Aby silnice i chodníky byly bezpečné

1. března začalo meteorologické jaro, které potrvá do konce května. Astronomické jaro začne jarní rovnodenností 20. března a potrvá do letního slunovratu v červnu. Meteorologické jaro má pevně stanovený začátek i konec kvůli jednotnému zpracování klimatologických dat. 

 

Dnešní téma byste si na blog nejspíš nedali, protože není atraktivní. Ovšem čistá města i vesnice bychom chtěli mít a hlavně, když vyjdeme z domu, tak jako řidiči chceme dojet bezpečně do cíle a jako chodci si pádem nezpůsobit úraz. Každou zimu se v televizi řeší připravenost silničářů na zimu, kolikrát už byli zaskočeni, že v zimě sněží (😼) a hlavně to, jak mnohé dopravní nehody i úrazy lidí jsou způsobeny právě špatnou údržbou silnic nebo náledím na chodnících. Zajímalo mě, jak to bylo v minulosti, kdy určitě bylo sněhu daleko více než dnes - a lidé si poradili s lopatou!

Údržba silnic dnes a v minulosti na fotkách z netu.

První zprávy o  zimní údržbě, která představovala ruční odhazování sněhu lopatami, pocházejí z poloviny 19. století, tedy kolem roku 1850. Od 2. ledna 1877 platil pro okresní silnice říšský zákon. S rozvojem techniky se ruční odhazování nahrazovalo dřevěnými pluhy, které byly prvním zařízením pro odstraňování sněhu! Tyto pluhy se využívaly jak v rovinatých oblastech, tak i v horských oblastech. Měly obvykle sklopná křídla, což umožňovalo zúžení pluhu při odstraňování sněhu napůl ze silnice. Myslím, že to byla dobrá vychytávka, když boční stěny byly vzadu vyšší než vpředu, aby odtlačený sníh nemohl přepadnout zpět na vozovku. 🙇 Šířka záběru se uvádí od 3,5 do 7,5 metrů. Silnice se čistila postupně, nejdříve uprostřed jízdního pruhu z nejvyššího místa k nejnižšímu, a oba boky se čistily při opačném směru.  

První dřevěný pluh byl poprvé použit v roce 1899 a byl tažen dvěma až třemi páry koní, na horách čtyřmi až pěti. K provozu bylo tedy zapotřebí šest až devět lidí. Průměrně bylo možné očistit jeden až dva kilometry vozovky za jednu hodinu.

  

Ani dnes se bez lopaty či hrabla na sníh neobejdeme.

 

Na počátku 40. let (1940 a výše) se poprvé využívaly motorové sněhové pluhy. Je jasné, že byly mnohem výkonnější než ty koňské a umožnily rychlejší a efektivnější odstraňování sněhu. Ještě v 60. letech bylo možné vidět dřevěné pluhy tažené kolovými nebo pásovými traktory. Stále více byly používány nákladní automobily s předsazenými pluhy nebo se zavěšenými strojními sypači. Často se na zledovatělé plochy sypal štěrk nebo písek přímo z korby ručně lopatami.

Kromě sněhových pluhů se v zimní údržbě využívaly i sněhové frézy. K odstraňování sněhu se používaly sněhové frézy tehdy sovětské výroby montované na podvozcích nákladních automobilů značky ZIL. Tyto stroje sbíraly sníh a poté jej odfukovaly pryč. Občas se využívají i dnes zejména při sněhových kalamitách.

Rozšířené byly také traktory Zetor se sněhovými frézami a pluhy ve tvaru křídla nebo šípu byly montovány na nákladních "tatrovkách", "škodovkách" nebo "liazkách". 

Podívejme se do článku z roku 1908, jak si ve velkých městech poradili s čištěním ulic. Zvětšíte rozkliknutím:

 

vajový pluh na sníh. 

 

 

Odstraňování sněhu parou z ulic ve Strasbourgu 1905.

 

Elektrická kropicí voznice v Kolíně nad Rýnem. 

 

 

Motorový vůz na kropení a metení ulic v Berlíně. 

 

 

Využití tramvají jako elektrický tramvajový pluh na sníh.

 

Rozmetávání sněhových závějí na trati pomocí rotačního sněhového pluhu.

"Boj proti sněhu na drahách děje se dvojím způsobem: jednak zabezpečením trati před sněhovými závějemi, jednak odstraňováním sněhu ze zaváté trati. Taková zařízení však cestující sotva kdy pozorují, neboť sněhové pluhy odpočívají obyčejně v zákoutí některého většího nádraží a tak o těchto strojích proti sněhu na trati nemá většina cestujících ve vlaku ani ponětí."

 

Ochrana lokomotivy proti sněhu na trati Lulea-Narvik.

A co používání soli? Solit či nesolit? Tady je krátký článek z roku 1886 popisující čištění ulic solí v Paříži:

A jak to bylo v Americe v roce 1896? 

 

Pověstnou v tomto ohledu je krajina v Coloradu, kde Pacifická dráha (Denver and Pacific Railway) prostupuje Skalistými horami. Je to poblíž stanice Gunnison ve výšce 3300 m. nad mořem, kde tato trať má vrcholiště a tunelem proráží horský hřeben. Trasa železnice dnes:

 

  

V této výšce nebývá vánice ani v nejparnějším létě vzácností: nezřídka tu zuří sněhové cyklony a blizzardy, jimiž se i na delší dobu veškerá doprava na této horské trati naprosto přerušuje. Trasa byla dostavěna 7. listopadu 1885. Symbolické zatlučení posledního klínu na této železnici na fotografii z Wikipedie:

 

 

1. Vlak uzavřený spoustami červencového sněhu ve Skalistých horách, fotografie z r. 1896.

 

2. Vjezd do tunelu, který je zasypaný sněhem a pomocí rotačního sněhového pluhu je opět uvolněn. Foto 1896.

3. Vlak na trati Denver and Pacific Railway v nadmořské výšce 3480 m, jedoucí zářezem, který pro průjezd vytvořil rotační sněhový pluh. 

Všem návštěvníkům blogu přeji, aby se na svých cestách vždy setkali s udržovanými silnicemi a sníh nezpůsobil komplikace. 🍀