Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

úterý 14. listopadu 2023

Židovský hřbitov ve Vídni

Židovský hřbitov , nazývaný také izraelský hřbitov , je hřbitov určený k pohřbívání lidí vyznávajících judaismus podle toho, co stanoví židovská tradice . Historicky byly hřbitovy v hebrejštině označovány různými způsoby , včetně bet kevarot (בית קברות, dům hrobek ), beit almin nebo bet olam (dům věčnosti), bet chayyim (dům života [věčný]) a bet shalom (dům míru). Země hřbitova je považována za svatou a od jejího otevření musí být vykonán zvláštní obřad. Podle židovské tradice jsou hroby posvátnými místy a musí zůstat nerušené navěky. Zřízení hřbitova je pro židovskou komunitu jednou z prvních priorit. Nákup pozemku a údržba pro jeho provoz je zpravidla financována ze společného fondu obyvatel obce v oblasti, kde se každý hřbitov nachází. Každý muž , bez ohledu na to, zda se hlásí k židovskému náboženství nebo ne, si musí při vstupu na jakýkoli židovský hřbitov zakrýt hlavu, obvykle jarmulkou a nejlépe černou. 1 ] Úcta k mrtvým ( kevod ha-Met ) je vlastní židovskému právu. Spojení mezi duší a lidským tělem po smrti je základním aspektem židovské víry ve věčnost duše . Proto je zakázáno vyklizení mrtvého, jakož i získání jakéhokoli prospěchu z něj nebo z židovského pohřbu nebo jakýkoli čin, který by mohl být považován za „zesměšnění strádajícího“ ( l'oeg l'rash ), jako např. pronášet hanlivé poznámky na adresu zesnulého nebo v ironickém tónu. Rovněž je zakázáno provozovat v přítomnosti zesnulého nebo jeho hrobu jakoukoli činnost pro potěšení nebo životní potřeby, jako je jídlo, kouření nebo pití alkoholu. Židovský hřbitov - https://cs.wiki34.com/wiki/Cementerio_jud%C3%ADo
Židovský hřbitov , nazývaný také izraelský hřbitov , je hřbitov určený k pohřbívání lidí vyznávajících judaismus podle toho, co stanoví židovská tradice . Historicky byly hřbitovy v hebrejštině označovány různými způsoby , včetně bet kevarot (בית קברות, dům hrobek ), beit almin nebo bet olam (dům věčnosti), bet chayyim (dům života [věčný]) a bet shalom (dům míru). Země hřbitova je považována za svatou a od jejího otevření musí být vykonán zvláštní obřad. Podle židovské tradice jsou hroby posvátnými místy a musí zůstat nerušené navěky. Zřízení hřbitova je pro židovskou komunitu jednou z prvních priorit. Nákup pozemku a údržba pro jeho provoz je zpravidla financována ze společného fondu obyvatel obce v oblasti, kde se každý hřbitov nachází. Každý muž , bez ohledu na to, zda se hlásí k židovskému náboženství nebo ne, si musí při vstupu na jakýkoli židovský hřbitov zakrýt hlavu, obvykle jarmulkou a nejlépe černou. 1 ] Úcta k mrtvým ( kevod ha-Met ) je vlastní židovskému právu. Spojení mezi duší a lidským tělem po smrti je základním aspektem židovské víry ve věčnost duše . Proto je zakázáno vyklizení mrtvého, jakož i získání jakéhokoli prospěchu z něj nebo z židovského pohřbu nebo jakýkoli čin, který by mohl být považován za „zesměšnění strádajícího“ ( l'oeg l'rash ), jako např. pronášet hanlivé poznámky na adresu zesnulého nebo v ironickém tónu. Rovněž je zakázáno provozovat v přítomnosti zesnulého nebo jeho hrobu jakoukoli činnost pro potěšení nebo životní potřeby, jako je jídlo, kouření nebo pití alkoholu. Židovský hřbitov - https://cs.wiki34.com/wiki/Cementerio_jud%C3%ADo
Židovský hřbitov , nazývaný také izraelský hřbitov , je hřbitov určený k pohřbívání lidí vyznávajících judaismus podle toho, co stanoví židovská tradice . Historicky byly hřbitovy v hebrejštině označovány různými způsoby , včetně bet kevarot (בית קברות, dům hrobek ), beit almin nebo bet olam (dům věčnosti), bet chayyim (dům života [věčný]) a bet shalom (dům míru). Země hřbitova je považována za svatou a od jejího otevření musí být vykonán zvláštní obřad. Podle židovské tradice jsou hroby posvátnými místy a musí zůstat nerušené navěky. Zřízení hřbitova je pro židovskou komunitu jednou z prvních priorit. Nákup pozemku a údržba pro jeho provoz je zpravidla financována ze společného fondu obyvatel obce v oblasti, kde se každý hřbitov nachází. Každý muž , bez ohledu na to, zda se hlásí k židovskému náboženství nebo ne, si musí při vstupu na jakýkoli židovský hřbitov zakrýt hlavu, obvykle jarmulkou a nejlépe černou. 1 ] Úcta k mrtvým ( kevod ha-Met ) je vlastní židovskému právu. Spojení mezi duší a lidským tělem po smrti je základním aspektem židovské víry ve věčnost duše . Proto je zakázáno vyklizení mrtvého, jakož i získání jakéhokoli prospěchu z něj nebo z židovského pohřbu nebo jakýkoli čin, který by mohl být považován za „zesměšnění strádajícího“ ( l'oeg l'rash ), jako např. pronášet hanlivé poznámky na adresu zesnulého nebo v ironickém tónu. Rovněž je zakázáno provozovat v přítomnosti zesnulého nebo jeho hrobu jakoukoli činnost pro potěšení nebo životní potřeby, jako je jídlo, kouření nebo pití alkoholu. Židovský hřbitov - https://cs.wiki34.com/wiki/Cementerio_jud%C3%ADo

 

“ Židovské hřbitovy mluví o životě a ne o smrti. „

Příspěvek navazuje na článek o návštěvě Zentralfriedhofu ve Vídni. Tento vídeňský ústřední hřbitov je velmi rozsáhlý a je rozdělen na oddělení, kde jsou pohřbeni vyznavači i jiných náboženství, tedy nejen křesťané. Hřbitov je propojen, tak se nabízelo navštívit i židovský hřbitov. Jsou tam vlastně dva - starý a nový a tak naše kroky vedly na Alter jüdischer Friedhof (starý hřbitov). Nepovažuji se za typického provozovatele funerální turistiky, ale kladný vztah ke hřbitovům mám od mala. Když mám možnost, ráda i na svých cestách na hřbitov zajdu a nějaké trauma mi to nepřináší. Židovských hřbitovů je u nás hodně, ale moc jsem jich zatím nenavštívila. Nepovažuji se tedy za "znalce" této problematiky, proto trochu čerpám z knihy “ Židovské hřbitovy a pohřbívání „ . Autor Jaroslav Achab Haidler je hercem Činoherního divadla v Ústí nad Labem, překladatelem z hebrejštiny a spisovatelem. Jak sám píše, k hebrejštině i judaismu ho přivedla, podle jeho slov, právě „funerální turistika“.

   https://knihazaknihou.cz/wp-content/uploads/2019/06/%C5%BEidovsk%C3%A9p%C5%99ebal.jpg 

V knize se čtenář dozví např., jaký význam mají symboly, které jsou tradičně zobrazovány na náhrobcích. Proč si Židé na odchodu ze hřbitova rituálně omývají ruce a některé teorie vysvětlující zvyk pokládání kamenů na hrob místo květin. Zajímavé tam je, jakými přesmyčkami vznikla typická židovská příjmení jako Kohn a Roubíček, nebo proč se smuteční průvod cestou na hřbitov minimálně třikrát zastavil a žebrákům, které potkal, pozůstalí darovali minci.

Židovské hřbitovy jsou větší, jiné menší a také bychom mohli hodnotit i péči o ně. Na rozdíl od křesťanských tradic ten židovský byl odjakživa zvlášť a  je určen k pohřbívání lidí vyznávajících judaismus. Je to podle toho, co stanoví židovská tradice. Země, tedy půda hřbitova, je považována za svatou a po jejím otevření musí být proveden obřad. Podle židovské tradice  jsou hroby posvátnými místy a musí zůstat nerušené navěky. Pokud chce muž vstoupit na židovský hřbitov, je pravidlem zakrýt si hlavu, nejlépe jarmulkou, spíše černou. Takové jsou židovské tradice bez ohledu na to, zda se hlásí k židovskému náboženství nebo ne.

Židé nechodí na rozdíl od křesťanů na hroby s květinami, ale dávají tam kamínky a také jejich pohřeb bývá prostý. Co se týká zásady neporušitelnosti hrobů, Židé věří, že v místě, kde je mrtvý pohřbený, i po letech zůstává kousek jeho duše. Proto se k hrobům vracejí, zvlášť když tam je pochovaný nějaký učenec, rabín nebo významná osobnost. Věří, že jejich duše a vědomosti se neztratily, ale částečně v místě zůstávají. Úcta k mrtvým je vlastní židovskému právu. Spojení mezi duší a lidským tělem po smrti je základním aspektem židovské víry ve věčnost duše. Proto je zakázáno vyklizení mrtvého, pronášení hanlivých poznámek na adresu zesnulého. Rovněž je zakázáno provozovat v přítomnosti zesnulého nebo jeho hrobu životní potřeby, např. jídlo, kouření nebo pití alkoholu. 

Zpočátku byly židovské hřbitovy umístěny na okraji města nebo uprostřed židovské čtvrti. Pro Židy z diaspory je běžné pohřbívat zesnulé s nohama obrácenýma k Jeruzalému. Na náhrobcích jsou nápisy v hebrejštině nebo v rodném jazyce zesnulého. Největší hřbitovy co do rozsahu nebo množství hrobů jsou v Polsku, Maďarsku, Německu, České republice, Rakousku a samozřejmě v Izraeli.

Židovský hřbitov - https://cs.wiki34.com/wiki/Cementerio_jud%C3%ADo

Na Ústředním hřbitově ve Vídni (Zentralfriedhof) projdete 1. bránou a vstoupíte do staré židovské části, která je na plánku vpravo. Uvidíte tam pohřebiště prorostlé bujnou zelení s řadou zajímavých architektonických památníků a hrobů významných židovských osobností. Ve skupině 5b jsou blízko sebe mj. pochováni Arthur Schnitzler a Friedrich Torberg. Je tam i hrobka Gutmannů, kteří se podíleli na uhelném podnikání ve Slezsku.

Židovský hřbitov , nazývaný také izraelský hřbitov , je hřbitov určený k pohřbívání lidí vyznávajících judaismus podle toho, co stanoví židovská tradice . Historicky byly hřbitovy v hebrejštině označovány různými způsoby , včetně bet kevarot (בית קברות, dům hrobek ), beit almin nebo bet olam (dům věčnosti), bet chayyim (dům života [věčný]) a bet shalom (dům míru). Země hřbitova je považována za svatou a od jejího otevření musí být vykonán zvláštní obřad. Podle židovské tradice jsou hroby posvátnými místy a musí zůstat nerušené navěky. Zřízení hřbitova je pro židovskou komunitu jednou z prvních priorit. Nákup pozemku a údržba pro jeho provoz je zpravidla financována ze společného fondu obyvatel obce v oblasti, kde se každý hřbitov nachází. Každý muž , bez ohledu na to, zda se hlásí k židovskému náboženství nebo ne, si musí při vstupu na jakýkoli židovský hřbitov zakrýt hlavu, obvykle jarmulkou a nejlépe černou. 1 ] Úcta k mrtvým ( kevod ha-Met ) je vlastní židovskému právu. Spojení mezi duší a lidským tělem po smrti je základním aspektem židovské víry ve věčnost duše . Proto je zakázáno vyklizení mrtvého, jakož i získání jakéhokoli prospěchu z něj nebo z židovského pohřbu nebo jakýkoli čin, který by mohl být považován za „zesměšnění strádajícího“ ( l'oeg l'rash ), jako např. pronášet hanlivé poznámky na adresu zesnulého nebo v ironickém tónu. Rovněž je zakázáno provozovat v přítomnosti zesnulého nebo jeho hrobu jakoukoli činnost pro potěšení nebo životní potřeby, jako je jídlo, kouření nebo pití alkoholu Židovský hřbitov - https://cs.wiki34.com/wiki/Cementerio_jud%C3%ADo
Židovský hřbitov , nazývaný také izraelský hřbitov , je hřbitov určený k pohřbívání lidí vyznávajících judaismus podle toho, co stanoví židovská tradice . Historicky byly hřbitovy v hebrejštině označovány různými způsoby , včetně bet kevarot (בית קברות, dům hrobek ), beit almin nebo bet olam (dům věčnosti), bet chayyim (dům života [věčný]) a bet shalom (dům míru). Země hřbitova je považována za svatou a od jejího otevření musí být vykonán zvláštní obřad. Podle židovské tradice jsou hroby posvátnými místy a musí zůstat nerušené navěky. Zřízení hřbitova je pro židovskou komunitu jednou z prvních priorit. Nákup pozemku a údržba pro jeho provoz je zpravidla financována ze společného fondu obyvatel obce v oblasti, kde se každý hřbitov nachází. Každý muž , bez ohledu na to, zda se hlásí k židovskému náboženství nebo ne, si musí při vstupu na jakýkoli židovský hřbitov zakrýt hlavu, obvykle jarmulkou a nejlépe černou. 1 ] Úcta k mrtvým ( kevod ha-Met ) je vlastní židovskému právu. Spojení mezi duší a lidským tělem po smrti je základním aspektem židovské víry ve věčnost duše . Proto je zakázáno vyklizení mrtvého, jakož i získání jakéhokoli prospěchu z něj nebo z židovského pohřbu nebo jakýkoli čin, který by mohl být považován za „zesměšnění strádajícího“ ( l'oeg l'rash ), jako např. pronášet hanlivé poznámky na adresu zesnulého nebo v ironickém tónu. Rovněž je zakázáno provozovat v přítomnosti zesnulého nebo jeho hrobu jakoukoli činnost pro potěšení nebo životní potřeby, jako je jídlo, kouření nebo pití alkoholu. 2 ] Židovský hřbitov - https://cs.wiki34.com/wiki/Cementerio_jud%C3%ADo
Židovský hřbitov , nazývaný také izraelský hřbitov , je hřbitov určený k pohřbívání lidí vyznávajících judaismus podle toho, co stanoví židovská tradice . Historicky byly hřbitovy v hebrejštině označovány různými způsoby , včetně bet kevarot (בית קברות, dům hrobek ), beit almin nebo bet olam (dům věčnosti), bet chayyim (dům života [věčný]) a bet shalom (dům míru). Země hřbitova je považována za svatou a od jejího otevření musí být vykonán zvláštní obřad. Podle židovské tradice jsou hroby posvátnými místy a musí zůstat nerušené navěky. Zřízení hřbitova je pro židovskou komunitu jednou z prvních priorit. Nákup pozemku a údržba pro jeho provoz je zpravidla financována ze společného fondu obyvatel obce v oblasti, kde se každý hřbitov nachází. Každý muž , bez ohledu na to, zda se hlásí k židovskému náboženství nebo ne, si musí při vstupu na jakýkoli židovský hřbitov zakrýt hlavu, obvykle jarmulkou a nejlépe černou. 1 ] Úcta k mrtvým ( kevod ha-Met ) je vlastní židovskému právu. Spojení mezi duší a lidským tělem po smrti je základním aspektem židovské víry ve věčnost duše . Proto je zakázáno vyklizení mrtvého, jakož i získání jakéhokoli prospěchu z něj nebo z židovského pohřbu nebo jakýkoli čin, který by mohl být považován za „zesměšnění strádajícího“ ( l'oeg l'rash ), jako např. pronášet hanlivé poznámky na adresu zesnulého nebo v ironickém tónu. Rovněž je zakázáno provozovat v přítomnosti zesnulého nebo jeho hrobu jakoukoli činnost pro potěšení nebo životní potřeby, jako je jídlo, kouření nebo pití alkoholu. 2 ] Židovský hřbitov - https://cs.wiki34.com/wiki/Cementerio_jud%C3%ADo

 








„Lepší kytky zaživa a kámen na hrob, než celý život kamení a kytky na hrob.“
Pokud jste dočetli až sem, jako bonus přidám z knihy vysvětlení snad nejznámějšího židovského příjmení Kohn Bylo u rodin s židovskými předky odvozeno z apelativa kohen, tj. „kněz v jeruzalémském chrámu“. Nahlédnete-li do předválečných pražských židovských matrik nebo do transportních seznamů, vidíte, že se jednalo o nejčastější židovské příjmení u nás, stejně tak patří příjmení Cohen mezi nejfrekventovanější příjmení u Židů v celosvětovém měřítku. Příjmení Kohn je doloženo na Moravě i u nežidovských rodin, můžete ho vyložit z rodného jména Konrád nebo Konstantin.
Zdroj: idnes.cz, Jaroslav A. Haidler

10 komentářů:

  1. Hani, to je zajímavý článek.Já osobně chodím jen hřbitov u nás, kde máme naše rodiče a zastavím se i u hrobů známých. Také bych na hřbitově nikdy nejedla, jsem nekuřačka, alkohol také nepiji. Vadí mi, že tam občas někteří lidé chodí se psy, kteří mnohdy očůrávají okraje náhrobků i když je na bráně jasně napsnáno. že je tam vszup se psy zakázán. Myslím, že když se někdo rozhodne jít na hřbitov, byť procházkou, tak má nechat svého mazlíčka doma nebo ho ponechat před bránou. Přijde mi to nedůstojné, aby si psí miláčci "značkovali" cestičky na cizích náhrobcích...Bohužel se mnozí lidé na těchto pietních místech nechovají podle daných pravidel a mám pocit, že je to touto zvláštní dobou... Měj se moc hezky a opatruj se.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Napsala jsi to podle toho, jak to zažíváš na hřbitově. Souhlasím, také u nás přicházejí lidé na hřbitov se psy a vadí mi ti pobíhající. To je asi všeobecný problém, nemám to ráda, když ke mně přiběhne neznámý pes a panička přes půl hřbitova křičí, že on nic neudělá. To mě v ten moment nezajímá. Chodíme pravidelně na dva "moje" hřbitovy a pak ještě na další v jiném městě od přítele. Nejíme tam, ale vodu na pití nosíme, protože v létě za veder by tam člověk mohl mít nevolnost z dehydratace, takže tento bod "porušujeme". Pokud tam člověk umývá pomník nebo okopává, trvá to hodinu i více a napít se je potřeba.
      Děkuji za zajímavý příspěvek a také se měj, Jaruš, moc hezky. ☺

      Vymazat
  2. Mám také kladný vztah ke hřbitovům a to díky babičce,která byla velká cestovatelka a veškeré příbuzenstvo a známé měla v Podkrkonoší,odkud pocházela a tak tam s námi hodně jezdila.První jsme vždy navštívily hřbitov.
    Ráda jsem si prohlížela náhrobky a to mi zůstalo,ale baví mě jenom staré hřbitovy,kde se už nepohřbívá.
    Hani,zajímavý článek a vůbec židovské tradice a krásné fotografie

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituš, docela Ti "závidím", že Tvoje babička byla velká cestovatelka, protože jsem měla dvě babičky a ony vlastně nikde nebyly. S tou mladší jsme chodily pravidelně na hřbitov, do obchodu a do města, ale to bylo veškeré "cestování". Také se mi vždy některé náhrobky líbily a teď několik z nich ukazuji příteli.
      Jsem moc ráda, že se Ti tento článek líbí i pořízené fotografie. ☺

      Vymazat
  3. Hanko, dík za tyto informace - mám také mnohé knížky o židovském pohřbívání, o zvycích a spoustu literatury o synagogách, ghetech a židovských hřbitovech. P.Heidler kdysi měl pěkný pořad v telce o hřbitově v Libochovicích - ten byl hrozně zarostlý a poničený a už se to dost napravilo a nejen tam.Moc ráda tyto hřbitovy navštěvuji a je jich opravdu hodně, ale mnohé jsou v žalostném stavu. Na blog je dávám minimálně.O tom, proč někde byla židovská komunita silná a jinde třeba žádná, proč se díky Josefu II. židé museli jmenovat tak a ne jinak - to jsou zajímavosti, které ráda čtu.Věnuji se tomu hodně let a stále se dovídám nové věci. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jiřinko, je vidět, že v této problematice jsi o hodně dále, já jsem na židovské hřbitovy ani s babičkou ani s rodiči nikdy nechodila a vlastně první návštěva byla na Starém žid. hřbitově v Praze v rámci výletu z gymnázia. Pak jsem tam byla ještě 2x, bývalo to s průvodcem. V posledních letech jsme s přítelem navštívili i synagogy - v Dobrušce, Březnici a v Krnově. Pokud se tomu věnuješ hodně let, určitě o této problematice víš mnohem více. Děkuji za návštěvu a zajímavý komentář. ☺

      Vymazat
  4. Hani, mám moc ráda židovské hřbitovy. Musím teď běžet, k článku se vrátím ještě jednou a v klidu.
    Měj hezký den. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, židovské hřbitovy mají svou atmosféru a představ si, na tom ostravském jsem ještě nebyla. Tak se tam snad také vypravíme.
      Přeji příjemný pátek, volný den. ☺

      Vymazat
  5. Tento článek mne zavedl v myšlenkách za maminkou, která nám vyprávěla, jak při náletech na Brno utíkala ze školy, jak se schovávali ve sklepě...., maminčin život by opravdu stál za knihu. Kolikrát jsme se o to s bratrem chtěli pokusit. Maminka jí zemřela, když jí byly 4 roky, mladší sestře 2 a starším sestrám 6 a 10. Děvčata si rozebraly na výchovu různé rodiny a tatínek tvrdě pracoval, aby mohl všem děvčatům zaplatit vzdělání. Vždy o prázdninách se na pár dní všichni sešli. Moji maminku si za schovanku vzala řídící učitelka z Brna. Tenkrát se učitelky nesměly vdávat a mít děti, ale babička už byla v penzi, když si maminku vzala. A maminka měla velmi přísnou výchovu. Jak byla její pěstounka přísná jsem zažila i já na vlastní kůži. I na tuto babičku však ráda vzpomínám. Maminka už není a jak ráda bych si s ní opět povídala, jen nevím, jak bych jí vysvětlovala dnešní dění ve světě a ve státě. Už nikam nechodila a svět jí už v posledních letech života unikal někam do ztracena.
    Alespoň jsem její život a i život tatínka zachytila podle fotografií a dokumentů do obsáhlé fotoknihy i pro bratra.
    A na hřbitovy chodívám i když jsem třeba v jiném městě na dovolené. Některé židovské hřbitovy bývají ale zavřené a otevírají se jen při některých příležitostech. Hanko, měj se hezky a odpusť ten obsáhlý komentář.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maruško, předně chci poděkovat za tak pěkný a široce pojatý komentář, velmi pozorně jsem si to Tvoje psaní přečetla. Dvakrát. Pravděpodobně patří k jinému článku - Babičko, vyprávěj, ale to není důležité. Jsou to pěkné vzpomínky a co se týče celibátu učitelek, o tom vím, protože moje pratety byly také učitelkami, sice v mateřských školách, ale také zůstaly svobodné. Výchova byla dříve v každém případě přísnější, to vím od obou rodičů, ale moji rodiče už hodně dlouho nejsou mezi živými. Babička byla od dětství úplný sirotek a protloukala se, jak to šlo. Také si kolikrát říkám, že dnešní vývoj naší republiky a světa by rodiče těžko chápali a raději, že to nezažili. Je to divné, když tohle člověka napadne, ale je to upřímné...
      Mně se líbí vesnické hřbitovy, většinou jednou ročně navštěvuji hřbitov v Zubří, tam mám kmotry a většina hrobů je tam hodně opečovávaná.

      Vymazat

Toulky českou minulostí

Kaštan - síla přírody i léčivé využití květů

  Kaštan zná každý už od dětství. Správně je to jírovec maďal. Po celém světě existuje asi 15 druhů této dřeviny. Doba květu závisí jednak n...