho její vzhled neurážel.Takže máme mouřenína modrého. 

***

Z retro bonboniér mi nejvíc chutnala 3 patrová bonboniéra Lidka, vyráběná firmou Diana v Děčíně - nahoře bonbóny, dole malé čokoládky, byla podle mne vůbec nejlepší a luxusní. Když ji maminka koupila, to byl svátek. 👍

 

Představte si, že čokoláda pomáhá hubnout!

Neurologové se shodují, že malá porce kvalitní čokolády před a po jídle pomáhá během hubnutí. Podle výzkumů čtvereček čokolády 20 minut před jídlem aktivuje hormony v mozku odpovědné za pocit sytosti. Ty pošlou našemu žaludku zprávu “Jsem plný!”, a donutí nás tak sníst menší porci než obvykle. Kousek dobré čokolády po jídle nám může zase zabránit v přehnaném mlsání. 😎

Pomáhá také při dráždivém kašli

Profesor Cambridgeské univerzity Alyn Morice publikoval výsledky svého výzkumu, ve kterém zjistil, že čokoláda zmírňuje kašel lépe než některé sirupy k tomu určené. Čokoláda totiž vytváří lepkavý povlak, který chrání nervová zakončení způsobující kašlání. Jak se čokoláda rozpouští ve vašich ústech, dostává se do kontaktu s podrážděnými nervy v krku a zklidňuje je. 

Takže příště, až budete mít nepříjemný kašel, nechte v ústech pomalu rozpustit kostičku čokolády. 

Podle statistik zkonzumuje průměrně český občan 6 kg čokolády za rok. A jak jste na tom s čokoládou vy? Já tedy poslední tři roky za statistikou pokulhávám, ale splněno už mám, to zase jo.  

Zdroj: lifee.cz, marianne.cz