Slezské Stěbořice mají co nabídnout

Mnohé vesnice žijí svým životem. Při svém zakládání byly (ne všechny) nějak uspořádány, třeba kolem návsi nebo domy kolem silnice, starousedlíci si vytvořili místní zvyky a lidé se tam většinou znají. V dětství jsem párkrát jsem od prarodičů vyslechla, že v minulosti na vesnici nejvíc znamenali „starosta – farář – učitel“.  Na těchto třech vesnice "stála" - byli respektováni, lidé k nim chodili pro radu a vážili si jich, proto řešili spory mezi sousedy a také lidé dali na jejich podněty k rozvoji obce. Ve Stěbořicích jsem viděla konkrétní příklad.

 

Tento článek navazuje na návštěvu arboreta Nový Dvůr, protože to je právě na území obce Stěbořice. Do Stěbořic jsme se vydali po prohlídce arboreta a dnes tuto obec představím. 

Pohybujeme se asi šest km západně od Opavy a vesnice je takový čtyřlístek místních částí – Stěbořice, Jamnice, Nový Dvůr a Březová. Je to jedna z nejstarších obcí v opavském okrese a překvapilo mě, že první písemná zmínka o Stěbořicích je starší než zmínka o Ostravě. 🙇 

V r. 1220 král Přemysl Otakar I. potvrdil jejich držbu cisterciáckému klášteru, jenž sídlil na místě dnešního Velehradu. Soupisy majetků církve (majetků s kroužkovaným ů, protože jich bylo hodně) posloužily později coby historický pramen. 😉

Důkazy o osídlení jsou ještě starší, nejsou však písemné. Ve stěbořickém lese Háji bylo objeveno slovanské pohřebiště lidu popelnicových polí z 9. století.

  

 

Uprostřed Stěbořic stojí farní kostel Narození Panny Marie. Původní svatostánek ze 14. století byl zasvěcen sv. Mikuláši, po několika přestavbách změnil vzhled i název, byl přejmenován na kostel Narození P. Marie.   Kdysi tu býval i hřbitov, který byl po 2. světové válce zrušen a okolí chátralo.

Jsou faráři, kteří se aktivně podíleli na chodu obce. S myšlenkou upravit a zkrášlit okolí stěbořického kostela přišel otec - Josef Motyka. Prosadil projekt na úpravu okolí a získal část financí na tuto akci. Jak vidět na fotografii, tento farář zemřel v mladém věku a v obci mu zřídili pietní místo:

 

 

Nevelký prostor jsem popsala na fotografiích, duchovním centrem je tam socha Panny Marie vytvořená pro tento účel v rakouském klášteře Kinderalm. A zajímavostí je tam zvon zakomponovaný do kamenné plastiky u jezírka. Zazvonění vžene do vodopádu nad jezírkem proud vody.

 

 

 

Stěbořice mají ve znaku stříbrného beránka přidržujícího zlatý kříž. Při procházce tam narazíte na "Beránkovu stezku", která má i vzdělávací charakter. V délce asi 2 km vede kolem Stěbořického rybníka.

 

Archeologický výzkum probíhal v letech 1952–1961. Na pohřebišti byly zjištěny 43 mohyly, ve kterých byly objeveny kosterní pozůstatky mužů, žen i dětí. Mezi milodary patřily zejména zbraně, součásti jezdecké výzbroje, šperky, vědra, železné sekery, hroty šípů, ostruhy, přezky, nože, stříbrné a bronzové náušnice, prsteny, skleněné korálky a keramické střepy. Na základě takto početného materiálu bylo možné mohylník datovat mezi 3. čtvrtinu 9. stol. a přelom 9. a 10. stol. Kruhové až oválné mohyly jsou dnes v terénu patrné a dosahují průměru 2–8 m a výšky 0,5–1,2 m. (zdroj Archeologický atlas) 

 

Raná středověká plochá kostrová pohřebiště byla v okolí zjištěna na ostrožně v Hradci nad Moravicí, v Holasovicích a Malých Hošticích.

Původní mapku rybníka a Beránkovy stezky jsem zvětšila a názvy stanovišť raději vepsala. Ofotila jsem několik úkolů ze stanovišť. Je to spíše určeno dětem, ale mnozí dospělí by si nevěděli rady:

Na závěr jsem nechala stěbořický zámek.  Barokní zámek vznikl přestavbou hospodářské budovy ve dvoře, který původně patřil cisteriáckému řádu, za hraběte Caesara Neuhause, asi v 17. stol. Na přelomu 18. a 19. stol. jej nechali empírově přestavět Pinové z Friedenthalu.

 

Na pohled je škoda takové budovy, která v sobě nese kus historie, mohla by obci  sloužit. Jen náklady na rekonstrukci spolknou milióny... Zámek tvoří hlavní dvoupatrová budova a dvě přiléhající jednopatrová křídla. Ve věžičce je umístěn zvon. Zámek byl po r. 1945 využíván jako domov mládeže a ubytovaní jistě zařízení nešetřili. Znám v regionu pár zámků v daleko horším stavu. Je přístupný po tel. domluvě, místní sbormistr p. Karel Kostera ve třinácti pokojích instaloval výstavu s názvem Dědictví našich babiček a dědů.  

Posledním majitelem byl:

 

Jindřich Janotta (1856 – 1944) byl německý politik a podnikatel ve Slezsku, poslanec rakouské říšské rady a poslanec slezského zemského sněmu. Od roku 1880 pracoval v Opavské rafinérii cukru, kde se později stal ředitelem. V roce 1904 od nevlastního bratra Huga zakoupil panství Stěbořice. V r.  1918, půl roku před vznikem republiky, byl povýšen do šlechtického stavu. (Wikipedie)

 

Snad vás Stěbořice něčím zaujaly. Mně se tam hodně líbilo, o místním arboretu jsem měla dva články. 

Mějte pěkný den. 👍