... je to katastrofa, záleží také na velikosti letadla a počtu pasažérů. Takové místo a událost si lidé pamatují. Dost dlouho jsme plánovali navštívit Żvirkovisko. Několikrát jsme to odložili pro špatné počasí, je to v lese. Den naší návštěvy byl slunečný.
Většině čtenářů ten název nebude nic říkat, nejspíš lidem na Těšínsku. Kostelec je místní částí Těrlicka a právě tady se v září roku 1932
stala tragická událost. Za silného větru do lesního porostu spadlo letadlo, které tu přišlo o křídlo, stroj byl pilotovaný nejlepšími polskými letci meziválečného
období: pilot Franciszek Żwirko a inženýr Stanisław Wigura.
Památka vítězů Challenge 1932 zůstala
v Těrlicku zachována. Letos uplynulo od události už 93 let! Fotografie zvětšíte rozkliknutím.
Těrlicko-Kostelec je v okr. Karviná.
Nejznámější v Těrlicku je přehrada na Stonávce.
Na Kostelec projedete po hrázi Těrlické přehrady, fotka z auta ukazuje mokřad pod hrází. Občas tu jsou i volavky.
Tato stavba je tzv. Larischův letohrádek, bohužel, z auta se špatně fotí. Kdysi to bylo panství hraběte Jana Larische-Mönnicha, který objekt postavil v letech 1801-04, ale nesídlil tady, to je moc obyčejné. Z té kruhové budovy vybíhají tři krátká křídla, což fotka dobře nezachycuje. Kolem byly sady a tady býval zahradník a vlastně hlídač, který mohl mít z té kruhové budovy rozhled až na Babí horu. Na to, že stavení je staré 220 let, tak dobrý...
Prostor parkoviště u památníku. Dopoledne přijel jen pán na motorce, zašel k památníku, vyfotil a tradááá.
"Zlatý podzim". 👍
Dominantou místa, které je pietně upraveno, je pomník letce, autorem je sochař Julius Pelikán
z Olomouce. Socha byla vytvořena pár let po nehodě, ale takto byla
instalována až po válce, protože celé pietní místo bylo nacisty doslova
srovnáno se zemí.
Tady moje průvodní slovo končí. Nafotila jsem informační tabule a pokud máte zájem, můžete si přečíst o události z našeho kraje. 😉
Načasování článku se občas nezdaří Hanko, nevadí. Naopak takové události je třeba připomínat a víš jak je to mimo vzpomínkové období tím více to utkví v hlavě. No nebudu lhát, mám to doslova pod nosem a ještě jsem tam nebyla. Vždy když kolem jedeme na zahradu k památníku obětem se nezastavíme, vždy říkáme příště se tam určitě podíváme. Tak to někdy je.
OdpovědětVymazat