KALEIDOSKOP podle Hanky : Vzpomínka na Ondráše z Janovic s příběhem

Slyšeli jste někdy o Ondrášovi? Pokud nejste ze Slezska nebo Valašska, tak je menší šance ho "znát". Každý region si chrání to svoje. Kdo si dnes, v den jeho narozenin (343 let od narození), vzpomene na "zbojníka", který vstoupil do dějin? Jeho rodištěm byly Janovice:

Janovice jsou v okrese Frýdek-Místek v Moravskoslezském kraji. Leží mezi městem Frýdlant nad Ostravicí, Frýdkem-Místkem, Frenštátem pod Radhoštěm a severně je pak město Vratimov.

Někdo si řekne - co to je za "pitomost" připomínat zbojníka, vždyť to byl z dnešního pohledu "výtržník a zloděj". Jenže to o době, kdy on žil, musíme něco vědět. Ondráš byl ročník 1680 a přesto, že byl synem fojta, což byl ve vesnici "někdo" (zastával vrchnost a měl práva dnes srovnatelná s funkcí starosty i policajta), nesouhlasil "s režimem" - řečeno dnešními slovy. Po bitvě na Bílé hoře se poměry zhoršily tak, že lidé byli Habsburky násilně nuceni ke katolickému náboženství, což vyvolalo několik povstání např. na Valašsku. Po třicetileté válce (skončila 1648) nastal tak velký úbytek lidí, rozuměj pracovních sil na polích vrchnosti bylo málo, že přeživší museli robotovat na polích 3 dny v týdnu. 9. ledna 1641 Habsburkové vydali patent, který měl zabránit rostoucímu zbojnictví na Valašsku. Přestože sliboval prominutí trestu i nemalé bohatství každému zbojníkovi, který zabije svého druha zbojníka, očekávaný výsledek se nedostavil. Takže ten, kdo se tehdy vzepřel rozhodnutí Habsburků, byl zbojník. Z filmů nebo knih máme vštěpeno, že zbojník většinou bohatým bral a chudým dával. Asi jinou možnost změny neviděl. ... Doby se mění a dnes někdo dostává od hlavy státu ocenění za "odboj". 😉 Asi tak.

***

Ondrášovo jméno nosí Vojenský umělecký soubor Ondráš. V Raškovicích a ve Sviadnově je známá restaurace Ondráš, která má tohoto zbojníka v logu:

Známým hudebním tělesem v Novém Jičíně je Pěvecký sbor Ondráš. Ilja Hurník napsal hudbu k baletu "Ondráš". Pak také blízko trasy na Lysou horu u Ostravice stojí Horský hotel Ondráš.

Když chtěl zbojník Ondráš svým kumpánům promluvit do duše, sezval si je prý ke skále, kterou můžete v Beskydech vidět dodnes. Ondráš, jako správný šéf, stál na obřím kusu kamene a chlapi k němu vzhlíželi zezdola. Právě zde byl, podle ústního vyprávění, Ondráš zvolen vůdcem své družiny. Té skále se říká Ondrášova a uvidíte ji, když se vydáte po žluté značce od Malenovic na Lysou. Připomíná to slovenského Jánošíka. Když přijedete do Terchové, kde asi nejvíce pobýval, nad obcí ční socha tohoto zbojníka.

V Beskydech je několik míst, která nesou jeho jméno. Na úpatí Lysé hory jsou jeskyně, kde údajně schraňoval svůj poklad – dodnes se to nazývá „Ondrášovy ďury“. Můžete se na ně podívat ZDE.

Pověst Ondrášův poklad: V ďůrách na Lysé hoře se Ondráš se svými zbojníky ukrýval před vojáky. Zde si také uschoval svůj poklad, který mu hlídala čarodějnice Divá Hana. Byla to ta čarodějka, která dala Ondrášovi čarovný opasek a obušek. Když Juráš zabil Ondráše a zbylí zbojníci byli pochytáni, jeden z nich při mučení prozradil tajný úkryt pokladu. Vrchnost potom vyslala vojsko, aby poklad vypátralo. Když vojáci obklíčili určené místo a opatrně se blížili ke vchodu, na skále nad jeskyní se ozval strašný skřek čarodějnice. Z oblohy sjel blesk a za dunění hromu se skála i s čarodějnicí zřítila do podzemní propasti a kamení uzavřelo vchod. I později se mnozí vydali hledat poklad slavného zbojníka. Díky kouzlům čarodějnice Hany se to však dodnes nikomu nepodařilo a jen málokdo se vrátil ve zdraví domů.

Nad obcí Malenovice, nedaleko místa, které je známé jako vodopády říčky Satiny, je už vzpomínaná Ondrášova skála. Ondrášovu skálu najdete u místa zvaného „U korýtka“. Možná právě tady loupežníci nabírali vodu, jako to dělají dnes turisté při výstupu k Lysé hoře.

Podle legendy vede tajná chodba z Lysé hory až k hoře Ondřejník. Vchod do ní prý je schován pod dnešní kaplí svatého Antonína Paduánského. Díky této podzemní chodbě Ondráš mohl lehce zmizet a přejít přes široké údolí dnešního Frýdlantu nad Ostravicí. Jestli je pod kaplí chodba, těžko říci. Každopádně je odtud skvělý rozhled na Beskydy.

A víte, co mě fascinovalo? To, že se o Ondráše zajímal Petr Bezruč nebo místní folklór, by bylo "normální". Když však na stránkách Čechoameričanů s valašskými kořeny, kteří "za velkou louží" žijí už v kdoví kolikáté generaci a česky už nemluví, objevíte text o Valaších a v závěru báseň o zbojníkovi Ondrášovi, to jsem fakt zírala. Přesvědčit se můžete kliknutím ZDE.

We Are Valachs!

Call for me Ondras, to hear the wisdom of mine,
as I his old father will give him,
before I shall die.
Hear my son Ondras
you will be well of
you have the heart of a zbojnik,
you gain of money a lot.
You take on your side a carbine
and a club in your hand,
rule from Lysa in Beskydy
and punish bad people for their sins.

( Zavolejte mi Ondráše,
aby slyšel moudrost mou,
kterou já jeho starý otec jemu dám,
předtím než zemřu.
Poslouchej můj synu Ondráši,
bude dobře od tebe
mít to srdce zbojníka,
získáš hodně peněz.
Přibereš na svou stranu karabinu
a obušek do ruky,
rulu z Lysé v Beskydech
a potrestáš špatné lidi pro jejich hřích ).

Kdo byl Ondráš?

Ondráš z Janovic, vlastním jménem Ondřej Fuciman, dříve mylně označován jako Ondřej Šebesta, (13. listopadu 1680 Janovice – 1. dubna 1715 Sviadnov) je nejslavnější moravskoslezský zbojník.

Ve Slezsku a na Valašsku se o něm vyprávělo mnoho pověstí a vztahují se k němu lidové písně a lašský mužský tanec „Ondrášův skok“.

Zdá se, že Ondráš nebyl žádný chuďas. Podle pramenů šlo o syna fojta (tedy řeklo by se dnešního starosty) Janovic. Ondráš dokonce studoval v piaristickém klášteře v Příboře, což byla jedna z nejváženějších (a tedy také nejdražších) škol v oblasti Moravy a Slezska. Roku 1711 odešel na zboj, přidal se k loupežníkům, kteří na Frýdecko dorazili z Uher. Stal se vůdcem zbojnické družiny a na jeho dopadení byla vypsána nemalá odměna.

J. Kobzáň, Ondráš a Juráš

Přečtěte si jeho příběh z Janovic:

To bylo roku 1711, když na Frýdecko dorazili loupežníci z Uher. V Janovicích žil nebojácný a divoký Ondra Šebesta (Fuciman). Ničeho se nebál a dokonce měl na svědomí i několik zlých činů. Přidal se on k uherským loupežníkům a že byl podobné krve a znal dobře kraj, stal se brzy jejich náčelníkem. Na stráních Lysé hory měli nespočet tajných úkrytů a nikdo je nemohl polapit. Mnoho se o Ondrášových zbojnících povídá mezi lidmi a tak alespoň jednu příhodu.

Jel jednou hrabě Pražma kočárem z návštěvy zpět na své panství, když tu jej obstoupilo několik chlapů s pistolemi a přikázali mu, aby si vystoupil. Byl to zbojník Ondráš, jak se sám představil a vysvětlil hraběti o co mu jde. Hraběte nechal hlídat zbojníky a sám přisedl do kočáru k hraběnce. Když přijeli na zámek, nechala hraběnka zavolat frýdeckého správce. Ten se rozčiloval, ale co naplat, hraběnka poručila, aby nasedl. Naložili ještě do kočáru lavici a lískovku na vyplácení sedláků a vyrazili zpět do lesa. Jenom tak mohl být hrabě zachráněn. Jinak by mu zbojníci hrdlo jistě podřízli. Když se vrátili ke zbojníkům, vyndali lavici a Ondráš vytáhl vystrašeného správce z kočáru: „Tak pane hrabě a teď suďte. Co si zaslouží ten hanebník za to, že moje matka jeho vinou o život přišla, otce div neubil a mou sestru pronásledoval? A za všechno hrubé zacházení s poddanými? Jak jiným činil, tak mu má bát odplaceno?" Hrabě nemohl jinak, než přikývnout. Dva silní chlapi hned položili správce na lavici a začali mu sázet výprask. Správce zakusil na vlastní kůži, čeho tak často uštědřoval. Dostal ran nepočítaně, dokud neomdlel. Pak ho vzkřísili, naložili do kočáru. Hrabě přisedl a Ondráš se s ním loučil se slovy: „Povězte svému správci, ať je k poddaným lidštější, sic se mu ještě hůře povede." Pak odjeli na zámek. Ondráš se tak pomstil správci za příkoří, které musela jeho rodina vytrpět. Dlouho pak ještě Ondráš dohlížel na spravedlnost v kraji. Nejlepší jeho zbojník se jmenoval Juráš. Byl odvážný, chytrý a jako Ondráš malého vzrůstu. Lidé jim začali říkat Ondrášek a Jurášek. Strachu dokázali ale nahnat všem. Nikdo je nemohl lapit až do té doby, než na ně poslal zemský hejtman vojsko. I tak by unikali nebýt Jurášovy zrady, který chtěl zaujmout Ondrášovo místo a tak jej sám zabil. Rok pak ještě zbojničil než skončil sám na šibenici.